(Jednání pokračovalo v 18.30 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Dvě minuty uplynuly, máme 18.30, a nyní tedy s přihláškou je na řadě pan ministr Baxa. Pane ministře, prosím.
Ministr kultury ČR Martin Baxa: Dobrý podvečer, dámy a pánové, vážená paní místopředsedkyně. Brzy to budou už dva roky ode dne, kdy vládu v České republice převzal kabinet pana premiéra Petra Fialy. Už potřetí za toto období se zde potkáváme, abychom se zúčastnili v jistém slova smyslu absurdního divadla v podobě hlasování o nedůvěře v situaci, kdy opozice dobře ví, že nemá dost hlasů na svržení kabinetu, ale dělá, že to neví, a vystupuje tu v roli herců, kteří mají navodit atmosféru, že snad mají důvod k celému tomu představení.
V každém jednom rezortu, dámy a pánové, můžeme předložit dlouhý přehled argumentů, proč není důvod této vládě vyslovit nedůvěru. Já připojím vysvědčení naší práce za rezort kultury, a jistě mi odpustíte tento úvod, který souvisí s tím, jaký rezort spravuji. Než se do toho pustím, tak bych chtěl říci, že ty dva roky nebyly vůbec snadné. Nebyly snadné pro naši zem, pro naše občany ani pro naše sousedy, pro nikoho z nás. Všichni jsme čelili výzvám, které měly své příčiny za našimi hranicemi. Dozvuk pandemie covid-19, který byl vystřídán ruskou agresí proti Ukrajině, jež byla doprovázena ekonomickou a energetickou krizí, inflací a dalšími potížemi. To vše v situaci, kdy jsme čelili velkým problémům souvisejícím s financováním a kdy státní dluh jsme zdědili na obrovském vzestupu. Neříkám to proto, že bych si chtěl stěžovat. Vůbec ne, chci to jen zdůraznit pro kontext a ten je při této příležitosti více než důležité připomínat.
Přes všechny katastrofické scénáře, které se malovaly, se kultuře podařilo nadechnout a dnes již funguje v plné šíři tak jako v době před pandemií. Lidé navštěvují památky, výstavy, divadla, kina, festivaly a koncerty, stejně jako v minulosti. Kulturní nabídka je pestrá a široká, je a bude z čeho vybírat, a to přesto, že stejně jako v jiných oborech i my bychom všichni rádi viděli více finančních prostředků. Kultuře žádný zánik nehrozí. Úspěšně jsme překonali období pandemie. Kulturu jsme nechali otevřenou. A kteří získali kompenzace, které byly minulou vládou slíbeny, ale finančně již nebyly pokryty. Zároveň je tento případ jasným důkazem, že jsme dokázali hned od počátku řešit některé nedodělky či minely předchozího kabinetu.
O rezortu kultury, o kterém se již léta hovoří jako o Popelce, kterou všichni přehlížejí a která nemá vládní podporu. Po celou dobu, co jsem ministrem této vlády, říkám, že jde o pohled účelový a zkreslený. Podívejme se proto na pár faktů a čísel. Vláda má ve svém programovém prohlášení, že se chce postupně přiblížit jednomu procentu výdajů státního rozpočtu na kulturu. Jsme v polovině volebního období a je brzy na dramatické odsudky. Tím spíše, že vláda prostě musí konsolidovat státní finance. V těchto dnech čelím častým dotazům, zda kultura přežije. Přežije. Není důvod, aby se tak nestalo. Kultura neumlkne.
V letošním roce hospodaří můj rezort s historicky nejvyšším rozpočtem za celou dobu jeho existence. Znovu se musím ptát, proč předchozí vlády, a nemyslím jen tu vládu, která předcházela vládě naší, od níž jsme převzali moc v naší zemi, v době enormní hospodářského růstu neřešily větší investice do kultury. Neřešily je v době, kdy měl státní rozpočet velké příjmy a nebyl v hlubokém deficitu. Rozpočet kultury je poddimenzovaný desetiletí a bude ještě pár let trvat, než dojde k nápravě. Státní rozpočet určuje pro rok 2003 (?) pro mou kapitolu, kapitolu Ministerstva kultury, sumu 18,5 miliardy korun. Rozpočet pro letošní rok je nižší, ale určitě ne katastrofický, jak často někteří rádi říkají.
Pojďme se podívat na reálná čísla. Tvrdím, že stávající výše návrhu rozpočtu ministerstva pro rok 2024 je taková, že zajistí fungování kultury i v příštím roce, a to i přesto, že se rozpočet Ministerstva kultury podílí na nutné konsolidaci veřejných financí. Celkový rozdíl rozpočtu letošního roku a návrhu rozpočtu na rok 2024 včetně fondu EU činí 1,9 miliardy korun. To číslo může vypadat hrozivě, zejména tehdy, pokud chceme kulturní obec děsit. Proto se na něj pojďme podívat blíže a racionálně. Tento propad je dán nižší částkou na Národní plán obnovy, který mimořádně úspěšně čerpáme. Když jsem před dvěma lety na ministerstvo přišel, vypadalo to tak, že nevyčerpáme nic, protože nic nebylo připraveno. Vše jsme museli postavit téměř na zelené louce, protože kromě papíru s popisem toho, na co mají být peníze vynaloženy, nebylo přichystáno nic. Žádná struktura, žádný tým, žádné organizační zázemí. Ale to jsme dokázali zvrátit. Když se pod robněji podíváme na návrh rozpočtu, vidíme tedy, že rozdíl mezi letošním rozpočtem a navrženým rozpočtem mého ministerstva na rok 2024 je 530 milionů korun. Není to malá suma, není to ale suma likvidační. Jenom připomenu, že pro rok 2023 bylo na Národní plán obnovy určeno 2,4 miliardy korun, pro příští rok 1,17 miliardy korun. V tuto chvíli máme v rámci Národního plánu obnovy zazavázkovány již 3 miliardy korun. Vedle samotných čísel v navržené kapitole Ministerstva kultury pro rok 2024 ale v příštím roce doputují do oblasti kultury vyšší stovky milionů, a to v souvislosti s nulovou sazbou DPH na knihy, která má začít příští rok. A nejde o žádné nepodstatné nebo marginální opatření. V současné době mají nulovou sazbu na knihy Irsko, Norsko a Velká Británie. Pouze tedy tři státy Evropy, nejenom tedy Evropské unie. Tři státy Evropy. Osobně věřím, že nakladatelé využijí tyto peníze i k tomu, aby lépe zaplatili autory a překladatele.
Jak si poradíme s rozdílem 530 milionů korun oproti letošnímu roku? Velká část úspor půjde na stranu provozních a personálních výdajů. Pro příští rok také budeme alokovat o 200 milionů korun méně na filmové pobídky, kde v současné době ale se děje to, že se nečerpají, protože zahraniční produkce, které mají již evidované své projekty, doplácejí na komplikace související s nedávnou ukončenou stávkou scenáristů v Hollywoodu. Skupina poslanců napříč politickým spektrem, včetně mne, připravila novelu zákona, která systém odblokuje. Navíc doplníme tyto finanční prostředky mimořádnou podporou v rámci Národního plánu obnovy.
Mírně poklesnou prostředky směřované do živé kultury. Platí ovšem můj závazek, že před nepříznivými dopady ochráníme především nezřizovanou kulturu a budeme hledat další zdroje financování v rámci vlastního rozpočtu. V souhrnu tedy lze říci, že ani v době konsolidačního úsilí vlády není kultura otloukánkem, nezahyne a neutichne.
Komě toho bych také zmínil dva nebo tři důležité příklady. Podařilo se získat nové finanční prostředky na záchranu a obnovu klíčových částí lokalit Terezína a Josefova. Jedná se o velmi cenné, evropsky významné památky vojenské architektury, u Terezína navíc spojené s temnými kapitolami protektorátu, nacistické okupace a temné kapitoly šoa na území tehdejšího Československa. Společný projekt Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva kultury zpracovaný v úzké součinnosti s Ministerstvem financí přinese 1,73 miliardy korun, 1,73 miliardy korun na obnovu nejdůležitějších objektů jak v Terezíně, tak v pevnosti Josefov, tedy v Jaroměři. Já to považuji za velmi důležité. V době protektorátu Terezín bylo místo, kde se soustředilo velké množství lidí, kteří nevěděli, co je čeká, a naprostá většina těch, kteří byli v terezínském ghettu, zahynula na východě ve vyhlazovacích táborech na jiných temných místech holokaustu. Každému z vás, kdo ještě v Terezíně nebyl, doporučuji jeho návštěvu. Je třeba se podívat do zrcadla zla, které v době protektorátu Čechy a Morava v terezínském ghettu a v Malé pevnosti bylo. ***
