(15.00 hodin)
(pokračuje Helena Válková)
Pak jsme už nevydrželi a podali jsme trošku, bych řekla, takový testovací návrh v tom smyslu, že jsme škrtli jednu větu v § 804 občanského zákoníku, a já jsem tam samozřejmě podtrhla nutnost té trestní regulace, čili kriminalizovat to chování, které vede k tomu, že se umožňuje obchodovat s bříšky náhradních matek, ale hlavně potom s výsledkem, čili s dětmi. Nebudu tady teď rozvádět konkrétní důvody, které jsou myslím docela dobře popsané v té důvodové zprávě a které jsme i pro naše poslance a poslankyně z klubu ANO ještě velmi srozumitelnou formou převyprávěli. A výsledek? Vytvoří se pracovní skupina na Ministerstvu spravedlnosti, kde vůbec nejsme přizváni, s argumentací, že to je - slyšíte dobře - že to je problematika, která je veskrze apolitická, že ty názory jsou zastoupené, že i v koaličních stranách jsou jiné názory, rozdílné napříč politickým spektrem, a že tam všichni jsou.
My se nikdy nevlamujeme, já tedy určitě ne, protože té práce je tady dost i tak, do pracovních skupin, kde se o nás třeba nestojí. Nicméně tohle nás překvapilo a myslím si, že třeba s paní poslankyní Ožanovou anebo s paní poslankyní Štefanovou, která je lékařkou, za SPD, jako hlasy za opozici, která ale právě proto, že je to téma, které jde nad politiku a je veskrze odborné, by se rády podílely... No tak nám bylo odpovězeno, že tedy tam v té pracovní skupině je dostatek reprezentantů ze strany koaličních stran. Já si myslím, že v tomto ohledu ze mě teď nemluví nějaká zatrpklost, protože pokud to dobře kolegyně a kolegové odpracují, tak my to maximálně potom zlepšíme pozměňovacími návrhy svými, bude-li třeba vůbec. Nicméně ta argumentace je na pováženou.
A to nejhorší, proč o tom hovořím a proč mám nedůvěru, že teď rezort spravedlnosti zvládá zcela své úkoly, je termín, kdy tato pracovní skupina vytvořená odborníky, o kterých vůbec nepochybuji, ale právě proto, že je to složité téma, jak jsem opakovaně zaslechla i v jiných souvislostech, tak má ten první nástřel předložit problematiky - kde víme, ať se zeptají Národní centrály pro boj s organizovaným zločinem, že probíhá dál nedovolený obchod s dětmi, které vzešly z toho náhradního mateřství - koncem května 2024. Tak kde to jsme? Kde to jsme? My jsme to včera probírali i na petičním výboru, kde naštěstí bylo přijato usnesení, které navrhl pan Hayato Okamura, pro které jsme i my - i my - hlasovali, aby se, v závorce laskavě, Ministerstvo spravedlnosti trošku, aby akcelerovalo, tam jsme to formulovali, urychlilo práce na přípravě nové právní úpravy. Ale přitom tady leží návrh, který kdybyste vzali a svými pozměňovacími návrhy upravili, tak ho můžeme projednat v příštích měsících. Kolik dětí do té doby, teď to řeknu trošku populisticky, ale bude zašantročeno za hranice naší republiky, než se zmůžeme na novou právní úpravu? A já se cítím za to spoluodpovědná.
Takže to je jenom takový střípek, takový konkrétní problém, na kterém chci demonstrovat to, že Ministerstvu spravedlnosti v oblasti legislativy se moc nedaří. Nedaří se mu plnit čas, nedaří se mu odvážně prosazovat reformy a nedaří se mu často i zapojovat v té konečné fázi do toho legislativního procesu opoziční poslance, kteří by se mohli na některých pracích podílet.
Na druhé straně sama jsem byla informována a Ministerstvo spravedlnosti mi vyšlo vstříc, když jsem se potřebovala vypořádat s některými argumenty, které, abych byla spravedlivá, které byly obsaženy, respektive změnami, ale potřebovala jsem věcné argumenty legislativy, které byly obsaženy v mých pozměňovacích návrzích. Takže to není jenom černo, černo, černo, černo, malinko bílé. Je tam toho bílého také dost. Ale ministr spravedlnosti je figura, je persona, je funkcionář, který má obrovské kompetence a podle mého názoru je v té oblasti legislativy využívá nedostatečně.
Čili ten můj postoj, a proč budu hlasovat pro nedůvěru, je právě daný konkrétními projekty, které vidíme. A to bych mohla mluvit třeba - lobbismus také byl vrácený k přepracování, číslo 1 sněmovní tisk, čili úplně na začátku volebního období. Do současné doby tady nic nemáme. Těch příkladů je celá řada.
Mě třeba hrozně mrzí jeden tisk, který přece jenom vám tady alespoň trošku přiblížím, je to sněmovní tisk 40, kde nám bylo také řečeno dokonce Ministerstvem spravedlnosti, legislativou za ještě předcházející vlády, že je v pořádku a v podstatě jsme ho jenom nešťastnou souhrou náhod nestačili projednat v tom minulém volebním období. Týká se to změny právní úpravy, která je obsažena v občanském zákoníku ve věcech péče o nezletilé pro případ rozvodu. Chtěli jsme, aby ta nová právní úprava více posílila konsenzuální prvky při řešení záležitosti toho nezletilého dítěte, aby se inspirovala více těmi úspěšnými Cochemskými dohodami, preferuje jednoznačně dohodu rodičů o poměrech dítěte jako primární a neopomenutelný způsob jejich úpravy a s tím související změny. Je to naprosto logické, zjednodušující a zrychlující celé to opatrovnické řízení. Ne proto, že to vzešlo z dílny, respektive podepsáno kromě mě Patrikem Nacherem, Markem Novákem, Janou Hanzlíkovou, Zuzanou Ožanovou, Taťánou Malou, nebudu dál pokračovat, prostě poslanci opoziční strany hnutí ANO. Takže tento návrh, který už dávno mohl být projednaný a mohl usnadnit současné opatrovnické řízení, byl dán k ledu a rodí se za velkých porodních bolestí legislativních nový koncept, se kterým nikdo nebyl zatím podrobně seznámen. Nevíme vůbec, jestli projde, a pokud jsem byla informována, tak ti, kteří by ho měli v praxi potom aplikovat, říkají, nebude to jednoduché, protože buď to bude reforma, která se bude muset otestovat, anebo to bude, pokud dojde k těm kompromisům, které se rýsují, něco takového jako mezi. Takže takové řešení asi také není optimální. Je sněmovní tisk 40. Musela jsem ho tady vzpomenout, protože je to také takový majáček v oblasti těch projektů, které jistě Ministerstvo spravedlnosti by nerozporovalo, ale trvá to příliš dlouho, když si to samostatné sousto ukousne, a do té doby, než nám předloží svůj návrh, a je to také svým způsobem trochu arogantní vůči té práci, kterou my jsme odvedli v tom minulém volebním období, protože ti samí lidé z legislativy nám tenkrát tvrdili, že je všechno dobře promyšlené a propracované a že je škoda, že ten návrh neprošel.
Další tisk, tam samozřejmě vím, že to může vyvolat politickou odezvu v tom smyslu, že to nezapadá ani náhodou do programového prohlášení současné vlády, ale právě ty změny, ta ekonomická krize a i ta zahraniční situace a i řada takových změn, které tady řešíme a které sice nejsou naprosto klíčové, ale zajímají určité skupiny našich spoluobčanů a spoluobčanek, třeba komunitu LGBT+, by se nám řešily mnohem snadněji, pokud bychom alespoň pustili do prvního čtení sněmovní tisk 420 o celostátním referendu, na kterém v minulosti mimochodem velmi efektivně spolupracovali právě Piráti a který tady byl předložený a který tady také poměrně dlouho leží. Chápu, že je to tisk, který zasahuje do ústavy a mění určitý způsob politiky v oblasti myslím i parlamentního rozhodování, protože naplňuje čl. 2 odst. 2 Ústavy České republiky, který vlastně vychází z myšlenky, že demokracie není úplná, není-li součástí toho ústavního systému možnost, aby o některých základních otázkách spolurozhodovali občané.***
