(16.20 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Takže jsou tam kvóty samozřejmě a máme prolhanou vládou s prolhaným ministrem, která bagatelizuje ještě takovouhle závažnou věc. Prostě vy musíte skončit za každou cenu, protože já tady nechci žádné africké a arabské migranty, aby nám tady chodili prostě! Kriminality už je tady dost. A nechci, aby nikdo tady chodil ani zahalený prostě. Tady je Česká republika. Já si také nemůžu vzít v Saúdské Arábii tamhle plavky a dát si na ulici pivo. Tak co to je za vyvážený vztah? A postavit si tam křesťanský kostel. To vůbec nechápu, že tohle blázniví politici z Fialovy vládní koalice nechápou!
Jako kdybyste neznali tu českou pohádku - strčí prstíček, když pootevřete, a pak už je tam celá ruka. Tak já to nechápu prostě. Vždyť to jsou to prověřené historické pravdy. Kdyby je jenom ruka potom, že ano? Takže prosím vás, to prostě je úplně šílené, co tady předvádí vládní koalice. Takže to, co vlastně Masaryk tady mluví o té federalizaci, tak to zřejmě tenkrát bylo samozřejmě jiné soustátí nebo zachování jiných pravomocí, vzájemné jiné asi rozdělení kompetencí. To zase zasluhuje jiný rozbor, to už tady rozebírat nebudu. Mimochodem mám tady na to ještě tři další materiály, takže k tomu se ještě dostaneme, doufám.
Tady někdo z vládní koalice po hodině vystoupení říkal, že jsem unavený. Už asi v 10 hodin dopoledne mi říkal, že Okamura je prý unavený, tak teď koukám, že je půl páté, ale zatím na mě únava nejde, takže to je v pořádku. Takže vůbec nevím, o čem to mluvil ten člověk. Zase, já ty poslance neznám, protože oni, jak nevystupují tady, tak vždycky něco tady někdo plácne anonymního a uráží tady a já vůbec nevím, kdo to je, takže se omlouvám. Ani nemůžu mluvit prostřednictvím. (K předkladateli:) Ne, to neukazuji na vás, to ukazuji tady někam do toho prostoru, kde stál ten člověk. Ale prostě vždycky nějaký výkřiky je tady. Samozřejmě nepravdivý. V 10 hodin říkat po hodině mého projevu, že jsem unavený, když všichni vidí, že unavený nejsem a jsem naopak plný energie. Tak. Ale ještě nekončíme. Ještě nekončíme. Já jsem zjistil, že jsem teprve na straně 42 ze 100 stran, a to jsem v té střední části projevu teprve. Tak teď nevím. Do kolika je dneska jednací den vlastně? Do 19 hodin? (Souhlasné projevy ze sálu.) Do 19 hodin, protože se nehlasovalo o po 19. hodině. Hlasovalo se? (Ne.) Nehlasovalo, že ano. Tak jasně. Já jsem ale včera avizoval, že vystoupím až od devíti, protože potřebuji maximální časový prostor proti tomu vašemu návrhu to zdůvodnit, takže jsem to férově řekl. Takže dál. Nebudeme se zdržovat.
Před první světovou válkou Masaryk formuloval politický program České strany lidové neboli realistické strany, kterou založil v roce 1900. V realistickém programu Masaryk mluví o novém státoprávní uspořádání Rakouska-Uherska, ve kterém by každý národ mohl rozhodovat ve vnitřní politice samostatně, a v té vnější, zahraniční, by vystupoval jako součást Rakouska-Uherska. Monarchie by tak byla rozdělena do jednotlivých self governmentů, což by fakticky... Pardon, tohle už jsem četl. To už jsou poznámky, které jsem teď rozebral.
Jak jsem již výše uvedl, realismus odmítá přehnaný historismus, stejně tak se staví do opozice k Palackého výkladu dějin jako dějinného sporu Čechů a Němců. V tom Masaryk spatřuje malost a píše, že náš národ se vyvíjel samostatně, pozitivně a aktivně v ideálu humanity.
Ještě jsem chtěl jenom upozornit paní předsedající, že v okamžiku, kdybych náhodou skončil před tou 19. hodinou, tak už se hlásí náš místopředseda poslaneckého klubu Radek Rozvoral.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Ano, pan Rozvoral je v systému s faktickou poznámkou. Prosím, můžete pokračovat.
Poslanec Tomio Okamura: Ano. A nejenom s faktickou, ale protože tady není Radim Fiala, tak i s přednostním právem pro jistotu. (Předsedající: Ano.) Je tam. Takže abychom se tady pak nepřehadovali, jaký bude program. Protože jsem slyšel, že vládní koalice chce určit program, tak jsme si to trošku tady zmanažovali malinko.
Takže spor s Němci jsme nepotřebovali k tomu, abychom se vyvíjeli a někam dále posunovali. Masaryk uznává, že antagonismus s Němci sehrál v našich dějinách svou roli, ale nepřikládá jí takovou důležitost jako Palacký. Masaryk vybízí Čechy, aby nesetrvávali v malosti a sami na sebe pohlíželi jako na národ schopný, aktivní a pozitivní, protože pokud my sami sebe budeme vnímat male, tak nás tak budou vnímat i národy ostatní. Je třeba, abychom nabyli národního sebevědomí. Masaryk svůj realismus filozoficky vyložil jako nutnost poznávat vždy a všude jádro věci. Jinými slovy, Masaryk říká, že je třeba zkoumat podstatu věci a její vývoj, přičemž se však nemůžeme omezit pouze na změny historické. Realismus mu je úsilím o uvědomělou politiku, je mu uskutečňováním ideje humanity a je mu zájmem o zítřek. To tady má být politika realistická. Přiznám se, že je snadnější o ní mluvit než ji provádět. Masaryk, 1923. Tak pojďme se podívat - vidíte, že tu demokracii rozebírám opravdu podrobně, aby bylo jasné, o co tady jde.
A teď bych se rád věnoval otázce výchovy a vzdělání, protože to je pro Masaryka, chci zdůraznit, z hlediska demokracie klíčovou otázkou na cestě k demokracii. Proto o tom mluvím, protože přímo, přímo tady Dokulil píše, že školu Masaryk pokládal za základ státu a prospěch společenské změny a klíčovou otázku na cestě k demokracii. Takže všechno má zásadní souvislosti s vaším návrhem korespondenční volby. Masaryk učitele chápal jako spolutvůrce žákovy osobnosti a jako nezávislou politickou autoritu, která by měla žáka vychovávat k občanství. Podobně chápal školu a učitelovo poslání již Jan Amos Komenský, který považoval vzdělání a výchovu za úsilí o nápravu věcí lidských.
Otakar Antoň Funda pojímá Masarykovu koncepci vzdělání v souvislosti s třemi modely evropské výchovy a vzdělání, a to model platonský, křesťanský a osvícenský. Platonský model výchovy je spojen s péčí o duši s jasným cílem, aby rozumová složka duše řídila dvě další složky duše, a to vůli a žádost. Pro Platona je výchova cestou k ideji dobra a krásna. V Masarykově pojetí by měla výchova směřovat k ideálu demokracie a humanity. Křesťanský model výchovy se rozvíjel ve dvou přístupech - výchova jako proměna a výchova jako postupné zdokonalování se. První přístup chápe výchovu jako existenciální proměnu, kdy se člověk stává novým člověkem, přičemž proměna musí být vždy iniciována odpuštěním. Toto pojetí výchovy nebylo Masarykem přijato. Masaryk podobně jako Komenský prosazovali druhé křesťanské pojetí, a to výchovu jako postupné zdokonalování se. Oba byli přesvědčeni, že každý člověk by se měl podílet na božím plánu, prostřednictvím kterého pozvolna roste jeho bytost.
Poslední osvícenský model je založen na racionální kritice, empirii a na smyslovém poznání. Masaryk se k tomuto modelu hlásí ve svém tvrzení, že škola je základ státu. Pouze vzdělaný volič, který je autonomní ve svém myšlení a rozhodování, se rozvíjí v demokracii. Funda, strana 123 a 129. ***
