(19.10 hodin)
(pokračuje Ondřej Lochman)
Takže nakonec, přátelé, bych chtěl říct, že jsme se zde setkali k tomu, abychom odmítli estébácké praktiky, abychom si, doufám, uvědomili, že musíme hledat dohodu na tu základní pozici bezpečnostní České republiky a nemít v ní rozpory, abychom se shodli na tom, že toho ruského medvěda, kterého máme na východě, je potřeba držet co nejdále, a abychom se také shodli na tom, že ti, kteří volají po míru, tak aby volali po takovém míru, aby nedopadl jako ten mnichovský, který té Evropě, těm, kteří přijeli domů a mávali s tím papírem, že vezou mír pro tu dnešní dobu, jak říkali v třicátém osmém, tak ten mír jim vydržel rok, než Německo zaútočilo. A takový mír Česká republika nepotřebuje. My potřebujeme mír, který bude trvalý a který udrží toho agresora co nejdál od nás.
Proto doufám, že poslanci, jak koaliční, tak opoziční, podpoří připravované usnesení, které vede k tomu, aby se obranyschopnost naší země nadále zlepšovala a aby Česká republika byla tím místem, které je minimálně tak bezpečné jako dnes, ale aby bylo další dekády a desetiletí bezpečné. To je naše společná odpovědnost. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Já také děkuji. Máme tady celou řadu faktických poznámek. Jako první paní poslankyně Válková, připraví se pan poslanec Feranec, následuje pan poslanec Sadovský, pan poslanec Foldyna, Mašek, Ožanová a pan poslanec Lang. Paní poslankyně, prosím.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, paní místopředsedkyně. Milé kolegyně a milí kolegové, můj předřečník mě vyprovokoval k vystoupení, s kterým jsem tedy také nepočítala, a chtěla bych mu položit jenom takovou otázku. On tady hodně používal termínu útok s tím, že tedy opozice útočí a zpochybňuje a znejisťuje, v podstatě řekl jinými slovy, naše spoluobčany tím, že třeba - já dám jeden příklad, který mě právě zvedl ze židle - útočí na Ústavní soud. Měl asi na mysli ten nález, který jsme samozřejmě jako opozice, když jsme dávali tu ústavní stížnost, tak nepřivítali. Nicméně já o žádných útocích na soudy a Ústavní soud tedy opravdu nevím. A to, že někde vyjádříme svůj kritický názor, to ještě neznamená útok. To je naprosto legitimní projev, svobodný projev našeho mínění, ale to ještě neznamená útok.
Víte, já se vždycky snažím i posoudit ty činy, nejenom to, co se říká, a to bych mohla říct, a neříkám to, že útokem na nezávislost soudu je například váš slavný konsolidační balíček, v rámci kterého jste zasáhli do práva soudů, aby byla ušetřena různých zmrazování, snižování platů v zájmu nezávislosti státu. To byl princip, který se tady držel desetiletí, vy do něj zasáhnete, řeknete, že to je nutné, máte teď žaloby, které bude Ústavní soud muset řešit, pokud vím, jsou jich minimálně desítky. To je faktický útok na nezávislost soudů. Ne to, že já vyjádřím svůj názor, že ten nález Ústavního soudu podle mého názoru mohl dopadnout jinak, nedopadl, a to tady říkala naše předsedkyně opakovaně, že je sice zklamaná, ale respektuje ho. A tomu vy říkáte útok? Útok já říkám tomu (Předsedající: Čas.), když budu útočit například na finanční ohodnocení soudů, které má garantovat jejich nezávislost. (Předsedající: Prosím čas!) Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Prosím o dodržování času. Děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Feranec. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Milan Feranec: Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, tak budu reagovat na kolegu Lochmana, když tady mluvil o tom ohrožení vnitřním a říkal ty příklady. Už říkala paní Válková, útoky na soudy. No tak - nebo Ústavní soud, soudy. Tak mi řekněte jaký. To přece když nesouhlasím s rozhodnutím soudu, to je útok? Já ho musím respektovat. To je jasné. Respektujeme ho? Respektujeme. Copak jsme svolávali nějaké demonstrace před soud, které jsou ze zákona myslím sto metrů zakázány? Tak mi řekněte příklad. Říkáte útoky na policii. Kolikrát jsme vás upozorňovali na personální stav policie, nedostatečné financování? A to, že občas jsme kritizovali šéfa policie? To se nesmí? To se nesmí? Nebo ve vašem světě se to nesmí? V našem ano. Útoky na armádu říkáte. Tak mi řekněte příklad! To, že jsme kritizovali náčelníka Generálního štábu, že nemůže vykládat, že bude povinná služba, a za dva dny to ministryně dementuje, nebo že se máme připravit na jadernou válku, to je útok na armádu?
Ano, jsou tady hrozby. V rychlosti jenom. Ohrožení svobody slova. Tak si přečtěte ten rozsudek soudu, který řekl, že vlastně to vypnutí těch webů bylo protizákonné, proti Listině. Snaha o boj s dezinformacemi, vládní zmocněnec, který bude odměňovat, to byly ty pokusy. Nominace pana Redla, respektive jeho nominace na šéfa jedné ze zpravodajských služeb. To je ohrožení bezpečnosti! (Předsedající: Čas!) Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Sadovský a připraví se pan poslanec Foldyna. Pane poslanče, prosím.
Poslanec Petr Sadovský: Děkuji, paní předsedající. Pane kolego Lochmane, prostřednictvím paní předsedající, vy nás šidíte. Vy to totiž nemůžete ani myslet vážně, to, co z vás vypadlo! Vy jste si totiž myslel, že tady všechno vám projde. Ale vy nám tady říkáte, že jste si myslel, že tady nebude to, co bylo v roce 1989? Ano, my jsme si také nemysleli, že tady bude to, že nám tady mafie prorůstá do vlády, že tady máme ministra vnitra, který tady lže. Tohle jste chtěl? Tohle jste chtěl slyšet? K tomuhle jste nás chtěl donutit? Já se vůbec divím, že jako máte odvahu vůbec vystoupit na mikrofon a tohle tady říkat! Nezlobte se na mě, za mě si fakt děláte srandu!
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Nyní je na řadě pan poslanec Foldyna a připraví se pan poslanec Mašek. Pane poslanče, prosím.
Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuju za slovo. Já jsem trošku rozesmátý. Já jsem se musel dívat, když jsem poslouchal pana poslance Lochmana, teď se vlastně asi nemusím nikoho dovolávat, to jenom tak konstatuji, prostě jsem se musel smát. Jasný výsledek politiků, kteří nemají výsledek. Tato vláda nemá důvěru veřejnosti, pohybuje se někde na 17, 12 %, vám nikdo nevěří. Vy jste nic neudělali pro veřejnost. Vy jste neudělali nic v oblasti hospodářství, v sociální oblasti. Máte jen a jen problémy a průšvihy, tak jste nastolili téma honíme nepřítele. A protože jdete s proudem, jako správné mrtvé ryby plavou s proudem, to vy jste ty mrtvé ryby, tam žádná odvaha není, ani vlastní invence, tak prostě plavete s proudem. Snažíte se nás tady přesvědčit, abychom honili nějakého nepřítele, a pak ještě chcete vytvořit toho vnitřního nepřítele, kdo s vámi nesouhlasí. Ty bolševicko-fašistické metody, které tady probíhaly v minulých desetiletích, tak ty my máme za sebou. My jsme v roce 1989 očekávali demokracii a prosperitu této země. My jsme nechtěli být na pokraji nějaké další války. My jsme nechtěli mít tady tisíce bezdomovců a nějaké migranty. My jsme chtěli diskutovat o hospodářství a o tom, co všechno jsme udělali. My tady meleme páté přes deváté. Je to nehoráznost! Ale vy, bohužel pro vás, vy jste se narodil v roce 1980, tak vy jste to nezažil. Vy jste tu euforii roku 1989 nezažil. A my to zklamání zažíváme spolu s vámi, když vy tady řečníte a hledáte toho nepřítele, protože vy nemáte nic, co byste té veřejnosti nabídli! Co budete dělat za dva roky? Já si kladu otázky, o čem budete mluvit za dva roky? A o čem budete mluvit, když se v Americe změní polarita, jestli opravdu vyhrajete ten Trump? Jak tady budete poskakovat? Co tu budete vlastně říkat? Prostě je to nehoráznost, kam se to dostalo! (Předsedající: Čas!) My tady druhý den probíráme nesmysly!
