Před očima a v živé paměti máme i politickou tragédii, kterou korespondenční hlasování způsobilo při posledních prezidentských volbách v Americe. Tam nejen bývalý a zřejmě i budoucí prezident Trump, ale i velká část politiků i veřejnosti je stále přesvědčena, že byl prostřednictvím korespondenčního hlasování spáchán obrovský volební podvod. Celá země je v důsledku toho fatálně rozdělená, americká demokracie otřesená a pošpiněná v očích široké veřejnosti a čelí nové, urputné volební konfrontaci.

Ale jsou zde i další, velice konkrétní výhrady vůči korespondenčnímu hlasování vycházející přímo z obsahu předloženého vládního návrhu zákona. Tak namátkou. Žádost o vydání písemností ke korespondenčnímu hlasování lze podat osobně nebo prostřednictvím osoby, která se prokáže plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče. To znamená další riziko zneužití hlasů, riziko volby v zastoupení. Tato třetí osoba může zneužít údaje a identitu skutečného oprávněného voliče a volit za něj jeho jménem. A ten, kdo volil skutečně, ani nemusí být občanem České republiky, nemusí mu být ani 18 let, různé osoby mohou volit de facto v korespondenční volbě vícekrát.

Žádost o vydání písemností ke korespondenčnímu hlasování lze podat prostřednictvím datové schránky voliče. Opět, třetí osoba. Někdo z rodiny, další lidé se mohou jednoduše přihlásit do datové schránky oprávněného voliče. A je zde velké riziko zneužití elektronické komunikace.

Písemnosti ke korespondenčnímu hlasování mohou být oprávněnému voliči buď zaslány, anebo předány osobně, případně opět předány prostřednictvím třetí osoby, která se prokáže plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče. Opět tedy riziko zneužití hlasů. Riziko vylákání podpisu zejména u seniorů. Není zde absolutně žádná jistota, že třetí osoba písemnosti předá dále. Účast třetích, zprostředkujících osob ve volebním procesu je vůbec naprosto nežádoucí, nemá v klasické volbě v České republice obdoby. Je to porušení požadavku, aby volba byla pouze osobní, aby byla aktem vztahu mezi oprávněným voličem a orgánem státní moci. A je zde jeden nevysvětlitelný a neodůvodněný paradox. Zatímco žádost o vydání či zaslání volebních materiálů - identifikační lístek, úřední obálka, doručovací obálka - musí být opatřena úředně ověřeným podpisem žadatele, na samotném identifikačním lístku, který je součástí obálky s odevzdaným hlasovacím lístkem a jehož přítomnost v obálce je nutnou podmínkou platnosti korespondenční volby, již není vyžadován úředně ověřený podpis, ale pouze samotný podpis bez úředního ověření.

Mí předřečníci zde již hovořili o složitosti navrhovaného korespondenčního volebního aktu. Volič má dvě obálky - úřední a doručovací. Hlasovací lístek vloží do úřední obálky. Do doručovací obálky vloží jím podepsaný identifikační lístek, kde je jeho jméno, adresa, prohlášení, že volil osobně, a úřední obálku s hlasovacím lístkem a případně ještě volební průkaz, pokud jej obdržel. To je enormní riziko chyb a záměn, a tím pádem i neplatných hlasů.

Doručovací obálky s hlasy budou několik dní s pochybnou kontrolou nebo bez ní ležet na zastupitelských úřadech. Problémem je i to - a také to zde zaznělo, i ode mne - že volby v zahraničí, tím pádem i korespondenční volby, kontroluje a hlasy počítá takzvaná zvláštní okrsková volební komise, což není klasická nezávislá volební komise složená ze zástupců různých politických stran, ale tříčlenná komise jmenovaná vedoucím zastupitelského úřadu, velvyslancem. Tato komise se skládá ze zaměstnanců velvyslanectví, tedy de facto ze zaměstnanců Ministerstva zahraničních věcí, z vládních úředníků. Již jsem tady povídala, jak jeden náš občan chtěl být ve volební komisi na Novém Zélandě a nebylo mu to umožněno. Nepodaří-li se jmenovat tříčlennou zvláštní okrskovou volební komisi, zajistí její úkoly vedoucí zastupitelského úřadu - velvyslanec, a zapisovatel - zaměstnanec velvyslanectví. I na to už jsem upozorňovala. Tedy komise je pak dvoučlenná a vzniká další problém, protože když se hlasuje o nějaké nejasnosti, jestli je nějaký hlas platný nebo ne, může nastat rovnost hlasů. Ale v praxi vždy rozhodne velvyslanec. Tato komise z povahy věci nemůže být nikdy politicky nezávislá.

Zvláštní okrsková volební komise vyřadí ty doručovací obálky, a tím pádem i hlasy, tudíž její obsah (?). Jestliže v doručovací obálce není identifikační lístek vydaný příslušným zastupitelským úřadem nebo úřední obálka, v doručovací obálce je více úředních obálek nebo více identifikačních lístků nebo voliči byl vydán voličský průkaz a voličský průkaz není v doručovací obálce - čili opět jde o absolutně neprůhledný proces, který budou kontrolovat dva až tři zaměstnanci Ministerstva zahraničí a budou vyřazovat hlasy dle libosti nebo naopak uznávat i neplatné hlasy, jak se jim to bude politicky hodit. Plus budou moci ztotožnit, jak kdo dovolil. Když bude úřední obálka rozlepena, budou absolutně bez dozoru. Nebo když bude volební lístek v doručovací obálce vložen volně - v tomto případě budou vidět, jak konkrétní člověk volil, čili jde o další porušení tajnosti hlasování. A navíc jeho hlas budou moci vyřadit. A to už nemluvím o možnosti, kdy členům volební komise na ambasádě nic nebrání v tom příslušné obálky rozlepit ještě před jejich vložením do volební urny a ty takzvané nesprávné hlasovací lístky pak vhodit někam úplně jinam.

Zvláštní okrsková volební komise má rovněž vyřadit ty doručovací obálky, ve kterých identifikační lístek není podepsán voličem. Za prvé, je toto nesplnitelná podmínka, protože komise nemá žádný nástroj, jak zjistit, že lístek podepsal zrovna oprávněný volič, nemá podpisový vzor, k ruce grafologa. A za druhé, skutečně je zde úplně jasné riziko, že za oprávněného voliče bude hlasovat, včetně toho, že se místo něj podepíše, někdo jiný.

U voliče, který hlasoval korespondenčně, avšak není uveden ve výpisu voličů, si zvláštní okrsková volební komise vyžádá u zastupitelského úřadu údaje nezbytné pro posouzení obsahu doručovací obálky a dopíše údaje o voliči do výpisu voličů. Zastupitelský úřad poskytne zvláštní okrskové volební komisi na vyžádání údaje o takovém voliči ze seznamu voličů v rozsahu nezbytném pro doplnění voliče do výpisu voličů. To je opět něco naprosto nepřijatelného. Měněním voličských seznamů v průběhu voleb klidně může dojít ke zneužití ve smyslu, že si tam komise, respektive ambasáda, nějaké hlasy přidá, přičemž v České republice volit smí jen ten, kdo je v konkrétním voličském seznamu anebo má řádný volební průkaz. Další narušení rovnosti volebního práva. Okamžikem odeslání korespondenční zásilky, doručovací obálky - tedy s hlasem - ztrácí volič jakoukoliv kontrolu nad tím, jak bude s jeho hlasem naloženo. Při volbě klasickým osobním způsobem naopak volič dobře ví, že jeho hlas skončil ve volební urně, a že tedy volební komise, vícečlenná a složená ze zástupců různých politických stran, musí s jeho hlasem počítat.

Pokud jde o právní stránku věci, panují závažné pochybnosti o souladu návrhu s ústavním pořádkem. Ale o tom zde už rovněž mí kolegové hovořili, i když nezaškodí si to zopakovat, jde o velice vážné věci. Jedná se především o narušení požadavku tajnosti, svobodnosti a nutnosti osobního hlasování. Nikdo na světě není schopen zaručit, že hlasovací lístek vložil do obálky a odeslal sám oprávněný volič. I pouze tento, jeden jediný a jasný argument by měl stačit k tomu shodit dnes projednávaný nebezpečný návrh ze stolu, zejména když jsou tu desítky nebo možná i stovky dalších závažných argumentů proti korespondenční volbě. Třeba ten, že v návrhu není bez pochybností vůbec ošetřeno to, aby člověk, který odvolil korespondenčně v zahraničí, současně podruhé nevolil i fyzicky osobně v České republice. Návrh zákona definuje pouze zákaz souběhu korespondenční a fyzické osobní volby v zahraničí na zastupitelském úřadě, kde je volič registrován ve zvláštním seznamu voličů.

Pochybnosti o ústavnosti vládního postupu jen podtrhuje to, že předložený návrh zákona, který jako poslanecký návrh neprochází klasickým připomínkovým legislativním řízením a že je novelou dosud neplatného a (neúčelného?) zákona o správě voleb. To je světový unikát a případ pro legislativního psychiatra. Děkuji. ***