(18.20 hodin)
(pokračuje Lucie Šafránková)
Můj návrh směřoval i k ukončení nemravné praxe takzvaného obchodu s chudobou, což je zneužívání sociálních dávek v oblasti bydlení, a působil by rovněž proti rozšiřování stávajících vyloučených lokalit a proti vzniku nových. To, že vláda s tímto zásadně negativním a osudným jevem nikterak nebojuje, je tak další z dlouhé řady jejích selhání. Z mého pohledu není možné donekonečna tolerovat stav, kdy mnoho osob čerpá sociální dávky zcela neoprávněně a kdy jsou nedobrovolně z peněz z poctivě pracujících daňových poplatníků léta sponzorováni občané vyhýbající se práci a obcházející zákony. Pracující lidé nesmí být oproti těm ostatním neustále diskriminováni. Tato vláda si to, hodnoceno na základě jejích dosavadních činů, zřejmě nemyslí.
Vláda a ministr práce a sociálních věcí již naprosto rezignovali na jakoukoliv vlastní legislativní činnost ve směru nutné pomoci sociálně ohroženým skupinám občanů. Příkladem tu budiž zejména situace zdravotně postižených, kterým vláda dlouhodobě odmítá zvýšit příspěvek na péči, který v prvním a druhém stupni závislosti zůstává na stejné a velice nízké úrovni již osm let. Zde jsem podala příslušný návrh zákona na zvýšení příspěvku na péči okamžitě po volbách do Sněmovny v roce 2021, ale podobně jako v případě zvýšení rodičovského příspěvku vládní poslanci už dva roky vytrvale blokují jeho projednání a vlastní návrh nejsou schopni nebo ochotni připravit. Životní situace zdravotně postižených občanů závislých na pomoci a péči jiných osob je nyní již více než zoufalá, zejména poté, co vláda od letošního ledna opět zdražila sociální služby. To je už opravdu likvidační a ještě markantněji to snižuje kvalitu jejich životů a má to i negativní vliv na jejich zdravotní stav.
Kolegové, víte vůbec, kolik činí příspěvek na péči pro dospělou osobu v prvním stupni závislosti? Je to směšných 880 korun! Necítíte, že je to naprosto nedůstojné a neudržitelné? Lhostejnost vlády ke zdravotně postiženým občanům je neodpustitelná.
Velice důležitou kapitolou sociální politiky je také problematika důchodového systému, který akutně vyžaduje změny, jež by pomohly hlavně našim nízkopříjmovým starobním, invalidním a pozůstalostním důchodcům. Vládní aktivity v této oblasti jdou ovšem opačným směrem proti oprávněným zájmům současných i budoucích důchodců. Plány ministra práce a sociálních věcí a celé vlády na zvyšování věku odchodu do důchodu a na snižování výpočtové základny pro budoucí důchody jsou toho jasným dokladem, stejně jako to, co už vláda v této oblasti předvedla. Tedy hlavně svévolné snížení mimořádné letošní červnové valorizace důchodů, na kterou již předtím vznikl všem důchodcům oprávněný zákonný nárok, a rovněž tak nedávné brutální zpřísnění podmínek pro předčasné důchody i jejich snížení a zrušení stávající podoby mimořádných valorizací důchodů. Obojí navíc proběhlo s největší pravděpodobností protiústavním způsobem jak obsahově, tak i procesně při projednávání těchto vládních novel zde ve Sněmovně. S konečnou platností o tom však rozhodne Ústavní soud.
Důchodci dostanou v lednu přidáno pouze 360 korun. To nejsou u průměrného důchodu ani 2 % růstu, přičemž aktuální meziroční růst inflace se pohybuje okolo 7 %. Takže důchody reálně poklesnou, a to už podruhé za sebou, protože jejich poslední červnová mimořádná valorizace kryla po svévolném zásahu vlády zhruba jen polovinu růstu předchozí, velmi vysoké inflace, jak už jsem ostatně zmínila v jiné souvislosti. Vláda tehdy snížení valorizace protlačila Sněmovnou narychlo, ve stavu legislativní nouze, což drze odůvodnila tím, že kdyby valorizace proběhla dle v této době platného a účinného zákona o důchodovém pojištění, hrozily by státu významné hospodářské škody. Je plně vypovídající o charakteru této vlády, že její představitelé považují zákonné zvýšení důchodů našim seniorům, invalidům, ovdovělým občanům a sirotkům za škodu.
Zmínila jsem zhoršení a zpřísnění podmínek pro odchod do předčasného starobního důchodu ze strany Fialovy vlády. Naopak přes vládní sliby stále absentuje legislativní úprava dřívějšího odchodu do řádného a nekráceného starobního důchodu pro zaměstnance pracující v náročných profesích. Je opět ostudné, že vláda stále není schopna tuto úpravu předložit, respektive že zpřísnění podmínek předčasných starobních důchodů přišlo před touto úpravou. Nepřijatelný je i zcela zjevně diskriminační charakter úpravy předčasných starobních důchodů, který vytvořil hluboké finanční a právní příkopy mezi lidmi, kteří po celoživotní těžké práci odešli do předčasného starobního důchodu před nabytím účinnosti této vládní novely, a těmi, co do něj odejdou po jejím nabytí účinnosti, tedy po 1. říjnu letošního roku, přičemž rozdíl je ve výměře a dalším zvyšováním jejich důchodů se budou u osob se stejnými předchozími pracovními příjmy i stejnou dobu pojištění pohybovat v řádu několika tisíc korun měsíčně. Některým z nich bude důchod valorizován plně, jiným pouze minimálně a mizivě. Je to opět za hranou prosté lidské slušnosti a úcty státu a vlády k právům celoživotně tvrdě pracujících občanů. Oni tento deficit nezavinili ani nevyvolali inflaci.
Vláda neřeší skutečné příčiny a zdroje problémů našeho důchodového systému a negativní bilance takzvaného důchodového účtu. Těmi jsou dlouhodobě neřešená vysoká inflace a nízké mzdy. Platí zde poměrně jednoduchá rovnice: čím vyšší mzdy, tím vyšší výběr pojistného na důchodové pojištění bez nutnosti zvyšovat jeho sazby. Kdyby vláda proti inflaci důsledně bojovala namísto toho, že ji svými chaotickými opatření zvyšuje, mohl by být důchodový účet při poměrně vysokém míře zaměstnanosti vyrovnaný nebo přebytkový, jako tomu bylo těsně v předcovidových letech. A samozřejmě stěžejní je provádět dlouhodobou silnou prorodinnou politiku a činit opatření na podporu porodnosti v pracujících rodinách, a zajistit tak do budoucna dostatečný počet plátců do důchodového pojištění, včetně i toho, abychom se zaměřili na zaměstnávání lidí v exekucích. Vláda jde opět opačným směrem a její politika je na základě jejích konkrétních kroků a činů jednoznačně protirodinná.
Nedávno jsem v rámci ústních interpelací na premiéra prohlásila, že jeho vláda se za téměř dva roky svého působení velice nepěkně vybarvila, a to do ošklivých asociálních barev a odstínů. A potvrzuje to každým svým dalším krokem. Každým svým dalším opatřením v ekonomicko-sociální oblasti. Dnes jsem se to snažila konkrétně a podrobně doložit na některých konkrétních a nejzávažnějších příkladech, ale našla bych i mnoho dalších. Asi vás proto příliš nepřekvapím a nešokuji tím, když závěrem sdělím, že vláda Petra Fialy nikdy neměla a nikdy nebude mít mou důvěru. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně. A další v pořadí vystoupí vaše kolegyně, paní poslankyně Štefanová, připraví se paní poslankyně Pošarová. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Iveta Štefanová: Já děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, mnoho mých předřečníků tady zmiňovalo, co všechno vláda nedělá a co by dělat měla. Já zde připomenu některé kroky, které naopak vláda udělala a dělat neměla. Tedy zákony, které si vláda vybrala jako své priority a v určitých fázích svého vládnutí, kdy měla řešit zcela něco úplně jiného. V době, kdy Česká republika prožívala a prožívá krizi, obrovský nárůst inflace, zdražování energií i všeho ostatního, uprchlickou krizi, nedostatek základních léků a stále se zhoršující dostupnost zdravotní péče, jaké má vláda priority? Tedy z těch předložených tisků a zákonů je vidět, že pouze vlastní prospěch. Vytváření nových politických trafik, co největší rozšíření svých pravomocí na ovládání všeho možného a rozhodování nejlépe bez veškeré kontroly.
Jako první jste si vytvořili hned tři nová ministerstva. V době vysokého státního schodku vytvářet další nepotřebné úřady s vysokými náklady považuji za více než jen vládně nezodpovědné, zvláště když už se tu roky hovoří o tom, jak je potřeba snižovat počet lidí ve státní správě a jak stát musí šetřit a začít tím právě u sebe. Další krok, který tato vláda představila, byl pandemický zákon. ***
