(18.00 hodin)
(pokračuje Helena Langšádlová)
Co bylo dál? Dál jsme byli na řadě my. Víme, že nastal rok 1938 září a mnichovská konference. A mně to tak připomíná ty návrhy naší opozice: svolejte mírovou konferenci, jednejte o míru. Jednali o míru. Daladier, Chamberlain se vraceli do svých zemí a říkali: My jsme vyjednali mír, vracíme se s mírem, appeasement, politika appeasementu. Vedlo to k míru? Vedlo jednání s agresorem k míru? Naše zkušenost nám jasně ukazuje, že nevedlo. Byl to první krok, kdy následovaly další. Další kroky, ať už to bylo totální obsazení bývalého Československa, před pár dny jsme si připomněli 85. výročí této pro nás velmi bolestné události. Rozpoutal se celosvětový konflikt s desítkami milionů obětí. Šest let trvající. Takhle dopadlo ustupování zlu. Zlu se nesmí ustupovat. Přece máme tuto historickou zkušenost.
Imperiální politika 90. let. Rusko, byť se o tom málo mluví, má dlouhodobou imperiální tradici. A pokračovalo i v 90. letech. Od roku 1992 vojensky ovládá Podněstří a Podněstří je součástí Moldavska od 92. roku. Následovalo zachvácení části Gruzie, Abcházie, Jižní Osetie, a my jsme mlčeli. Následovalo obsazení Krymu a rozpoutání konfliktu na východě Ukrajiny, kde je válka de facto také od roku 2014. A tam jsme možná už něco říkali, ale právě proto, že naše reakce byla velmi vlažná, právě proto se Putin rozhodl jít do přímého konfliktu. To, co se odehrálo před dvěma lety na Ukrajině, bylo opravdu jenom pokračování dlouhodobé imperiální ruské politiky. A i z jasných vyjádření ruských reprezentantů zaznívá, že by to tím neskončilo.
Opravdu, zlu se nesmí ustupovat, protože dopady bychom pocítili i tady ve střední Evropě. Proto je v zájmu České republiky, českých politiků, abychom dělali vše pro to, aby byla zastavena tato imperiální ruská agrese. Co máme v tuto chvíli dělat? Musíme posilovat naši armádu a zvyšovat výdaje na obranu. Všichni víme, že by se daly tyto peníze investovat jinam, ale je to v našem zájmu. Musíme posilovat spolupráci v rámci Severoatlantické aliance a musíme podporovat Ukrajinu, aby v tomto boji obstála, protože je to i v našem zájmu.
Pro ty, kteří zpochybňují ukrajinskou suverenitu, bych chtěla ještě zopakovat, že suverenita Ukrajiny včetně územní celistvosti byla uznána i Ruskem. I Ruskem byla uznána, a to v rámci Budapešťského memoranda, které podepsaly vedle Ukrajiny právě Rusko, ale i Británie a Spojené státy. Ukrajina se při té příležitosti vzdala svého jaderného arzenálu. Ale Rusko uznalo tenkrát Ukrajinu v těch hranicích, tak jak ji známe.
Co v tuto chvíli nabízí jako alternativu naše opozice? Konání mírových konferencí? Appeasement? Tak jak jsme si ho zažili my v roce 1938? To nejsou ta řešení. Jediné řešení je opravdu podporovat Ukrajinu, tak aby obstála, aby bylo zadrženo Rusko ve svých hranicích a aby byla suverénní Ukrajina uchována a Putin byl co nejdále od nás. To je to jediné řešení.
A čemu čelíme? Ano, čelíme Rusku, které je nebezpečné, to nikdo nezpochybňuje. Ale je potřeba si zopakovat, že jsme součástí Severoatlantické aliance, že je to největší obranné společenství, které reprezentuje 977 milionů obyvatel této planety, proti Rusku, 143 milionů, a ekonomicky je Rusko na úrovni Itálie. Celé Rusko. A myslím si, že máme povinnost zlu neustupovat, zastavit agresi Ruska tak, aby bylo co nejdál od našich hranic a byla uchována suverenita jak Ukrajiny, tak aby nebyly dále ohrožovány další evropské státy. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk vpravo.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Jako další je v pořadí pan místopředseda Karel Havlíček, kterého v sále nevidím. Dám ho tedy na konec pořadí přihlášených. Jako další je pan ministr Jozef Síkela, který také není v sále. Jako další je přihlášený pan poslanec Andrej Babiš. Také není v sále. Jako další je paní poslankyně Alena Schillerová. Taky ji nevidím v sále. Dále pan poslanec Tomio Okamura, kterého také nevidím. Jako další je pan poslanec Radim Fiala s přednostním právem před schválením pořadu schůze. Dávám ho tedy také na konec pořadí.
A nyní tedy se dostáváme k přihláškám, které jsem zařadil na konec pořadí, s tím že budu udělovat postupně slovo, a v případě že tito poslanci a poslankyně nebudou v sále, poté co přečtu jejich pořadí, v tom případě avizuji dopředu, že dám hlasovat o pořadu schůze. Nyní pan ministr Zbyněk Stanjura - není přítomen. Pan ministr Petr Hladík - není přítomen. A paní poslankyně Markéta Pekarová Adamová. Prosím, vaše přednostní právo.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážení kolegové, vážené kolegyně, milí spoluobčané, úplně na úvod svého vystoupení bych se chtěla vyjádřit k mnohým osočením, ke kterým tady dochází ze strany opozice ohledně toho, jak byly podány přihlášky na dnešní schůzi. A pro ty, kteří třeba neznají to, jak tady funguje podávání přihlášek, tak je důležité si asi připomenout i celou proceduru.
Vždy když je svolána schůze Poslanecké sněmovny, tedy já podepíšu jako předsedkyně pozvánku a ta je distribuována poslancům, ministrům, tak v tu chvíli už je možné tedy na můj sekretariát přinášet přihlášky. Jsou to fyzické papírky. My tady v sále to samozřejmě známe, ale říkám to zejména kvůli občanům, kteří jsou dneska tolik mystifikováni, že snad já mám právo a pravomoc zasahovat do toho pořadí. Ne, nemám. Funguje to úplně jednoduchým pravidlem, kdo dřív přijde, kdo se dříve přihlásí, ten je dříve přihlášen, a prostě jde to pořadí takhle podle té rychlosti přihlášení. A ano, ve chvíli, kdy má někdo přednostní právo, tak jak je tady dnes využito ze strany celé řady ministrů nebo předsedů stran, předsedů poslaneckých klubů, tak tito lidé mohou být upřednostněni právě díky tomu přednostnímu právu, ale i oni v tom pořadí podle toho, kdy s tou přihláškou přijdou. A tady na tuto schůzi zkrátka přišli kolegové z opozice se svými přihláškami až dvě minuty poté, co přišly přihlášky pánů ministrů a paní ministryň a předsedů stran či klubů. Proto to pořadí je takové, jaké je, a žádný předseda Poslanecké sněmovny do něj nikdy nezasahoval a nezasahuje. Ani já tak nečiním a důrazně se ohrazuji proti tomu, že mě z toho někdo osočuje a obviňuje, protože i když tady teď kolegové nemají ani odvahu si sednout a vyslechnout si to sami, tak mají tu odvahu chodit tady na tiskové konference a takovéto nepravdy tady šířit.
Samozřejmě chápu, že někteří mají tu vytrvalost tady na každé schůzi Poslanecké sněmovny, ať už je řádná, nebo mimořádná, hodiny a hodiny říkat své projevy, takže mají možná pocit, že když mají tuto vytrvalost, tak tady na to mají nějaké právo. Už připomínají ty aktivisty, kteří se lepí různě na silnice nebo k některým uměleckým dílům, a myslí si snad, že mají i nějaký monopol na tento pultík, ale opravdu tomu tak není.
No a teď k samotnému meritu věci a k tomu, proč jsme se tady dnes sešli a proč jsme vůbec svolávali mimořádnou schůzi k bezpečnostním hrozbám pro Českou republiku. ***
