(11.10 hodin)
(pokračuje Petr Fiala)
Ale musíme se podívat i na další tendence, a to je právě to, o čem mluvím, že nelze jenom přidat peníze, ale je potřeba přemýšlet i o kvalitě systému a o tom, jak ty peníze budou využity. Podívejme se na jiné číslo. Za posledních pět let vzrostl počet učitelů o 15 %, počet ostatních pedagogických pracovníků vzrostl o 38 %. Za posledních pět let 15 % učitelé, 38 % pedagogičtí pracovníci, vzrostl i počet nepedagogických pracovníků. A ve stejném období za těch pět let vzrostl počet žáků a studentů regionálního školství pouze o 7,5 % - 15 % učitelé nárůst, 38 % ostatní pedagogové, 7,5 % žáci. A nad těmito čísly musíme přemýšlet. Projevuje se to skutečně ve zvýšení kvality našeho školství? Mají ten pocit rodiče, zaměstnavatelé, žáci, studenti, anebo to tak není? A jestli to tak není, tak přemýšlejme, proč to tak není.
Některé změny, které musíme přijmout, jsou už rozběhnuty a víme o nich, pracujeme na nich. Víme o nich dlouho, že je musíme přijmout. Jednou ze zásadních je změna rámcových vzdělávacích programů, učebních plánů, osnov postaru. To je věc, o které se tu mluví dlouho. Víme, proč to musíme udělat: méně biflování, více kvality, lepší porozumění, méně faktů a více práce s fakty, s informacemi.
A tak bych mohl pokračovat, ale to nestačí. Pak jsou tu problémy, které vždycky vyděsí část veřejnosti, a jenom proto, že se dlouhodobě neřeší: přijímací zkoušky na střední školy. Upravujeme je, rychle jednáme, digitalizujeme. Upravili jsme celý ten mechanismus a to jsou přesně ty věci, které prostě ten vzdělávací systém ve svém výsledku zlepšují.
Ale musíme přemýšlet i dál. Máme tady diskusi o tom, jak jsou zaplaceni a jak jsou udržitelné takové profese ve školství, jako jsou kuchařky, uklízečky a tak dál a tak dál. Ale my si musíme uvědomit, když se podíváme na ten celý systém, že český vzdělávací systém má určitá specifika. 25 % škol má pouze do 50 žáků, 25 % škol, 41 % škol má méně než 100 % žáků, 41 %, A vzdělává nyní dohromady 8 % žáků. Tak tady musíme přemýšlet třeba nad tím, jak ty obslužné činnosti - vůbec nemluvíme o těch školách, o vzdělávání, ale jak ty obslužné činnosti nějakým způsobem racionalizovat.
A musíme se dívat i na čísla v zahraničí. Jestliže v Německu mají na středních školách na učitele 12 dětí, v Nizozemsku 16 a my máme 10, tak musíme přemýšlet nad tím, jestli takto je to správně a jestli těch 10 dětí na jednoho středoškolského učitele vůči 12 v Německu a 16 v Nizozemsku, což je prokazatelně dražší, jestli to vlastně přináší lepší výsledky a výraznější kvalitu vzdělávání. To jsou otázky, kterými se zabýváme, které řeší ministr školství a jeho tým, které jsou předmětem veřejné diskuse, které jsou předmětem rozhodování a které do jisté míry mohou vyvolávat i určitou nervozitu, ale pokud se o tom nebudeme bavit a pokud nebudeme dělat potřebné změny ve školství...
A jsou tu další návrhy, samozřejmě, na to, jak má dlouho člověk chodit do školy povinně, jak má vypadat délka základní školy vůči střední a tak dál, to jsou všechno věci, ke kterým se musíme dostat. Pokud se o tom nebudeme bavit a pokud ty změny nebudeme dělat, vzdělávací systém nebude odpovídat tomu, co naše děti a studenti potřebují ve 21. století, a můžeme tam dát peněz, kolik chceme.
Jak říkám, naše vláda do školství peníze dává, zvyšujeme, je to naše priorita, zajišťujeme kvalitní platy, ale prostě bez změn to nepůjde.
Co ale se neděje a co se říkalo, že se stane, to jsou některé úpravy, které v příštím roce prostě neuděláme. Nedojde ke změně financování asistentů pedagogů. To neznamená, že ta debata není namístě, ale v příštím roce k tomu nedojde. Nepočítá se s nějakým masovým rušením nepedagogických míst, ale chceme zrušit - Ministerstvo školství počítá se zrušením neobsazených míst, kterých je 8 000. To je taky potřeba si říct. A co se mění skutečně už příští rok, to je ten takzvaný PHmax. PHmaxy - ale tam je zase potřeba se podívat na to, v jakém rozsahu se to mění. Změna PHmaxu se dotkne 600 úvazků ze 70 000 úvazků učitelů na základních školách. 600 ze 70 000, a ani tyto nebudou zrušeny, ale budou převedeny na jiné školy, a školy, které nedosáhnou maxima, nadále porostou. To je realita. Žádné rušení rozdělených tříd s výukou jazyků a tak dál, které by masově tady nastávalo, jak jsme to slyšeli, nehrozí. Velmi opatrná změna PHmaxu - a já se nebudu vracet k starým bojům, ale byl jsem to já, kdo v této Sněmovně vystupoval před mnoha lety a varoval před zavedením systému s PHmaxy, je to dohledatelné veřejně, a varoval jsem přesně před tím, že ten systém je špatně nastavený a že bude způsobovat problémy, a taky způsobuje. Kdybychom to nechali, tak to půjde do nekonečna a nepovede to ke zkvalitnění výuky.
Takže jenom tady na příkladu školství - a ten příklad jsem zvolil proto, že tím hlavním tématem pondělních protestů bylo právě školství a zapojila se do toho řada škol - chci ukázat, že na jedné straně zvyšujeme rozpočet školství, garantujeme platy učitelů, neškrtáme, nevyhazujeme nepedagogické pracovníky, ale na druhé straně musíme taky dělat opatření, protože jenom dát někam peníze a nestarat se o to, jak ten systém vypadá, nenaslouchat názorům odborné veřejnosti a nemít odvahu udělat změny, které třeba i se někomu nelíbí, protože to prostředí je třeba přirozeně konzervativní - což není potřeba někomu vyčítat, ale mít odvahu udělat ty změny je důležité pro to, aby ten systém i do budoucna byl financovatelný a taky aby do budoucna přinášel kvalitu, kterou potřebujeme.
Takže to byl první princip. Úspěšně investujeme, investujeme s rozmyslem a děláme u toho i potřebné legislativní i nelegislativní změny tak, aby ty investice opravdu fungovaly, jak si od toho slibujeme.
Druhý princip - šetříme primárně na státu. To jsme slíbili a to taky děláme. A zase k tomu je potřeba nejenom někde něco škrtnout a někoho vyhodit, ale naopak k tomu je potřeba dělat potřebné změny, reformovat, zeštíhlovat stát, digitalizovat, a my většinu plánovaných úspor ve státním rozpočtu na provozu státu dosáhneme prostřednictvím lepšího hospodaření s veřejnými penězi, ať už jsou to výdaje na provoz úřadu, výdaje na platy. Je to princip, který zastáváme od začátku a taky ho můžeme doložit na konkrétních číslech. Když jsme přišli do vlády, tak jsme zdědili návrh rozpočtu, který podle nás nenaplňoval pravidla rozumného hospodaření ani nějaké principy udržitelnosti veřejných financí, tak jsme hned přišli s 80miliardovou úsporou veřejných financí. Tu jsme představili prakticky hned po nástupu do úřadu. Zase jsme poslouchali, protože jsme v opozici říkali: My jsme schopni desítky miliard ušetřit, 80 až 100 miliard dokážeme. Přišli jsme, dokázali jsme to navzdory všem škarohlídům, kteří říkali, že to nejde, a pokračujeme v tom. ***
