(16.20 hodin)
(pokračuje Patrik Nacher)
A to, co my říkáme, že ta tajnost volby je ohrožena že ten společenský tlak je vytvářen, že v momentě, kdy vy to vyplníte doma před celou rodinou, tak je tam ten společenský tlak. A už tady kolegové o tom hovořili. To je to přemluv bábu, dědu a tak dále. To už pak nebude opravdu zapotřebí. Ty případy, kdy tady před minulými parlamentními volbami, neukážu ti vnučku, vnuka, když budeš volit ANO, to tady přece bylo. A vy byste jako správní demokrati měli být první, co byste proti tomu měli protestovat. Ale vám to vyhovuje. V momentě, kdy dochází k téhle rodinné volbě, kolektivní volbě v nějakém prostředí, tak prostě ta tajnost je ohrožena. Ne z pohledu státu, že ten stát vidí, koho volíte, ale z pohledu toho tlaku okolí. Tak tolik na tu tajnost.
Jinak zbytek těch politických věcí, na které skutečně jste mi doteď neodpověděli, všechny ty věci týkající se i toho, jak to funguje v jiných zemích, když to tak rádi srovnáváte, jestli jste chodili na ty semináře, tak víte, že ve většině těch zemí to nastupovalo postupně, byly nějaké testovní volby. Nikde, já jsem to tedy nezaznamenal, nechci se mýlit, nikde nebyla první korespondenční volba ta nejdůležitější, a to volby do Poslanecké sněmovny. Takže když už tedy to srovnáváte s tím zahraničím, tak to aspoň udělejte dobře.
Ale já bych se vrátil k tomu pozměňovacímu návrhu, který jsme předložili - Jana Mračková Vildumetzová, Renata Oulehlová a já - který řeší, když už jste tedy tady otevřeli tu tematiku komfortu a toho, aby ti lidé se cítili dobře u voleb, tak řeší lepší přístupnost voleb pro osoby se zdravotním postižením, zejména pro zrakově postižené, pro osoby nevidomé, a to tím, aby povinnou náležitostí toho hlasovacího lístku byl grafický kód, takzvaný QR kód, který by po načtení přes mobilní zařízení nějakou čtečkou umožnil tomu člověku se vlastně samostatně v té místnosti pohybovat, rozhodovat a mít stoprocentní jistotu, co vkládá ten člověk do obálky.
Takže pokud to opravdu myslíte vážně - kolega kývá, že ne, takže to asi možná vážně nemyslíte. Pokud to myslíte vážně, že chcete pomáhat desetitisícům lidí, tak tady máte na stole pozměňovací návrh, který by měl usnadnit volbu a osamostatnit volbu pro lidi se zrakovým postižením. Bavíme se tady o počtu lidí, řekněme 50 až 80 tisíc lidí, nechytejte mě za slovo, s využitím nějakých moderních technologií, které předtím nebyly, v této chvíli jsou. Takže nemůže být ani reakce na to, že to nebylo, proč bychom zaváděli něco nového a tak dál. Přesně předtím ty možnosti nebyly, teď jsou. A ukáže se při tom hlasování o pozměňovacích návrzích, a je jich tam celá řada, kolegové se k nim přihlásí, že jestli vám jde o tu podstatu a chcete řešit ty technické věci a v tomhle případě chcete pomoct těm několika desítkám tisíc lidí se zrakovým postižením, anebo jenom tady hrajete divadlo a jenom selektivně, výčtově vám jde jenom o ty lidi v zahraničí. A ti lidi, kteří jsou v České republice a mají ten přístup obtížnější, jsou závislí na nějaké další osobě... Docela by mě zajímal názor tady zpravodaje, předsedy klubu KDU, kterého si jinak vážím, jaký je jeho názor za zpravodaje na pozměňovací návrh, který by umožnil samostatně hlasovat pro lidi se zrakovým postižením. To by mě tedy fakt zajímalo. Protože se obávám, že to dopadne jako s insolvencemi, že vy nebudete řešit obsah těch pozměňovacích návrhů. Vy to prostě vezmete koalice - opozice. To je z opozice, to tam nedáme, na shledanou! Já se budu rád mýlit a omluvím se tady na mikrofon, když to takhle nebude. Ale zatím moje zkušenost je stoprocentní. Stoprocentní! A za dva týdny, až tady bude insolvenční zákon, tak si to tady fakt jako užiju, protože všechny ty tři pozměňovací návrhy, jak jsem pochopil, tak přes všechny sliby koalice nakonec, protože není na nich shoda všech pěti, to je vaše nová mantra, že se musíte shodnout všech pět a pak pro to hlasujete, tak vy to nepodpoříte. Takže mě by jenom zajímalo, jestli opravdu podpoříte a jestli by mi mohl pan zpravodaj, to je jedna věta, jestli se mu to líbí, nebo ne, že když už tedy jde o usnadnění voleb, tak jestli podpoříte pozměňovací návrh s grafickým prvkem, který by umožnil a zpřístupnil volby pro zrakově postižené.
Teď tady na mě kolegové ukazují něco na mobilu - nevím. Čas. Nevím, proč mi ukazujete čas. To si zkoušejte prosím na někoho jiného.
Já vám děkuji za pozornost a poprosím možná pana zpravodaje, jestli by aspoň jednou větou, protože jsem se čistě věnoval většinu svého příspěvku tomu pozměňovacímu návrhu, o tom je druhé čtení, jestli by se k tomu mohl někdo postavit a aspoň jednou větou, říct: přečteme si to, řekneme si to, jsme pro, jsme proti principiálně, nechceme to řešit. Já děkuji.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji panu poslanci a s přednostním právem pan předseda.
Poslanec Aleš Dufek: Byl jsem přímo vyzván tedy kolegou poslancem - který se teď baví s někým jiným. Ale ten návrh jsem četl. Má hlavu a patu. Já si myslím, určitě stojí za to ho posoudit.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A nyní se dostáváme k řádně přihlášenému panu poslanci Novému, připravit se může paní poslankyně Věra Adámková. Prosím, ujměte se slova. Já ještě poprosím kolegy... Skutečně poprosím pana poslance Nachera a další, aby se posunuli o kousek dál od pultíku. Ono to opravdu ruší, jak je to hovoření slyšet. Děkuji. Prosím.
Poslanec Miloš Nový: Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, problematiku takzvané korespondenční volby jsme již v rámci prvního čtení velmi intenzivně projednávali v průběhu ledna tohoto roku, přičemž zde vystoupily desítky poslanců. Tento týden následuje čtení druhé. Z tohoto důvodu nepovažuji za účelné, abych opakoval to, co již zde bylo v mnoha případech několikrát řečeno. Jak je patrné z mých předchozích vystoupení, většinou se ve svých projevech snažím o spojení základních ekonomických principů s projednávaným tématem. Ani dnes neučiním výjimku.
Obhajobu navrhované korespondenční volby budu jako teoretický ekonom ilustrovat na porovnání přínosů a nákladů a dále na pojmu, který jsem si v přepracované formě vypůjčil z teorie veřejné volby a který jsem pracovně nazval, v uvozovkách, racionální neúčast. Co mám na mysli? Výborným příkladem aplikace principu porovnání přínosů a nákladů je právě projednávaná korespondenční volba. Lze jej popsat následujícím způsobem. Budou-li mé přínosy z účasti ve volbách vyšší než náklady související s mojí účastí, pak je racionální, abych se jako volič k volbám dostavil, a naopak, budou-li náklady vyšší než příjmy, pak je žádoucí, pak je racionální se voleb nezúčastnit.
V čem spočívají přínosy spojené s účastí ve volbách? Obecně lze konstatovat, že ve třech faktech. Tím prvním je skutečnost, že jsem svým hlasem rozhodl o výsledku voleb. Při velkém množství voličů, je ale jasné, že mé hlasování o výsledku voleb nerozhodne.
Druhým přínosem je pozitivní pocit, že mi osud mé země není lhostejný, pocit, že jsem jako součást velké entity voličů rozhodl o směru, kterým se moje země, moje vlast, bude ubírat. Na tomto místě je potřebné zdůraznit, že citový vztah k rodné zemi, jejž nazýváme vlastenectví, je u některých voličů velmi silný.
Třetím faktem stojícím na straně přínosů je vědomí, že moje účast ve volbách zabrání tomu, aby o mém hlasu rozhodli jiní v případě, že bych se voleb nezúčastnil. V případě mé neúčasti je totiž můj propadlý hlas přerozdělen mezi zúčastněné politické strany, a to v poměru, jak rozhodli ti z voličů, kteří se voleb zúčastnili. Právě proto politologové vždy vyzývají veřejnost k minimálně pasivní účasti ve volbách. ***
