Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(19.00 hodin)
(pokračuje Michal Zuna)
Tím dalším důležitým bodem je zavedení povinnosti odebrat zbraň příslušníkem Policie České republiky, ale u čeho se chci krátce zastavit, tak je vlastně ta délka odebrání té zbraně. Návrh říká, že to odebrání nebo zajištění, tak není možné navrácení vlastně po dobu toho vykázání, to znamená bavíme se o té délce čtrnácti dnů.
Já i z toho důvodu, jak aktuálně společensky citlivá po událostech na filozofické fakultě tato záležitost je, tak si umím představit a tak jak jsme se předběžně bavili i se ctěnými kolegyněmi z podvýboru pro problematiku domácího sexuálního násilí, tak je to záležitost, která bude ještě třeba vhodná k projednání ať už v rámci pozměňovacího návrhu tohoto zákona, případně to klidně nechme na projednávaný zákon o zbraních a střelivu, ke kterému vznikla další velká pracovní skupina, která mimo jiné zasedala i včera. Určitě by to šlo ošetřit buď jednou nebo druhou cestou.
Určitě se shodneme, že - a já právě navážu i tím, že jsem zmínil ty události na filozofické fakultě - je potřeba dělat všechno pro to, aby takových událostí se stalo co nejméně. My víme nejenom v rámci Evropy, ale i celosvětově, že pachatelé těchto hrůzných násilných trestných činů bývají právě často oběťmi domácího nebo sexualizovaného násilí, nebo pokud nejsou oběťmi, tak jsou velmi často svědky tohoto násilí a vlastně důsledkem traumatizace je, že tak se potom může projevit to jejich chování touto hrůznou činností.
I z toho důvodu jsem moc rád, že tento tisk je zařazen, že je projednáván. Já věřím tomu, že bude postoupen do dalšího čtení a že o tom není sporu a že se zařadí mezi ty další tisky, které právě pomáhají obětem těchto násilných trestných činů domácího nebo sexualizovaného násilí, ať už se jednalo o redefinici skutkové podstaty znásilnění v trestním zákoníku nebo právě i navržená novela zákona o soudech a soudcích, která upravuje povinné vzdělávání soudců a také dětský certifikát, který je v přípravě a který by odsouzeným za násilné trestné činy neumožňoval pracovat s dětmi.
Jsou to dílčí kroky a i já bych rád poděkoval kolegyni z podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí, že se této problematice věnujeme napříč politickým spektrem a že těch řešení a zákonů je v uvozovkách celá řada a že to pomůže celé společnosti v rámci České republiky. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane poslanče. Jako další vystoupí paní poslankyně Kocmanová. Připraví se paní poslankyně Válková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Klára Kocmanová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já jsem se přihlásila do rozpravy především proto, abych návrh tohoto zákona podpořila. Jedná se o zásadní krok k tomu, aby se oběti domácího násilí dočkaly lepší ochrany.
Bohužel, domácí násilí je velmi rozšířené. Ze všech forem násilí je jednoznačně tou nejrozšířenější. Jak už bylo řečeno v úvodu, statistiky ukazují, že zkušenost s ním má až 40 % lidí u nás. Stejně jako u sexuálního násilí je ale velký problém latence, tedy počet nenahlášených případů, které zůstávají skryté. Přitom násilí zažívají muži i ženy, děti i senioři, bohatí i chudí, lidé s tituly i bez nich. A právě proto, že se může týkat nás všech, je tak důležité, aby i jeho definici chápali všichni stejně.
Já už nebudu opakovat jednotlivé parametry zákona, protože je velmi detailně představil jak pan ministr, tak paní zpravodajka, ale musím říct stejně jako moji předřečníci, že cítím velký vděk za to, jak se v oblasti domácího a sexuálního násilí v posledních měsících posouváme správným směrem. A jsem přesvědčena o tom, že to je zejména díky nadstranické spolupráci v rámci podvýboru pro domácí a sexuální násilí.
Zároveň je ale potřeba říct, že tím rozhodně nekončíme. Čeká nás ještě spousta práce, ať už to byl ten zmiňovaný dětský certifikát, ať už je to vzdělávání soudců, anebo třeba podpora oblasti prevence, kde je naprosto nezbytná například práce s původci násilí, abychom byli schopni se z koloběhu násilí dostat.
Děkuji za pozornost a věřím, že takto důležitý návrh zákona společně podpoříme, protože tím můžeme výrazně zlepšit životy mnoha lidí. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Válková a připraví se paní poslankyně Adámková.
Poslankyně Helena Válková: Děkuju, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, já děkuji svým předřečnicím a panu ministrovi, protože moje úloha je velmi lehká, protože já navážu plynule. Myslím si, že se tady udělal kus práce. Je to práce napříč politickým spektrem. Myslím si, že paní předsedkyně podvýboru opravdu v tomto ohledu se nemá nejenom za co stydět, ale má se čím pochlubit, tím, že se podařilo - to se ukázalo už i při redefinici znásilnění - bez ohledu na politickou příslušnost sjednotit naši snahu. Souhlasím s paní poslankyní Kocmanovou vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, že v tom budeme pokračovat.
A já tedy začnu hned konkrétně. Už to tady zmínil i pan ministr. Tam chybí ta nejsilnější a ta nejméně populární forma ochrany, to je trestní ochrana. Já jsem o tom přemýšlela a v rámci druhého čtení asi potom otevřeme diskusi o tom, jestli by do té hlavy desáté, trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných, v dílu 5, kde máme kromě jiného například nebezpečné pronásledování, dalo by se to dát i někam jinam, a já si velmi dobře na ten stalking pamatuju, jak policisté nás žádali, abychom udělali jednu skutkovou podstatu a státní zástupci a soudci říkali: Vy když si uděláte souběh trestných činů, tak to dáte dohromady. Ale já jsem teď chtěla říct chudáci policajti, řeknu policisté, nemají chuť komplikovaně kombinovat skutkové podstaty. Já si myslím, že tohle by si zasloužilo také speciální skutkovou podstatu, protože to týrání a další příbuzné trestné činy, ublížení na zdraví, jim dělá práci. Pan ministr Šalomoun pokryl to spektrum různých forem domácího násilí. Já bych na tomto místě chtěla i poděkovat Životu 90 a dalším, abych se nedotkla ostatních, tak skončím raději tímhle, a to je příklad.
Už v minulém období jsme začali, scházeli jsme se, byla pracovní skupina, domácí násilí jsme se snažili vydefinovat a teď se to dotáhlo, takže můžu pogratulovat panu ministrovi a paní předsedkyni podvýboru a vlastně nám všem, že teď s tím všichni souhlasíme.
Takže jenom zvážit v rámci druhého čtení, tady s paní zpravodajkou nesouhlasím na 100 procent, ale jenom na 99 procent, jestli přece jenom bychom tam nevsunuli ještě speciální skutkovou podstatu trestného činu, která by usnadnila v praxi to i odstíhat, abychom kolem toho neobcházeli jako kolem horké kaše. Ale určitě v podvýboru a v ÚPV na to budeme mít času dost.
Takže já také děkuji a připojuji se k předřečníkům a rozhodně velmi ráda pro návrh tohoto zákona zvednu ruku. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, paní poslankyně. Nyní vystoupí zatím poslední přihlášená do obecné rozpravy, paní poslankyně Adámková. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Věra Adámková: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře, dovolte mi říct několik postřehů. Jsem ráda, že došlo k této dohodě, že tato novela občanského zákoníku je dnes projednávána.
Chtěla bych ještě obrátit vaši pozornost k takovému druhému pohledu, který by samozřejmě kolegové právníci neříkali a kdyby tu snad byl někdo, kdo má pocit, že to přeháníme s důležitostí, tak bych chtěla uvést několik postřehů z vlastní praxe.
Domácí násilí je velmi obtížně doložitelné, vůbec získat takovou tu spolupráci mnohdy těch postižených. Je to něco podobného jako hledání domácího zloděje. To je také nejtěžší. Já musím říct, že ze své praxe jsem v průběhu pohotovostních služeb, kdy jsem odsloužila za ta léta tisíce hodin, opakovaně ošetřovala osoby, v mém případě to tedy nebyly děti, naštěstí, to bych asi nebyla vůbec schopna tady o tom hovořit, byli to dospělí lidé, v 99 procentech ženy, které byly přivezeny, protože se pokusily spáchat sebevraždu. ***
