(14.50 hodin)
(pokračuje Petr Fiala)
Už i z toho, co jsem říkal, vidíte, že oblast výzkumu je úzce propojena s oblastí vzdělávání, takže není žádný protiklad, když řeknu, že vzdělávání je naše priorita a výzkum je naše priorita. Jsou to obě naše priority, bez nich nemůže být úspěšná Česká republika, a z těch čísel, která jsem říkal, tak je jasné, že se to projevuje i v rozpočtových prostředcích. Ale kdybych měl čas, tak bych hovořil ještě o dalších věcech, které jsme udělali a které jsou mnohem větším důkazem toho, že to je pro nás priorita, třeba koncepce excelence a její posilování, transfer technologií. (Předsedající: Čas.) Všechny změny, které jsou tady potřeba, to jsou věci, které ukazují tu prioritu.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji, a poněvadž pan poslanec položí doplňující otázku, bude ještě prostor to rozvést. Prosím.
Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji. Tak jste nám tady krásně vysvětlil personální politiku pětikoalice, mluvíte tady o nějakých postech, ale já nemluvil o postech, já mluvil o ministerském postu, a to je docela velký rozdíl, jestli pověřím nějakého úředníka nebo nějakého náměstka na Ministerstvu školství oblastí vědy, nebo jestli vytvořím přímo ministerský post, a to je setsakra velký rozdíl. Mluvíte, že výzkum je tedy prioritou, ale přitom jste zároveň řekl, že ty peníze zůstaly, čili bez ohledu na inflaci a tak dále, tak jsme prostě na nule. Vy tady říkáte, školství jde dolů, výzkum tedy zůstává na nule, mluvíte tady o nějakých procentech, jsou sice krásná, ta procenta, ale já bych chtěl nějaká tvrdší data, konkrétní kroky. To znamená, jestli pro vás podpora je, že školství jde do minusu s penězi, výzkum zůstane na svém, čili ve své podstatě na základě inflace také do minusu. Já chci slyšet nějaké konkrétní kroky té podpory, jinak jsou to pouze nějaké vzdušné zámky. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času. Nyní s reakcí předseda vlády.
Předseda vlády ČR Petr Fiala: No, pokud o tom máme seriózně mluvit, jednak se musíme poslouchat a jednak tomu musíme rozumět. Takže, pane poslanče, to, co jste teď říkal, ukazuje, že představu o řízení výzkumu bohužel nemáte. Já jsem nemluvil o žádných úřednících, já jsem mluvil z minulosti o členech vlády, kterých byla od roku 2002 celá řada, můžete si to najít i ve veřejně dostupných zdrojích, kteří byli speciálně pověřeni právě řízením výzkumu a měli to jako svoji třeba jedinou oblast a jedinou prioritu, čili v tom se nijak nevymykáme, a ukazuje to, že se této oblasti věnujeme. Čísla jsem vám řekl naprosto konkrétní a nevím, kde z nich odvozujete pokles. Já jsem mluvil o tom, že v době, kdy většina rozpočtových kapitol z důvodů hospodaření předcházející vlády a některých objektivních skutečností, kterým jsme byli vystaveni, to já nepopírám, klesala, abychom dali do pořádku veřejné finance, tak oblasti výzkumu se to v žádném případě netýkalo. A ještě jsem mluvil o tom, že oblast vzdělávání byla naopak významně posílena, pokud jde o finanční prostředky. Od roku 2001 ten nárůst je skoro 35 miliard korun, a to myslím není málo. Jenom připomenu pro srovnání: takové Ministerstvo kultury ročně hospodaří s celkovým rozpočtem třeba 18 miliard korun, tady mluvíme o navýšení během několika let v jedné kapitole o více než 30 miliard korun. Tak pokud se to někomu zdá málo, já bych určitě rád dal do školství ještě víc, ale myslím, že každý chápe, že možnosti, které státní rozpočet má, jsou tady naplněny na maximum. A pokud jde o výzkumné prostředí, ten problém zdaleka nejsou jenom finanční prostředky, tady jde o to, abychom také vytvořili legislativní nástroje pro výzkumníky a pro start-upy, pro inovace a transfer technologií, a to děláme. (Předsedající: Čas.) A to děláme víc, než to dělaly předcházející vlády.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Tím vypršel čas pro tuto interpelaci a přistupujeme k té následující, kterou přednese pan poslanec Robert Králíček, a poté se připraví pan poslanec Radek Rozvoral. Prosím.
Poslanec Robert Králíček: Pane premiére, já vás interpeluji ve věci boje proti dezinformacím nebo zřízení nové pozice koordinátora strategické komunikace, nazvěme to, jak vám je vhodné. Vaše vláda na začátku volebního období zřídila pozici tajemníka pro národní bezpečnost, kterým se stal pan Pojar, a my jsme to zřízení podpořili, protože měl bojovat proti dezinformacím. Nicméně nebojoval. Potom jste si zřídili dalšího vládního zmocněnce pro boj proti dezinformacím a strategickou komunikaci, pana Klímu, který slíbil, možná i vynaložil desítky milionů na nákup reklamního prostoru ve spřátelených médiích. Potom jste ho odvolali. Vy jste povolal svého poradce pana Gregora z Brna, který měl také bojovat proti dezinformacím, následně se tomu měla věnovat ministryně Langšádlová. A předevčírem nebo včera vyšlo najevo, že budete mít pátého vládního zmocněnce nebo koordinátora pro strategickou komunikaci, pana Foltýna. Vedle toho Vít Rakušan zřídil na Ministerstvu vnitra tým KRIT, má tam Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, armáda má svůj tým strategické komunikace a boje proti dezinformacím, stejně tak MZV, a já bych se tedy zeptal kromě toho, co na jmenování pana Foltýna říká paní ministryně obrany, která pana Foltýna víceméně odvolala z jeho funkce ve Vojenské policii, tak bych se zeptal: Komu bude podřízen, vzdá-li se své funkce na Hradě? Kolik lidí bude mít v týmu? Jaký bude mít rozpočet? Co bude dělat nynější poradce pro dezinformace pan Gregor? A budou panu Foltýnovi podřízeny tým KRIT, tým CTHH, týmy na Ministerstvu obrany a Ministerstvu zahraničních věcí? A poslední dotaz: Jaké má vlastně od vás zadání? Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně i za dodržení času a nyní s odpovědí předseda vlády.
Předseda vlády ČR Petr Fiala: Vážený pane poslanče, vy jste tu přednesl určitý příběh s nějakými fakty, ale ono to úplně nesedí. Já teď nechci chodit do detailů, že například zmocněnec, který byl pověřen bojem s dezinformacemi, předcházel tomu pověření národního bezpečnostního poradce, aby se touto otázkou částečně zabýval. Nechci chodit do detailů, ten příběh úplně nesedí.
Ale já si myslím, že to, co je důležité a co musíme dělat všichni, je rozlišit dvě věci, za prvé boj s dezinformacemi a za druhé strategickou komunikaci, a to fakt není totéž. Strategická komunikace státu se svými občany a lidmi, kteří v zemi žijí a pobývají, je něco opravdu jiného než samotný boj s dezinformacemi.
Chtěl bych připomenout, že strategická komunikace státu, a tou je pověřen, nebo bude pověřen, abych byl přesný, pan plukovník Foltýn, je zcela běžným nástrojem, jakým stát informuje svoje občany o krocích, možnostech nebo povinnostech státu, lidí. Tento nástroj se využívá v řadě demokratických zemí dlouhodobě. Takovým učebnicovým příkladem je třeba Velká Británie. Naproti tomu šíření dezinformací je relativně nový fenomén a začal být relevantní v podstatě až v době, kdy se začaly masivně využívat sociální sítě, a dezinformace jsou nástrojem boje mezi jednotlivými státy. Z pohledu České republiky je nejvíce využívá Rusko na narušování demokratických procesů v nepřátelských zemích nebo ve snaze ovlivnit veřejné mínění ve svůj prospěch.
Vláda si uvědomuje, že ta dezinformační válka probíhá, a myslím, že o tom se nemusíme přesvědčovat. Svědčí o tom třeba nedávné odhalení Bezpečnostní informační služby a následně zpravodajských služeb v dalších zemích, jako je třeba Polsko nebo Německo, a my jsme na základě toho přijali i rozhodnutí o zařazení tří subjektů na náš vnitrostátní sankční seznam. Tento krok byl učiněn na základě zjištění, že tyto subjekty se podílely na aktivitách, které ohrožují naši bezpečnost a suverenitu a jsou spojeny s Ruskou federací. Voice of Europe se dlouhodobě snažil ovlivňovat veřejné mínění v naší zemi a v dalších evropských zemích a tady máte jasný důkaz toho, že proti dezinformacím ve prospěch cizí mocnosti je potřeba bojovat a že ten boj je účinný. Podobné kroky udělaly i vlády v dalších zemích, třeba v Německu, v Polsku, a nakonec ty subjekty, které umístila Česká republika na svůj vnitrostátní sankční seznam, byly umístěny i na sankční seznam celoevropský. Tento příklad jsem zmínil proto, aby přestala ta debata, jestli jsou tu dezinformace, nebo nejsou, jestli jsme jim vystaveni. Samozřejmě jsme a tohle je jeden z důkazů. ***
