(13.40 hodin)
(pokračuje Jiří Kobza)
Zmíním ještě jednu věc. Při volbách na území České republiky bývá volební účast při volbách do Sněmovny okolo 60 až 70 %, takže 30 až 40 % občanů se voleb neúčastní, jsou to takzvaní nevoliči. Ale my u nás doma dle voličských seznamů a díky práci volebních komisí přesně víme, kdo se, identifikován na základě osobního dokladu, zdůrazňuji platného osobního dokladu, voleb zúčastnil, a tedy i kdo onu skupinu nevoličů tvoří. V případě korespondenčního hlasování toto vědět absolutně nebudeme. Respektive bude zde nulová jistota, zda ten, kdo volební lístek poslal poštou, je skutečným voličem, nebo jde jen o člověka, který buď dobrovolně, anebo dobrovolně (?), bez svého vědomí, svoji identitu pro účel voleb někomu odevzdal, anebo zda mu byla odcizena.
A nejde jenom o volby. Toto hromadné rozdávání českého občanství má i další konsekvence různého typu. V první řadě práva těchto nových Čechů a obrovské náklady s tím spojené, které budou jak administrativní, tak finanční. A já bych si dovolil položit pár otázek o tom, jak Čechoslovák ve čtvrté generaci má jednu šestnáctinu české krve. Kdo bude určovat, jestli je to ještě Čech, či nikoliv? A co když ten původní Čechoslovák byl ze slovenské části Československa? Jak se s tímto náporem českých novoobčanů popasuje český sociální systém, když se do něj tito lidé obrátí jako plnohodnotní čeští občané se žádostí o nepojistné sociální dávky a příspěvky? Jak to bude se zdravotní péčí pro tyto občany v České republice? Budou na ni mít nárok a budou ji mít bezplatně? A co školství? Bude jim poskytováno zdarma, když ho budou chtít využít? A co noví důchodci? Tohle vše se může týkat nejenom lidí s nějakou špetkou české nebo československé krve, ale také například Rakušanů - nemám na mysli pana ministra - Němců, Poláků, Ukrajinců a zkrátka všech, kteří mají k nám přes hranice kousek, a náš sociální systém může být pro ně lákavý, ho využít, a zároveň čirou náhodou najednou objeví v příbuzenstvu prapradědečka Čecha, pokud to nebude rovnou praotec Čech tedy. Už někdo spočítal, kolik to bude náš rozpočet stát? A vymyslel, jak to zdůvodní našim stále chudnoucím důchodcům? Našim vlastním?
A pak samozřejmě je tady krásná a vlastenecká povinnost pro každého občana a to je branná povinnost. Takže pokud se blíží válka, tak jak to neustále prezentuje paní ministryně obrany a náčelník generálního štábu, tak pak je otázka, jestli se bude vztahovat i na ně, že by jako benefit k občanství mohli dostat povolávací rozkaz. To už jsem zažil za socialismu, že imigrant, který dostal československé občanství, tak dostal povolávací rozkaz. A to už vůbec nemluvím o daních a dalších poplatcích, jako například poplatcích České televizi, Českému rozhlasu.
Je tu i palčivá otázka, zda se toto vládní opatření bude týkat i potomků někdejších českých Němců, kteří naši první Československou republiku rozbili a pak se po boku Hitlera a říšských Němců podíleli na její devastaci, teroru a genocidě vůči Čechům. Neotvírá se touto cestou vytoužený přístup k sudetským restitucím? Je to nějak ošetřeno? A teď si představte, když nějaký Konrad Henlein pátý z Norimberka se obrátí na Evropský soud pro lidská práva s dotazem, jak to, že české občanství nedostal a deset jeho spolužáků ano? Pro Novočechy ze zemí mimo Evropskou unii se také otvírá úžasná možnost, že kromě toho, že budou občany České republiky, se stanou občany Evropské unie a schengenského prostoru.
Takže moje závěrečná otázka bude znít: Koho bude ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2025 korespondenčně volit Bernd Posselt, který má údajně také československé předky? Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Jako další je přihlášena paní poslankyně Jana Hanzlíková. Pouze pro pořádek říkám, že na základě dohody všech předsedů klubů bude vyhlášena ve 14 hodin přestávka od 14 do 15. A chci se zeptat, zda chcete využít obou deseti minut ve svém projevu.
Poslankyně Jana Hanzlíková: Budu chtít, ale předpokládám, že využiji 15 minut a po přestávce budu pokračovat.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Přesně tak, to znamená, já váš projev přeruším a po přestávce ho dokončíte. Dobře, děkuji.
Poslankyně Jana Hanzlíková: Takže já děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem si nakonec po těch pěti dnech, kdy tady diskutujeme a kdy se tady objevilo mnoho nejasností, tak jsem si říkala, že začnu svůj příspěvek tím, že si dovolím reagovat na některé ty výroky nebo se k nim vrátit a udělat z nich takový souhrn, protože si myslím, že to je velmi důležité.
Ten první. Asi nebude překvapením, že to bude výhrada, která tady zazněla mnohokrát, stále se k tomu vracíme, a je to výhrada proti formě předložení v podstatě poslaneckým návrhem. Možná že to vypadá, že se k tomu vracíme až moc, ale ono je to opravdu velmi důležité, protože se k tomu pojí to, že poslanecký návrh nemusí být předložen, a také nebyl předložen, do připomínkového řízení. Já už jsem to tady říkala, to připomínkové řízení vždycky ministerstva považovala za nesmírně přínosné, protože prochází přes renomované odborníky, ať už jsou to asociace, svazy, profesní komory a další odborníci, lidi, kteří to vidí z různých pohledů a jsou schopni v tom návrhu najít ty chyby a upozornit na ně.
Další věc, kterou jsme tady vlastně zmiňovali, bylo to, že poslanecký návrh neprochází přes Legislativní radu vlády. A to už tady bylo také zmíněno, kdo zažil, jak vypadá to jednání, tak je opravdu pro ten návrh nesmírně důležité. Já jsem tady zmínila, a je to prostě pořád pro mě obrovská otázka, proč vlastně tu formu poslaneckého návrhu koalice zvolila u takto důležitého návrhu, protože co si budeme říkat, ale vzhledem k tomu, že svobodné a důvěryhodné volby, jaké bychom určitě všichni chtěli mít, jsou nedílnou součástí demokracie. A pak tedy v tomto případě ten postup opravdu nechápu.
To, co tady také zaznívalo, je to, že v podstatě vy jdete do rozporu s vlastním programovým prohlášením, protože v něm přímo uvádíte, že legislativní návrhy potřebné k plnění programového prohlášení budou předkládány standardní legislativní cestou. Navíc, a to už zde tedy také padlo, ale je dobré to připomenout, je, že jste si zřídili místo ministra pro legislativu, který v minulé vládě nebyl. Tady jste, zástupci vlády i řada koaličních poslanců, vyjadřovali, že tento návrh je jejich dlouhodobým záměrem a velkou prioritou a ve světle vlastně tohoto sdělení je to ještě nepochopitelnější. Diskutovalo se tady také velmi, jestli to bylo, nebo nebylo uvedeno v legislativním plánu. Pak jsme tam našli nějakou spojitost, i když musím říct, že úplně přesně tento návrh v tom plánu nebyl.
Já za sebe vzhledem k tomu, že se zabývám dlouhodobě sociální politikou, musím říct, že mě velmi mrzí, že právě tento návrh je tou největší prioritou vlády, protože mám pocit, že občany téhle republiky opravdu trápí řada jiných věcí, které by bylo potřeba řešit. My jsme se tady na to, to, co jsem teď zmínila, neustále doptávali. Někteří kolegové z koalice, to musím říct, se skutečně snažili nějakým způsobem odpovědět, ale ten důvod, proč tedy byl zvolen ten poslanecký návrh, jsme se tady stejně nedozvěděli.
Další sporná - pro mě tedy sporná - věc je, že koalice hájí korespondenční volbu s tím, že stávající stav je pro Čechy žijící nebo pracující v cizině neúnosný, protože pokud chtějí hlasovat, musí to udělat na zastupitelských úřadech. A bylo tady dáváno mnoho příkladů, kolik kilometrů ti lidé musí překonat, nebo že tam musí dokonce letět a podobně. Musím říct, že v minulém týdnu a vlastně i tento týden tady z opozice zaznívaly různé návrhy, například návrh na rozšíření míst, kde by lidé v zahraničí mohli volit, ale neviděla jsem tady ze strany koalice nějaký zájem o tu diskusi. A musím říct, že ta diskuse nebyla ani v podstatě, když ten návrh koalice připravovala. ***