(16.10 hodin)
Poslanec Ondřej Babka: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Já si také dovolím reagovat na kolegu Fleka. On nás tady vyzývá, abychom apelovali na naše předsedy klubů. Já bych ho chtěl poprosit, aby jako koaliční poslanec spíše on apeloval na své předsedy klubů. Aby apeloval na paní předsedkyni Sněmovny Markétu Pekarovou Adamovou, aby byla opravdu předsedkyní nás všech, jak to tady slíbila, když byla zvolená. Aby apeloval na svou místopředsedkyni Sněmovny, aby se snažila o to, aby tato Sněmovna fungovala tak dobře, jako fungovala v minulých letech, a ne aby fungovala tak špatně jako v tomto volebním období. Aby apeloval na vedení Sněmovny, aby tu kvůli vám nemuseli zaměstnanci této Sněmovny týden co týden trávit noci. Aby apeloval na vedení Sněmovny, abychom se tady zde necítili jako poslanci druhé kategorie, když vaši předsedové vašich klubů zde načítají usnesení, kterými nás chtějí omezovat, které pak, a už se to stalo dvakrát, revokovali po nějakém našem nátlaku.
Pane kolego Fleku, prostřednictvím pana místopředsedy, vy apelujte na své kolegy, na své předsedy a na své vedení Sněmovny. Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. S faktickou poznámkou nyní vystoupí pan poslanec Kukla.
Poslanec Martin Kukla: Děkuji za slovo, pane předsedající. Prostřednictvím vás ke kolegovi Flekovi. Ono když se podívám do sálu, tak krásně spočítám, kolik je tady koaličních poslanců. Vidím tady - raz, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, deset, jedenáct.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ještě na mě jste zapomněl.
Poslanec Martin Kukla: Ano, ještě na vás. Takže dvanáct koaličních poslanců a jeden ministr. Tak se nedivte, že vám to opakujeme. My chceme, abyste to každý aspoň jednou vždycky slyšeli. A když se podíváte, kolik je nás, a kdybychom dali teď procedurální návrh na odložení, tak jak by to dopadlo? Vy byste dali pauzu, nahrnuli byste se sem a zase byste nás na sílu přetlačili. Já mám ale obavy, já mám obavy, aby prostě... ještě je 51 přihlášených, na některé bohužel ještě nedošlo. Tak já věřím, že to neomezíte a nezařadíte pevný bod hlasování a dovolíte mým kolegům, aby vystoupili, aby to prostě nebyla příště soutěž o klikání, kdo se přihlásí dřív, tak bude mít právo v Poslanecké sněmovně vystoupit. Vezměte v úvahu, že nás je 71, my nejsme jak čtyři Piráti, když tady sedí dva, tak jich je tady půlka. Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vracíme se do obecné rozpravy. Nyní vystoupí pan poslanec Wenzl, připraví se paní poslankyně Pošarová. (Ministr Lipavský se zvedá, že je na řadě.) Vy jste se hlásil s přednostním právem, ano, já se omlouvám. Ta série faktických poznámek byla tak dlouhá, že jsem zapomněl. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr zahraničních věcí ČR Jan Lipavský: Děkuji za slovo. Chtěl jsem se přihlásit, abych doplnil některé argumenty, které si myslím, že do té debaty patří. A velice bedlivě jsem poslouchal vystoupení předřečníků, nicméně jsem propásl ten moment tady. A pak nastala faktická smršť, jak je zde ve Sněmovně občas možno vidět.
Za prvé bych se asi tedy potřeboval vlastně za vládní koalici a za vládu ohradit proti tomu, že nevystupujeme, že nediskutujeme. Myslím, že diskuse zde probíhá. To, že jaksi tato část sálu to pojala způsobem, kdy si v jedenáct hodin, v jedenácti hodinách můžeme vyposlechnout velice detailně o životě našeho prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, to asi je potom na uvážení jednotlivých řečníků, s čím chtějí do těchto debat vstupovat. Mně například v tom poměrně dlouhém projevu pana poslance Okamury chyběl citát Jakuba Michálka: "Nevěřte všemu, co najdete na internetu. To už říkal Masaryk." Možná kdyby se tím členové obecně SPD řídili, tak možná ta debata bude taky o něco racionálnější. Jinak bych chtěl Kubovi poděkovat za výbornou práci, kterou tady ve Sněmovně odvádí.
To, co zaznělo, a myslím si, že je to tedy již k meritu věci a opravdu důležité, zaznívaly zde obavy z toho, že hlasování bude nějakým způsobem manipulováno, že třeba v nějakých jako rodinách nebo skupinách. Víte co? A myslím si, že to je důležitý princip, který zde opakovaně je připomínán - stát nemůže zajistit jednotlivé případy. To prostě není možné. Tak můžeme se bavit i o celé řadě případů, které jdou asi proti duchu a smyslu voleb i zde v Česku. V některých krajních případech se tím třeba zabývají soudy. Jsou tam opravné prostředky a tak dále. Ale my prostě víme, že v zahraničí ty komunity takhle nefungují. Většina, nebo hodně Čechů žije třeba s nějakým partnerem nebo manželem, manželkou, kteří jsou cizinci, tak ti rozhodně nemají asi nějaký velký zájem ovlivňovat politický chod v Česku. A stejně tak prostě víme, že u Čechů, kteří žijí v zahraničí, není typické nějaké řekněme vícegenerační bydlení nebo komunitní bydlení, kde by asi v nějaké skutečně jako masové míře mohlo docházet k tomuto jevu.
Také zde zazněla věta nebo taková krátká fráze, která si myslím, že je důležité, abychom se k ní vyjádřili, nebo abych se k ní vyjádřil: Nikdo nikdy voliče neviděl. Není to pravda. To, že vás nikdo nikdy neviděl, asi zase zapadá tedy do toho scénáře kontroly lidí, ke kterému jsem se zde již dneska vyjadřoval. Ale přece je pravdou, že aby ta volba byla platná a mohla proběhnout, tak tam musí být platný doklad. Můžete být viděn při tom zápisu, ale minimálně při tom, když dostáváte tedy tu občanku nebo ten cestovní pas. Takže toto určitě není argument, který by nějakým způsobem mohl obstát.
A proč nejsou ty přesné statistiky, kde máme cizince, kde máme našince v zahraničí? Pardon, ne cizince. No protože už nemáme ty výjezdní doložky, které když se mělo z Československa vycestovat, tak bylo o ně nutné žádat, aby bylo jasné, kde ti lidi jsou, a byli pod kontrolou. A myslím si, že je dobře, že naše demokratické zřízení prostě o takovýto druh kontroly společnosti neusiluje.
Jinak to, co mě asi osobně nejvíce mrzí, a je to vlastně věc, která nemá přímou souvislost s textem nebo s meritem věci toho zákona, ale asi skutečně tedy se do určité míry s některými poslanci a členy ANO a SPD prostě nikdy neshodnu, je způsob, kterým chcete rozdělovat občany České republiky - na ty, co žijí tady, a ty tam. To jsou asi jiní, mají méně práv. Myslím si, že občan České republiky, tak jak platí, že si je roven před zákonem, tak bychom měli usilovat o to, aby měl možnost naplnit svá práva a podílet se na chodu této země. Takže to je podle mě naprosto zásadní princip.
A ty ostatní věci, které opakovaně zaznívaly, si myslím, že už jsem pokryl ve svých předchozích vystoupeních. Takže snažím se čestně vystupovat, a je nás zde víc, abychom skutečně se věnovali těm věcem, které se dotýkají merita věci, nikoliv v reakci třeba na osobní útoky, které hodlám nadále přecházet. Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Děkuji pěkně. Nyní budeme pokračovat faktickými poznámkami, které vaše vystoupení vyvolalo. První bude mít faktickou poznámku paní poslankyně Maříková. Než dorazí ke stolu, načtu dvě omluvy. Pan poslanec Dvořák Jaroslav se omlouvá od 15.45 ze zdravotních důvodů, paní poslankyně Šafránková Lucie do 20 hodin z pracovních důvodů.
Paní kolegyně Maříková, můžete pokračovat. ***
