(17.20 hodin)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. S dalším přednostním právem vystoupí ministr zemědělství pan Marek Výborný. Pane ministře, máte slovo.
Ministr zemědělství ČR Marek Výborný: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, paní ministryně, páni ministři, kolegyně, kolegové, děkuji za možnost tady také vystoupit, a jakkoliv jsem skoro přesvědčen, že tato dnešní mimořádná schůze k vyslovení nedůvěry vládě je spíše přehlídkou mrhání času pracovního vás poslanců, nás ministrů, tak si nedovolím jakkoliv zpochybňovat legitimní právo kohokoliv této ctěné Sněmovny tuto schůzi vyvolat i toto hlasování. Myslím, že všichni, jak tady jsme, tak víme, jaký bude jeho výsledek. Ale vlastně možná, že to je namístě.
Nacházíme se přesně v polovině volebního období a je dobré si připomenout, možná svým způsobem složit účty. Máme jasně dané role. Sněmovna je tady od toho, aby kontrolovala vládu. A poslanci bez ohledu na to, ke kterému klubu patří, si zaslouží ty informace mít, aby věděli, jak vláda jedná, jak plní své úkoly i v kontextu programového prohlášení této vlády. Takže rozumím přání opozice, že chce, protože to někdy může v té vřavě spíše politických proklamací, které zaznívají na sociálních sítích, médiích, které jsou spíše politickým bojem, střetem, zápasem, někdy zcela iracionálním, tak potom zapadnou, a zcela jistě by to i ti, kteří někdy v exekutivě byli, tak by to potvrdili, že potom zapadnou ty skutečnosti reálné politiky a plnění úkolů a slibů, které jsme jako vláda dali, tak je tady čas a možnost připomenout to, co se za ty dva roky skutečně podařilo.
Opakoval bych se a opakoval bych také své kolegy, kdybych připomínal to, že jsme nastupovali jako vláda ve zcela odlišné situaci. To, že se dneska potýkáme se zcela bezprecedentní geopolitickou situací, s dopady energetické krize, války na Ukrajině a tak dále, to není něco, na co bych se chtěl jakkoliv vymlouvat. To je jenom prostě popis skutečnosti a faktů. Přesto jsem přesvědčen o tom, že naše vláda situaci zvládá. Povedlo se nám i přes tyto nepředvídatelné okolnosti posunout i sektor zemědělství, který tady reprezentuji, výrazným způsobem dopředu. A není to jenom zemědělství. Samozřejmě tento rezort patří k nejširším v celé vládě, takže kromě zemědělství samotného, rostlinné, živočišné výroby, se krátce dotknu i oblasti vodohospodářství, dotknu se oblasti lesnické politiky, stejně tak jako oblasti potravin, hlavně co se týče bezpečnosti potravin a jejich kvality, za kterou nese odpovědnost do značné míry Ministerstvo zemědělství. Ale samozřejmě do naší gesce spadají i takové obory, které patří do naší krajiny, do české, moravské, slezské krajiny, jako je oblast rybářství, včelařství a samozřejmě také péče o půdu včetně toho, co možná také není dostatečně připomínáno a zaniká, a to jsou komplexní pozemkové úpravy, které vnášejí do naší krajiny to, co nutně potřebujeme, podporují biodiverzitu a jsou schopny reagovat na výzvy, před kterými skutečně stojíme.
Dovolte mi tedy postupně připomenout také to, a to není opět nějaká výmluva, ale holé konstatování, že podstatnou část úkolů stanovených programovým prohlášením vlády plnil můj předchůdce Zdeněk Nekula. Za to mu sluší také poděkovat, protože klíčové úkoly, které v prvních dvou letech byly naplněny, jdou skutečně na margo jeho postavení v čele rezortu Ministerstva zemědělství.
Když začnu tím, co bylo na úplném začátku těch dvou let a co vlastně určuje řekněme jakýsi jízdní řád, nebo chcete-li mapu fungování českého zemědělství, české zemědělské politiky, tak to bylo definování společné zemědělské politiky pro roky 2022 až 2027. My jsme tady zdědili nějaký strategický rámec připravený, který jak jsme vzápětí, kdy jsme převzali vládu, tak jsme zjistili, že by s vysokou mírou pravděpodobnosti neprošel přes Evropskou komisi, a Evropská komise by tuto společnou zemědělskou politiku, tak jak byla připravena předchozí vládou, zamítla. To je opět konstatování faktu. Bylo legitimním to, že předchozí vláda na něčem pracovala. Jenom chci upozornit, že kdybychom potom velmi rychle, v řádu několika týdnů, neprošli tou velmi složitou debatou a diskusí, jak předefinovat, jak redefinovat společnou zemědělskou politiku, tak by se mohlo stát, že by naši zemědělci bez ohledu na to, jestli jsou malí, velcí, střední nebo v ekokvalitě, zůstali bez evropské podpory a to bych považoval za obrovský problém a selhání vlády.
Strategický plán společné zemědělské politiky, jak ho připravil krátce po svém nástupu během dvou měsíců můj předchůdce, na několika stovkách stran detailně popisuje oblasti, do kterých rozdělíme v průběhu pěti let, to období je zkrácené, v průběhu pěti let 200 miliard korun. To jsou obrovské částky, a ještě to připomenu v průběhu mého projevu jednou, ale je to ročně o 5 miliard, skoro o 5 miliard korun více, než směřovalo do agrárního sektoru za předchozí vlády. Tady je zřejmé i to, kde jsou ty priority a jak chceme zachovat celý agrární sektor plně konkurenceschopný, a to jak v rámci českého prostředí, tak samozřejmě v rámci celé Evropské unie.
Změna, která upoutala asi nejvíce pozornosti, je zavedení takzvané redistributivní platby na prvních 150 hektarů ve výši 23 %. To je nástroj, který je dlužno popsat jako nástroj výrazně kompromisní. To znamená, my se snažíme tady v rámci agrárního sektoru nalézt nějaký balanc mezi malými, středními a velkými podniky. Když jsem nastupoval na Ministerstvo zemědělství, tak jsem jasně řekl, že mně je úplně jedno, jestli někdo hospodaří na deseti hektarech nebo deseti tisících hektarech. To není podstatné, to není důležité. Důležité je to, jakým způsobem hospodaří, jak přistupuje k půdě, jak plní parametry, které pro obhospodařování u nás platí, to, jestli využívá, nebo zneužívá dotace. A to je to, podle čeho potom jsem připraven hodnotit, a to bez ohledu na to, jak velký ten daný farmář nebo zemědělec je.
Redistributivní platba fakticky znamená to, že jsme se snažili nalézt ten balanc přiměřené podpory mezi těmi malými, kteří v minulosti byli spíše upozaďováni, a těmi velkými zemědělskými farmami, družstvy. A jsem přesvědčen i o tom, že toto se do značné míry podařilo. Svědčí o tom i to, že všichni jsou nespokojeni. Tak to je vlastně pro mě signál toho, že asi to řešení není úplně špatné. Když to převedu do konkrétních čísel, tak míra plusové podpory se láme někde na 480 hektarech obhospodařovaných v tom prvním pilíři, to znamená u těch přímých plateb, které dostávají všichni zemědělci, farmáři v rámci celé Evropské unie.
Tady chci také připomenout závazek, který zazněl a na kterém aktuálně pracujeme, že po prvním roce společné zemědělské politiky její dopad na celý sektor vyhodnotíme. V tuto chvíli bych měl příští týden dostat informace, podklady od Ústavu zemědělské ekonomiky a informací, které mě připravují k tomu, abychom mohli tuto věc představit jak zemědělskému výboru v Poslanecké sněmovně, tak samozřejmě i nevládnímu sektoru a abychom se případně bavili o modifikaci společné zemědělské politiky. K tomu jsem určitě připraven. My v tuto chvíli nesedíme a nemáme ruce v klíně. My jsme už některé technické věci v rámci modifikace strategického rámce společné zemědělské politiky připravili, v tuto chvíli procházejí notifikací u Evropské komise. Jsou to spíše věci technického charakteru. Dopad na agrární sektor si samozřejmě musíme vyhodnotit na základě tvrdých dat. Není mým zvykem se rozhodovat na základě nějakých subjektivních pocitů, dojmů, emocí, jedněch nebo druhých. Budu-li mít jasná, tvrdá data, tak na základě toho jsme schopni s mým týmem i jako vláda činit nějaká jasná případná rozhodnutí. ***
