(16.00 hodin)
(pokračuje Lenka Knechtová)
Například Institut pro politiku a společnost se zabýval návrhem a tématem jeho exkluzivity. Zákon předpokládá, že volit poštou by měli pouze občané České republiky, ale pozor - v zahraničí. To je problematické zejména pro ty, kteří chtějí korespondenční volbu obhajovat. Argumentačně totiž předkladatelé vycházejí z takzvaného demokratického deficitu současných voleb v České republice. Koaliční poslanci v důvodově zprávě tvrdí, že zavedením možnosti hlasovat v zahraničí korespondenčně se odstraňuje nedůvodné rozdílné zacházení s voliči podle místa pobytu, což může být pravda. A Čech, který se během prezidentských voleb v roce 2023 nacházel například v africkém Mali, musel opravdu dvakrát letět tam a zpátky do Akkry v Ghaně. Avšak řešit jednu nerovnost vytvořením jiné je dle mého názoru problematické.
Pokud by daná novela volebního zákona byla přijata, měl by český občan v zahraničí více možností jak odvolit než občan, který se nachází na území České republiky. To lze nazvat nerovným přístupem k volebnímu procesu. Takový stav nezbytně vyvolává otázku, proč návrh tedy nezavádí korespondenční volbu pro všechny občany České republiky a proč diskriminačně cílí pouze na ty v zahraničí? I v České republice mohou nastat situace, kdy by volba poštou byla pro konkrétního občana nejlepší a nejvhodnější variantou. Jedná se o rozpor, který předkladatelé zatím uspokojivě nevysvětlili. Pokud se snad bojí zneužití korespondenční volby v ČR, pak ale stejná obava je namístě i u voličů v zahraničí.
Ostatně je argumentace mateřským státem při pohledu na realitu volebního procesu v České republice úsměvná. V situaci, kdy český stát ani po třiceti letech po revoluci neposkytuje zrakově postiženým občanům volební lístky v Braillově písmu či jiné kompenzační pomůcky a oni jsou nuceni ve volbách využívat služeb asistenta, se zdá starost o občany v zahraničí jako účelová a poněkud cynická. Jen pro připomenutí, v České republice žije současnosti zhruba 83 000 těžce zrakově postižených, z toho 19 000 je nevidomých a prakticky nevidomých. A všichni tito lidé se během volebního aktu neobejdou bez pomoci další osoby. Tito občané už přes třicet let nevolí v tajném režimu, ale navíc dodnes politické reprezentaci nestáli ani za zmínku. Je to patrně dáno tím, že od zrakově postižených nemáme tak spolehlivá data svědčící o stranických preferencích jako u občanů žijících v zahraničí. V samotném návrhu je skutečných připomínek daleko víc.
Já děkuji, kolegyně a kolegové, za pozornost a ráda bych se připojila k návrhu na zamítnutí tohoto zákona. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Návrh na zamítnutí se bude hlasovat ve třetím čtení. A co se týče vystoupení, tak nyní vystoupí pan poslanec Petr Sadovský, připraví se pan poslanec Roman Kubíček. Prosím.
Poslanec Petr Sadovský: Děkuji, paní předsedající. Kolegyně, kolegové, děkuji i kolegyni Lence Knechtové, že tady poděkovala těm, co ji poslouchali. Ono jich tady moc nebylo, takže to nebylo moc velké poděkování.
Chtěl bych říct, že Sněmovna jedná o jednom z nejdůležitějších bodů tento rok. Když byla volební kampaň, zaznívala ze strany koalice spousta slibů, závazků, které splní vůči svým voličům. A když se na to podíváme, tak se jim to hroutí jako domečky z karet. Ale o tom asi mluvit nebudu a ani nechci. To je zodpovědnost vůči jejich voličům. Voliči si udělají obrázek o tom, co jsou zač. Ano, máte tady ve Sněmovně většinu, takže si v pohodlně prosadíte, co potřebujete. To znamená, že i pravděpodobně tento zákon. Ale já bych před tím chtěl opravdu důrazně varovat.
Je pravda, a nijak to nezakrývám, že i předchozí vláda to měla v programovém prohlášení. A dokonce se tím návrhem zabývalo i Ministerstvo spravedlnosti. A ty největší důvody jsou natolik zásadní, že se od toho nápadu upustilo. Vy ho teď vrátíte do hry. Protože tady máte většinu, tak pravděpodobně projde. Ale pojďme si aspoň v krátkosti, protože tady stejně nikdo není, říct, co tento poslanecký zmetek obnáší. Řeknu vám, co uvádělo Ministerstvo vnitra.
Nejpodstatnějším z rizik je nemožnost zajistit ústavně garantovanou tajnost hlasování, protože volič provádí hlasování v nekontrolovaném prostředí mimo volební místnosti. Není proto možné garantovat, že nehlasuje pod nátlakem jiné osoby nebo že se nejedná o kupčení s hlasy. Já vím, že to tady zaznělo kolikrát, ale tady cituju přímo z Ministerstva spravedlnosti. Toto riziko lze výrazně omezit pouze tím, že je korespondenční hlasování umožněno jen vybrané skupině voličů, zatímco v případě univerzálního zavedení je riziko výrazně vyšší.
Další riziko představuje přeprava listovní zásilky, jejíž doručování není pod kontrolou státních orgánů, není pod kontrolou voliče, ale je zcela závislé na soukromoprávních subjektech. Tím dochází už k narušení bezprostřednosti hlasování, což lze považovat za ústavní problém v realizaci volebního práva. Realizace volebního práva jako takového bude vystavena nahodilosti doručování listovní zásilky držitelem poštovní licence. Při představě, že to bude Česká pošta, je mi zle. To je stav, který je v demokratickém právním státě obhajitelný pouze vyvážením jinými zájmy podstatnými pro výkon volebního práva.
Korespondenční hlasování s sebou přináší jako doplňková práva i formu hlasování a zvyšování finanční nákladnosti, zvýšení administrativní zátěže pro volební orgány. A je toho spousta. A i přesto, že tento způsob s sebou nese jisté riziko kupčení s hlasy za předpokladu, že volič bude chtít zákonnou úpravu obejít, že požádá o korespondenční hlasování, ačkoliv ve skutečnosti se bude nacházet na území České republiky, toto riziko prostě by bylo sníženo maximálně požadavkem zápisu do zvláštního seznamu voličů. Je toho spousta.
Byly tady z ministerstva předloženy i otázky, které se předložily tehdejší koaliční radě, zda vůbec zavést. Jsou to otázky, komu má být umožněno hlasování - voličům zapsaným do seznamů, voličům na území České republiky, které tíží překážka výkonu volebního práva například v době hospitalizace, a spousta dalších věcí. Ale tak to byly jenom takové skromné připomínky. Je toho daleko víc, co nám tenkrát ministerstvo vytklo.
Když pominu, že korespondenční volba je nejen drahá, náročná na organizaci, ale co je naprosto zásadní, jak jsem říkal, nemáte zaručenou osobní volbu. Realizace volebního práva jako takového bude vystavena nahodilosti a doručování listovních zásilek, jak jsem říkal, držitelem poštovní licence. Je to neobhajitelné a nemůže to ničím vyvážit. Máme příklad v sousedním Rakousku. Muselo se opakovat druhé kolo prezidentských voleb. Rozhodl o tom rakouský Ústavní soud, který výsledek druhého kola prezidentských voleb kvůli nesrovnalostem sčítání volby zrušil a opakovaly se.
Já chápu, že podle průzkumu by velká část Čechů s možností volby v zahraničí volila strany pravicové sdružené v dnešní pětikoalici. Ale to je ošemetné lákadlo. Ano, mohou si tím zlepšit své volební výsledky. Ale nemá přednost ústavnost a záruka, že hlasy nebudou manipulovány nebo zneužity?
Mohl bych o tom mluvit tady ještě dlouho, ale pro dnešek si myslím, že to stačí. To je vše. Doufám, že jsem vás nezdržel, že jsem nezdržel těch šest lidí, ano, sedm. (Počítá koaliční poslance v sále. Reaguje navrhovatel poslanec Dufek.) Omlouvám se, Aleši. Osm. Devět. (Ve vládní lavici mává ministr Výborný a volá, že nezdržel.) Ano, pan ministr. Doufám, že jsem vás nezdržel. Držím vám palce a doufám, že to neprojde. Děkuji. ***
