(11.30 hodin)
(pokračuje Petr Fiala)
Já jsem se v letošním roce i účastnil některých odborových akcí, akcí, které pořádaly odbory, a diskutoval jsem s odboráři, třeba sjezdu Odborového svazu státních orgánů, což je součást Konfederace odborových svazů, nebo jsem se také účastnil mezinárodní ekonomické konference, kterou pořádala Asociace samostatných odborů. Pánové Středula, a toto zase pan Dufek. Kuloárně mně říkali: To je úžasné, jak se s námi bavíte (Potlesk některých poslanců ANO.), protože na takových akcích předcházející premiéři nebyli nebo nebylo to obvyklé. Podívejte se na to, jakým způsobem teď komentují jednání s vládou. Ale to jsou všechno věci, které se dají ověřit, to se dá jednoduše ověřit, jak probíhá jednání, kolik těch jednání bylo, jak probíhá tripartita, kde kdo byl, jak kdo mluví s odbory, dá se to ověřit, a právě proto říkám, že to, že s odbory nejednáme, je prostě lež.
Ale já tady nechci se bavit o tom, to jsem jenom tak připomenul, protože jsem neměl včera příležitost tady vystoupit, ale chtěl jsem to připomenout, ale mně jde o jinou věc. Mně jde o ty argumenty, jestli je posloucháme, argumenty sociálních partnerů a dalších, a jestli je zohledňujeme v našem rozhodování, a samozřejmě že ano. Tak konsolidační balíček. Vyslechli jsme požadavek zaměstnavatelů a požadavek odborů, abychom ponechali daňové osvobození pro pracovní benefity. Ano, neudělali jsme to v celém rozsahu, to by nedávalo žádný smysl, ale vyslechli jsme jejich argumenty, jak jim na tom záleží, a dali jsme tam omezení na polovinu průměrné hrubé mzdy, tedy asi 21 000 korun, ale na základě debaty a jednání a jednání se zaměstnavateli a zástupci zaměstnanců, tedy odbory, jsme upravili konsolidační balíček a daňové osvobození pro pracovní benefity tam je.
Vyslechli jsme další argument, například že penzijní spoření má zůstat zvýhodněno, jak bylo. Vyslechli jsme argument obcí, obcím ponecháme celý příjem daně z nemovitosti. Na druhé straně se mění podoba rozpočtového určení daní. Zase to byl výsledek jednání a výsledek dohody. Vyslechli jsme argumenty, že není logické oddělit sazbu DPH u časopisů a novin, upravili jsme daňovou sazbu u novin a časopisů a snížili jsme tuto sazbu, dali jsme je do snížené sazby 12 %. Poté, co se ukázalo, že by námi navrhovaná pravidla mohla podpořit některé negativní jevy, třeba rozšiřování herních automatů, šedou ekonomiku, jsme upravili způsob rozdělování peněz z hazardu, stejně jako náběh zdanění alkoholu nebo náběh zdanění některých typů tabáku. Toto jsou fakta doložitelná, každý se může přesvědčit o tom. Vláda jednala, na základě jednání jsme korigovali některé původní návrhy a jsme rádi, že jsme to udělali. Nemáme patent na rozum. Dělali jsme v rámci konsolidačního balíčku 60 opatření s tam, kde jsme viděli, kde jsme byli přesvědčeni, že je potřeba určitou korekci, tak jsme ji na základě jednání udělali. Jednáme prakticky neustále, budeme v jednáních pokračovat, ale na to, aby jednání vedlo k nějakému cíli, je vždycky potřeba, aby všichni partneři měli zájem na rozumném řešení.
Kde ale nemůžeme ustoupit, a o tom tady dnes mluvíme, a to je i řekněme základní tendence toho rozpočtu, který tady dnes budeme schvalovat, je úsilí o konsolidaci veřejných financí, o lepší hospodaření státu, o snižování výdajů, o to, abychom opravdu začali konečně hospodařit rozumně a nevyhazovali peníze za obsluhu státního dluhu.
Dámy a pánové, to bylo několik příkladů - nechci tady mluvit nějak mimořádně dlouho - několik příkladů, které, myslím, přesvědčivě ukazují, že vládní koalice s dlouhodobou dluhovou zátěží bojuje zodpovědně, bojuje důsledně, bojuje odvážně, ale přistupuje k tomu také rozumně, citlivě a s ohledem na jasné dlouhodobé priority. Není to snadné, není to snadné. Intenzivní debaty, které v naší zemi zaznívaly v posledních týdnech a měsících, dobře ukazují to, že v otázce rozpočtu neexistuje žádné ideální řešení, neexistuje řešení, kde by všichni řekli: Ano, to je to správné. My jsme si vyslechli řadu doporučení od expertů, komentátorů, veřejně činných osob. Tam, kde to bylo možné, jsme je použili, využili, ale řada z nich prostě do praxe přenositelná nebyla.
To, co nebylo přenositelné do praxe, co jsme prostě nemohli využít, byla doporučení od opozičních politiků. Myslím, že nápady, které vycházejí z těchto principů, že se mají zkombinovat nižší daně, vyšší výdaje a zároveň dosáhnout nižšího deficitu, to jsou rady nebo doporučení, která připomínají hledání toho bájného perpetua mobile a rozhodně to nemá nic společného s racionální nebo reálnou rozpočtovou politikou. Jasně, můžete mít nižší daně, ale asi se s tím nekryjí vyšší výdaje, pokud zároveň snižujete deficit veřejných financí, to prostě nedává dohromady žádný smysl. A bohužel, většina nápadů, které přicházejí od opozice, je postavena právě na těchto nereálných parametrech.
Naše opatření naopak kombinují ten nejlepší možný scénář se sociálně citlivým přístupem. Na jedné straně bychom mohli bezohledně škrtat, jistě bychom dosáhli rychleji konsolidace veřejných financí a měli bychom nižší deficit, nižší schodek rozpočtu, ale tím bychom podvázali ekonomický růst a budoucí prosperitu a občané by to velmi rychle pocítili na zhoršování školství, zdravotnictví a dalších služeb. Takže ano, z jedné strany zaznívají rady: Tak to ještě více škrtejte a deficit může být nižší a bude to rychlejší. Ano, ale za jakou cenu? Za cenu toho, že by ta opatření měla závažné dopady na společnost.
Opačný scénář, ten taky slyšíme: Tak tam ještě přidejte a tam je to potřeba a ještě tady bychom potřebovali peníze. Ano, ale takový scénář by zase znásobil náklady na obsluhu státního dluhu, a už teď čelíme rekordní rychlosti zadlužování. A kdybychom nic nedělali, kdybychom nedělali odvážnou rozpočtovou politiku, nebyli tak důslední a pan ministr Stanjura nevynakládal takové úsilí na to, abychom dokázali deficity dostat pod kontrolu, tak bychom záhy narazili na dluhovou brzdu a na povinné zmrazení výdajů. Jak už jsem řekl, a to je číslo, které všichni ti, kteří říkají: Tak co, jestli je deficit 250 anebo je 300 anebo 350, to je přece jedno - tak ještě jednou připomenu to číslo: úroky z minulých dluhů příští rok vzrostou o 25 miliard korun na celých 95 miliard korun. Srovnejte si to s rozpočty ministerstva, srovnejte si to s tím, co se dá za 100 miliard korun udělat, a my ty peníze použijeme jenom na to, že se předcházející vlády nechovaly odpovědně. ***
