Myslíme také na lidi, kteří třeba neměli v životě to štěstí, že vyrůstali v plnohodnotné rodině, kde by dostali řekněme základní kompetence a viděli své rodiče pracovat, viděli to, že rodiče se starají o jejich vzdělání a podobně. Ale u těchto lidí se snažíme měnit ten systém tak, že jsme tyto lidi, kteří dneska jsou v situaci, kdy třeba mají jenom základní vzdělání, jsou v situaci, kdy nemají vlastní bydlení, tak abychom je systémovými změnami dokázali dostat zpět do společnosti. Proto po dlouhých debatách společně s kolegou Ivanem Bartošem jsme připravili návrh zákona o dostupném bydlení. Máme připravený návrh zákona o sociálním podnikání, tak aby nám tyto věci začaly společně fungovat, abychom opravdu řešili příčiny problémů, které máme v mnoha našich krajích, v mnoha lokalitách, a neřešili stále jenom důsledky. To si myslím, že je docela zásadní změna, ke které minulé vlády neměly odvahu. Tyto pozitivní změny se prostě projeví a povedou ke snížení těch dlouhodobých nákladů, sice ne krátkodobě, ale ve středním a dlouhodobém horizontu určitě ano. To znamená, řešíme problematiku chudoby v České republice, sociálního vyloučení, ale neděláme to nějakými jednorázovými kroky, které nevedou k tomu cíli. Děláme to opravdu tím, že se soustředíme na příčiny těch problémů, které tady jsou a dvacet, třicet let je tady neměly předchozí vlády odvahu důsledně řešit.

Já se také věnuji problematice, která je naléhavá a v budoucnu bude stále naléhavější. Tím, jak naše společnost stárne, tak budeme potřebovat větší rozsah dobré, kvalitní zdravotní, ale i sociální péče. Víme, že budeme potřebovat kapacity především terénní, tak abychom tam, kde to je možné, byli schopni poskytnout péči lidem v jejich přirozeném prostředí doma, tak aby tito lidé byli obklopeni svými blízkými, aby lidé nemuseli umírat s pohledem na bílý strop, svítící zářivku a možná někde v rohu stojícího pavouka, ale aby lidé mohli odcházet z tohoto světa v důstojném prostředí, obklopeni svými blízkými. Na to se soustředíme těmito změnami, abychom podpořili úlohu neformálních pečujících. Jsou to běžní hrdinové dnešní doby, lidé, o kterých se v naší společnosti nemluví, a proto to tady chci zmínit. Jsou to statisíce lidí, kteří pečují o své děti, o své manžele, manželky, o své táty, mámy, dědy, babičky, často i současně dohromady. A tito lidé si zaslouží větší a lepší systémovou podporu. Proto připravujeme změnu nejenom ve zvýšení příspěvku na péči, ale i změnu, která bude řešit problematiku takzvaného pátého stupně pro lidi, kteří dneska potřebují třeba péči 24 hodin 7 dnů v týdnu, ale nemají ji.

Tyto konkrétní kroky děláme tak, abychom je v průběhu příštího roku uvedli v život. Některé dílčí už jsme udělali, ale je potřeba v tom opravdu udělat výrazné změny, výrazné posuny. A tam, kde to nebude možné, kdy ten člověk už nebude moci být ve svém přirozeném prostředí a kde třeba už ani ta rodina s podporou terénních služeb to nebude zvládat, tak je naším úkolem, abychom společně s panem ministrem Válkem měli zajištěný dobrý systém toho takzvaného sociálně-zdravotního pomezí, abychom tady pro tyto lidi měli opravdu dobře fungující model sociálně-zdravotního pomezí. A proto právě teď konkrétně finalizujeme změnu zákonů, které půjdou do mezirezortního připomínkového řízení v této oblasti. Říkám to proto, že dlouhé roky se o tom mluvilo. Já jsem ve Sněmovně devátý rok a slyšel jsem mnohokrát odkaz na to, že se musí vyřešit sociálně-zdravotní pomezí, že je nedůstojné, když ti lidé během jednoho měsíce několikrát se střídají mezi zdravotnickým a sociálním zařízením. A konkrétně teď, v tento okamžik, se tyto změny dějí zase ve prospěch lidí, kteří to potřebují a budou potřebovat, a naléhavost té potřeby se bude zvyšovat.

Také se snažíme zabezpečit to, aby na sociální služby byly dostatečné finanční prostředky, abychom to tady nedělali jako v minulosti, že se to financování podsekne a pak během roku se ty peníze až po nějakém nátlaku doplňují. Takže nám jde o to, aby představitelé krajů, kteří jsou zodpovědní za ty krajské sociální sítě, věděli včas, s jakými penězi mohou počítat. Já jsem s nimi seděl minulý týden na jednání a tu informaci dostali ještě v měsíci září nebo na začátku října. V minulosti se tu informaci dozvídali někdy v polovině prosince.

Takže snažíme se opravdu udělat velký pokrok a progres v oblasti sociálních služeb. Děláme ale i další kroky, které jsou důležité v tom celkovém pojetí i rodinné politiky, na které se v minulosti nedostalo. My jsme společnost, která bohužel vymírá. Naše demografie, přestože v posledních letech jste mohli číst články o tom, jak Česká republika je na špici v tom demografickém pohledu v rámci EU a ta porodnost je velmi vysoká, přesto, pokud se na to podíváme opravdu řečí čísel, tak jsme pod hodnotou 2.0. A děláme kroky pro to, abychom odstranili překážky, které dneska stojí před mladými lidmi, kdy se rozhodují, jestli mít děti, jestli mít sílu a energii je vychovávat, vzdělávat, podporovat, tak abychom v tomto udělali zase kroky, které toto dokážou změnit a ty bariéry odstraňovat.

Jedním z konkrétních výsledků těchto našich kroků je například nastavení v rámci Nové zelené úsporám, což jsou peníze z Modernizačního fondu, kdy jsme se rozhodli podpořit právě i obnovu, rekonstrukci bydlení nejenom mezi mladými lidmi, ale obecně, ale u mladých lidí jsme tam zacílili ještě tu konkrétní podporu, že ti lidé budou mít dotaci navíc, 50 000 korun na každé dítě, které už se jim narodilo, které mají nebo které se jim narodí. Krok, který tady v minulosti nebyl, ale krok velmi důležitý. Máme dělat všechny možné kroky k tomu, abychom snižovali to, že rozhodnutí mít děti znamená, že člověk si komplikuje život, že člověk si snižuje svůj životní standard a chudne.

Děláme kroky, které také vedou k tomu, že například i v rámci rodičovské jsme se rozhodli i v této složité rozpočtové situaci, že rodičák se zvýší o 50 000 korun. Je to krok, který je důležitý, bude od 1. ledna příštího roku a je to kompromis mezi tím, co je v tento okamžik možné z hlediska rozpočtu, ale k tomu přidáváme další důležité nástroje. Protože rodiče a mladí lidé říkají: Pro nás nejsou důležité jenom ty konkrétní peníze. Pro nás je důležité, jestli máme kde bydlet. Pro nás je důležité, jestli máme případně kde mít kapacity předškolních vzdělávacích zařízení pro děti, když se potřebujeme vracet do práce. A naším cílem je to, aby rodiče u nás měli maximální flexibilitu ve svém rozhodování v situaci, ve které oni jsou, kterou potřebují vyřešit. To znamená, nikomu nemáme říkat, kdy přesně má jeho dítě jít do školky nebo do dětské skupiny a kdy ten člověk má jít pracovat, ale co říkáme, je: vytvoříme kapacity tak, abyste v tom rozhodování byli svobodní. Jestliže se někdo potřebuje vrátit do práce, když jeho dítě má rok, dva nebo tři, tak ať je v tom rozhodování svobodný. Ať nečeká na 1. září, jestli v té dané školce už konečně bude místo, nebo zase bude čekat ta maminka další celý rok. Proto jsme na MPSV připravili masivní výzvu právě na podporu dětských skupin v hodnotě skoro 8 miliard korun, to znamená, každá obec, každé město, každá místní část když bude chtít v příštích měsících vybudovat kapacity dětských skupin pro naše děti, tak v tomto ohledu je podpoříme a platíme prakticky 100 % těch nákladů.

Rodiče také chtějí to, aby mohli lépe slaďovat rodinný a pracovní život. Nejenom rodič, který pečuje o malé dítě, ale právě ten rodič, který pečuje o osobu blízkou nebo o své rodiče, když je to manžel, manželka, rodiče. Proto jsme od 1. února letošního roku zavedli částečné úvazky. Fungují a já děkuji více než 24 000 firem v České republice, které už tuto možnost svým zaměstnancům umožňují. A zhruba 100 000, 100 000 zaměstnanců dneska přes tuto formu slevy (?) má podporovaný částečný úvazek ze strany státu. Je to efektivní podpora, kdy firmy tak mohou poskytnout větší komfort lidem, kteří potřebují v nějaké životní fázi svého života částečný úvazek. A zase, o tomto se tady mluvilo deset let, naše vláda to udělala zhruba po roce. Konkrétní, hmatatelná forma podpory, jak lépe slaďovat rodinný, osobní a pracovní život. A za to jsem rád, že toto se podařilo. ***