(9.40 hodin)
(pokračuje Andrej Babiš)
Není to opozice, kdo jedná proti demokratickým pravidlům. Hnutí ANO ve skutečnosti je pouze vyzývatelem a aktérem v politické soutěži. Úspěšným, dlužno dodat. Je to první partaj, nebo hnutí, která se dokázala postavit polistopadové moci a vnést do politiky zásadní prvek, princip skutečné politické konkurence. Je první reálnou politickou konkurencí polistopadových stran. Je to strana, která umí spravovat ekonomiku a stát, a proto na ni byly vedeny systematické útoky. Je to strana, nebo hnutí, jejímž záměrem je ekonomická konstituce státu, prosperita společnosti, prosperita občanů, obnova domácí infrastruktury, obnova postavení České republiky v mezinárodních institucích a rozumná sebevědomá politika České republiky v podmínkách globalizované ekonomiky a západních politických struktur. Hnutí, které podporuje demokracii, které velmi dobře chápe demokratická pravidla a které je přísně dodržuje a prosazuje, možná přísněji než nominální polistopadoví demokraté. Lidé si často neuvědomují, jak zásadní jsou pro hnutí ANO demokratické postoje.
V roce 2021 hnutí ANO jako samostatná strana znovu vyhrálo volby. Ano, samostatně už podeváté, i když média samozřejmě píšou něco jiného. Ale protože nenašla partnery pro spoluvládnutí, odešla klidně do opozice. Ukázkově demokratickým způsobem předala ministerstva s pomyslnou mašlí, s připravenými vládními projekty a dnes tvoří opozici, která tvrdě šlape vládě na paty. Korektně, sportovně, přísně v rámci demokratických pravidel. To je důležité.
Lidé vnímají, že jako politický subjekt bylo hnutí ANO postaveno shora. Tento způsob organizace se do jisté míry odlišuje od způsobu, jakým byly konstituovány politické strany po roce 1989. Ty byly postaveny zdola, vznikaly často, například sociální demokracie nebo ODS, jako široký názorový proud, který se později přetavil ve stranické struktury. Bylo to přirozené, protože polistopadová politika se narodila z kvasu tehdejší revoluce. Ale právě množství názorových proudů uvnitř stran, struktura charakteristická množstvím aktérů s různorodými požadavky na chod a cíle stran se bohužel často nakonec projeví negativně. Ve stranách nevítězí ti nejlepší, nejschopnější, ale ti, kteří mají za zády silné aktéry, mají podporu lobbistů, finančních kruhů, sponzorů a také samozřejmě médií. Od lobbingu vede cesta k propojení na vlivné ekonomické kruhy zajišťující pokladnu stran. Stejně tak potřeba mediálního dosahu posiluje závislost stran na vlivu médií. A samozřejmě nic není zadarmo. Vliv a prostředky nutné na politický boj se nakonec nutně projeví například v rozhodování o veřejných zakázkách. To teď vidíme i v Olomouci, i Dozimetr a tak dále. Proces neomylně dospívá ke korupčnímu jednání, čehož jsme byli svědky jak v minulosti, tak i dnes. Odtud v případě, když se kauzy dostanou před soud, vedou k následným pokusům o prosazování a pojišťování vlivu u soudců, policie, vyšetřovatelů, státních zástupců či médií.
Hnutí ANO je v tomhle ohledu jiné. Nezávislost jednotlivých politiků, starostů, hejtmanů provází systém řízení, který věci jako lobbing, korupci, velrybáře nebo vliv na státní zakázky jednoduše odmítá. Hnutí ANO se zodpovídá pouze voličům, nepotřebuje lobbisty, velrybáře, reklamní agenty, právnické firmy v pozadí, sponzory, vlivové hráče. Zkrátka nepotřebuje Tondy Blaníky. Právě struktura schopnosti koncentrace na výsledky organizace pomohla hnutí ANO se etablovat a v relativně krátké době bylo schopno vést vládu, rezorty, ekonomiku i politiku. Hnutí ANO sloužilo a bude sloužit jak ekonomické prosperitě státu, tak samozřejmě hlavně lepšímu životu občanů a samozřejmě tak demokracii. Nicméně fakt, že bylo založeno shora, může část veřejnosti stále mylně chápat tak, že hnutí má sloužit nikoliv obecnému prospěchu, ale Babišovým zájmům. Ne? To jsme tady slyšeli také.
Političtí protivníci i část médií rádi mluví o tom, že hnutí ANO je stranou jednoho muže. No a Andrej Babiš jako začínající politik v roce 2013 neodhadl, jak velkou škodu napáchají špinavé hry na demokraty a nedemokraty. Těžko ho mohlo napadnout, že tohle bude podstatou politického zápasu. Byla chyba, že se hnutí ANO proti této věci, podsouvání antidemokratického charakteru, důrazně neohradilo na začátku.
A nejen hnutí ANO, i oponenti vlády z mimoparlamentní scény nebo například lidé, kteří chodí na demonstrace, jsou označováni za dezoláty, proruskou, pročínskou a bůhvíjakou pátou kolonu, dezinformátory a podobně. Nedemokrati. Je to taktika, a velmi účinná, dlužno přiznat, protože lidé jiného názorového zaměření tomuto masivně prosazovanému nesmyslu pochopitelně, bohužel, věří.
Je pravda, že hnutí ANO založil Andrej Babiš s několika lidmi, kteří byli přesvědčeni o tom, že korupce u nás dosáhla absolutního vrcholu. Teprve až díky obětavé práci stovek, možná tisíců lidí, kteří hnutí uvěřili a podpořili jeho myšlenky a stali se jeho členy a podporovateli, a především milionu voličů se hnutí stalo v podstatě systémovou stranou s odpovědností za chod státu, s cílem prosazovat rozumnou ekonomickou správu země, z níž mají prospěch všichni. A zároveň smyslem je prosazovat demokratický charakter zřízení, být demokraty, žít a jednat jako demokraté. Ne slovy, ale činy. A my jsme to opakovaně dokázali. Opakovaně.
Můžeme se například podívat do Polska, kde je jasné, že koalice, protivládní koalice má většinu, ale premiér Morawiecki vzal ten mandát. Já jsem ho odmítl, protože zkrátka jsme se zachovali jako demokraté. Mohl jsem tam být rok nebo i dva, ale to jsme nechtěli.
Takže myslím, že zítra, u svátku, který oslavujeme jako svátek demokracie, bychom si měli být schopni přiznat, jaké problémy má právě naše demokracie, a pokusit se je napravit. Je potřeba, aby lidé přestali na opozici nahlížet jako na nedemokratickou a vyvedli ji z pomyslného antidemokratického ghetta, kam byla účelově zahnána dlouhotrvající zlomyslnou a vychytralou mediální agendou a špinavou politickou hrou. Nikdy to nebyla pravda.
Opozice, jak parlamentní, tak i mimoparlamentní, svádí poměrně složitý zápas, jehož jádrem je schopnost vytvořit demokratickou alternativu k vládní moci. Schopnější, lepší, odhodlaně pracující pro lidi a tento stát, odhodlanější upřednostnit české zájmy před jinými zájmy, evropskými, nadnárodními a globálními, obnovit schopnost české ekonomiky a takto zajistit lidem spravedlivý podíl na vytvořeném národním bohatství, zajistit lidem budoucnost a prosperitu. Ano, o to jde hnutí ANO.
Věřím, že mladí lidé, kteří v roce 1989, píše autor - no, oni už až tak mladí nejsou - šli v průvodu, který brutálně rozehnaly jednotky pohotovostního pluku, doufali - ano, správně, teď jsem to špatně pochopil. Ano, tehdá. Tehdá mladí lidé, v roce 1989, doufali a věřili v možnost, že zde jednou přijde demokratický systém. Systém, ve kterém každý schopný tvrdě pracující a čestný člověk uspěje. O takový systém bychom měli usilovat. Nechceme systém, který je iluzí a nápodobou demokracie. Deficit pojmu demokracie je třeba napravit. ***
