(17.50 hodin)
(pokračuje Martin Kupka)
Pro ty, kteří se ptají, jestli mimořádná schůze je správnou formou pro to dát jasně najevo, že takový postup netolerujeme. Jaká jiná cesta by to byla? Naše vystoupení v médiích, ta jednoznačně proběhla. Ale tady jde přece o to říct zároveň a jasně a symbolicky, že takový postup tolerovat nebudeme. A jde o hodně, protože ten mail byl reakcí na jasné označení ze strany Jana Lipavského vůči Andreji Babišovi, že může být bezpečnostním rizikem.
Pojďme teď věnovat pozornost tomu, co to bezpečnostní riziko pro vnitřní bezpečnost i pro bezpečnost vnější znamená. Přece základním předpokladem pro to, aby Česká republika udržela svoji bezpečnou pozici a srozumitelnost, je konzistentnost postoje. Je to také to, že jsme srozumitelní v tom, co říkáme, zejména ve vztahu ke konfliktu, k agresi Ruska na Ukrajině. A srozumitelnost toho postoje se musí odrážet v jasném slově - pojmenování agresora a pojmenování viníka. Místo toho se ale opakovaně v projevech Andreje Babiše, v jeho postojích, v tom, co říká na veřejnosti, ukazuje, že to vlastně tak docela není, že na jedné straně nás hnutí ANO ubezpečuje mnoha svými představiteli, že stojí jednotně za jasnou pozicí České republiky, která říká, že Putin je agresor, Rusko je agresorem a Ukrajina se brání, k tomu ale Andrej Babiš hned přidává celou řadu relativizujících dovětků.
Koneckonců co jiného byly ty billboardy, ve kterých se vyslovil v tom, že on je diplomat, ne voják, proto nezavleče zemi do války? Nikdo přece nechtěl zavléci zemi do války. A tohle je jasná ukázka zřejmé relativizace postoje, navíc v citlivém okamžiku předvolební kampaně. A potom opakovaná kritika české vlády, že nemyslíme na naše lidi, že na ně kašleme, že myslíme jen na Ukrajince. Bohapustá lež! To, co děláme, děláme právě proto, abychom dokázali zajistit mírové podmínky pro Českou republiku a také zabránili tomu, aby se ruská agrese šířila dál. V tom se zračí, byť je to mnohem složitější a mnohem odpracovanější postoj, tak v tom se zračí opravdu skutečný zájem o to, jaká bude budoucnost České republiky a jaká je budoucnost každého jednoho občana v naší zemi.
Pak také přišlo video, absurdní video, podotýkám, ve kterém vystupuje kohout a pak Andrej Babiš. A Andrej Babiš říká, že ten kohout nemá rád ukrajinské obilí. Symbolické sdělení je přece jednoznačné: relativizace toho postoje a přesně hra na temné struny, které se ve společnosti ozývají a mohou být pro Andreje Babiše zajímavým volebním úlovkem. Tady ale jde opravdu o mnohem víc než o volební úlovky. Tady jde přece opravdu o to, abychom dokázali v klíčové věci udržet jasný a srozumitelný postoj. Proč? Protože to znamená posilování bezpečnosti České republiky. A naopak relativizace toho postoje znamená přesně pravý opak - znamená bezpečnostní riziko. A pro představitele, jak jsme dnes mnohokráte slyšeli, strany, která toho času má významnou voličskou podporu veřejnosti, tak je to přece významné. To nemůžeme podcenit a i proto jsme tady, abychom dobře argumentovali.
Taky z úst Andreje Babiše zaznělo, že jsme už všechny zbraně poslali na Ukrajinu a teď abychom také měli my nějaké naše vlastní vybavení. Znovu relativizace té pozice. Česká republika v opakovaném, jasném vyjádření jak Armády České republiky, tak představitelů vlády České republiky a ministryně obrany jasně prokázala, že Česká republika naopak posiluje svoji obranyschopnost a myslí i na to, abychom se dokázali v případě jakéhokoliv napadení bránit, a bránit se jako součást NATO.
Já jsem dnes zaznamenal opakovaná ujištění, že hnutí ANO stojí naprosto zřetelně spolu s námi v pozici proti ruské agresi. Přivítal jsem to. A popravdě řečeno, kdyby nic jiného ta mimořádná schůze nepřinesla než v tomto směru jasné ukotvení i pro hnutí ANO, tak by to vlastně bylo dobře. Akorát máme přistupovat kriticky i k tomu, co ve skutečnosti se znovu v médiích objevilo a co do nich napsal sám Andrej Babiš, když v dnešním článku v Mladé frontě DNES říká, že "pokud jde o hodnotovou orientaci hnutí ANO, znovu zopakuji: debata o vystoupení z NATO a EU je pro nás nepřijatelná. Stejně tak podporujeme obnovení územní celistvosti Ukrajiny včetně Krymu." To jsou jeho slova. Pak si ale promítněme to, co opakovaně dává najevo ve vztahu k Evropské unii a jak se vyjadřuje v poslední době k mnoha tématům, která právě Evropská unie řeší, kdy dává jasně najevo zřetelný odklon od Evropské unie. No a konečně, půjdeme-li dál v tom článku, který dnes vyšel a kde je nejvážnější zjištění: "Jedině si na rozdíl od Fialovy vlády myslíme, že ta cesta nevede rozpoutáním třetí světové války." To je věc, proti které se jasně a pevně ohrazuju. V žádném případě si vláda Petra Fialy nemyslí, že by cesta vedla rozpoutáním třetí světové války. Naše kroky vedou k tomu, abychom třetí světové válce zabránili. A to, že v článku znovu podsouvá nějaký takový úmysl, znamená znovu jenom relativizaci toho jasného postoje, který Česká republika má.
A tak jak bych byl rád, aby ta mimořádná schůze přispěla k tomu, že tohle relativizovat nikdo nebude, tak také chci říct, že by Andrej Babiš měl upustit od podobných podpásových útoků. Možná mu to přinese nějaké voliče, to nevím. Ale v každém případě to do slušné politiky nepatří! A nepatří to do slušné politiky, kterou máme v úmyslu dělat, protože slušná politika znamená samozřejmě na prvním místě větší bezpečnost pro občany České republiky. A znovu opakuji: pro to, aby Česká republika mohla být bezpečnou zemí, tak je dál potřeba držet jasný, srozumitelný postoj, předvídatelnost v tom, jak se stavíme k útoku Ruska na Ukrajinu, a pochopitelně že ten postoj bude co nejjednotnější. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane ministře. Nyní vystoupí paní ministryně Helena Langšádlová. Připraví se místopředseda Karel Havlíček. Prosím.
Ministryně pro vědu a výzkum ČR Helena Langšádlová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Chceme mír? No to samozřejmě všichni chceme mír, kteří jsme tady v této místnosti. A jistě se na tom shodneme napříč celou společností. A my právě proto, že chceme mír, právě proto podporujeme Ukrajinu a Ukrajince v jejich úsilí uchovat si svou suverenitu, a tím i ruského agresora držet co nejdál i od našich hranic. Nebýt statečnosti Ukrajinců a rychlé reakce evropských vlád, včetně těch našich, je dnes Putin na polské a slovenské hranici. K tomu chybělo již opravdu velmi málo. A položme si otázku: Cítili bychom se bezpečněji? Byli bychom blíže míru, kdybychom měli dnes Putina na slovenské a polské hranici? Za mě ne. Za mě rozhodně ne.
A dovolte mi dvě krátká historická ohlédnutí. Jedno se bude týkat vývoje hitlerovského Německa a jeho vlivu na Evropu v 30. letech a druhé vývoje imperiální politiky Ruska od 90. let, protože tam vidíte jasnou analogii. A kdo si to nedokáže porovnat, tak opravdu velmi chybuje. Druhá světová válka oficiálně, jak víme, začala 1. září roku 1939. Ale kroky, které k tomuto vypuknutí obrovského konfliktu vedly, začaly mnohem dříve. Začalo to třeba tím, že Německo militarizovalo tenkrát demilitarizované Porýní. Co následovalo potom? V březnu roku 1939 anšlus Rakouska. Ano, samozřejmě, tak jak to bývá zvykem, proběhlo referendum. ***
