A ještě chci zmínit jednu věc. Když se bavíme o lidech, kteří pečují a kteří jsou těmi neformálními pečujícími v našich domácnostech, tak třeba důchodová reforma, ta na ně opravdu velmi dobře pamatuje, protože dnes pečovat znamená to, že ten člověk bude mít velmi nízký důchod, protože často má velmi nízký výdělek, ne-li žádný. A ta takzvaná vyloučená doba prostě se počítá potom, takže se ten průměr, co ten člověk vydělával předtím a poté, a když ti lidé třeba pečují opravdu dlouhé roky, tak vlastně mají velmi nízký ten příjem, ze kterého se jim počítá ten nízký důchod. Proto navrhujeme v důchodové reformě to, aby to období, kdy člověk je nejenom na mateřské, rodičovské, ale právě období, kdy i pečuje, pečuje o tu osobu blízkou, aby se počítala výše příjmu pro ten budoucí důchod minimálně z hodnoty průměrné mzdy v tom daném roce, kdy pečuje. Pokud by měla třeba jiný, vyšší příjem, tak se bude počítat ten vyšší. Ale zase, třicet let tito lidé, kteří pečují každý den a po státu často vlastně nechtějí vůbec nic, tak byli za to, že se starali o někoho blízkého, že toho blízkého nedali někam do pobytové služby, do ústavní péče tomuto státu, který by nesl velkou část nákladů, tak byli potrestáni. A to měníme. Důchodový systém tyto lidi naopak za jejich službu, za jejich péči, za jejich lásku dokáže odměnit. Zase, konkrétní posun, který realizuje naše vláda v oblasti jak důchodové, tak sociální.

Dovolím si tady zmínit jedno důležité téma, o kterém si vždycky hrozně rády různé strany o tom píší, píší o tom ve volebních programech, i minulá naše předcházející vláda to měla ve svém programovém prohlášeno, a to je digitalizace. Digitalizace, to je takové slovo, které, mám pocit, že už se tady stalo evergreenem, ale moc konkrétních výsledků jsme jako občané této země neviděli. Proto když jsem šel na MPSV, tak jsem si byl vědom toho, že to je rezort, který vlastně komunikuje prakticky každý měsíc s největším počtem občanů v této zemi. A když si představíme, kolik času tito lidé stráví tím, že chodí na pobočky Úřadu práce, na pobočky okresních správ sociálního zabezpečení, tak si myslím, že právě tady je pro digitalizaci obrovský prostor. Proto jsem oslovil velmi kvalitní, špičkové lidi, kteří dělali digitalizaci v soukromých firmách, v bankách, ve velkých společnostech a mají zkušenost s tím, jak to dělat dobře, prožili i ty zkušenosti, kde se to třeba někde nedařilo, kde byly ty slepé cesty, a tito lidé dneska na MPSV pod vedením pana vrchního ředitele Karla Trpkoše dělají opravdu velmi rychle a velmi intenzivně digitalizaci ve prospěch občanů, ve prospěch našich klientů, tak aby ti lidé nemuseli chodit na úřady, pokud to nezbytně nutně není potřeba, aby to vyřídili doma, aby jim na to stačilo pár minut a pár kliknutí na tablet, počítač nebo chytrý telefon. Spustili jsme to už v loňském roce přes jednoduchou klientskou aplikaci Jenda, teď už tady v této aplikaci plnohodnotně funguje právě onen zmíněný rodičák a píší mi maminky, které dříve zabily třeba i půl dne tím, že jely něco vyřídit na úřad práce kolem rodičáku, tak dneska píší a říkají: Do pěti minut to máme vyřízené. Po třech měsících si můžeme flexibilně upravit tu výši čerpání, všechno to uděláme z domu nebo přes telefon odkudkoliv.

Takto má vypadat služba státu, takto má vypadat konkrétně digitalizace, zjednodušování a takto budeme pokračovat. Já říkám jasně, že do roka, do roka a půl polovina lidí, minimálně, kteří dneska chodí k nám na úřady v rámci rezortu MPSV, tam vůbec nebude muset chodit. Nebudeme ty lidi obtěžovat tím, že se jich budeme ptát na data a údaje, které stát dávno ví a má je třeba u jiných rezortů. To všechno dneska propojujeme a pro digitalizaci bude velká úspora času těch lidí, ale i nákladů, které s tím mají, protože třeba musí někam cestovat, nemohou se věnovat své práci. My zároveň ale děláme kroky, které to zjednoduší v tom konkrétním daném úřadě. Takže to je další výrazný posun oproti tomu, jak fungovalo IT za mých předchůdců a předchůdkyň, když ten, kdo se u nás na rezortu věnoval IT, se obvykle nevěnoval digitalizaci pro klienty, ale končil v celách předběžného zadržení. To je obrovská změna.

Děláme také kroky, které směřují k trhu práce. Já poctivě říkám, že naše společnost, naše země má obrovskou výzvu v budoucí konkurenceschopnosti. Dneska se bavíme především o tom, že určitým limitem a otazníkem a nejistotou je otázka cen energií. Ale jestli máme opravdu nějakou velkou výzvu před sebou, tak je to právě to, jak máme nedostatek pracovníků na našem trhu práce. Na jedné straně je to dobrá informace, dobrá zpráva, že máme nejnižší nezaměstnanost z celé Evropské unie, a to dlouhodobě, ale zároveň je to velká výzva, aby se tento nedostatek lidských zdrojů nestal tím, že to bude limitem pro růst naší ekonomiky, pro to, abychom dokázali jako společnost bohatnout.

Proto děláme změny, které mají několik konkrétních cílů. Především dokázat ještě využít potenciál našeho pracovního trhu. Lidé, kteří jsou tady v České republice, naši spoluobčané, mohli by pracovat, ale z různých důvodů, příčin, překážek třeba nepracují nebo nepracují tak, jak by třeba chtěli. Proto jsme právě zavedli ty částečné úvazky. Proto ten důraz na slaďování rodinného, osobního a pracovního života. Ale proto hledáme ještě i cesty, abychom více podpořili zaměstnávání lidí s hendikepem. Nebo lidé, kteří jsou už důchodového věku. A tam si myslím, že jsme schopni opravdu udělat smysluplné kroky k tomu, aby tito lidé byli na pracovním trhu více žádáni a aby se dokázali ještě více zapojit. A pak samozřejmě hledáme také doplnění pracovních sil ze zemí, které jsou bezpečné, nám kulturně a hodnotově blízké, protože kdybychom dneska využili plně potenciál pracovního trhu a toho, co by firmy dokázaly zaměstnat, ty lidi, tak jenom na příjmech pro tento stát na základních odvodech je to ročně 45 miliard korun, které by tady mohly být ve prospěch českých občanů.

Já jsem tady slyšel z úst svých předřečníků narážky na podporu Ukrajiny a že vláda dává peníze v desítkách miliard korun, tady zaznívaly ještě i vyšší částky, ukrajinským uprchlíkům nebo na Ukrajinu. Když se na to podíváme, jaký je stav po zhruba roce a půl války, tak chci tady jednoznačně deklarovat, že ano, první měsíce toho válečného konfliktu Česká republika v nákladech na sociální systém, případně zdravotnictví, školství měla výdaje ze státního rozpočtu. A když se podíváme na dnešní situaci, kdy bezmála 120 000 uprchlíků s dočasnou ochranou pracuje na českém pracovním trhu, tak ročně tito lidé na příjmech do státního rozpočtu odvedou, a firmy, které je zaměstnávají, a za to patří poděkování, odvedou zhruba 18 miliard korun. To znamená, ta situace se překlápí. Ti lidé tady dneska na odvodech už odvádějí české společnosti více, než kolik byla jejich podpora, kterou jsme, a myslím si lidsky správně, poskytli. A tito lidé často dělají profese, které by čeští občané nedělali nebo na které už nejsme schopni českého občana sehnat. Tito lidé působí ve službách, působí právě i v sociálních službách, působí v podpůrných službách v rámci třeba i zdravotnictví a podobně.

Tak uvědomujme si i toto, že prostě tito lidé sem přišli, nestojí s nataženou rukou, ale většina z nich, kteří mohou pracovat, pracuje. Proto jsme také udělali i změny, kdy od 1. července letošního roku se ten systém zpřísnil, kdy sledujeme i ostatní jejich příjmy. Ale tito lidé opravdu tady jsou těmi, kteří chtějí pracovat. Když se s nimi bavím, s ukrajinskými maminkami, tak říkají: my máme zájem se zapojit, my máme zájem pracovat, pro nás je důležité, abychom tady pracovaly. A za to patří poděkování všem těm, kteří k tomu přispěli, kteří tomu pomohli, nejenom firmám, ale i všem složkám státní správy od ministerstev až po obce, ale také nevládním organizacím, které s tímto dokázaly velmi dobře pomáhat.

Takže já musím říct, že když jsem tady poslouchal některé výroky předřečníků z opozice, tak jsem měl pocit, že vlastně někdy jsou odtržení od reality, že se vlastně nezajímají o skutečné, reálné stavy těch věcí. Protože jsem tady popisoval ty konkrétní změny, které děláme, a to byly konkrétní změny, které mohli udělat ti naši předchůdci v minulé nebo předminulé vládě na rezortech, které jim byly svěřeny, a nevím proč, ale většinu z nich prostě nechali být a neudělali je.

Já si tady dovolím krátce ještě zmínit, byť tady budou mluvit moji kolegové z ostatních rezortů, kolegové, kteří reprezentují lidovce ve vládě, ale musím říct, z čeho mám velkou radost a na co jsem hrdý. Takže například jak Petr Hladík, tak Marek Výborný připravili konkrétní odpověď na to, aby se něco takového, jako byla havárie na řece Bečvě, už neopakovala. Novela vodního zákona, která je připravena, je novela, která opravdu systémově řeší to, abychom takovýmto haváriím dokázali maximálně a efektivně předcházet, abychom měli kvalitní monitorovací systém, abychom měli přehled o tom, kde jsou jaké vyústě na vodních tocích, prostě poučení z té konkrétní situace, která nastala a kterou tento zákon se snaží adekvátně řešit nebo dávat na ni adekvátní odpověď.

Když se podíváme do oblasti právě Nové zelené úsporám - a tady musím smeknout, protože samozřejmě je to program, který nevznikl za této vlády, ale za předchůdce pana ministra Richarda Brabce, a i v evropském srovnání tento program je opravdu velmi, velmi efektivní a úspěšný. My jsme ho posunuli ještě dál, tak aby na tyto formy podpory dosáhli i lidé, kteří mají nižší nebo nejnižší příjmy. ***