(13.20 hodin)
(pokračuje Ondřej Babka)
Tak i přesto se k některým bodům této novely vyjádřím částečně kriticky, a to ne proto, že bych nebo že bychom nepodporovali tuto předloženou novelu, ale vycházím z nějakého svého přesvědčení, že právě i podpora audiovize, protože jde o státní peníze, musí být efektivní, musí být smysluplná a právě z pohledu státu musí dávat jednoznačný smysl.
Začnu právě navyšováním těch filmových pobídek. Pan ministr tady o tom již hovořil, že dojde k výraznému navýšení právě tohoto rozpočtu, přičemž výše dotace účelově určené na filmové pobídky má podle nového zákona, který dnes projednáváme, odpovídat minimálně šestinásobku výnosů z fondu audiovizuálních poplatků za předcházející kalendářní rok, a to dle důvodové zprávy vlastně znamená, že by se celkový objem finančních prostředků na filmové pobídky měl pohybovat v rozmezí mezi 1,7 miliardy až 2,3 miliardy korun, přičemž i sama důvodová zpráva uvádí, že maximální částka nebo maximální výše podpory je prakticky nemožná nebo nedosažitelná.
O té nepředvídatelnosti tady pan ministr hovořil, já se k tomu pak ještě dostanu, až o tom budu mluvit konkrétněji. Proto zde mám hlavně dvě důležité poznámky. Jednak, vážení kolegové, musím konstatovat, že tento nárůst těch finančních prostředků je velmi zásadní a je velmi výrazný a významný, a vycházím právě z informací z minulých let, kdy objem finančních prostředků na filmové pobídky v drtivé většině roků byl pod úrovní 1 miliardy korun. Nárůst objemu finančních prostředků na filmové pobídky na dvoj- až trojnásobek minulých let je nárůst dramatický, a to i když zohledníme právě třeba inflaci minulých let, a to mě vede k úvaze, jakým způsobem bude nově vzniklý fond - nebo jakým způsobem bude obecně zabezpečena efektivnost vynakládání veřejných finančních prostředků, protože naším cílem přece není a nemůže být pouze maximalizace objemu vydaných peněžních prostředků státu, ale právě maximalizace užitků a pozitivních dopadů těchto filmových pobídek. Nejsem si jist, zda toto aktuálně předložená novela docílí, ta novela, která nastavuje budoucí minimální státní podporu na daleko vyšší úrovni, než na jaké byly maximálně reálně vyplacené pobídky v letech minulých, a bohužel ani RIA a důvodová zpráva o budoucí efektivnosti dostatečně nepřesvědčila. Ostatně v RIA je explicitně uvedeno, že český audiovizuální průmysl může konkurovat nefinančními faktory - ty nefinanční faktory jsou kvalita infrastruktury, zkušená pracovní síla - my dobře víme, že pracovní síla našich českých filmařů, techniků a tak dále je na vysoké úrovni - anebo dalšími těmi nefinančními faktory může být třeba i rozmanitost lokací a tak dále. Díky těmto faktorům a referencím má Česká republika vysoký potenciál u velkých zahraničních produkcí. Ale následně už jenom pár slov dále: v RIA je uvedeno, že filmoví producenti a investoři se rozhodují zejména na základě finančních faktorů, a to je následně verifikované obrázkem, který autoři vytvořili. Ten obrázek tady mám, za chvíli vám ho ukážu. A co mě na tomto místě zaráží, je, jak právě autoři k této novele přistupují bez odůvodnění její nevyhnutelnosti, bez nějakého hlubšího vysvětlení, bez ničeho dalšího. Prostě a jednoznačně je deklarováno, že zahraniční produkce přiláká jen a pouze pobídkový systém s dostatkem finančních prostředků. Dle autorů té RIA, nebo Ministerstva kultury, je smysl tohoto zákona - nebo je toto tvrzení jasným axiomem. To, že pouze pár řádků nad definováním tohoto axiomu i samotní autoři novely přiznávají, že rozmanitost lokací filmových může být pro filmaře podstatná, se ale už jaksi zapomíná. Osobně nejsem o této jednosměrné a zjednodušené kauzalitě přesvědčen, tedy o kauzalitě, o které hovoří právě ten obrázek z RIA - to je, pane ministře, tento (Ukazuje.), že prostě pokud ty peníze nedostanete, tak tady točit nebudete. Myslím si, že to je opravdu zjednodušený příklad, a chybí mi tam nějaké jako důkladnější zpracování tohoto tvrzení. Ostatně celkem logicky, když chceme točit film nebo chcete točit film, který se odehrává například na poušti, zcela z logiky věci nebude Česká republika pro filmařskou obec nijak lákavá, a to ani kdybychom jim ten písek ze Sahary nebo odněkud zaplatili vysokými pobídkami. Jak už jsem říkal, obrázek číslo 3 z RIA (Ukazuje.) a jeho aplikace by ve své podstatě znamenala jenom race to the bottom mezi jednotlivými evropskými státy.
Když zůstanu u RIA, a pan zpravodaj to tady zmínil, tak doporučuju, kolegové, nezapomenout na obrázek číslo 8 (Ukazuje.), který autoři pravděpodobně přebrali z nějaké literatury pro děti předškolního věku, pane ministře - abychom viděli rozdíl mezi takzvaným big screen a small screen, tak to máme v RIA krásně vysvětleno. Můžete se podívat, je to z vašeho oficiálního materiálu, tak to jenom tak jako pro pobavení, jakou kvalitu může mít oficiální materiál, který tady dneska projednáváme.
Ale zpět k faktickým poznámkám. Opět opakuji, že filmové pobídky jako hnutí ANO z podstaty podporujeme, dělala to naše vláda v minulých letech, víte, že graf toho, jakým způsobem rostly finanční příspěvky na filmové pobídky, je zřejmý.
Zahraniční filmaři často využívají české lokace, které - a tady to je možná jenom jako upozornění na to, co se vlastně může stát a může dít, protože zahraniční filmaři, kteří české lokace využívají, ale ve filmu jako takovém nakonec prezentují Prahu jako Paříž, či dokonce že se to odehrává v Londýně nebo v nějakých jiných městech. To samozřejmě snižuje právě ty již zmíněné pozitivní externality v rámci toho turistického ruchu, které Česká republika z daného projektu následně získává. Na druhou stranu Praha je typickou lokalitou, která trpí fenoménem overturismu, a tedy není úplně smyslem nebo není potřeba přilákávat do našeho hlavního města více turistů, aby ještě více zaplnili Staroměstské nebo Václavské náměstí, ale cílem by mělo být spíše přilákat jinou, bonitní klientelu návštěvníků, a toto vše má být součástí nebo by mělo být podle mého názoru součástí rozhodovací matice, jakým projektům právě budou filmové pobídky poskytovány, a to mi v návrhu zákona a v tom, jakým způsobem jednotlivé rady o tom budou rozhodovat, trošku chybí. Opětovně opakuji, že naším cílem by neměla být právě jenom pouze maximalizace objemu vydaných peněžních prostředků, tedy výše, kterou do filmových pobídek dáme, ale maximalizace užitku a pozitivních dopadů těchto investic.
Možný problém s novelou se dle nás skrývá také v tom, že pokud je nastavena minimální hranice pro pobídky, znamená to, že pokud nebude dostatečný zájem filmařů, v tom případě se budou podporovat i projekty, které ale nedávají smysl a které nepřinášejí ten kýžený užitek. A proto se vás ptám, vážení kolegové zákonodárci, vážený pane ministře, jestli je to správné, jestli bychom neměli raději přemýšlet o nějakém flexibilnějším přístupu, který by lépe reagoval právě na aktuální potřeby a na situace na filmovém trhu. A také by mě právě zajímalo, jestli i toto budou nově vzniklé rady brát v úvahu a zda nebudou podporovat projekty, které jsou zbytné.
Pokud se ukáže, že určité projekty nepřinášejí kýžené výsledky, měli bychom mít odvahu a najít tu odvahu, abychom tyto pobídky přehodnotili a případně dané peníze směřovali jinam. To si myslím, že by měl být smysl a cíl - zajistit to, aby každý investovaný veřejný prostředek přinášel co největší přidanou hodnotu, jak už jsem tady o tom několikrát mluvil, protože jinak riskujeme samozřejmě to, že budeme plýtvat zdroji, které bychom mohli využívat mnohem efektivněji, a sami dobře víme, pane ministře, že v rámci rozpočtu Ministerstva kultury by to samozřejmě bylo vhodné prakticky v každé kapitole. ***
