(11.20 hodin)
(pokračuje Petr Fiala)
Příští rok dosáhneme 2% snížení objemu mzdových prostředků ve státní sféře a snížení provozních výdajů rezortu o 5 %. Klesne počet úředníků a klesne celkový počet státních zaměstnanců. Počet státních zaměstnanců bude o 11 000 nižší, počet úředníků klesne o 2636. V počtu úředníků se dostáváme na čísla před platností služebního zákona, před rok 2015. To je zase obrovská změna té neustále rostoucí tendence a je to naplnění našich předvolebních slibů, naplnění slibů, které není jednoduché realizovat při služebním zákonu a všech těch omezeních, která máme, a přitom, že někde počty státních zaměstnanců je opravdu rozumné, aby rostly. Třeba roste počet lidí v obraně, roste počet učitelů, ale přesto dokážeme snížit celkový počet státních zaměstnanců, a dokážeme hlavně snížit počet úředníků, a to v podstatě rekordním způsobem, jsme zpátky před platností služebního zákona.
Na základě ozdravného balíčku také plníme další zásadní slib, který jsme dali a o kterém nám i mnozí experti říkali: To se vám nepovede, to nejde, a to je, že jsme seškrtali výdaje na národních dotacích a seškrtali jsme výdaje na národních dotacích v celkové výši 84 miliard korun. Samozřejmě, tam se musí počítat - nepočítat ty energie, ale v každém případě plníme svůj slib a o desítky miliard korun, ať to počítáte jakkoli, o desítky miliard korun snižujeme dotace a poprvé jsme zasáhli do národních dotačních titulů výrazným způsobem. A co je zase naším cílem? Ne seškrtat dotace, protože se to jmenuje dotace, ale seškrtat ty, kde to neslouží původnímu účelu. A co je původní účel dotací? Buďto vyrovnávat rozdíly mezi třeba regiony, prostě rozdíly v kvalitě a rovnosti podmínek, anebo zajišťovat kvalitu tam, kde ji nelze zajistit nějakými standardními prostředky. To tak je, mohou být takové případy, a tam ty dotace jsou namístě. Ale dotovat úspěšné firmy - na to si samozřejmě dobře zvyká, když stát z peněz daňových poplatníků dává ještě další peníze, ale to prostě pokřivuje trh a neslouží tomu účelu. Znovu opakuji, jsou dotace, které smysl mají: vyrovnávání rozdílů, zlepšování kvality, má to smysl, ale bohužel řada národních dotací svůj původní smysl ztratila, nikdo neměl odvahu do toho zasáhnout. My jsme tu odvahu měli. Ano, vyvolává to křik. No, jak by to mohlo nevyvolat křik, jsou na to všichni zvyklí. Úředníci jsou na to zvyklí, že to vyplácejí, jsou na to zvyklí ti, co to pobírají. Je to mechanismus, který tady prostě žije, ale nemá to logiku a není to odpovědné z hlediska těch, kteří to platí. A kdo to platí? No, platí to daňoví poplatníci nebo to platí jiné firmy na svoje konkurenty ze svých daní. To nedává smysl. Takže my jsme tu odvahu měli a splnili jsme další náš zásadní volební slib, a to dokonce takový, o kterém opravdu mnozí říkali: Toto neuděláte, to nedokážete. Je to tady na stole.
Tedy investujeme úspěšně, šetříme na státu primárně a třetí princip je, že zůstáváme sociálně citliví. Při omezování výdajů, při nutných zvýšeních vybraných daní, přičemž to celkové daňové zatížení se nezvyšuje proti tomu, co jsme měli v prvním roce naší vlády, protože my jsme snížili daňovou zátěž o 30 miliard korun a teď o 31 miliard ji zase zvýšíme, čili celkové daňové zatížení zůstane stejné, ale naše opatření jsou celkově rozumná, vyvážená a velmi minimálně nebo vůbec se nedotýkají nejzranitelnějších skupin.
Ano, slyšeli jsme spoustu strašení o tom, jak škrtáme a jak to bude mít dopady na ty, kteří to potřebují, jak naše opatření jsou asociální a tak dále, jak se to třeba dotkne penzistů a že už za naší vlády penze neporostou a nebudou se dále valorizovat, ale to není prostě pravda, jenom jsme upravili ten mechanismus tak, aby to bylo dlouhodobě udržitelné, abychom byli schopni garantovat seniorům důstojné penze a také abychom byli schopni se postavit - to je důchodová reforma - před mladé lidi a říct jim: Ano, chováme se tak, že i vy budete mít nárok na rozumný důchod. Tak jenom tady připomenu zase jedno číslo. V lednu 2024 se základní složka důchodu zvýší o dalších 360 korun, takže průměrný starobní důchod přesáhne částku 20 600 korun.
To, co se ale mění v sociální oblasti, co je také naplnění našeho slibu a co je myslím velmi důležité pro udržitelnost systému, je způsob administrace a vyplácení příspěvků. My se snažíme omezovat plošné dávky, digitalizovat celý systém sociální podpory a místo plošných dávek se soustředíme víc na cílenou podporu tam, kde to je potřeba. A tady se jenom dotknu otázky energií. Místo plošného dotování energií tady máme nástroj v sociální politice, což je upravený příspěvek na bydlení pro zranitelné domácnosti, a přemýšlejte sami - není lepší se soustředit na pomoc těm, kteří se dostávají do problémů a kteří tu pomoc skutečně potřebují, než plošně platit všem, i těm, co vůbec takovou pomoc od státu nepožadují a není pro ně potřeba? No, já myslím, že ten první případ je prostě lepší, že je potřeba se soustředit na ty, kteří pomoc potřebují, kteří prokazatelně se dostávají do existenčních potíží, ale neplatit plošně něco všem, i těm, kteří vůbec takovou pomoc nepožadují a prostě ji nepotřebují. A proč je to dobré? Z čeho to platíme? Tady existuje občas představa - když poslouchám opozici, tak je to jejich přesvědčení - že jsou tu nějaké peníze státu, které někde jsou a my si je prostě jenom vezmeme a někomu je dáme. Ale tak to není, my ty peníze vybíráme od lidí, my jim musíme vzít nějakým způsobem, oni nám je dají, že, a teď je musíme nějak přerozdělit. Čím víc jich vezmeme, tím je to podle mě horší, stejně jako když už jim nemůžeme tolik vzít, tak se ještě začneme zadlužovat. To přece nemá žádnou logiku, abychom zase všem platili, i těm, co to nepotřebují. Přece musíme postupovat tak, že ty peníze využíváme pro ty, kteří se dostávají do potíží. To je rozumná a odpovědná sociální politika a žádnou jinou od naší vlády ani čekat nemůžete, odpovědnou sociální politiku. Ale znovu říkám: všechna ta opatření jsme dělali tak, aby byla sociálně citlivá, nedotýkají se sociálně zranitelných skupin, nevystavují žádnou sociální, profesní skupinu existenčním problémům a ten jejich dopad, sociální dopad je promyšlený.
Čtvrtý princip a poslední, který tu chci zmínit. Při všech těch opatřeních, i při tom, jak nastavujeme rozpočet, i při tom, jak jsme připravovali konsolidační balíček, jakým způsobem jsme koncipovali důchodovou reformu, při všech těch opatřeních nasloucháme silným argumentům ze všech stran. Nemáme problém upravit svoje předběžné záměry, vyslechnout si argumenty a tam, kde to dává smysl, je vyslechneme. Děláme to i tehdy, když to znamená, že celkové úspory se třeba trošku sníží, ale když nám někdo přesvědčivě vysvětlí, že naše zamýšlené opatření by mělo jiný dopad, než jsme si my představovali, tak jsme připraveni to poslouchat. A musím říct, že úplně s údivem sleduji některá vystoupení v médiích, ať už jsou od opozice, ale třeba i od představitelů odborů, že nejednáme, že neposloucháme, že jsme nezohlednili žádný jejich požadavek. To prostě není pravda. To, že nejednáme, nejenom že není pravda, to je vědomá lež. Někdo může říkat nepravdu, protože nemá všechny informace, a že nejednáme, to je prostě lež. Pětkrát se v letošním roce sešla velká tripartita - pětkrát, to znamená, že se pravidelně jedná. Neustále probíhají jednání s odborovými organizacemi v jednotlivých rezortech, třeba Ministerstvo školství jednalo se školskými odbory od května od nástupu pana ministra Beka sedmkrát. Sedmkrát bylo jednání rezortu s odborovou organizací. Tomu chce opravdu někdo říct, že nejednáme? ***
