(15.30 hodin)
(pokračuje Karel Havlíček)
Opět bych mohl teď vyjmenovávat, čím by se to dalo krýt. Znovu musím říct - v tomto případě ano, politicky to říkám, ale i věcně - že stát má vyšší příjmy díky tomu, že zde byly vysoké ceny energií. Jinými slovy, ti lidé a ty firmy si to zaplatili. Zaplatili si to tím, že ty ceny byly extrémně vysoké. Když byly extrémně vysoké, ten stát je poté odebírá od těch energických společností, znovu bych opakoval windfall tax a tak dále, případně výběr dividend. Ještě bych poznamenal, že i výběr dividend za rok 2023 a 2024 bude zřejmě slušný, čili i to by se dalo dopočítat a částečně z toho kompenzovat.
Znovu říkám, že tady si uvědomuji to, že to je jenom krátkodobé řešení a dlouhodobě je toto velmi komplikovaně udržitelné. Můžeme diskutovat o tom, ale to spíš bude na zítřejší diskusi, jakým způsobem ten stav budoucí změnit. Máme několik návrhů od změn tarifních systémů až po rozvoj sítí distributorů z evropských zdrojů, využívání aukcí a tak dále, ale to už se netýká tohoto rozpočtu. Tím chci jenom říct, že si uvědomuji tu věc, že v těch dalších letech to problém bude.
Co tedy navrhujeme nyní v rámci této položky? Ano, tady jsme maximalističtí. To znamená, my tvrdíme, v rámci rozpočtu ponechat na státu, nebo říkejme tedy přenést v tuto chvíli, 38 miliard korun. Technicky by to znamenalo 17,4 miliardy korun Ministerstvo obrany, 5,3 miliardy korun vládní rozpočtová rezerva a 15,3 miliardy obsluha státního dluhu. Závěr (Ministr Stanjura komentuje částku 15,3 miliardy.) - 15,3 - tak uvidíme, jakým způsobem... Víte, že tam máte rezervu, pane ministře, v obsluze státního dluhu, ale to si řekněme... Já teď dávám technický návrh. Jsou to maximalistické varianty, to si uvědomujeme. Nemusíte přijmout žádnou, když prostě na to máte stoosmičku. Můžete přijmout jednu z těch variant a mohou se namixovat.
Hned řeknu, jak bych si představoval ten mix, jak bychom se mohli vyhnout tomu, co teď říkáte, že by se to nebralo z té obsluhy státního dluhu. Udělat ty obnovitelné zdroje energie tak, jak my říkáme, to znamená nepřenášet je dneska, ale využít na to těch zdrojů, o kterých jsem hovořil, a současně tu distribuci a přenos vyřešit přes Energetický regulační úřad tím, že by se ty platby rozložily na tři roky. To znamená, distributoři a správce přenosové soustavy by vlastně dostali třetinu, třetinu, třetinu. Není to úplně ideální řešení, ale myslím si, že to určité řešení je, které by mohlo respektovat i to, co zamýšlíte v rámci státního rozpočtu.
Jenom ještě zmíním čísla těch pozměňovacích návrhů: první byl 3636, ten druhý je 3635. Věřím, že zítra i za účasti pana ministra průmyslu bude větší prostor a čas si detailně říct o tom současném stavu i o těch možných řešeních, které by byly i mimo rámec rozpočtu 2024. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ANO.)
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Další s přednostním právem je přihlášena paní předsedkyně Schillerová. Paní předsedkyně, prosím.
Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, pane ministře, dva pozměňovací návrhy, naše společné s Karlem Havlíčkem, místopředsedou Poslanecké sněmovny, byly jím obhájeny, takže budu hovořit jenom o rozpočtu jako takovém, ale samozřejmě se dotknu i důvodů, proč tyto dva pozměňovací návrhy považujeme za stěžejní.
Dovolte, abych se vrátila trochu v čase a připomněla, protože si velice detailně pamatuji tu velkolepou květnovou tiskovou konferenci na Úřadu vlády k představení plánovaných úspor: dvě třetiny úspor budou na výdajové straně, začala se tehdy zaklínat vláda a její experti. Od té doby jsme tento příslib slyšeli nejméně stokrát. Dovolte mi připomenout tedy několik konkrétních částek z tohoto příslibu. Na provozu státu ušetříme v roce 2024 6,1 miliardy korun, dušovali se pánové Fiala a Stanjura. Na platech ve veřejném sektoru v roce 2024 ušetříme dokonce 10 miliard korun, zněl druhý květnový příslib. Obě dvě částky dodnes visí na stránkách Ministerstva financí, takže se každý může jednoduše přesvědčit, co nám vláda ještě nedávno slibovala. Popravdě nevím, jak si mám vysvětlit, že návrh zákona o státním rozpočtu nejenže provozní a platové náklady státu o deklarované částky nesnižuje, ale dokonce je zcela bez uzardění zvyšuje. Ano, provozní náklady státu podle předloženého návrhu neklesají o 6,1 miliardy korun, ale o 2,8 miliardy korun rostou. Srovnáme-li rozpočet na příští rok s rozpočtem na rok 2021, zjistíme, že provozní náklady narostou dokonce o 16 miliard korun, což dělá bratru 25 % na chod státu navíc. Je to snad prostá ignorance a netečnost, co dovolí ministru financí z politické strany, která se roky zaklíná zmenšením státu, provozní náklady navzdory bolestivým škrtům ve zdravotnictví a školství zvyšovat? Nebo je to svérázná pracovní morálka šéfa státní kasy, který si není schopen uhlídat ani tak základní symbolický ukazatel, jehož nezřízeným růstem dává najevo, že veškeré úspory opravdu odnesou jen a jen domácnosti, živnostníci a firmy prostřednictvím vyšších daní? Nebo je to jen obyčejná profesní nekompetence? Nevím, ale mohu říci, že zatímco vláda hnutí ANO i v dobách těžkých, covidové roky nevyjímaje, provozní náklady snižovala, pětikoalice je navzdory svým nedávným slibům předloženým návrhem zákona o státním rozpočtu prostě a jednoduše zvyšuje.
Pojďme se podívat na platy. Další z dlouhodobých slibů vládních stran podtržený květnovou tiskovou konferencí k daňovému balíčku zněl, že náklady na platy ve veřejném sektoru klesnou. Mělo se to odehrát tak, že budeme mít o něco méně, zato však lépe zaplacených státních zaměstnanců, jinými slovy, že ořežeme zbytné agendy. Měla k tomu napomoci postupná digitalizace agend a lepší personální řízení. Nemohu než dodat, že bych takový postup podepsala, ale co je v návrhu rozpočtu na příští rok, dámy a pánové? Je tam snad slíbený pokles platových nákladů o 10 miliard korun? Ne. Přestože platové tabulky státních zaměstnanců zůstávají zmrazené, vláda zvyšuje výdaje na platy o bezmála miliardu. Rozdíl oproti květnovému slibu je tedy slušných 11 miliard. Ještě horší je ale signál, který takový státní rozpočet vysílá veřejnosti. Zvedáme vám daně, abychom na provozu státu mohli utrácet víc. Takové je hlavní sdělení návrhu zákona o státním rozpočtu pro každého, kdo jej skutečně otevře a podívá se byť jen na několik základních parametrů.
Pevně věřím, že tato flagrantní lež, které se vláda dopustila u představování svého balíčku úspor, nezůstane bez povšimnutí médií a veřejnosti. Možná by byla namístě i omluva premiéra, protože já si opravdu nepamatuji, že by se vlády v minulosti dopouštěly takto očividných porušení svých slibů v takto zásadních věcech, to navíc v době, kdy pro to neexistuje žádné vnější ospravedlnění, žádná fundamentální změna, na kterou by bylo možné se vymluvit. V době, kdy apelujete na veřejnost, že šetřit se musí všude a uskromnit se musí každý, sami sobě a na provozu státu neuberete ani symbolickou korunu. Takže dnes už, dámy a pánové, doufám, nikdo z vás nebude tvrdit, že v rozpočtu zakomponovaný balíček není balíčkem čistokrevně daňovým. ***
