(16.30 hodin)
(pokračuje Vít Rakušan)
Dotazy na manželku? Dotazy na děti? Co je komu do toho! A ptá se na to člověk, který se má se svým protivníkem, v tomto případě ministrem zahraničních věcí Janem Lipavským, střetnout v souboji idejí, v čestném souboji, jestli to ten člověk vůbec umí, a do toho manželka a děti v žádném případě nepatří a nesmí patřit! Ještě tenhle člověk, který sám sebe nazývá politikem a nikdy politikem nebyl, vydává prohlášení: Orel much nelapá. Jak přezíravé! Aby o několik minut nebo hodin později psal: Sežeňte mi na toho - nebudu citovat - složku, vytvořte mi ji, udělejte mi ji. Jak pokrytecké, jak falešné, jako celá politika a celý politický život tohoto člověka!
Já jsem určitě pro tvrdou politickou hru. Ostatně s některými lidmi jinak než tvrdě hrát nelze. Jsem pro tvrdou politickou hru pro ty lidi, kteří si dobrovolně politiku jako svou branži, jako svou disciplínu zvolili a byli lidmi zvoleni k tomu, aby své funkce vykonávali, ale nikoliv pro jejich rodiny. Takže rozhodně ne naposled dneska říkám: ty z něj laskavě, vy, co používáte estébácké metody, jednou provždy vynechte.
Myslel jsem, že tady Andrej Babiš bude v sále sedět, a chtěl jsem mu ušetřit práci. Pokud se chcete dozvědět cokoliv o političkách a politicích hnutí STAN, připravil jsem vám tady složky na každého z našich poslanců. (Ukazuje.) Možná ale budete zklamán informačním zdrojem. Vy máte lepší, ty vaše metody jsou jiné, tady je zdroj Wikipedie. Ale v nějaké základní analytice vám to určitě pomoci může. Dal jsem tam takovéto číslování psané na stroji, ta složka má vždycky nějaké číslo pro přehlednost, tak se to prý v historii dělávalo, aby to bylo pro vás čitelné a komfortní pro váš účel.
Mně se před několika lety stalo něco podobného jako Janu Lipavskému. Nebyl tehdy pachatel přistižen inflagranti, když si splete e-mailovou adresu - sežeňte kompro na Rakušana. Psala o tom média. Já jsem z toho nic nevyvozoval, nedával jsem žádná trestní oznámení, nic takového jsem neřešil. Neměl jsem koneckonců ani žádné důkazy, byly to mediální články a podobně. Nicméně ty metody práce jsou evidentně obvyklé, často používané. Já jsem si tehdy řekl jednu věc, kterou bychom si měli říct zase, a vyzývám k tomu všechny političky a politiky vládní koalice. Já jsem si tehdy, bylo to před volbami v roce 2001 (2021?), řekl, že udělám maximum pro to, aby tenhle člověk už nebyl premiérem České republiky. Že udělám maximum pro to, abychom tomuhle člověku tu hračku, Českou republiku, moc z rukou vzali a začali jsme tady vládnout normálně. Určitě se vždycky neshodneme, někdy se pohádáme, ale to, že tahle vláda je normální, ctí demokratické principy, že premiér je člověkem, který to s Českou republikou myslí vážně, a troufám si říct, že i každá z ministryň a ministrů téhle vlády to myslí zodpovědně a rozhodně ne tak, že Českou republiku chtějí zneužít a využít pro své účely, to je prostě jednoznačným faktem. V tom roce 2021 se nám to povedlo. A občas propadáme nějakému poraženectví v půlce cesty. Není potřeba. Nám se to musí povést zase. Už jenom kvůli tomu, co jsme zažili minulý týden. Je to taková ta reminiscence, je to ten odraz starých časů, to, co jsme tady zažívali do roku 2021 běžně, a my už to zažívat nechceme. A proto je potřeba udělat maximum pro to, abychom tomuto člověku s jeho metodami, které se nezměnily a nikdy nezmění, Českou republiku do rukou už nikdy, ale nikdy nepředali. Rodina a děti jsou tabu!
Ostatně navzdory nesčetným výhrůžkám, které nám všem chodí, a chodí opozičním politikům, chodí všem politikům, kdy nám vyhrožují lidé nejrůznějšími ošklivými věcmi, museli bychom stále podávat trestní oznámení jako na běžícím pásu. Já to dělám v případě, kdy se tam objeví takové věty: tvoje děti se jmenují tak a tak, bydlíš tam a tam a vím, na jakém hřišti si hrají. Tam je červená linie. Nemůžeme nikdy připustit a musíme se vždycky ozvat, i kdybychom kvůli tomu měli strávit několik hodin v Poslanecké sněmovně, ve chvíli, kdy se kdokoliv snaží rodinné příslušníky zneužívat pro falešnou politickou hru.
Ale člověk by očekával, že tady bude nějaká sebereflexe, že tady bude nějaké pokání, nějaké uznání chyby, třeba vzkaz do veřejného prostoru: Byla to blbost, neměl jsem to dělat, nemá se to dělat, nebuď jako Andrej Babiš a nedělej to. Nic takového jsme nezažili. Jediná chyba, která je přiznaná, je chyba adresy. Poslal jsem to na špatnou adresu a ono se ukázalo, jakými metodami pracuji. Takovou chybu si Andrej Babiš přiznat umí a takovou chybu si jistě vyčítá. Ale vůbec nevím, jestli mu dochází ta hlavní, elementární chyba, a to, co se tady odehrává: zatahování rodiny do politického boje.
Omluvit se, vzít to zpátky, rozhodně ne! Vymlouvat se, bagatelizovat a nejlepší obranou je útok. Toho budeme svědky v těch dalších projevech, které z opozičních řad přijdou. Nějaká omluva? Ne! To tady vidíme. Útok. Útok je nejlepší obranou. A kde je sebereflexe toho, že tohle se prostě nedělá?
Já ale nemůžu věřit jedné věci. Nemůžu věřit, že všichni ti poslanci, kteří dostali pokyn opustit tenhle sál a nechat nám tady tyhle cedulky, si přece myslí totéž. Slyšeli jsme tady jednu melodii, která zněla z hnutí ANO, napsaná jako přes kopírák: obrana svého šéfa za všech okolností. Nezlobte se na mě, ale to aspoň některým z vás, kteří tady nejste, ale předpokládám, že někteří z vás z pohodlí vašich kanceláří se díváte na televizní obrazovky, to se některým z vás nekroutí prsty u nohou, když musíte obhajovat něco tak odporného, jako je útok na rodinné příslušníky? Když musíte obhajovat šmírování v soukromí, sbírání informací, vytváření složek? Vždyť s tímhle, kolegyně a kolegové z hnutí ANO, přece nemůžou být srovnáni ani všichni vaši voliči. Já možná vcelku chápu tu snahu bagatelizovat to s odkazem na vulgaritu. Vulgárnost ve veřejné sféře je špatně, ale je to něco, co lidé chápou, protože skoro každý z nás je někdy ve svém soukromí sprostý, řada lidí bohužel i veřejně. Ale objednávat si informace na souseda, na kolegu z práce, na jejich rodiny, na jejich děti, na kamaráda ze sportu, to prostě průměrný Čech nedělá! A nedělá to ani váš volič a tomuhle nemůže rozumět ani váš volič. A já doufám, že i tohle je příležitost, aby si lidé uvědomili, kdo vám lže, kdo vám nabízí nesplnitelné, kdo vám nabízí řešení, která nebudou fungovat, a nabízí vám je ne kvůli zájmu téhle země, ale nabízí vám je kvůli sobě samotnému a svému vlastnímu prospěchu. Proto je teď ta panika v řadách hnutí ANO, proto vidíme sociální sítě vyrojené trolly, proto je palebná příprava, proto tady vidíme tu přehlídku whataboutismu.
Tahle schůze byla nazvána bezpečnostní hrozby pro Českou republiku. Určitě by se do toho názvu dalo dát i něco jiného. Dala se tam dát vzletnější slova, jako je morálka a slušnost, úplně obyčejná lidská slušnost a překročení veškerých hranic. Já si ostatně myslím, že tyhle pojmy, které by někdo chtěl z politické debaty navždy odstranit, se z ní nikdy vyloučit nedají, a je to dobře. Nesmíme dopustit, aby z ní zmizely. A navíc jsou s otázkami bezpečnosti každé země právě i tyto termíny neodmyslitelně spojeny. A na příkladu Andreje Babiše, jeho e-mailu, uniklého e-mailu, omylem uniklého e-mailu, se můžeme velmi dobře právě o tom přesvědčit.
Já bych vám chtěl dát pár příkladů - a nebojte se, už se blížím ke konci - kdy absence morálky se přímo stává ohrožením bezpečnosti země. ***
