(12.20 hodin)
(pokračuje Lucie Šafránková)
A znovu zdůrazněme jedno: Češi žijící v zahraničí možnost účastnit se českých voleb už dávno mají - na našich zastupitelských úřadech. To je zcela ústavně konformní, a kdo chce, tak této možnosti využije. Cesta na velvyslanectví, byť třeba delší, není žádnou velkou obětí za možnost hlasovat o politickém vývoji v zemi, kde nežijí.
Vážení kolegové, vážené kolegyně, téma, které nyní projednáváme, má zásadní význam pro integritu a spravedlnost našeho volebního procesu. Jsem pevně přesvědčena, že tento návrh představuje více než jen pouhou technickou změnu ve způsobu, jakým hlasujeme. Jde o základní otázku, která zní: jak chráníme základní hodnoty naší demokracie?
Všeobecné, rovné, přímé volební právo a tajné hlasování je hodnotou, která byla vybojována a uchovávána generacemi našich předků, a musí k ní být přistupováno s nejvyšší vážností. Hlasovací proces musí být proto naprosto transparentní, spravedlivý a stoprocentně odolný proti jakýmkoli pokusům o jeho manipulaci, respektive o manipulaci volebních výsledků. A proč jsem přesvědčena o tom, že tento návrh zákona ohrožuje základní principy naší demokracie? Jde hlavně o možná rizika, která přináší korespondenční hlasování jako takové, a o to, že tato rizika významně převažují nad jakýmikoli jeho případnými, ale prakticky neexistujícími výhodami. Demokracie a svobodná politická soutěž totiž nejsou založeny jen na samotné podobě aktu volebního hlasování ani na jiných technikáliích. Naprosto klíčová je dlouhodobá důvěra veřejnosti v politický a volební systém, důvěra v to, že každý odevzdaný hlas bude nezávislou volební komisí v souladu se zákonem vyhodnocen a započten. Projednávaný návrh zákona staví české občany před rozhodnutí, které může zásadně ovlivnit skutečnost, jak vnímáme legitimitu a transparentnost našeho volebního procesu, a tudíž následně i legitimitu politické reprezentace vzešlé z voleb. A mohu zmínit i konkrétní pochybné a nebezpečné aspekty navrhovaného zákona o zavedení korespondenčního hlasování, které zároveň považuji za zásadní překážky pro zachování spravedlivého a bezpečného volebního procesu v naší zemi.
Existuje zde reálné riziko nátlaku a manipulace v rodině. V prostředí domácnosti nelze bezezbytku zajistit, že volba každého jednotlivce bude skutečně svobodná a nikým a ničím neovlivněná. Klíčovým pilířem demokratických voleb je již zmíněná tajnost hlasování. V kontextu korespondenčního hlasování je však tato tajnost hlasování výrazně ohrožena. V domácím prostředí ani v jakémkoliv jiném prostředí mimo volební místnost s plentou není možné zajistit, že volič hlasuje v úplné izolaci, bez dohledu nebo ovlivnění jinými osobami. Volba, která není tajná, není nikdy plně svobodná. Tím se opět zvyšuje riziko zneužití a manipulace s voličskými hlasy.
Korespondenční hlasování otevírá doširoka dveře možnostem potenciálních volebních podvodů. Bez fyzické přítomnosti a nezpochybnitelné identifikace voliče volební komisí v hlasovací místnosti je prakticky nemožné zajistit, že volební hlas byl odevzdán oprávněnou osobou s volebním právem. To zvyšuje možnosti duplicitního, nebo dokonce vícenásobného hlasování. Korespondenční hlasování představuje také značné riziko ohledně ověřování pravosti a skutečného původu odevzdaných hlasů. Bez osobního doručení hlasu a jeho ověření v hlasovací místnosti se zvyšuje riziko, že hlasovací lístky mohou být zfalšovány, ztraceny nebo pozměněny během jejich přepravy a doručení do volební místnosti.
Všechny tyto výhrady a obavy vykreslují obraz návrhu zákona, který by mohl vážně podkopat důvěru veřejnosti v celý volební systém a v celý proces ustavení ústavních orgánů typu prezidentského úřadu, parlamentu a vlády. A to já určitě nehodlám riskovat. Je naší povinností zákonodárců chránit základní principy našeho demokratického systému. A já jsem přesvědčena, že návrh zákona o korespondenčním hlasování tyto principy přímo ohrožuje. Je naší povinností zajistit, aby každý voličský hlas byl odevzdán svobodně, bez vnějšího nátlaku a manipulace tak, aby byla zaručena tajnost hlasování, a to v případě korespondenčního hlasování zcela padá. Korespondenční volba a její nastavení v podání pětikoalice je to samé, jako kdyby volební komise ve volebních místnostech nechaly voliče chodit za plentu po skupinkách, ať si tam dělají, co chtějí, a bylo by jim to jedno, anebo by se dívaly úplně jinam. Je to úplně, ale úplně to samé.
Korespondenční hlasování obsahuje i významná rizika v oblasti ochrany osobních údajů. Zpracování a přeprava citlivých dokumentů, jako jsou třeba identifikační lístky, vytváří prostor pro zneužití a únik informací. Riziko podvodů, manipulace a technických chyb může podkopat důvěru veřejnosti ve spravedlivost a průhlednost volebních výsledků. Korespondenční hlasování také ztěžuje možnost nezávislé kontroly volebního procesu. V případě osobního hlasování ve volebních místnostech existují jasné a mnohokrát vyzkoušené mechanismy pro kontrolu a ověřování legálnosti a korektnosti volebního procesu. Korespondenční hlasování tento proces komplikuje, což může vést k obtížím při ověřování správnosti volebních výsledků a zajištění transparentnosti celého volebního procesu.
Zastánci korespondenční volby často tvrdí, že korespondenční hlasování umožňuje větší dostupnost hlasování pro voliče. Ačkoliv to může na první pohled znít jako legitimní výhoda, musíme si uvědomit, že jakékoli pofidérní pohodlí nesmí jít na úkor ústavnosti, bezpečnosti a integrity volebního procesu. Dalším často uváděným argumentem je, že korespondenční hlasování může zvýšit volební účast. Avšak zvýšení volební účasti není samo o sobě důkazem nějaké vyšší demokratičnosti volebního procesu, zvláště pokud je současně ohrožena integrita a spravedlnost voleb. Navíc, jak ukazují mezinárodní příklady, není vždy zaručeno, že korespondenční hlasování skutečně vede k vyšší volební účasti.
Naší povinností jakožto zástupců veřejnosti je chránit a udržovat důvěru v naše demokratické instituce, včetně procesu jejich ustavení, což jsou svobodné a spravedlivé volby. Je naší povinností a předmětem našeho poslaneckého slibu chránit základní principy demokracie a zajistit, aby hlas každého voliče byl odevzdán a počítán spravedlivě a transparentně.
To, že korespondenční volba ze své samotné podstaty odporuje české ústavě a navíc i usnadní kupčení s hlasy, neříkáme jenom v SPD, ale i renomovaní ústavní právníci, například Jan Kudrna z pražské Právnické fakulty. Cituji z jeho vyjádření pro Český rozhlas: Největší úskalí korespondenční volby vidím v požadavcích, které ústava a Listina základních práv a svobod klade na volby a samotné hlasování. Ústavní dokumenty vyžadují, aby za prvé byla volba osobní, za druhé má být zaručena tajnost hlasování a volba má být svobodná. K tomu bych ještě dodal, že má existovat co největší důvěra v celý volební proces od začátku do konce, to znamená, od toho momentu, kdo je uznaný jako oprávněný volič, až po přepočet hlasů na mandáty. Tento proces má být verifikovatelný a má být pro každého pochopitelný a bez nějakých větších pochybností. A dále, v ústavě jsou naprosto jasně napsané hodnoty, že volby jsou osobní, tajné a svobodné. A my se tady otevřeně bavíme o tom, že pro tisíce lidí ústavní pravidla nebudou platit.
A ještě uvedu názor spisovatele a publicisty, vydavatele známého serveru Neviditelný pes, Ondřeje Neffa, který, jak ví každý, kdo sleduje jeho komentáře a rozhovory, rozhodně není příznivcem SPD, ale mnohem spíše současné vládní koalice. Ondřej Neff před korespondenční volbou varuje, má ji za nebezpečný a demagogický experiment. Cituji: Já si myslím, že se má hlasovat ve volební místnosti za plentou, sám, aby do toho nikdo nežvanil. S velkou nelibostí vidím ty pokusy zavést korespondenční hlasování a podobné experimenty. V kuchyni pod dohledem kohokoliv svoboda a tajnost hlasování zaručené nejsou. Není zaručené předejití podplácení a kupování hlasů, nejsou vyloučeny výhrůžky. Korespondenční hlasování není žádný vyšší stupeň demokracie. Tolik Ondřej Neff. ***
