(17.20 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Rozdělením Karlo-Ferdinandovy univerzity na německou a českou část vznikla od roku 1882 fakticky první česká univerzita v českých zemích, kde bylo vyučováno v českém jazyce. Kritická revue Athenaeum byla založena v roce 1883, jejím zakladatelem a ředitelem byl Masaryk. Na redakci revue se podíleli i další profesoři z pražské univerzity, mezi nimi například Josef Kaizl, o něm už jsem hovořil, a taky Karel Kramář. Časopis Athenaeum informoval o zahraničních vědeckých výzkumech a studiích, aby tím umožnil české vědě držet krok s moderní evropskou vědou. Kromě toho časopis dělal revizi toho, co doposud česká věda vybádala, a kriticky její práce hodnotil. Mělo se tak rozlišit, které práce jsou vědecky kvalitní a cenné a které naopak hodnotné a vědecké nejsou. Herben píše, že kritická povaha časopisu způsobila jeho neoblíbenost u některých autorů vědeckých prací. Dodává, že Masaryk sám si byl vědom toho, že pro přijetí kritiky je třeba mít dostatek mravní síly, která některým vědcům chybí. Masarykova vědecká kritika proto nebyla přijata s nadšením a naopak vyvolala někdy vleklé spory.
Největší vědecký spor, na kterém Masaryk participoval, se rozhořel roku 1886, kdy byl v časopise Athenaeum publikován článek filologa Jana Gebauera. V článku Gebauer napadl pravost rukopisů Královédvorského a Zelenohorského, jež byly objeveny na počátku 19. století. Rukopisy údajně měly pocházet z doby 13. a 9. století a dokládat, že staročeská literatura se vyvíjela zcela samostatně a že je historicky starší než první německé písemné památky. Rukopisy tak měly dokazovat vyspělost české kultury již v době středověku.
Po objevení rukopisu jazykovědec Josef Dobrovský jako první vyjádřil pochybnosti o pravosti Rukopisu zelenohorského. Současně se však domníval, že Rukopis královédvorský zfalšovaný není. Jiný názor měli lingvista Josef Jungmann a historik František Palacký, kteří pravost rukopisů potvrdili. V roce 1829 zemřel Dobrovský, který byl uznávanou vědeckou autoritou, a s ním zmizely i veškeré pochybnosti o pravosti rukopisů z řad českých vědců. Kritika rukopisů a pochybnosti se tak ozývaly pouze ze strany německých badatelů, což Češi interpretovali jako útok na národní kulturu. V české společnosti tak převládalo přesvědčení o autentičnosti rukopisů.
No ale situace se změnila až v 70. letech, kdy kritici rukopisu již nebyli pouze Němci. Přidali se k nim i čeští odborníci na lingvistiku a historii, a to Šembera, Vašek, Gebauer, Goll a tak dále. Ti všichni nabyli za dob studií přesvědčení o pravosti rukopisů. O to těžší pro ně bylo přiznat si, že rukopisy jsou falzifikátem, a své závěry zveřejnit. Spor o pravost rukopisů se nově otevřel v únoru roku 1886, kdy Jan Gebauer publikoval svou kritickou stať v Athenaeu. Spolu s Gebauerovým článkem byl uveřejněn i list redaktora Athenaea, ve kterém Masaryk Gebauera vyzývá, aby se k pravosti rukopisu na stránkách časopisu Athenaea dále vyjádřil. Aby Masaryk Gebauera podpořil, píše - cituji: Nepochopuji, jak někdo tvrdit může, že čest národu vyžaduje obhájení rukopisu. Konec citátu Masaryka. A dodává k tomu, že čest národa vyžaduje především mravnost a zmužilost. Činem mravným a zmužilým je přiznání si omylu a nikoliv jeho obhajování. Gebauer v článku uveřejněném v Athenaeu uvádí, že při zkoumání rukopisu objevil řadu gramatických chyb z pohledu tehdejší staročeštiny i češtiny jako takové. Dále se v článku zmiňuje o Hankovi, který Královédvorský rukopis nalezl a který byl již v minulosti usvědčen z falšování jiných staročeských textů. Gebauer píše, že z tohoto důvodu by se měly všechny jeho rukopisy prověřit.
Po uveřejnění Gebauerova článku byla v Athenaeu v březnu roku 1886 publikována Masarykova výzva k vědeckému posouzení rukopisů. Masaryk se v článku obrací na české vědecké odborníky, které vyzývá, aby v Athenaeu uveřejnili své studie týkající se rukopisů. Masaryk v článku předkládá vědecký plán, podle kterého by se měly rukopisy zkoumat. Mluví o potřebě gramatického, sociologického, estetického rozboru, o potřebě paleografické, fyzikálně-chemické analýzy a o nutnosti prošetření okolností, za jaký byly rukopisy nalezeny. Právě na Masarykův impuls reagovala řada vědců, kteří postupně uveřejňovali své odborné studie v Athenaeu. K významným příspěvkům patřil článek od historika Jaroslava Golla, který poukazuje na konkrétní historické nesrovnalosti. Některé události, které jsou v rukopisech líčeny, jsou jinými kronikáři uváděny o několik století dříve. Jiné popisované události zase nemohly být v tehdejší době vůbec známy.
Studie dokazující nepravost rukopisů brzy vyvolaly odezvu u zastánců jejich autentičnosti, ke kterým patřily Julius Grégr a profesor Martin Hattala. V Národních listech se tak objevily články obhajující pravost rukopisů a urážející všechny, kteří tvrdili opak. O Masarykovi Národní listy napsaly, že na něm kromě jména a titulu profesora není nic víc českého, a žádali jeho propuštění z univerzity. Obhájci rukopisů tak naplňovali Masarykova slova, kdy namísto toho, aby ve věcech rukopisů zvítězil rozum, rozhodovaly vášně.
V roce 1888 se vědecká debata o rukopisech uzavřela vydáním Gebauerovy knihy Poučení o padělaných rukopisech Královédvorském a Zelenohorském, která byla vědeckým světem všeobecně přijata. V publikaci Gebauer shrnul všechna vědecká fakta dokazující nepravost rukopisů. Později se ukázalo, že se v některých svých závěrech Gebauer mýlil, to však verdikt o nepravosti rukopisů nijak nezměnilo. Rukopisy jsou tak od roku 1888 všeobecně považovány za falzifikáty. Definitivně byla nepravost rukopisů prokázána chemickým rozborem v letech 1967 až 1970.
Následující měsíc, v dubnu roku 1886, přestal vydavatel Jan Otto Athenaeum publikovat. Masaryk tak musel veškeré vydavatelské náhrady hradit sám.
Dvouletý spor v otázce pravosti rukopisů měl pro Masaryka profesní následky. Když roku 1882 přijal místo mimořádného profesora na Karlo-Ferdinandově univerzitě, bylo mu přislíbeno, že do tří let bude jmenován řádným profesorem. Začátkem roku 1886 byl dokonce podepsán záměr na jeho jmenování. Rukopisné spory, ve kterých Masaryk vystupoval jako hlavní iniciátor, jmenování pozastavily. V květnu roku 1886 univerzitní komise dokonce jmenování zamítla, protože Masaryk nezískal souhlas od nadpolovičního počtu ostatních profesorů. Masaryk tak na jmenování musel počkat ještě dalších jedenáct let. Řádným profesorem české univerzity se stal až roku 1897.
Kromě veřejného sporu o pravost rukopisů se Masaryk aktivně zapojil do aféry známé jako hilsneriáda. Celá aféra začala v období Velikonoc 1. dubna 1899 nalezením mrtvé devatenáctileté Anežky Hrůzové v lese Březina nedaleko vesnice Polná. Při nalezení těla bylo konstatováno, že Anežka byla podříznuta košeráckým nožem, tedy stejným způsobem, jakým se zabíjel dobytek na jatkách. Zanedlouho se ve městě rozšířila fáma o rituální vraždě. Mezi lidmi se totiž tradovalo, že Židé potřebují k výrobě svátečního židovského pokrmu maces krev křesťanské panny. ***
