To jsou ta základní východiska. My jsme v roce 2021 chtěli s těmi solárními investory udělat už řekněme konečnou dohodu, protože se to mnoho a mnoho let diskutovalo, vždycky s velkými emocemi, takže jsme přijali zákon, to byl podzim roku 2021, který do značné míry udělal tlustou čáru za tímto problémem, a to tak, že jsme jim, a to zjednoduším, snížili marži a současně se zavedla solární daň. Tím jsme považovali, že je vše vyřízeno. V roce 2022, čili už jsme nebyli u vlády, jsme vyvinuli poměrně silný tlak na to, aby na tu krizovou dobu, kritickou dobu stát na sebe přetáhl všechny platby za obnovitelné zdroje, tak jak jsem říkal, vždycky se to dělilo část stát, část firmy a spotřebitelé, a my jsme tvrdili, a stojím si za tím, že se to mělo převést na stát, což vláda nakonec udělala. Dokonce to udělala ještě dříve, než byl rok 2022, na poslední tři měsíce 2021, a v roce 2022 celý rok. Čili ano, v minulém roce nebo v tom současném tedy samozřejmě vůči rozpočtu to stát na sebe přetáhl. Abych byl přesný, protože jsme u rozpočtu, tak stát měl na sebe přetáhnout, pane ministře, 22 miliard korun, což vlastně bylo to, co mělo v rozpočtu Ministerstvo průmyslu a obchodu.

Nyní se stát podle návrhu rozpočtu 2024 rozhodl to převést zpátky, ale musíme to doříct. Není to, že by se to vracelo na úroveň, jak to bylo před tím převodem, ale v návrhu je více. Abych byl úplně přesný, stát si chce ponechat pouze 8,5 miliardy, které by na sebe natáhl přes Ministerstvo průmyslu a obchodu, což jednoduchým dopočtem, protože ta celková podpora bude někde na úrovni 36 miliard, to je zatím odhad, tak by přibližně 26 až 27 miliard padlo na vrub spotřebitelů čili domácností a firem. Průšvih je v tom, že daleko více by to dopadlo na firmy - přibližně, to jsme se o tom bavili v poslední hodinách i s panem ministrem, by to bylo asi 7 miliard korun, které by šly navíc na firmy, což vlastně znamená, že by to byl nárůst nějakých 200 až 250 %. Samozřejmě taky záleží na tom, jakým způsobem jsou připojeni, jestli napětí vysoké a tak dále.

Tady jenom podotýkám jednu věc. Pro ty firmy je to samozřejmě zásadní částka, zejména pro ty energeticky náročné firmy - když se podíváme, kolik by to stálo, já nevím, Vítkovice, kolik Liberty, kolik Třinec, tak jenom pro Třinecké železárny, pokud mám tu poslední informaci správnou, je to 600 milionů korun navíc. Podotýkám to, že ten problém větší je v tom, že v ostatních zemích se jde opačným způsobem, to znamená, pro nás je klíčové Německo. Neříkám, že se musíme ve všem měřit s Německem, ani nejsem toho názoru, že bychom měli soutěžit s mírou dotace, jako mají v Německu, na to jednoduše nemáme, a můžeme se bavit o tom, proč se tohle to všechno v Evropě takhle děje, protože se udotujeme k smrti. Ale věc jiná je ta, že oni opravdu ty obnovitelné zdroje už nepřenáší na firmy ani na domácnosti. A to ještě musím vypíchnout jednu věc, že v době energetické krize oni učinili v Německu režim takový, že firmy měly přibližně o třetinu nižší ceny energií, takže v tuto chvíli ty firmy pochopitelně nejsou připraveny konkurovat a ani nemůžou konkurovat německým partnerům.

Tak a teď, co jsme navrhovali? My jsme navrhovali ještě předtím, než byl rozpočet, aby se to nedostalo vůbec do tohoto stavu, ponechat obnovitelné zdroje energie na bedrech státu ještě minimálně v dalším roce, případně v tom dalším. Rozumím tomu, že by to pro stát samozřejmě byl výdaj, na druhou stranu zase tvrdíme, že stát v tomto případě neposkytuje žádné milodary ani spotřebitelům, ani firmám, protože pomíjím to, že došlo v tom roce 2010 k selhání státu, a popravdě řečeno, jestliže stát selhal, a bavme se někdy jindy o tom, kdo všechno za tím stál, tak by stát taky v určité době měl za to nést odpovědnost, protože těžko se vysvětluje dneska lidem a firmám to, že mají platit, notabene v situaci, kdy ty ceny jsou našponované, a u nás skutečně ceny patří mezi nejvyšší, a má se jim to zvyšovat, a je to zvýšení za to, co ten stát nezvládl někdy před čtrnácti lety.

Nicméně i přesto stát má zdroje, kterými může toto pokrýt. Za prvé má zde zdroje z windfall tax, má zde vyšší příjmy minimálně v roce 2003 (2023?) jsou ty příjmy z nadměrných cen energií, doufám, že to říkám správně, má zde příjmy z DPH, protože ty energie jsou ve vyšších cenách, tak logicky z toho DPH něco vypadne, a samozřejmě, a to je důležité, má zde vyšší příjmy z emisních povolenek. Zjednodušeně řečeno, emisní povolenky se utrhly ze řetězu, nestojí 30 až 40 eur, jak jsme ještě předpokládali my, nebo ani ne my, ale hlavně Evropská komise někdy před třemi lety, emisní povolenky stojí 90 eur.

Co z toho vyplývá? Že firmy odvádí výrazně více do toho celkového evropského vaku, z toho se to zase překlápí do České republiky a v České republice nám v jakýchsi dvou balíčcích, to teď nebudu komplikovat, vzniká zdroj, ze kterého se dají platit jak investice do nových technologií, tak částečně kompenzovat právě toto. A ano, padá nám do toho více, než se předpokládalo ještě před dvěma, třemi lety. To znamená, tvrdíme pouze, že ať už v roce 2021, kdy to bylo dejme tomu 110 - pardon, 2023 - kdy to bylo kolem 110 miliard celková podpora, tak to nebyla podpora v tom pravém slova smyslu, byla to podpora v tom slova smyslu, že nám ty peníze přistály od poplatníků. Jinými slovy, lidé zde měli dražší energie, zaplatili za to, a stát díky tomu mohl vybrat více na daních, na windfall tax, a současně měl slušné zdroje z emisních povolenek. Jinými slovy říkáme, na rok 2024 vycházejme i z těchto zdrojů - nebudou tam všechny, to je pravda, už tam nebudou ty vyšší peníze za nadměrné ceny, ale bude tam určitě ještě něco z windfall tax, určitě tam budou další zdroje z Modernizačního fondu, protože emisní povolenky neklesají, a s nejvyšší pravděpodobností tam bude i vyšší výběr DPH díky vyšším cenám. S tím by se dalo pracovat, bohužel to už se neučinilo, i když samozřejmě není všem dnům konec.

Já se vrátím k rozpočtu. V tuto chvíli mi tady navrhujeme přenést na stát nikoliv 8,5 miliardy, jak navrhuje Ministerstvo financí, ale přenést na stát 27 miliard. Ano, musíme to popsat nějak technicky, protože v dané chvíli s rozpočtem se musí pracovat tak, že tedy někde vezmeme, někde přidáme, tak technicky jsme to rozdělili do třech položek: 17,4 miliardy z Ministerstva obrany, 5,3 miliardy z vládní rozpočtové rezervy a 4,3 miliardy v rámci obsluhy státního dluhu.

Tak a teď jsme u druhé částky, která je náročnější, a to je přenos a distribuce. Tady se stát rozhodl přehodit z roku na rok 38 miliard korun, čili součet těch dvou částek, za obnovitelné zdroje a částka za distribuci je ta celková suma, která potom zatíží v rámci regulovaných plateb za energie domácnosti, jak zatím odhadl Energický regulační úřad v rámci svého prvního návrhu, a to je těch 71 %, nárůst té regulované složky. Toto je náročnější, to si uvědomuji. Proč? Protože toto jsou poplatky, které jdou, zjednodušeně řečeno, na investice a údržbu přenosové soustavy, distribuční soustavy čili přenosové distribuční sítě. A tady je třeba férově říct, že se to nebude lepšit, ta situace. Toto je velká výzva do budoucna, protože nárůst počtu instalací obnovitelných zdrojů, čili fotovoltaiky zejména, znamená pochopitelně vyšší výdaje na posílení sítí. Určitě všichni vědí a čtou, že pokud se chtějí připojovat, tak že musí dneska čekat, a musí se investovat do těch sítí. Kdo do nich investuje? No, ti distributoři, případně se musí investovat do přenosové soustavy, a to stojí neuvěřitelné peníze. Ano, a teď zde máme 38 miliard, které se tady převádějí na poplatníky.

Čili zatímco ty obnovitelné zdroje podle mého názoru nikdo nepochopí, proč by je měl platit, notabene v této době, protože se s tím neztotožní - jde o selhání státu, tak tyto poplatky jsou regulérně v důsledku rozvoje obnovitelných zdrojů energie. A znovu říkám, nebudou se snižovat v dalších letech. Takže zde má vláda nepochybně horší manévrovací prostor, s tím souhlasím. Nicméně i v době krize je možné udělat určitá opatření. Jedno z nich jsem i navrhoval v rámci připomínkového řízení v rámci Energetického regulačního úřadu. Využili jsme prostoru, který tam máme, a poslali jsme tam návrh, aby se rozložila tato platba po dohodě s distributory a po dohodě se správci přenosové soustavy na tři roky, čili částečně by se to dalo srazit na třeba třetinu, pokud bychom to udělali na tři roky. Myslím si, že v dané chvíli je to asi nejjednodušší a nejrychlejší řešení.

Samozřejmě je zde i varianta, která by korespondovala s tou první variantou, to znamená s obnovitelnými zdroji energie, kdy jsem říkal: dobře, může si to na sebe přetáhnout i stát, a nemusí to přetahovat na distributory a na správce přenosové soustavy tím, že jim to rozloží do tří let. Co by to znamenalo? No, že ten stát by tady musel ještě v roce 2024 udělat vlastně, pane ministře, totéž, co se udělalo v roce 2023. To znamená, ze svého rozpočtu, a pak se můžeme bavit o tom, jak by to vypadalo s těmi obnovitelnými zdroji, protože asi v obojím nám nevyjdete vstříc. ***