Kromě těch přímých plateb a snahy v rámci sektoru nějak balancovat - a možná ještě řeknu jednu důležitou věc. Pro české zemědělství je typická poměrně výrazná diverzifikace. To znamená, já chci, aby u nás byly zachovány malé rodinné farmy, které zde vznikly a které vracejí české zemědělství do nějaké tradice před kolektivizací v 50. letech 20. století. Bohužel Česká republika si v tomhle nese zátěž, historickou zátěž toho, co tady komunisté v 50. letech provedli a co poznamenalo celý agrární sektor, ale i českou krajinu a moravskou krajinu dodnes. Myslím si, že vlastně hodnota českého zemědělského agrárního sektoru spočívá právě v té pestrosti, to znamená, že jsou tady malé rodinné farmy na straně jedné, ale také ta střední a velká zemědělská družstva, podniky, které hospodaří na tisíci hektarech, ale které zase plní roli konvenčního zemědělství, které je také velmi důležité. A nejsme tady od toho, aby jedni si stěžovali na druhé, ale abychom tvořili co nejpestřejší rámec celého českého agrárního sektoru.

V rámci společné zemědělské politiky, a to byla jasná dohoda, jsou to spojité nádoby, potom byl vytvořen ten druhý pilíř investiční podpory, kde se Česká republika zavázala k něčemu, co je v rámci Evropské unie spíše výjimečné. Poláci jsou na míře kofinancování na úrovni nějakých 37 %, pokud se nepletu, na Slovensku je to podobně. Česká republika a vláda se zavázaly k tomu, že v rámci toho investičního pilíře, to znamená investic do jednotlivých farem a zemědělských podniků, se bude podílet na výši 65 %. To znamená, pokud jsme před měsícem uzavřeli příjem žádostí v prvním kole toho takzvaného druhého pilíře, dříve definovaného jako Program rozvoje venkova, tak zde Česká republika kofinancuje, spolufinancuje z národních zdrojů ve výši 65 %. V letošním roce jsme v rámci tohoto balíčku nebo té první výzvy, prvního kola žádostí, dali k dispozici částku přesahující 8 miliard korun, a to jak pro oblast agrární, tak pro oblast potravinářskou. Do zemědělského sektoru směřuje 4,9 miliardy korun. Pak jsou tam potravináři, pak je tam program na podporu mladých zemědělců, o tom se ještě zmíním, protože samozřejmě i podpora mladé generace, kterou nutně potřebujeme, tak je v tomto smyslu důležitá.

Mám radost, že v rámci toho prvního kola žádostí jsme mohli registrovat i ty moderní trendy, které české zemědělství, český agrární sektor nutně potřebuje. To znamená, zcela konkrétně v tom balíku žádostí bylo pět žádostí o agrární drony, které jsou určeny k přesnému monitoringu stavu pole, podle kterých potom zemědělci mohou vytvářet třeba aplikační mapy, a cílit tím aplikaci hnojiv na ta konkrétní místa, na tu konkrétní kvalitu půdy. Protože ten dron je dneska schopen snímkovat půdu nejenom co se týče snímku samotného, ale také kvality půdy, obsahu jednotlivých látek a podle toho vytvářet aplikační mapy potom pro zemědělské stroje, které potom pro zemědělce zase výhodným způsobem vyšetří finanční prostředky toho daného farmáře, toho daného zemědělce, aplikovat ta jednotlivá hnojiva. Takže na tom chci ukázat příklad těch moderních trendů, které v českém zemědělství máme. Je to i otázka precizního zemědělství, to znamená schopnosti opět šetřit půdu, šetřit českou krajinu, šetřit finanční prostředky jednotlivých farmářů a družstev, zemědělců. To jsou trendy, kterými chceme jít do budoucna, a to jsou trendy, které si zaslouží podporu ze strany jak evropských zdrojů, tak i těch zdrojů národních. Tohle chci jako ministr zemědělství podporovat, protože tohle skutečně dává smysl, a ta synergie pozitivních efektů je tady mnohonásobná, včetně tedy té prospěšnosti vůči naší půdě, kterou chceme předat našim dětem a vnukům. To, k čemu jsme se zavázali, že nezničíme, ale že budeme o to pečovat s péčí řádného hospodáře.

Chtěl bych také samozřejmě připomenout, že to není jenom o zemědělství jako takovém, ale společná zemědělská politika nově zavádí například agrolesnické systémy, které do naší krajiny přinášejí další rozmanitost. Tam jde o kombinaci pěstování lesních nebo ovocných dřevin se zemědělským hospodařením, ať už s pěstováním tradičních polních plodin, nebo pasením dobytka. Jsou to zase systémy, které reagují na klimatickou změnu, kterou si prostě procházíme. Před tím nedává smysl, a jsem rád, že se na tom shodnu při svém každodenním kontaktu se zemědělci, farmáři, to je úplně jedno, jestli jsou malí, nebo velcí, nemá smysl se schovávat před tím, že bychom nečelili problémům s klimatickými změnami, s klimatickou změnou, a tyto věci budou do budoucna hrát stále větší roli. Čili my se musíme připravit na to, že musíme diverzifikovat i v rámci naší krajiny, ať už té lesnické, nebo té zemědělské, a tam, kde to tradiční konvenční zemědělství nebude vlastně ekonomicky vycházet, tam musíme hledat systémy, které jsou dneska standardní v jiných státech Evropy. To je prostě realita a budeme se snažit i společnou zemědělskou politiku směrem k tomuto nastavit.

Když mluvím o té - a poslední možná věc - té současné společné zemědělské politice, aby tady bylo konkrétní srovnání. Tak jak byla nadefinována včetně toho národního kofinancování druhého pilíře, tak oproti tomu v předchozí společné zemědělské politice za vlády ještě Andreje Babiše každoročně do českého zemědělství přiteče o 5 miliard korun víc. Skoro o 5 miliard korun víc. Čili pokud pak někde slýcháváme od kohokoliv rádoby politická, populistická sdělení "zemědělství je podfinancováno", tak to prostě není pravda. Můžeme samozřejmě vést legitimní debatu o té vnitřní struktuře, to určitě ano, to možné je, ale znovu zdůrazňuji, v tom objemu prostředků, které společně s evropskými a českými národními zdroji do zemědělství jdou, jsme na částce zhruba o 5 miliard korun vyšší.

Je potřeba také připomenout, že toto období nakonec díky našemu rozhodnutí České republiky, předchozí vlády, nebude sedmileté, ale pětileté - do roku 2027. A už příští rok na jaře začne debata na úrovni Evropské komise a Rady ministrů zemědělství AGRIFISH o přípravě nového plánovacího období 2027 až 2032. A jsem přesvědčen o tom, že tady by Česká republika měla hrát daleko aktivnější roli. Chci, abychom byli těmi, kteří budou v první linii té debaty, tak abychom společnou evropskou zemědělskou politiku pro následující období dokázali maximálně přizpůsobit našim českým potřebám, potřebám našich zemědělců, našich farmářů. To jsou věci, o kterých se podle mého názoru musíme bavit napříč touto Sněmovnou bez ohledu na to, jestli je někdo v opozici, nebo v koalici.

Stejně tak to platí pro jeden z úkolů, který jako rezortní ministr zemědělství vnímám a mám, a to je aktualizace strategického dokumentu zemědělská politika České republiky do roku 2030. To je materiál, jenom pro vás, kteří se třeba zemědělství úplně detailně nevěnujete, to je dokument, který vytvořil pan ministr zemědělství Marian Jurečka, dnešní vicepremiér, a tento dokument na rozdíl od mnoha dalších i v jiných rezortech, a máme s tím asi všichni zkušenost, neskončil v šupleti. Zemědělská politika České republiky 2030 je dokument, který v zásadě je jakýmsi jízdním řádem do toho roku 2030, a respektoval ho pan ministr Toman, stejně tak jako pan ministr Milek, stejně tak jako pan ministr Nekula i já. Problém je ten, že realita roku 2017, kdy ten strategický dokument vznikal, a realita roku 2023 je úplně jinde. Já v tuto chvíli jsem zadal analýzu tohoto dokumentu a vydefinování těch částí, které jsou skutečně už poplatné době. Situace se změnila v souvislosti s dopadem energetické krize, války a tak dále. I zemědělství, i celý sektor se posunuly. To si také musíme říci. Mluvil jsem tady o reakci na klimatické změny, o péči o půdu, krajinu, tak i tyto věci se změnily a já připravím řekneme aktualizaci tohoto dokumentu a s touto aktualizací chci nejenom seznámit, ale chci o ní vést diskusi na půdě zemědělského výboru tady v Poslanecké sněmovně, opět napříč koalice-opozice, protože pokud máme ten dokument aktualizovat i pro všechny další vlády, které přijdou jednou po nás, tak je dobré, aby na tom definování byla nějaká konsenzuální shoda. Čili to je věc, která nás čeká v roce 2024, na které už také teď pracujeme, stejně tak jako chceme být aktivními hráči při definování nové společné zemědělské politiky. ***