Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(11.20 hodin)
(pokračuje Karel Haas)
Názor šestý nebo argument šestý - padala tady, prosím vás, argumentace tím, jak je to běžné napříč celou Evropou. Já netvrdím, že ve většině států nějaký laický prvek v soudnictví není, ale uvedu tady úplně konkrétní státy, konkrétní argumenty. Řada států nevyužívá, abych byl konkrétní, nevyužívá laický prvek v těch civilních věcech, to je ten argument o rovnosti zbraní. Abych byl zcela konkrétní, můžete si ověřit, je to ozdrojováno: Estonsko, Chorvatsko, Lotyšsko, Slovensko, Řecko, možná některé další státy. To jsou státy, které já jsem dohledal, kde v civilních věcech, v céčkové agendě právě kvůli rovnosti zbraní laický prvek nevyužívají vůbec. A pak jsou státy v Evropě, které určitě já považuju za vysoce civilizované, měly by pro nás být vzorem v efektivitě, v úspornosti, v demokracii. Třeba Nizozemí. Nizozemí nemá laický prvek vůbec ani v civilních, ani v trestních věcech. Není to jediná země, mohl bych pokračovat, Lotyšsko, Kypr, to znamená další státy EU, pro mě ale dominantně Nizozemí. Vzor, ke kterému bychom se měli i velikostí možná přibližovat.
Předposlední argument, sedmý - v řadě zemí, kde ten laický prvek je, mají tu právní úpravu výrazně odlišnou a ta právní úprava eliminuje ty nedostatky, které v českém systému přísedících máme. Uvedu dva konkrétní příklady z německé a z rakouské úpravy. Třeba v rakouské úpravě předseda senátu nemůže být přehlasován v případě shledání viny. Čili tam shledání viny v trestní věci nemůže být pouze ze strany přísedících. Jedna ukázka, jak eliminovat v té právní úpravě cizích států.
Takže končím osmým argumentem - pokud důvěřujeme nezávislému českému soudnictví, pokud důvěřujeme nezávislým a kompetentním českým soudcům, tak se se sněmovním tiskem 598 nemáme čeho bát. Děkuju mnohokrát. (Potlesk z lavic ODS.)
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a váš příspěvek vyvolal faktickou poznámku, a to paní poslankyně Válkové. Paní poslankyně, nevím, jak se tam teď objevil. (Poslankyně nemá zájem o faktickou poznámku.) Takže máte slovo, takže není to faktická? V pořádku, tak do rozpravy.
Poslankyně Helena Válková: Děkuju, protože se nechtěla být omezena těmi dvěma minutami. Já si myslím, že v tomhle se shodnu, konečně se v něčem shodnu teď s panem předřečníkem. Ano, to se rozhodně nemáme čeho bát takhle, ale oslabujeme ho, a to významně. A já teď řeknu, je vidět, že velmi rychle zareagoval, je to obhajoba pana ministra spravedlnosti, i takhle jsem to vnímala. Asi bych na jeho místě postupovala podobně. Ale vloudily se tam samozřejmě určité nepřesnosti. Nebojte se, nebudu mluvit už hodinu, budu mluvit třeba pět minut, ale ty dvě minuty by mi asi nestačily.
Vy jste řekl, pane kolego, argument číslo jedna a dva jste nám tady uváděl procenta 1 %, 8 %. Já vám tedy řeknu k těm třeba v trestní agendě, k těm věcem asi následující: Já ty statistiky velmi dobře znám a vím, jak se podílí na trestné činnosti kompletně z těch 100 % násilná trestná činnost. Podílí se kolem 20 % a ta násilná sexuální ještě méně. Ale to, na co je nejcitlivější veřejnost, to, co budí největší emoce, to, co se diskutuje v rámci médií, není běžná krádež, ale je to právě to, co reprezentuje jenom v tom vašem výčtu jedno, dvě procenta, nebo u těch odvolacích soudů osm procent, respektive krajských soudů. Čili i zanedbatelná procenta můžou mít velký význam svým obsahem, svým dopadem a tím, co způsobují právě ve vztahu k veřejnosti. O těch se bude hovořit a tam bude ten soudce, ten řadový soudce, stát sám. Jako pan Nováček. Už to nebude senát. A je mi úplně jedno, jestli je to 50 %, nebo jestli jsou to jenom 2 %, protože tady jde o závažnost té věci. To je můj první protiargument.
Druhý protiargument, když jste tady hovořil o těch kapacitních problémech u některých soudců. Ona už paní poslankyně Ožanová, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, se k tomu vyjádřila. A myslím, že ještě někdo. Tady jde o to, že některé soudy skutečně se s tím vypořádávají velmi dobře a některé nechci říct velmi špatně, ale některé to prostě nezvládávají, ať už je to čímkoliv.
Takže já bych doporučila, a nemyslím to teď sarkasticky, aby ti předsedové a předsedkyně soudů, kde mají problém, tak aby se poradili s těmi svými kolegy, předsedkyněmi a předsedy soudů, kde ten problém není tak běžný nebo není tak frekventovaný. Samozřejmě beru i v úvahu, že každý region má svá specifika.
Pak tady zaznělo něco, k čemu bych se nerada vyjadřovala. Já samozřejmě jsem na to také citlivá, je to určitý prvek, s kterým jsme se setkali už i u jiných zákonů, tady u tohohle opakovaně dokonce zasáhla Unie přísedících. Řekla, že to tak není. To je ageismus, se tomu říká také cizím slovem, že každý, komu je nad určitý věk, tak by měl usínat a neměl by se vlastně příliš aktivizovat, protože už má svůj zasloužený věk. Takže k tomu se nechci vyjadřovat a myslím si, že mě to docela od vás překvapilo, pane kolego, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo.
Teď se vyjádřím ještě k tomu vašemu srovnání. No, pro mě jsou vždycky směrodatnější kulturně, historicky i právní kulturou blízké země, jako je třeba to Německo, Rakousko. A země, jako je Estonsko, Řecko, Lotyšsko, tak nevím, tam opravdu to jsou země, kde také jako u nás byla přetržená ta určitá cesta, která u nás byla vlastně započata v tom roce 1931. Takže když srovnám Německo a Rakousko, a vy jste tady velice hezky říkal, jakým způsobem je tam upravena i ta účast těch přísedících, upozornil jste na to. to je to, na co my upozorňujeme také. To je ta chybějící reforma. Tady se udělal jenom první krok, škrt a neudělal se ten druhý, neodpracovalo se to. A vy jste také pracovitý a vždycky se ohání tím, jak máte statistiky, jak si všechno faktograficky doložíte. Jako takový pilný studentík. Já jsem taky mezi ně patřila, ale v takovém případě ne, musíte uznat, že ne všichni jsou tak pilní. A já bych očekávala od vašeho pana ministra, že si tyhle ty údaje, které jsem tady byla nucena citovat až ve třetím čtení, protože on je má k dispozici, takže si je taky nastudoval a podle nich postupoval. Nestalo se tak.
Takže souhlasím s vámi, že by se dalo řadu věcí zlepšit a nestálo by to ani tolik práce, a už vůbec ne tolik peněz na našem systému přísedících. No, ale samozřejmě nejjednodušší je to škrtnout. No tak prostě je tady návrh na škrtnutí a já tady říkám, že nám skutečně zůstanou jenom u těch zvlášť závažných zločinů, kterých je opravdu naštěstí málo. Čili aby se neřeklo, a to si troufnu tady říct, aby se neřeklo, že v České republice neexistuje laický prvek při soudním rozhodování, tak je necháme u krajských soudů pouze v trestních věcech. No, tak dobře. Potěmkinova vesnice se tomu taky říká. Já bych je ráda zachovala i u okresních soudů v běžnějších trestních věcech a v pracovních sporech také. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní poslankyně. A vzhledem k tomu, že již není nikdo, kdo by se hlásil ani s faktickou, ani do rozpravy, tímto rozpravu končím.
Táži se, jestli máte zájem o závěrečná slova? Pane ministře.
Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Velmi stručně zareaguji. No, my se lišíme v pohledu na věc, což je legitimní, a v zásadě, když to řeknu, pokud jde o přísedící v pracovních sporech, tam jsem nepochopil, proč tam vlastně vůbec někdy byli. Myslím, že tam je ta věc úplně zbytečná a k ničemu dobrému nevedla, a po celou tu dobu, co tam ti přísedící bývali, to není urážka přísedících, ale to je o systému. ***
