Ten, kdo trvale žije v zahraničí, bude spolurozhodovat o tom, kdo v České republice bude vládnout, a přitom neponese důsledky tohoto svého rozhodování. Je to správné? Zde mířím zejména na občany, kteří jsou v zahraničí ne z důvodu studijních, pracovních pobytů, ale kteří žijí opravdu trvale v zahraničí. Přece ten, kdo žije trvale v zahraničí, nemůže znát opravdu skutečné aktuální poměry v zemi, musí se orientovat především podle médií. A tyto informace mohou být zkreslené.

Současný způsob voleb je zcela transparentní a opírá se o důvěru obyvatel. Výsledky voleb jsou známy během krátké doby po jejich uskutečnění. A nezažili jsme stav, aby po volbách následovalo dlouhé období nejistoty, přepočítávání hlasů nebo rozhodování soudu o tom, kdo je volebním vítězem. Argumentů, že to chtějí naši krajané žijící v zahraničí... Nejsou ale závažnější názory většího počtu těch občanů, kteří v České republice skutečně žijí? Okamžikem odeslání korespondenční zásilky ztrácí volič jakoukoli kontrolu, jak bude s jeho hlasem naloženo, nemůže si ani dostatečně ověřit, jak bylo s jeho hlasem naloženo. A sdělení, že korespondenční volba je uzákoněná již v řadě států, tak to pro mě argument není. Pravdou je, že taky ovečka v ovčím stádě dělá to co ostatní a radost z toho mají pak zejména hlavně predátoři.

Vážené kolegyně, kolegové, předkladatelé této novely, zanechme debaty o této problematice a pojďme řešit problémy. Pojďme řešit problémy, které opravdu tíží naše občany a náš stát a je potřeba je řešit. Korespondenční volba podle mě, ale nejenom podle mě, není opravdu problém, který by tížil naše občany a stát. Vážené kolegyně, kolegové, děkuji vám za pozornost.

(K předsedajícímu:) Těch druhých deset minut si nechám.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A poprosím v tuto chvíli další řádně přihlášenou vzhledem k tomu, že nejsou faktické, a to paní Marii Pošarovou. Vašich deset minut.

Poslankyně Marie Pošarová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, dovolte mi vystoupit na mimořádné schůzi k vládnímu návrhu na zavedení korespondenčního hlasování do naší volební legislativy, konkrétně do systému voleb Poslanecké sněmovny, prezidenta republiky a českých zástupců v Evropském parlamentu.

Průzkumy veřejného mínění opakovaně ukazují vysokou nespokojenost veřejnosti s vládnutím Fialovy pětikoalice a potvrzují převahu opozice nad vládní koalicí současných volebních a politických preferencí českých občanů. Vládní koalice oprávněně ztrácí víru ve svou vlastní schopnost získat vyšší přízeň domácích českých voličů, protože není ochotna ani schopna změnit svoji neúspěšnou politiku, která naši zemi přivedla k největšímu pádu životní úrovně v Evropě. K rekordní inflaci, k absurdním a nesmyslně vysokým cenám energií a k dlouhotrvající hospodářské recesi. Proto se vládní politici domnívají, že by je u moci mohli udržet krajané ze zahraničí, kteří u nás dlouhodobě vůbec nežijí, a proto ani logicky nemají negativní zkušenost s jejich vládnutím a jeho dopady a vycházejí pouze z kusých informací hlavních českých médií nebo z vládní ideologické propagandy. Proto je hlavním smyslem předložené novely volebního zákona, který chce pětikoalice na sílu protlačit Sněmovnou, a riskovat ústavní stížnost, jejíž projednávání a jejíž výsledek mohou vážně narušit integritu a legitimitu voleb do Poslanecké sněmovny v příštím roce. Vláda Petra Fialy věří, že se jí touto cestou podaří pro sebe získat hlasy velké části zhruba půl milionu lidí s českým občanstvím, kteří žijí v cizině. Kalkulují s tím, že dosud hlasování na zastupitelských úřadech v zahraničí dopadlo v minulých volbách vždy jednoznačně ve prospěch liberálních a progresivistických politických uskupení. V minulosti, kdy volební výsledky bývaly mnohdy velmi těsné a bývalo obtížné sestavit po volbách jasnou a koherentní vládní většinu, by dnes jimi očekávaný balík hlasů ze zahraničí zřejmě mohl sehrávat rozhodující roli.

Zaslepeni těmito účelovými kalkulacemi však vládní politici předloženým návrhem házejí doslova do kanálu základní principy, na nichž demokratické volby stojí, a také důvěru občanů v ně a otevírají prostor k volebním manipulacím a falšování volebních výsledků. Tento návrh je nepřijatelný z mnoha formálních a obsahových hledisek. Jeho zcela největším negativem je ale to, že jeho přijetí by znamenalo protiústavní narušení některých základních principů volebního práva.

Za prvé jde o princip tajnosti hlasování. Princip tajnosti hlasování totiž může být v praxi zajištěn a garantován pouze tehdy, je-li výkon volebního práva osobním a individuálním aktem realizovaným fyzickým vhozením hlasovacího lístku do volební urny za plentou ve volební místnosti a zároveň jde-li o akt kontrolovatelný nezávislou volební komisí složenou z delegátů různých politických subjektů, které se daných voleb účastní, což v případě korespondenční volby není absolutně možné zajistit. Vládní politici o to ani nijak neusilují. Protože pokud by o to usilovali, vypadal by návrh zákona naprosto jinak, třeba v tom ohledu, že by se korespondenční hlasy zasílaly do České republiky, kde by je kontrolovaly a přepočítávaly nezávislé klasické volební komise, a nikoliv do zahraničí, kde mnohdy tvoří zvláštní okrskovou volební komisi pouze velvyslanec a jeho sekretářka. Nelze rovněž vyloučit to riziko, že mnohé osoby budou v korespondenční volbě nuceny hlasovat pod nátlakem a pod dozorem jiných osob, dle jejich vůle, nikoliv dle vůle vlastní.

Za druhé platí, že korespondenční hlasování směřuje i k narušení dalšího klíčového principu demokratického volebního práva, kterým je jeho rovnost, tedy zásada, že jeden občan má vždy jeden volební hlas. Jinými slovy zásada, že každý ve volbách odevzdaný hlas má stejnou váhu a že každý volič má v rámci voleb určitého typu naprosto stejné možnosti a podmínky. Toto je opět korespondenční volbou narušeno, protože absolutně nelze vyloučit stavy a situace, kdy některé osoby hlasují v jedněch volbách vícekrát. Velmi špatné a pro poměry v naší zemi devastující by bylo, kdyby o politických poměrech nyní rozhodovaly hlasy lidí, kteří v ní nežijí, kteří se u voleb rozhodují nikoliv na základě vlastní žité zkušenosti, ale v důsledků různých předsudků a cizí propagandy a kteří neponesou důsledky svého rozhodnutí, protože žijí jinde, v jiné zemi platí daně, jinde dostávají důchody, jinde a za jiných podmínek čerpají zdravotní péči.

Stejně je logicky nepřijatelné, aby jedna část voličů byla zvýhodněna možností hlasovat korespondenčně, zatímco většině domácích rezidentů by byla tato možnost upřena a byli by v případě potřeby hlasovat mimo své bydliště nuceni vyřizovat si složitě volební průkazy. Jde o ničím neodůvodněnou diskriminaci jedné skupiny občanů České republiky na straně jedné, respektive o ničím neodůvodněné zvýhodnění jiné skupiny českých občanů v procesu voleb. I Ústavní soud by nepochybně shledal takovou právní úpravu diskriminační. Umožnění korespondenčního hlasování pro nerezidenty tudíž otevírá dveře pro uzákonění korespondenčního hlasování pro všechny. A to je cesta k volebním manipulacím, narušení důvěry veřejnosti v legitimitu voleb, k oslabení autority politické demokracie, a tím i k politické krizi. Krátce řečeno, cesta do pekel. Namísto voleb jako svátku demokracie bychom odevzdali rozhodování o poměrech v zemi do rukou poštovních a kurýrních zásilkových služeb. A je to i otevření cesty k naprosto hrůzné variantě voleb elektronických.

Korespondenční způsob hlasování je navíc velmi rizikový i z hlediska hrozby možné manipulace při sčítání hlasů tohoto typu. To jsme mohli velmi dobře vidět při posledních prezidentských volbách v Americe a rovněž i při posledních prezidentských volbách v Rakousku, kdy dokonce musely být výsledky první volby anulovány právě z důvodu manipulace s korespondenčními hlasy a kdy se následně musely tyto volby opakovat. Tyto zahraniční zkušenosti jsou pro nás poučením i varováním a hlavně poselstvím, že něco takového nesmíme připustit u nás, v České republice. Proto hnutí SPD nikdy nepodpoří změny volebních zákonů tímto směrem. Nikdy nepodpoříme zavedení možnost korespondenční volby do naší volební legislativy.

Jedním z nejhlasitějších argumentů zastánců korespondenčního hlasování kromě péče o komfort amerických a australských krajanů je tvrzení, že tato forma hlasování je umožněna i v řadě jiných zemí. To ale vůbec nic nemění na relevantnosti výše uvedených zásadních protiargumentů, právě naopak. Dobře totiž víme, že v některých zemích korespondenční hlasování zásadně a překvapivě ovlivnilo volební výsledky, a to vždy ve prospěch progresivistických sil, ať už hovoříme o Americe, Rakousku, Španělsku, což je velmi podivné. A jen na základě toho už (lze?) i klidně učinit určitá zevšeobecnění. ***