Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
(9.40 hodin)
(pokračuje Helena Válková)
Došlo vám to, milé kolegyně a milí kolegové? Na jedné straně tady přijímáme redefinici znásilnění, vyšla ve Sbírce zákonů minulý týden pod číslem 166/2024, kdybyste si to chtěli osvěžit, a na druhé straně svěřujeme takovouhle pravomoc do rukou samosoudce, kterého nebude korigovat laický prvek přísedících v trestních věcech. A ty argumenty, které zazněly, jsou populistické, demagogické a svým způsobem vycházejí vstříc té polovině soudců v České republice, kteří jsou velmi nezávislí a chtějí být ještě nezávislejší. Někdy mám pocit i na zákonech a spravedlnosti vůbec, tak jak ji všichni vnímáme. Přitom mám řadu přátel mezi soudci a minimálně bych si tak tipla, dvě třetiny těch soudců sdílejí stejné hodnoty, jaké sdílíme my. Ale je tady určitá skupina, která chce soudit bez ohledu na to, jaký je rozměr toho, řekněme, humánního trestného práva na straně jedné a na straně druhé i ochrana obětí, o těch právě hovořím, ty už nebudou mít korekci prostřednictvím přísedících v trestních věcech. A to nemluvím ani o pracovních sporech.
Pane ministře, donutil jste mě k tomu, abych tady přečetla něco, co by jinak možná upadlo v zapomnění. Je to váš bývalý a náš bývalý předseda Krajského soudu v Praze pan doktor Drápal, já přečtu jeho dopis. Pak tady přečtu dopis, vyjádření vašeho stávajícího předsedy trestněprávního kolegia Františka Púryho a jeho spolupracovníka, respektive mladého soudce, řekla bych velmi nadaného a určitě s velkou budoucností, pana doktora Říhy. Pak tady máme další přípis. Všechny je tady přečtu a budu je komentovat. Nic jiného mně nezbývá. Ale současně jim propůjčím svůj hlas, protože jsem byla zvolena občany této země právě k tomu, abych v případech, jako je tento, ten hlas propůjčila těm, kteří tady nemůžou stát.
Protože tady jde o zrušení jednoho institutu, který je velmi důležitý a který vás, milé občanky a milí občané, vlastně v tom trestním řízení zastupuje. To jsou ti, kteří nejsou právníci, ale při poradách senátu mohou říci, ten trest je příliš přísný, příliš mírný, pane soudce, profesionále, vysvětlete nám to ještě. Byla jsem taky přísedící v prvostupňových věcech u Krajského soudu v Plzni, tenkrát předsedou byl pan nynější předseda Ústavního soudu Baxa, a vím, že jsme velmi diskutovali o vině a trestu, a určitě se nám podařilo v některých případech ten jeho původní návrh tím správným způsobem zkorigovat. Dobře, ne každý takový senát musí takhle fungovat, to uznávám.
Nicméně, a to je typické, pane ministře, já jsem vás hrozně dlouho nechala pracovat, aniž bych byla kritická, protože jsem pořád doufala. Doufání skončilo, protože po třech letech máte před sebou rok, a tady nemáme nic, s výjimkou redefinice, na které jsme se dohodli napříč politickými stranami a kterou jsme si i proti vůli zejména ODS prosadili, nakonec tedy i s jejím souhlasem, protože jsme hlasovali všichni. Ale na začátku jste byli proti. Tak nemáme nic. Nula, nula, nic.
Přečtěte si programové prohlášení vlády, přečtěte si tu část, za kterou je odpovědná zejména z vaší koalice strana Pirátů, kdy jsem i na klubu ANO říkala, a tady kolegyně a kolegové by to mohli říct, jestli se mi smáli, jak jsem naivní, říkala jsem, tuhle část, prosím vás, nekritizujme, ta je výborná. A kdyby se podařilo nový trestní řád, komplexní novelu trestního zákoníku prosadit, tak budeme moc rádi. Začali jsme s tím, akorát covid nám to přerušil. Pak skončily volby, i když jsme vyhráli. Vytvořila se tady pětikoalice. Dobře, ale v tomhle směru bychom měli zůstat konstruktivní. Taky jsme to ukázali u té redefinice znásilnění. A já ještě teď jednou děkuji za neúnavnou snahu paní poslankyni Malé, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, která mezi námi běhala, mezi koalicí a opozicí, a snažila se dojednat kompromis a podařilo se jí to. Myslím, že bude zapsaná do nějaké takové pomyslné zlaté knihy. V každém případě vy nebudete zapsán v oblasti trestního práva, to si troufnu říct.
A mrzí mě to, že to musím říkat, protože jinak jako bývalý ministr spravedlnosti, i když ve srovnání s vámi jsem tam byla krátkou dobu, tak máme pro sebe jistě jiné porozumění než ti, kteří na vlastní kůži nezažili, co to znamená být ministr spravedlnosti v České republice. Ale musím být kritická. Čili nesplnili jste nic. Zatím. Komplexní novelu jste připravili tak, že jestli bude na podzim, tak to bude ještě majstrštyk. A stejně si myslím, že ji neprosadíte do konce volebního období. Čili v oblasti trestního práva: nula, nula, nic - s tou výjimkou redefinice znásilnění.
Teď se vrátím k tomu tisku, který tady dneska projednáváme. Opravdu hřebíček do rakve je, že zrušíte fungující, byť ne optimálně, protože reforma se opět neudělá, reforma je totiž, pane ministře, práce, práce, práce, práce, vysedávání o víkendu na ministerstvu, připravování koncepčních materiálů, svolávání odborných rád, naslouchání legislativní radě a odborníkům z téhle oblasti. Nic takového. Samozřejmě nejjednodušší je naprosto populisticky ve vztahu k soudcům vyjít určité části, tedy jenom, to hned si za chvíli řekneme, vyjít jim vstříc a nezatěžovat kabinetní justici, to říkám já, ne vy, nezatěžovat ji nějakými diskusemi v senátě s přísedícími, kteří buď usínají, nebo tomu stejně nerozumí, nebo jsou příliš staří, vždyť jim sedmdesát a více, co byste od nich chtěli, už mají užívat toho skvělého důchodu, který jste tak zvalorizovali, čili tyhle věci teď tímto stručným, krátkým návrhem škrtnete. Škrtnete institut přísedících v trestních věcech a vlastně potvrdíte to, že to, co umíte jako koalice, je škrtat, vypouštět, redukovat, nevalorizovat, konsolidační balíčky, snižovat životní úroveň... To umíte! A teď jste to tady předvedli i v rámci tohoto tisku. Takže já vám řeknu, co vám říkají ti, kteří nás ani nevolí, protože nedělám si iluze, i když jsou to moji přátelé, řada z nich, tak zrovna, že by volili ANO, možná že teď už budou ovšem, tak to si dosud nemyslím.
Takže začnu asi tím prvním, chronologicky, ano, to vám napsal, 17. července 2023 vám píše pan předseda Krajského soudu v Praze doktor Drápal: "Vážený pane ministře, k vašemu dopisu ze dne 28. června 2023 ve věci návrhu zákona, kterým se mění zákon číslo 6/2002, o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, sděluji své následující připomínky: současná koncepce přísedících jako laického prvku zúčastněného na rozhodování soudu má původ v reformách, které proběhly ve výkonu soudnictví po roce 1948, a lze ji charakterizovat jako koncepci politickou. O výběru přísedících rozhodují zastupitelské sbory a v nich způsobilí politici." Takže například tady v Praze, jak jsem se dozvěděla, když měl někdo v minulosti knížku KSČ, tak nemůže být přísedícím, v jiných regionech ano. "A koncepci univerzální. Ustanovený přísedící je oprávněn působit u soudu, k němuž byl zvolen ve všech senátních věcech, a jeho zařazení se řídí obdobně jako u soudců rozvrhem z práce." ***
