(16.30 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Masaryk své pedagogické názory shrnul v přednášce Některé problémy pedagogické a didaktické, to je název té přednášky, ve které upozorňuje na několik negativních jevů ve školském prostředí. Hned v úvodu mluví o skepsi vůči škole, vůči možnosti vychování, o vyučování ve školách. Život, jak se praví, vychovává, ale škola nevychovává. Masaryk dodává - což je citát Masaryka. Masaryk dodává, že na to, abychom tvrdili, že škola žádné výchovné působení nemá, není skepse široké veřejnosti vůči škole tak velká. Konstatuje však, že je pravdou, že mnohdy život sám je lepší učitel. Masaryk pozoroval, že ten, kdo se vrátil z Ameriky, je jiný, lepší a více rozvinutý člověk než ten, kdo zůstal doma. Z tohoto pohledu se mu jeví škola jako nedostatečná, neúplná. Další Masarykova skepse vůči škole se vztahuje na otázku vlivu dědičnosti, a do jaké míry je možné výchovu člověka pozměnit. Masaryk píše - vzpomeňme si na císaře Nera, který byl vychováván filozofem Senecou a který se po jeho vzoru filozofem nestal a po mravní stránce se nestal ani člověkem.
Jinak samozřejmě, kdo se zaposlouchal až teď do toho mého projevu, tak to, že kdo se vrátil z Ameriky, je jiný, lepší a více rozvinutý člověk, než ten, kdo zůstal doma, to už bylo v jiné pasáži před několika hodinami, už to proběhlo, názor na tu Ameriku v tom smyslu, že to byla tehdejší Amerika, která byla demokracií, kdy Evropa nebyla ještě tak rozvinutá v tomto smyslu, a Masaryk se tam poučil a přenášel ty zkušenosti sem. Dnešní Amerika, to je něco jiného, nemluvíme o současné době přece. Takže Evropa se taky posunula samozřejmě jinam, abychom neškodili Masarykovi, že jo, v tomto, že by snad si myslel, že to tady je horší než tam. Ale byla jiná doba, jiné konsekvence této situace. Ale o tom jsem mluvil, nevím kdy, ale tipuji tak pře pěti hodinami to možná bylo, nebo tak pět šest hodin zpátky to bylo.
Masaryk v přednášce dále mluví o určité školské patologii, projevující se v tom, že škola zhoršuje psychický i fyzický zdravotní stav dětí tím, že jednostranně rozvíjí rozum na úkor citů a vůle. To vede k přetížení mládeže, ke vzniku duševních chorob a ke zvyšujícímu se počtu dětských sebevražd.
Další námitka, kterou Masaryk vůči škole vznáší, se týká jejího epizodického charakteru. Škola hraje v životě dítěte svoji roli jen v období od šesti do čtrnácti let, kdy má žák povinnost školu navštěvovat. Před zahájením školní docházky a po jejím ukončení se již škola více o žáka nestará. Proto Masaryk vznáší požadavek delší školní docházky, čemuž by odpovídaly dnešní mateřské, střední a vysoké školy. Pozoruje však, že jakmile mladý člověk vyjde školu, chová se, jako by nikdy v jeho životě ani nebyla. Tento fakt svědčí o omezených možnostech školy jedince formovat a vychovávat. Škola může v žácích pěstovat hodnoty a mravy, nedojde li však k jejich zvnitřnění, skončí školní působení spolu s koncem studia. Snahy o překonání epizodičnosti školy bychom v dnešní době mohli pozorovat v rozvoji programů celoživotního vzdělávání či univerzit třetího věku. Oba druhy studia umožňují široké veřejnosti doplnit si a rozšířit vzdělání. To jenom doplnění.
Masaryk uvedl, že by moderní škola měla směřovávat k naplnění šesti následujících cílů. Škola by se měla demokratizovat - vidíte, že hovořím o demokracii - demokratizovat stejně tak jako politika. To znamená, že vzdělání by mělo být rovné a všeobecně závazné pro všechny děti. Škola by měla být praktickou. Měly by více vznikat školy technické a praktické, které by žáky učily dovednosti, již by využili ve své budoucí práci. Škola by měla být vědeckou a specializovanou, protože věda nahrazuje teologii a stává se novou autoritou. Škola by měla být státní, sociální a politická. Masaryk konstatuje, že ani sebelepší škola není dostačující, protože není schopná uspokojit potřeby všech. Proto je nutné sebevzdělání, kdy se žák vedle školského učiva dovzdělává sám tím, že cestuje nebo se rozvíjí četbou. Přednáška byla publikovaná, to, o čem tady hovořím, v pokrokovém listu Český učitel v roce 1899.
Miroslav Cipro píše, že Masaryk pojímá školu jako první politickou instanci, přičemž se odkazuje na Komenského, který chtěl školní výchovou a vzděláním dosáhnout nápravy společnosti. Výchova a vzdělání jsou silnou politickou zbraní, protože prostřednictvím výchovy se mladý člověk formuje a ovlivňuje se jeho vnímání a chápání světa. Mění-li se politický režim státu, mění se obvykle i školní osnovy a spolu s ním často i výklad dějin. Otázka politické vzdělanosti se Masarykovy jevila naléhavá především u studentů vysokých škol. Ve své promluvě k nim uvedl, že vedle akademického odborného vzdělání je neméně důležité i politické vzdělání, které by mělo být založeno na sebevzdělání. Student se musí naučit hodnotit různé politické ideje a stranické programy. Měl by být schopen kriticky, věcně a spravedlivě rozhodnout, které straně dá ve volbách svůj hlas.Masaryk si uvědomuje, že všechna rozhodnutí člověka jsou do jisté míry ovlivňována emocemi. Proto zdůrazňuje, že úkolem studenta je tyto emoce kontrolovat a oprošťovat i od svých rozhodnutí. Především by však student neměl být indiferentní k politickému dění, říká Masaryk.
Do přímého styku se studenty přišel Masaryk během své 35leté praxe vysokoškolského učitele v Praze, kde přednášel filozofii. Růžena Žarnovičanová píše, že Masaryk sám sebe za pravého pedagoga nepovažoval, protože jediný, koho se snažil vychovávat, byl on sám. Raději než aby přednášel svým studentům, co jiní napsali, diskutoval s nimi o aktuálních společenských problémech. Někdy se dokonce debaty se studenty protáhly a pokračovaly i v jeho domě. Studenty učil Masaryk především myslet, předávat jim své zkušenosti a snažil se jim učivo dát do souvislosti s aktuálním světovým děním. Nevystupoval před studenty jako neomylná autorita, naopak vždy když se mýlil, svoji chybu bez hanby přiznal.
Jeho rodičovská výchova se nesla v podobném duchu. Dcera Olga Masaryková, Olga Revilliodová Masaryková, na něho vzpomíná jako na dobrého otce, který žil pro svou rodinu. Masaryk byl proti tělesným trestům a nikdy své děti neuhodil. Dětem nechával svobodu, aby se ony samy rozhodly, jak se svým životem naloží. Nevychovával je k obrazu svému, snažil se je kultivovat a povzbuzovat ke svému vlastnímu rozvoji. Stejně tak před nimi neskrýval a nemaskoval problémy, které přináší život. Vždy s nimi ovšem mluvil otevřeně. Děti vedl k disciplíně. Například věděly, že nesmí na otce mluvit, pokud zrovna v pracovně píše či čte. Bylo třeba počkat, až práci odloží. Olga Masaryková vzpomíná i na to, jak si s otcem hrávala v jeho knihovně, kdy ji otec vozil na Aristotelových svazcích. Podobně jako nevyžadoval od svých studentů encyklopedické znalosti, přistupoval stejně ke svým dětem. Šlo mu především o to, aby se jeho děti naučily to, co vědí, použít v životě. Učil je proto živou pracovní metodou, která vycházela ze znalosti, kde si potřebné informace mohou vyhledat a jak je mohou zužitkovat.
A teď bych se rád věnoval dalšímu tématu, už se blížím, už se blížím do poloviny té střední části svého projevu. (Potlesk.) Děkuji. Protože jsem na 47. straně z těch 100 stran, ale to je ten střed. Teď se chci věnovat tématu české otázky, tak jak ji vnímal Masaryk, protože to si myslím, že je taky poměrně jakoby zajímavé, nebo je to zajímavé. ***