(13.50 hodin)
(pokračuje Zbyněk Stanjura)
Takže to je platba za obnovitelné zdroje. Tak můžu to říct rovnou. Pokud se podíváme na ten sled celkové hodnoty od roku 2011 do roku 2024, tak v roce 2011 ten celkový objem byl 32 miliard, pro příští rok odhadujeme 35 miliard. Vidíte, že ten nárůst zrovna v tom období 2011 až 2024 není nijak dramatický. V roce 2011 z toho stát platil 8,8 miliardy a 23,2 miliardy platily soukromé subjekty, ať už domácnosti, nebo firmy. Pak se ta platba celková postupně zvyšovala, aby svého maxima dosáhla v roce 2018, kdy to bylo 46,1 miliardy korun.
Musíme si připomenout, jak vzniká ten objem: je to rozdíl mezi tržní cenou a cenou vyrobenou v těchto podporovaných zdrojích. Paradoxně platí, že čím je vyšší cena tržní, tím je menší poplatek za ty podporované zdroje. Vidíme to v roce 2023, kdy z celé té časové řady od roku 2011 je ten poplatek necelých 23 miliard. Platí to celý státní rozpočet, necelých 23... A je to způsobeno tím, že byly tak vysoké tržní ceny silové elektřiny, že ten doplatek za dodávanou energii z těch podporovaných zdrojů byl rekordně nízký.
V těch jednotlivých letech platily soukromé subjekty, to znamená domácnosti a firmy, jak jsem říkal, v roce 2011 23,2 miliardy, pak to vystoupalo do roku 2014 asi 24,9 miliardy, v roce 2013 to bylo 25,8 miliardy, nejvyšší částka byla v roce 2015, necelých 28 miliard, a pak se to postupně snižovalo až k 12 miliardám v roce 2022 a nula korun českých v roce 2023. To číslo uvádím proto, že vlastně pro ty soukromé subjekty objem plateb za obnovitelné zdroje bude zhruba stejný, je tam rozdíl 100 milionů korun jako v roce 2013, bude stejný jako v roce 2024 při úplně jiné cenové hladině, mzdové hladině, výši důchodů a podobně.
Taky si můžeme říct, kolik byl ten poplatek pro domácnosti. Ten byl nejvyšší v roce 2013, a vždy uvádím číslo bez DPH, 583 korun na megawatthodinu a pak byl vlastně, maximální hodnota byla stanovena zákonem a je to od té doby 495 korun za megawatthodinu bez DPH. Jinými slovy, pro domácnosti, to znamená neplátce DPH, nebo pro nejmenší firmy, kteří nejsou plátci DPH, jsou na nízkém napětí, je to 600 korun. U firem byla ta situace jiná, tam ta částka se pohybovala někdy 100, někdy 250, byla tam poměrně komplikovaná pravidla, a proto ten podíl domácností byl vždy vyšší než podíl firem v tom celkovém objemu, které (?) platí soukromé subjekty.
Takže my jsme se vrátili k 1. lednu 2024 k pravidlům, a když si vezmu 495 korun, která platila v České republice od 1. ledna 2014 do 30. září 2022. Opakovaně jsem říkal, že jsem si opravdu nevšiml, možná mě někdo opraví a dodá mi nějaký podnět, že by ve veřejné debatě kromě loňského roku se někdy debatovalo, zda ta výše je adekvátní, vysoká, jestli je to dobře rozložené mezi domácnosti, firmy na vysokém, velmi vysokém napětí a podobně. Takže žádné překvapení se nekonalo. Od 1. ledna 2024 je tam změna, v těchto dnech a týdnech jednáme ze Svazem průmyslu a dopravy a Hospodářskou komorou, a ta změna spočívá v tom, že jsme sjednotili ty platby i pro podniky, i pro domácnosti. Pro mnohé podniky je tak tím pádem ta jednotková cena vyšší, než byly zvyklé do toho konce září roku 2022.
Když si řekneme, kolik z toho platil státní rozpočet, z toho celkového objemu, a zase si vezmeme tu číselnou řadu, tak od těch 11,7 miliardy, které platil v roce 2011, 2012, v roce 2013 to bylo 9,7 miliardy ze státního rozpočtu, respektive, omlouvám se, to byl plán, skutečnost byla 11,7. Pak se to postupně zvyšovalo na 14,7 miliardy v roce 2014, 15,7 miliardy v roce 2015 až na 26,5 miliardy v roce 2020 a 26,9 miliardy v roce 2022.
Takže ten původní poměr tedy byl zhruba jedna ku dvěma - jednu třetinu platil státní rozpočet, dvě třetiny platily soukromé subjekty - se vývojem času vlastně obrátil a v tom roce 2022 to bylo takřka naopak, dvě třetiny tohoto objemu platil státní rozpočet a jednu třetinu platil soukromý sektor. Rozdíl mezi tím stavem do 30. září 2022 a tím, který jsme nastavili od 1. ledna 2024 pro ty podniky, je kvantifikován na 7 miliard korun. Znamená to, kdyby ve státním rozpočtu nebylo 9,5 miliardy, ale 16,5 miliardy, tak by pro domácnosti se nezměnilo nic a těchto 7 miliard by bylo alokováno podle předchozích pravidel mezi odběratele na vysokém a velmi vysokém napětí. A říkám, to je ta částka, o které jednáme v těchto dnech a týdnech s podnikatelskou reprezentací, a musíme si říct v těch jednáních, jestli tu částku, pokud budeme z toho část nebo celou hradit, jak dlouho. Jak dlouho bude rozdíl mezi tím, co platí domácnosti, a co platí podnikatelské subjekty. Ne, že by bylo 7 miliard málo, v žádném případě to nechci podceňovat, ale ten rozdíl zase není úplně dramatický.
Takže to je část ceny. Cenu silové elektřiny jsme probrali, to určuje trh. Platby za obnovitelné zdroje určuje svým nařízením vláda. Popsal jsem, jak to bylo od roku 2011 až do příštího roku, což je vlastně 15 rozpočtových let, a teď se můžu vrátit k poslední části ceny a to je ta regulovaná část ceny, kterou určuje ERÚ podle zákona a podle pravidel na těch pět let. A tam je ten efekt toho zmrazení.
My jsme vlastně platili 38 miliard v letošním rozpočtu navýšení, které by bylo už promítnuto v letošních cenách, protože nikdy předtím státní rozpočet neplatil žádný podíl z té regulované složky ceny. Vždy to plně platili koncoví zákazníci, ať už domácnosti, nebo firmy, bez ohledu na velikost a bez ohledu na to, jestli byly na nízkém, vysokém nebo velmi vysokém napětí. My v tom září, v srpnu loňského roku - a komu se zdá, že jsme byli příliš velkorysí, tak doporučuji, ať se vrátí do veřejné debaty v tom období, jaká byla nervozita, jaké panovaly nejistoty, jaké prognózy byly, že budeme rádi, že v roce 2023 bude průměrná cena megawatthodiny 300 eur a podobně - tak jsme rozhodli, že ten nárůst je 38 miliard, že těch 38 miliard zaplatí státní rozpočet. Kdybychom to neudělali a nechali to v té ceně, tak ten rozdíl mezi rokem 2023 a 2024 je rapidně nižší. Není to dalších plus 38 miliard. Takže tu částku, kterou dneska oznámil Energetický regulační úřad, a jestli mě paměť neklame, bylo to kolem 64 miliard, z toho bude těch 25 miliard na obnovitelné zdroje a těch 38 miliard je ta dotace, kterou jsme poskytli výjimečně pouze v roce 2023.
Je samozřejmě možné, že by to platil nadále státní rozpočet, ale to bychom to museli vyměnit za jiné výdaje. A to je legitimní politická debata, jestli investovat výdaje státního rozpočtu do této části, nebo do jiných typů výdajů státního rozpočtu. Musím říct, já se tomu nějak nebráním, že včera, když jsme schvalovali jak rozpočty státních fondů, tak státní rozpočet, tak jsme plně vyčerpali možnosti rozpočtových rámců 270 miliard, takže nebyla cesta navýšit ten celkový deficit tím, že by se zvýšil deficit státního rozpočtu. Ale je legitimní debata, a taky některé z pozměňovacích návrhů tam směřovaly včera, my jsme o nich hlasovali, zda to nevyměnit za jiné výdaje státního rozpočtu. My jsme jako vládní koalice přistoupili k jiným prioritám. To klíčové rozhodnutí je, že ty dotace jsou plošné. Když jsou plošné, jsou nákladné, a když jsou plošné, znamená to, že to inkasují ti, kteří to bezesporu potřebují, a také inkasují ti, kteří by si poradili i bez této dotace. ***
