Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Jako další vystoupí pan ministr Marian Jurečka, připraví se pan ministr Vlastimil Válek. Máte slovo, pane ministře.

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Dobré odpoledne. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já si dovolím při této příležitosti, která je výjimečná a kterou opozice v tomto období začíná opravdu zneužívat k tomu, že tady mluví o věcech, které často zjevně nejsou vůbec pravdou, a stojí toto jednání nás tady minimálně dva dny schůze této Sněmovny, v situaci, kdy bychom mohli projednávat důležitější zákony ve prospěch občanů této země. Nicméně je to právo opozice a my v tento okamžik k tomu přistupujeme tak, abychom konstruktivně reagovali a využili také tuto příležitost k tomu složit účty z toho, co jsme jako vláda společně odpracovali, co jsme odpracovali jako jednotliví ministři na jednotlivých rezortech.

Já si dovolím na ta vystoupení tady reagovat. To, co jsem poslouchal, když mluvil tady předseda hnutí Andrej Babiš i předseda hnutí SPD Tomio Okamura, tak musím říct, že často se to tady stáčelo k problematice podpory péče o důchodce. Zazněla tady slova, jako že nám kritika nevoní nebo jako že nemáme rádi lidi a podobně. Na to bych chtěl konkrétně reagovat.

Když se podíváme za dva roky této vlády, nebo necelé dva roky, tak je tady celá řada konkrétních kroků, které tato vláda udělala, byť ve velmi složité situaci - ekonomicky, společensky, ale i rozpočtově - právě ve prospěch jak důchodců, tak zranitelných skupin. My zrovna jako lidovci jsme dlouhou dobu usilovali o to, aby bylo zavedeno do našeho důchodového systému jako jedno z klíčových opatření takzvané výchovné. Nástroj, který poprvé v historii oceňuje nejenom zásluhovost toho, jak dlouho člověk pracoval a kolik vydělal, ale také to, že ti lidé, především naše maminky, babičky, obětovali část své kariéry, část nárůstu svých mezd nebo platů v době svého produktivního života ve prospěch nás, současné produktivní generace.

Výchovné je v praxi zavedeno od 1. ledna letošního roku. Je to výdaj 20 miliard korun, ale já bych řekl, že to není výdaj v pravém slova smyslu. Je to splátka dluhu, který tady máme jako společnost vůči právě maminkám, babičkám, které vychovaly současnou produktivní generaci, a na tomto principu toho, že tady se vychová další generace, je celý důchodový systém založen. A myslím si, že je důležité, že tento princip se v této rovině do toho systému vrátil, že to byl opravdu velmi výrazný počin, forma podpory žen, které vychovaly děti a u kterých to znamenalo měsíčně v průměru víc jak 1 000 korun zvýšení důchodů. To je první významný krok.

Za ty minulé dva roky se důchody v České republice v reakci na růst cen zvýšily zhruba o 30 %. Ten nárůst je v průměru zhruba o 5 000 korun a průměrná výše důchodů v České republice se pohybuje kolem 21 000 korun. Jsou to všeobecně známá čísla, ale já si tady dovolím připomenout, třeba i v kontextu toho, když někdy děláme to reálné srovnání se Slovenskem, tak na Slovensku, na Slovensku je průměrná výše důchodů právě o 5 000 korun nižší než v České republice. To znamená, systém valorizací tady opravdu reagoval na ty dopady, které se tady staly za poslední dva roky, a to, že inflace začala výrazně růst, tak to už se stalo právě ještě za končící vlády Andreje Babiše.

Každá vláda má k tomu pouze řekněme omezené možnosti, jak může rychle inflaci vyřešit. Žádné jednoduché, zázračné řešení není. Nicméně my jsme se snažili jako vláda nedělat plošná opatření, která znamenají stovky miliard korun, které se potom rozplynou, ale snažili jsme se dělat cílená opatření právě na ty zranitelné skupiny obyvatel, ať už to byly další kroky, které cílily právě na podporu rodičů, kteří vychovávají děti, když jsme zacílili tou podporou v loňském roce mimořádných 5 000 korun pro každou rodinu, která vychovává děti, na jedno dítě do výše příjmů jednoho milionu korun. Takto jsme podpořili více jak 1 100 000 dětí a jejich rodičů především na začátku loňského školního roku.

Jako vláda jsme také udělali kroky, které znamenaly rozšíření systému adresné pomoci, která je realizovaná právě přes příspěvek na bydlení. Myslím si, že mnoho zemí okolo nás, tak jak jsem se bavil se svými mnoha protějšky, se ptá, jak máme založen tento systém, a označují ho za velmi dobře nastavený, protože ten princip funguje jasně. Pakliže domácnost je v situaci, že by na náklady bydlení, ať už jde o nájemné, ať už jde o energie, ať už jde o nějaké další služby, měla tato domácnost vydat více jak 30 % příjmů dané domácnosti, tak mohou tito lidé požádat o příspěvek na bydlení. A na těch 30 % stát právě doplácí zvýšené náklady. Je to forma podpory, která je velmi cílená, je adresná, je tedy od toho, aby dokázala v dané konkrétní situaci, která byla výjimečná v těch posledních letech, pomoci. A to se stalo.

Více jak 260 000 domácností vláda touto formou pomohla. Zjednodušili jsme ten systém, dále na tom zjednodušení pracujeme, ale je to opravdu nějaká základní síť, která tady funguje proto, abychom dokázali lidem, kteří potřebují pomoc - a to je potřeba odlišovat, je potřeba odlišovat plošné rozdávání peněz, které je někdy velmi líbivé, od toho, že máme pomáhat opravdu adresně těm, kteří si sami pomoci nemohou, a od toho je tady stát, aby jim v této objektivní situaci dokázal pomoci. A to jsme jako vláda dělali. Dělali jsme to i mnoha jinými nástroji, jako například zvýšení - opakované zvýšení - životního a existenčního minima, které zároveň je provázáno na několik dalších typů podpor a dávek, které právě zase dokázaly pomáhat těm, kteří spadají do těch zranitelných skupin obyvatel, včetně zvýšení přídavků na dítě od ledna letošního roku.

To znamená, snažili jsme se opravdu racionálně dívat nejenom na naše seniory, ale i na další části společnosti, které potřebují pomoc, tedy i na rodiče, ale nejenom na ně. Zvyšovali jsme také formu podpory lidem s hendikepem. Zvýšil se příspěvek na mobilitu a udělala se tam nová podkapitola, která pomáhá lidem, kteří mají ve svých domácnostech pro to, aby mohli žít, nástroje či vybavení, které má vyšší spotřebu elektrické energie, například vybavení na podporu dýchání. I toto se udělalo jako konkrétní další krok v celé té plejádě konkrétních nástrojů, kterými jsme se snažili pomáhat především těm, kteří jsou nejvíce zranitelní.

My jsme si vědomi toho, že rozumný člověk chce, aby se opravdu pomáhalo tam, kde to je potřeba. Tam, kde jsou zdravé ruce, nohy a hlava, tam, kde člověk objektivně pracovat může, tak tam se má člověk starat především sám o sebe, svým přičiněním, a až se všechny možnosti vyčerpají, pak má pomáhat stát. A tyto kroky také takto děláme. Proto po 30 letech na Ministerstvu práce a sociálních věcí jsme ti, kteří mají tu odvahu, a připravujeme velkou reformu dávkového systému. Reformu, která opravdu bude garantovat to, že podporu v rámci našeho systému dostávají lidé, kteří ji potřebují, že jsme schopni zjistit bílá místa na mapě, kdy nám dneska třeba lidé nedávají úplně všechny objektivní informace, protože na ně systém, ani na tyto informace, nepamatoval. To znamená, abychom lidem, kteří například čerpají podporu v zaměstnanosti, tak abychom jim se snažili najít velmi rychle novou práci či rekvalifikaci, a v okamžiku, kdy tito lidé zůstávají dále, byť už ten příspěvek nemají vyplácen, tak aby, když třeba například dostávají právě příspěvek na bydlení, aby tady byla právě ta aktivizace, aby ti lidé opravdu směřovali k tomu, že si najdou další práci, a ne že budou měsíce a měsíce doma, a třeba někteří z nich pracovat i nelegálně.

Děláme i změny, které právě eliminují ta bílá místa na mapě. V okamžiku, kdy nám někdo, který přijde, nějaký klient, žádat o příspěvek v hmotné nouzi, tak aby nám nedokládal jenom jeden výpis účtu, ale abychom se podívali, jestli ta daná domácnost, když o takovouto formu pomocí žádá, nemá ještě nějaké další účty na jiné členy domácnosti, u jiných bankovních ústavů, abychom si byli schopni ta data spárovat. To znamená, opravdu jsme připraveni, abychom dokázali mít změny v sociálním systému, které budou velmi efektivní a budou zároveň ale motivovat. Protože co je důležité, tak u těch zranitelných skupin, u kterých se třeba dlouho nedařilo změnit ten stav, abychom je dokázali vrátit legálně do plnohodnotného systému.

I proto jsme udělali akce Milostivé léto I, II. Pokračujeme v tomto principu dnes u daňových a správní exekucí na České správě sociálního zabezpečení, na finanční úřadech a na Celní správě. Dáváme lidem, kteří se dostali, a často ne vždy jenom svou vinou, do této situace, šanci, aby se mohli rychleji vrátit plnohodnotně do života, aby mohli znovu fungovat. Aby mohli fungovat ne v šedé ekonomice, ale aby mohli fungovat naprosto legálně. Proto jsme jako vláda udělali bezprecedentní kroky k tomu, abychom těm lidem tuto šanci dali. ***