(15.10 hodin)
(pokračuje Helena Válková)
Samozřejmě ale respektujeme fakt, standardním výkonem státní moci by měla být zastupitelská demokracie a ta přímá demokracie prostřednictvím celostátního referenda by měla být jenom omezená na ty nejdůležitější - a doplňková, hlavně výjimečná - otázky, které připustíme, vnitřní a zahraniční politiky. A pochopitelně nesmí narušovat naše mezinárodní závazky. Nic. Leží to tady bez ohledu na to, že bychom rádi tu důvěru našim občanům my jako opozice dali. V tomto směru jsme zajedno s SPD, že zákon o celostátním referendu by měl dát možnost vyjádřit se našim spoluobčanům. Rozcházíme se v tom rozsahu přípustných otázek, kdy SPD upozorňuje, že zásadně by umožnila hlasovat o všech otázkách. My se držíme našich mezinárodních závazků, takže samozřejmě o některých otázkách, jako například vystoupení z NATO a podobně, bychom tuto možnost tedy neumožnili. Ale to neznamená, že by nemohl tento tisk být postoupený a diskutovaný v rámci legislativních debat v Poslanecké sněmovně.
Pak tady máme, a to bych tedy, kdybych na to zapomněla, myslím si, že bych měla velký problém právě u té seniorské generace, která se na nás hromadně obracela. Je to opravdu maličkost a jsem zvědavá, jak to dopadne. Sněmovní tisk 451. To už se týká legislativy, která není tedy v kompetenci ministra spravedlnosti, ale ministra vnitra, o občanských průkazech, kde samozřejmě nechápeme, a já jsem také reprezentant té starší generace, proč je nutné v dobách krize investovat miliardy do zrušení rodných čísel a jejich nahrazení nějakým identifikátorem. Takže jsme udělali aspoň takový pokus odvrátit tuto skutečnost tím, že by se posunula účinnost na relativně bezpečný rok 1. ledna 2029, protože do té doby, předpokládám, že tady bude určitě jiná vláda a hlavně budeme mít, doufejme, lepší ekonomické podmínky, než abychom utráceli miliardy na různé technologické vymoženosti, které ve skutečnosti nepotřebujeme. A ty problémy a důvody, které jsou prezentovány, mě opravdu nepřesvědčily. A senioři, s kterými jsem v kontaktu, a nejsou to stovky, to jsou tisíce seniorů, kteří se ptají a říkají, proč musíte do tohohle investovat? Vysvětlete jim to. Já myslím, že vysvětlovat nic nemusím, že je to vysvětlené. Je to nějaká politická mantra. A věcně mi nikdo nezdůvodní, že v této situaci ekonomické musíme investovat do rušení rodných čísel, respektive jejich náhrady. Sice modernějším a sofistikovanějším, nicméně bezprostředně ne více využitelným způsobem.
Tak, a to jsem se dotkla jenom některých otázek z oblasti legislativy, ke kterým jsem se chtěla vyjádřit. Ale já bych využila tohoto místa, vrátím se zase kam jinam než k rezortu spravedlnosti, právě do té oblasti praxe. A v té oblasti praxe, protože současně jsem předsedkyní toho podvýboru pro justici, tak tam je mnoho neřešených otázek a já si nejsem jistá, že Ministerstvo spravedlnosti využívá všech svých možností, které má k dispozici, pro to, aby některé věci, které tam nejsou v pořádku, napravilo. Samozřejmě to trvá všechno dlouho, vím to jako bývá ministryně spravedlnosti velmi dobře. Ale ty signály přicházejí příliš pomalu.
A tady platí jeden princip. Ministr spravedlnosti odpovídá i za fungování Vězeňské služby. Počíná to generálním ředitelstvím, končí to jednotlivými věznicemi. Přečtěte si monitoring Českého helsinského výboru, poslední, který vyšel, kde jednu oblast po druhé podrobují po návštěvě deseti věznic, tuším, osmi až deseti, zhruba třetiny českých věznic, máme jich kolem 30, svému, myslím si docela objektivnímu, je tam i pochvala, zkoumání. Není to opravdu dobrý obrázek. To, co se tam vytýká, je nedostatek zdravotnické péče, nedostatek odborných pracovníků, přeplněné věznice. Kapacita v současné době je přes 97 %. Pak se má pracovat s těmi odsouzenými. A samozřejmě že ta možnost změnit tento neuspokojivý stav je právě prostřednictvím odšpuntování, dovolte mi trochu s nadsázkou říci, té trestní represe v tom smyslu, že udělám novely, které mně umožní, abych při opakovaném selhání alternativních sankcí neukládala příliš, nepřeměňovala některé tresty alternativní, to znamená nespojené s odnětím svobody, na nepodmíněné tresty, abych daleko více využívala institutu podmíněného propuštění a abych jako ministr spravedlnosti zajistila jednotnost a předvídatelnost těchto institutů. To znamená, aby se podmíněné propuštění někde v Karlových Varech, a to dávám příklad, teď fakt nevím, jak to tam přesně je, výrazně nelišilo to procento úspěšně vyřízených žádostí od toho, co se děje třeba v Opavě nebo v Ostravě. Bohužel tomu tak není. Této oblasti není věnována dostatečná pozornost.
A mně ale mrzí, protože nerada kritizuji někoho, kdo tady není, že tady není opět pan ministr Blažek, který by mi řekl: Ale paní poslankyně Válková, ono to tak není. Tvrdím, že to tak je, a mám na to tvrdá statistická data. A v této ekonomické situaci ještě v rámci konsolidačního balíčku připustí, aby mu jeho kolega, pan ministr Stanjura, uložil, že má redukovat počet odborných pracovníků ve věznicích? To už tomu opravdu nerozumím. Ráda bych slyšela od něj tady na místě, že to tak není, že to vyvrací, že tam bude dost lidí, kteří budou pracovat s těmi, kteří byli - věřím, z 90 % nebo z 95 % - po zásluze odsouzeni a vykonávají si tam trest. Ale to procento recidivy po propuštění je tak vysoké právě proto, že se tam s nimi dostatečně nepracuje. A na obranu Vězeňské služby - ani pracovat nemůže, protože tam není dostatek odborného personálu. A to jako ministr spravedlnosti kdybych měla dát všanc své křeslo, tak si dupnu na tu Vězeňskou službu. Teď nechci říct, že vyměním ředitele, už bych postupovala asi jinak a podle správného právního předpisu a neříkám, že by současného pana generálního ředitele bylo potřeba vyměnit, ale rozhodně jsem ten, který nese politickou odpovědnost za stav současných českých věznic. To mu nikdo neodpáře. A on bude ten, který tady bude stát a bude muset poslouchat kritiku opoziční poslankyně a její výzvu a její otázku: Proč jste s tím nic, pane ministře Blažku, neudělal? Nebo co jste udělal? A to se mi vůbec nelíbí. A v kontextu s tím, co jsem říkala, že nechal padnout trestní řád, že neprosadil reformu, která měla být tedy nějakou náhradou, nějakou náplastí, měla být určitým komplexem návrhů, jak novelizovat vybrané trestněprocesní instituty, zrychlit trestní řízení, udělat ho spravedlivějším, rozdělit ty zvlášť závažné zločiny a procesní řízení o nich vedené od těch bagatelních, tak bohužel nic takového se nestalo. Ani v médiích se nesetkávám, jenom občas, s nějakou připomínkou. A říkal to i tady pan poslanec Michálek, že se na tom pracuje. A jsme v polovině volebního období.
Takže využívám, doufám, že nezneužívám, ale využívám tohoto pultíku k tomu, že jako opoziční poslankyně říkám: Pane ministře Blažku, nemáte už moc času. Vím, o čem hovořím. A v oblasti spravedlnosti musíte zrychlit. Pokud nezrychlíte, nesplníte nejenom své programové prohlášení, ale zklamete i naději, kterou do vás jako do zkušeného pragmatického ministra spravedlnosti vkládali vaši voliči, a tím i důvěru do toho, že strana, která vás tedy nominovala a vlastně navrhla úspěšně na ministra spravedlnosti, je ta správná.***
