(17.30 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Jejich podezření, že došlo k rituální vraždě, podpořilo i prohlášení v policejním protokolu. Psalo se v něm, že se pod mrtvým tělem našla nepatrná louže krve. Z pověrčivosti tak občané Polné vyspekulovali, že vraždu spáchal Žid Leopold Hilsner. Důkazy, které proti Hilsnerovi nashromáždil místní strážmistr Klenovec, neprokazovaly dostatečně jeho vinu, ukazovaly však rozpory ve výpovědi Hilsnera a jeho přátel. Hilsner vypověděl, že v den vraždy nešel kolem lesa Březiny. Jeho kamarádi však tvrdili pravý opak. Tyto okolnosti nakonec vedly k Hilsnerovu zatčení. Do vězení tak Hilsnera přivedl především jeho židovský původ, píše Kovtun.
Po Hilsnerově zatčení propukly první protižidovské protesty v Náchodě, kde začala jako první stávka dělníků ve všech náchodských továrnách. Záhy se však proměnily v drancování židovských obchodů. Brzy nato se protižidovská nálada začala projevovat i v Polné, kde asi 300 lidí spontánně uspořádalo demonstraci končící ničením židovských domů a obchodů. Protižidovská nálada tak ovlivnila i průběh soudního procesu s Hilsnerem, který byl zahájen 12. září 1899 v Kutné Hoře. Soud po čtyřech dnech skončil vynesením rozsudku o Hilsnerově vině a jeho odsouzením k trestu smrti.
Po vynesení rozsudku se do aféry zvané hilsneriáda zapojil i Masaryk. Stalo se to na popud jeho bývalého studenta Sigmunda Münze, který přijel do Prahy Masaryka navštívit a který ho přiměl, aby se k rituální vraždě vyjádřil. Masaryk Münzovi řekl svůj názor a Münz Masarykovo smýšlení o Hilsnerově případu nechal otisknout v časopise Neue freie Presse. Tím byl Masaryk do celé kauzy zapleten a musel tak čelit útokům českého tisku. Aby se Masaryk mohl před tiskem bránit, pořídil si protokol procesu s Hilsnerem a začal ho prostudovávat. Při studiu materiálů se radil s různými českými i zahraničními odborníky ve věcech práva a medicíny. Sám Polnou osobně navštívil za účelem vlastního vyšetřování. Místními lidmi nebyl vítaný. Někteří po něm dokonce házeli kameny - po Masarykovi.
Výsledky svého šetření Masaryk shrnul ve dvou brožurách a několika článcích. První brožura se jmenovala Nutnost revidovati proces polenský a Masaryk v ní poukazuje na antisemitské pověry, které proces s Hilsnerem ovlivnily. Píše, že přístup české veřejnosti v případu je výrazem předpojatosti, vášnivé ukvapenosti a nelidskosti. V brožuře spekuluje nad tím, jak mohl být čin proveden, a vyslovil názor, že vražda se nestala v lese Březina, ale na úplně jiném místě. Masaryk se fámu o rituální vraždě snažil vyvrátit tím, že Anežka nebyla podříznuta košeráckým nožem, nýbrž byla zapíchnuta špičatým nožem.
Veřejnost byla Masarykovou brožurou pobouřena. Pod okny Masarykova bytu v Praze se shromažďovali demonstranti a protestovali proti Masarykovi. Jiní mu posílali anonymní dopisy, ve kterých ho všemožně očerňovali. Například: "Masaryčku, Masaryčku, máš velmi úlisnou hubičku. Víme, že jsi dostal od židáčků mnoho tisíc na dušičku. Zasloužil bys, Masaryčku, jít s Hilsnerem na houpačku." A takovýmto reakcím musel Masaryk čelit. Nenávistné reakce a protesty na Masaryka čekaly i během jeho přednášek, kdy na něho studenti pokřikovali a uráželi ho. Masaryk tehdy na tabuli napsal protest proti hloupým pomluvám a vyzval studenty, aby mu sdělili důvody své demonstrace. Nikdo ze studentů se neodvážil proti Masarykovi vystoupit a diskutovat s ním. Neklid a pobuřování studentů se univerzita nesnažila nějak mírnit, pouze zrušila Masarykovy přednášky na dobu 14 dnů.
Během demonstrací to nebyl pouze Masaryk, kdo trpěl davovými protesty a útoky. Demonstrace a nevraživost zasáhly jeho nejbližší rodinu, jeho děti a manželku. Jeho manželka Charlotta byla dokonce davem fyzicky napadena. Masaryk proto vážně zvažoval možnost opustit zemi a natrvalo se přestěhovat do Ameriky. V ten okamžik to byla právě Charlotta, která ho podpořila v boji za pravdu a přiměla Masaryka v Praze zůstat.
Já tady ten úsek nemám jen tak pro zábavu nebo pro opakování historie, protože tady vidím právě to nebezpečí, o kterém jsem mluvil někdy před šesti hodinami, nebo před možná sedmi hodinami ve svém projevu, kdy právě politici Fialovy vládní koalice, ne všichni, ale někteří, poštvávají otevřeně lidi proti názorovým oponentům. Poštváváte je proti našim rodinám. Viz tady poslanec Kolář za TOP 09, jak mi věší tu visačku SPOLU a fotí se před mým domem, pak to dá na internet. A ještě jeden lidovec to dělá taky. A jenom jsem chtěl připomenout v souvislosti s Masarykem, připomenout, jakým způsobem probíhala i česká historie. A jak je to odporné, co děláte. Jaký je to hnus!
Není pochyb o tom, že Masarykova iniciativa přispěla k obnovení procesu s Leopoldem Hilsnerem, který byl zahájen v říjnu roku 1900 v Písku.
Protože jenom to, že někdo má jiný názor, a poštvávat lidi jednoho proti druhému kvůli demokratickému a odlišnému názoru, to dělá vaše vládní pětikoalice a s vámi spřažení někteří novináři to dělají. Ti to dělají úplně stejně tohleto. Já myslím, že je to špatně, že by se to takhle dělat nemělo. Ale nechci to srovnávat s tímto případem. Ale dal jsem si to ve spojitosti s Masarykem. Je to takový zajímavý příběh, kterému musel i on čelit. A byli tam právě - právě - mezi těmi, co poštvávali, si umím představit, že byli ti Rakušanové, Bartoškové a další, tyhlety Pekarové a tyhlety... Úplně si to umím představit, jak to je. Takovéhle prostě přesně. Hrrr na ně! Jo? Zveřejnit jejich bydliště, poštvat tam lidi, jenom že mají jiný názor? Přesně to já jsem zažíval, už jsem zažil od dvou poslanců Fialovy vládní pětikoalice. Nic jsem nikomu neudělal přitom. Nebyl jsem v životě z ničeho obviněný ani stíhaný za nic. Jenom mám jiný politický názor, než má pětikoalice. Fakt, to je šílené. Šílené, co vy děláte.
Libor Toman píše, že pokud srovnáme proces kutnohorský s novým procesem v Písku, nalezneme mezi nimi zásadní rozdíl. V píseckém procesu absentuje motiv rituální vraždy, což pro Masaryka znamenalo částečný úspěch jeho činnosti. Částečný úspěch proto, že Masaryk nadále kritizoval průběh píseckého soudního procesu s Hilsnerem. Šlo mu především o fakt, že vina nikdy nebyla Hilsnerovi prokázána. U soudu nebyl předložen dostatečný důkaz pro jeho odsouzení. I přes tento fakt byl Hilsner v listopadu roku 1900 shledán vinným a byl odsouzen k trestu smrti. V červnu roku 1901 byl Hilsnerovi z rozhodnutí císaře Františka Josefa jeho trest změněn na doživotní vězení. Hilsner ve vězení zůstal do roku 1918, kdy byl propuštěn na svobodu. O deset let později umřel Hilsner ve Vídni. Černý píše, že na základě zprávy Ministerstva spravedlnosti z roku 1998, ve které se uvádí, že v trestní věci obžalovaného Leopolda Hilsnera byl porušen zákon, lze považovat Hilsnerovo odsouzení za justiční omyl.
Já si v této souvislosti připomenu ještě další věci, jak se chová Fialova vládní pětikoalice, respektive někteří vaši poslanci. Vzpomeňte, když jste sem nastoupili v tomto volebním období, tak někdo z vás, to bych musel dohledat, já už si to nepamatuju, musím se zeptat, tady přišel na mikrofon a řekl, že já jsem prý tuneloval hnutí Úsvit. Kauza z 2014. Prošetřila to policie, státní zástupce to vrátil. Já jsem si to video schoval, jak jsem to říkal, a pravidelně ho recykluji na sítích, protože je to pravda, já to tady můžu říkat veřejně. Státní zástupce to ještě jednou vrátil. Prošetřil mi všechny moje účty soukromé i firemní s platbami přes 10 000 korun navíc. Nic se neprokázalo, nikdy jsem nebyl obviněný a stíhaný. Přesto to tady nějaký... už by se mi chtělo něco, to tady řekne na mikrofon. To je vaše chování! Fašisti novodobí někteří jsou! Neuvěřitelný, co si tady dovolují lidi. Ta kauza je deset let stará věc. Jo? Pořád nic. Jo? To je neskutečný, jaký jsou mezi vámi politický gauneři! Jo? To je neuvěřitelný! Neuvěřitelný, jak vy se chováte! A prej demokrati! Někteří z vás jsou fakt politický zrůdy úplný, co vy předvádíte. I s tím zveřejňováním mého bydliště, kde bydlí moje rodina. Neuvěřitelný! Úplně neuvěřitelný. ***
