Je to omezení samozřejmě i výrazné omezení rozvoje těch jednotlivých obcí, které jsou s tím spojené a které upozorňuji a znovu zdůrazňuju, s takovou situací umí žít. To znamená, že ty povodně, které tam probíhaly a samozřejmě všichni si pamatujeme ty dramatické povodně jak v roce 1997 na Moravě, tak v roce 2002 v Čechách, to byly samozřejmě katastrofické události. Ale na druhou stranu to řešení, které je, a tady bych si to trošku dovolil nazvat ode zdi ke zdi, tak bychom měli se na něj podívat. My teď máme samozřejmě unikátní možnost, jak buď na platformě nově otevřené novely vodního zákona, respektive samozřejmě celá řada věcí se dá řešit zase těmi podzákonnými normami, respektive metodikami, které jsou s tím spojené.

Chtěl bych tady ještě poukázat na jednu věc, která souvisí právě s aktivními záplavovými zónami, protože já jenom pro ty, co nevědí, tak připomenu, že v aktivní záplavové zóně nelze stavět, respektive nedostanete stavební povolení. To znamená, já řeknu příklad města, kde žiju, to je město Louny na řece Ohři. Máme tam městský park, máme tam výstaviště, které otvíral Tomáš Garrigue Masaryk a my v této oblasti, v tomto parku nemůžeme opravit ani dětské hřiště, protože na něj nedostaneme stavební povolení. Stavební povolení prostě v aktivní záplavové zóně nelze vydat.

A tady bych chtěl upozornit ještě na jednu věc, a to je i takový nejednotný postup, který se týká správních orgánů právě při přístupu v těch jednotlivých povodích, ten se skutečně různí a je to taky věc, na kterou je třeba se podívat. Takže já, aniž bych chtěl výrazně měnit záměr nebo účel této novely vodního zákona, tak přesto jsem cítil jako velmi výraznou potřebu zdůraznit věc, která se vodního zákona týká a aktuálně se týká opravdu území, která, zmíním tady Roudnicko, Polabí jako takové, které dnes řeší svoje územní plány, a tímto jsou velmi limitována. Takže já bych chtěl tady i požádat, jak Ministerstvo životního prostředí, tak Ministerstvo zemědělství, aby v této věci učinila příslušné kroky a nejenom nějakou kosmetickou úpravu, ale výraznou změnou umožnily rozvoj a život kolem našich řek. Děkuju.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně. Nyní vystoupí paní poslankyně Peštová v obecné rozpravě, připraví se pan poslanec Brabec.

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuju za slovo, pane předsedající. Volně navážu tady na pana kolegu Kučeru, prostřednictvím pana předsedajícího, pane poslanče Kučero, aktivní záplavová zóna je aktivní záplavová zóna. Tam nemá co dělat. Jo? Já už si pamatuju, když jsem byla odborný náměstek a s touto novelou zákona jsem byla ve výboru životního prostředí, kde vy jste byl členem tohoto výboru a plakal jste mi tam, jak byste rád tam to dětské hřiště a ty lavičky. A já jsem vám vysvětlila, když ta vlna přijde během několika minut a zabije to nějaké dítě, kdo si vezme tu odpovědnost na sebe? Načež jste sklopil hlavu a řekl ano, tu odpovědnost si nikdo nevezme, spadne na ministerstvo. Ne, ta odpovědnost by měla jít za tím poslancem, který tam tenhle nesmysl načetl. Takže hodně si rozmyslete, co chcete v těch aktivních povodňových zónách dělat. Jenom tak jako tady jsem to teď připomněla.

A teď se vrátím zpátky k novele vodního zákona. Já nemám problém s novelou vodního zákona, která byla připravovaná ještě za minulé vlády, to znamená, když jsme se bavili o tom, jakým způsobem se budou odstraňovat havárie, kdo bude ten, který bude ta hlava, respektive bude to vlastně, budou to hasiči, že jo, protože jsme nakonec po tom, co jsme vedli několik opravdu těch debat, to bylo několik sezení, kdy jsme si ujasňovali, kdo má ty největší kompetence, protože když potom ta havárie nastane a musím tedy říct, že těch havárií, tak jedna do roka, nejsou, když se bavíme o velkých haváriích, je tak jedna do roka. Nebavíme se o těch běžných haváriích, které se stávají, ale bavíme se o těch velmi závažných haváriích. Opravdu se podívejte klidně do statistik, pane ministře, je to tak.

V každém případě rozumím tomu, že ta hysterie, která tady nastala po tom, co se stalo na Bečvě a samozřejmě tady byla ustanovená pracovní skupina a je to paradox, to jsem úplně koukala jako blázen, protože když provádí šetření orgány činné v trestním řízení, tak poslanci si tady zřídí svoji vlastní komisi, která ve své podstatě dělá paralelní práci toho, co dělá Policie České republiky. To je pro mě nepochopitelné. Vůbec jsem nedokázala pochopit, jak je možné, že poslanci nahlíželi do spisu. Jako prostě jsou takové věci, proto ty moci jsou od sebe odděleny právě proto, aby k tomuto nedocházelo. Proto máme moc výkonnou, zákonodárnou a soudní.

Takže rozumím tomu, že po tomto, po té Bečvě, což pro mě samozřejmě taky byla katastrofa, ale paradoxem je, že nějakou dobu na to nevím, jestli to byl měsíc, dva, to by vědělo Ministerstvo zemědělství, byla podstatně větší havárie na Plzeňsku, ale to noviny neotiskly, protože to samozřejmě nebylo nic, co by bylo v blízkosti holdingu Agrofert nebo respektive jedné z firmy Agrofert. Takže je to paradox, že prostě, když už tedy chceme tady měřit, tak bychom měli měřit všem stejně a novináři by měli psát o všech haváriích, které jsou nebo které se staly, a být opravdu objektivní.

Takže já po tom, co jsem si přečetla tu vaši novelu, co jste připravili, tak jsem mírně v šoku, protože samozřejmě tam zacilujete na nějakých asi 120 až 130 velkých subjektů, které jsou pod IPPC, což je nejpřísnější norma, když to tak vezmete a ve své podstatě vy jdete ještě nad rámec toho. Vy jste tam navrhli, že byste rádi dělali měření nebezpečných závadných látek. Vůbec tomu nerozumím, proč jste zrovna šli touto cestou. V každém případě, když se podíváte na nebezpečné závadné látky, které mezi to spadají, tak jsou to vesměs těžké kovy, pak samozřejmě jsou to biocidy, látky, které škodí účinku na chuť, toxické nebo perzistentní organické sloučeniny a takhle bych mohla pokračovat dál. Jenom vás chci ubezpečit, pane ministře, že možná, že mě tedy poučíte, možná, že jsem dlouho z praxe, ale snažím se neustále držet krok - kontinuální analyzátory na tyto látky neexistují. Neexistují. To myslím vážně. Protože tyto látky se stanovují laboratorně a stanovují se čtyřiadvacetihodinovým slévaným vzorkem. A jestli chcete vědět konkrétně, tak třeba arzén, selen, antimon, cín, bismut, máte atomovou absorpční spektrometrií, nevím, jakým způsobem to chcete dělat kontinuálně. Je rozdíl mezi kontinuálním měřením a mezi slévaným vzorkem, který se dělá a na které jsou právě ta povolení dělaná. Takže to, co tam navrhujete, je totální nesmysl, totální. A když jsem si přečetla RIU, že ten průmysl to vlastně zatíží řádově jednotkami milionů, jednotkami milionů, ty přístroje neexistují.

Možná si ještě dovedu představit, že máte nějaký kontinuál na měření pH, kontinuál možná na ropné látky, ale na ostatní, na ostatní nebezpečné závadné látky žádné kontinuály prostě nejsou. Takže mě by spíš zajímalo, čí to byl takový skvělý nápad, koho to napadlo, protože ve své podstatě mně připadá, že jdete na komára s kanonem. Ale chtěla bych vědět, co vás k tomu motivovalo nebo co bylo tím hybným momentem, že jste vymysleli a jestli vás na to úředníci upozornili, protože já si myslím, že vás na to museli úředníci upozornit. A když už tedy chcete opravdu mířit správně s tím kanónem, tak jste neměl vzít jenom těch nějakých 120 znečišťovatelů, velkých znečišťovatelů, kteří mají všichni povolení na vypouštění znečištění, kteří mají všichni koncentrační limity, kteří mají všichni množstevní limity, které musí splňovat, to jsou tak zvané NEKy, to určitě víte. A měl jste do toho zahrnout i velké čistírny, jo, a když už tedy, tak by se to mělo vzít podle toho množství odpadní vody, která proteče tou danou čistírnou. Když byste se zaměřil třeba na čistírnu, která je v Brně, která je v Ostravě, tak tam jsou čistírny, přes které vám prochází průmyslové odpadní vody. A tyto čistírny, když se podíváte na jejich povolení na vypouštění znečištění, mají jenom pět polutantů, a ty polutanty jsou - ty známe, že ano. To znamená, to jsou celkový dusík nad 10 000 ekvivalentních obyvatel, pod deset je to amoniakální dusík, je to fosfor, je to CHSK, chemická spotřeba, biologická spotřeba a nerozpuštěné látky. ***