(17.30 hodin)
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan zpravodaj.
Poslanec Michael Kohajda: Tak děkuji. Já bych chtěl věcně zareagovat na některé oblasti.
Nejprve co se týká těch předčasných splátek hypoték, to znamená spotřebitelský úvěr na bydlení. Tam já musím říct za nás, za naši stranu, že spatřujeme výhodnost toho, mít pevná pravidla, jak se vypočítávají účelně vynaložené náklady přímo v zákoně, jako lepší variantu, než je ta současná, kdy ta pravidla jsou obecně popsána velmi - není tam vlastně žádný vzoreček. Při aplikační praxi se velmi liší, jak to která banka vykládá. Ty banky, které to vykládaly tak, že pro spotřebitele to bylo velmi drahé, samozřejmě pak neušly soudnímu přezkumu. Sice je aktuální stav nějaký, který více straní dnes těm spotřebitelům, co se týká právě možnosti žádat takzvané úrokové náklady, to znamená to, že ten věřitel přijde v nějaké části o budoucí své výnosy, se kterými počítal a se kterými si obstaral ty finanční prostředky.
Tady k tomu bych jenom poznamenal a krátce shrnul, že tato věc byla předložena Soudnímu dvoru Evropské unie s tím, že se týká právní úpravy německé. V jejich občanském zákoníku ta právní úprava je velmi blízká právní úpravě, která je navrhována nyní Ministerstvem financí. Byly tam věcně položeny velmi konkrétní otázky, jak to za chvíli shrnu, a stanovisko generálního advokáta již známe. Vlastně uvádí to, že právní úprava, kterou my tady navrhujeme, podle jeho názoru je možná. K tomu bych se dostal za chviličku.
Já si myslím, že je i dobrá cesta tak, jak původní ministerský návrh byl upraven, to znamená to, že náklady nezbytné byly limitovány ze dvou ohledů, a to sice, co se týká vzdálenosti od konce fixace čtvrt procentního bodu za každý rok, kdy máme aktuální stav, versus konec období fixace, nejvýše však 1 %. Tady bych chtěl zdůraznit, že ale vždy to je maximální možná výše. Není pravda, že by se tímto návrhem zákona vylučovala jakkoliv konkurence mezi bankami. Je to ten horní limit, který banka musí respektovat. Samozřejmě v rámci konkurenčních nabídek je možné, aby měla jakýkoliv mírnější přístup ke svým spotřebitelům, a já předpokládám, že i v tomto banky budou mezi sebou soutěžit.
Je důležité říci, že jsme podporovali přípravu pozměňovacího návrhu, který přednesl pan kolega Munzar, vaším prostřednictvím, a to sice, že nová pravidla by se měla vztahovat pouze pro nové smlouvy spotřebitelského úvěru na bydlení a u současných smluv pouze pro nové fixace. To znamená, pro aktuální smluvní závazky a aktuální fixace budou aplikována ta současná pravidla. Tedy nikdo, kdo aktuálně má fixaci, se nemusí obávat toho, že by na tom byl hůře. Samozřejmě tak jako vždy má možnost vystoupit z té fixace, pokud dodrží zákon o spotřebitelském úvěru a případně bude mu účtován takový poplatek, který v současnosti se účtuje. To, zda to v každém případě bude pro něj výhodnější, o tom já mám pochybnosti. Jak jsem řekl před chvílí, myslím si, že je správné, aby tady ta pravidla existovala, byla dostatečně konkrétní.
Já bych opravdu se věnoval chviličku pouze stanovisku generálního advokáta Manuela Campos Sánchez-Bordona, který připravil ve věci dvou spotřebitelů proti německé bance, je to VR Bank Ravensburg-Weingarten, s tím, že vlastně věcná otázka byla vcelku jednoduchá, týkala se nároku věřitele na spravedlivé a objektivní odškodnění za případné náklady přímo vzniklé předčasným splácením úvěru tak, jak o nich mluví směrnice 2014/17. Tato směrnice umožňuje, aby v podmínkách členského státu mohlo být stanoveno, že věřitel, tedy v tomto případě banka, má nárok na spravedlivé, objektivně odůvodněné odškodnění za případné náklady přímo spojené s předčasným splacením úvěru.
Tady ta základní otázka - a musím říct, že samozřejmě vztahuje se to k německému občanskému zákoníku, ale je to velmi podobná situace, tak jak je navrhována nyní Ministerstvem financí - Zemský soud v Ravensburgu položil dvě zcela konkrétní otázky: "Musí být pojem spravedlivé a objektivní odškodnění za případné náklady přímo spojené s předčasným splacením úvěru, uvedené v čl. 25 odst. 3 směrnice 2014/17/EU vykládány v tom smyslu, že odškodnění zahrnuje i ušlý zisk věřitele, zejména budoucí platby úroků, o které přijde v důsledku předčasného splacení?" A druhá otázka: "V případě ladné odpovědi na tu první otázku obsahuje unijní právo a konkrétně čl. 25 odst. 3 směrnice 2014/17/EU pokyny pro výpočet příjmů věřitele z opětovného investování předčasně splaceného spotřebitelského úvěru na nemovitosti, které je třeba zohlednit u ušlého zisku. a popřípadě jaké?
Samozřejmě přeskočím veškeré to argumentační pozadí a budu citovat pouze závěr generálního advokáta s tím, že navrhuje, aby Soudní dvůr odpověděl Zemskému soudu v Ravensburgu v Německu takto - s tím, že "tato směrnice a konkrétně čl. 25, odst. 3 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání se takové vnitrostátní právní úpravě, která při stanovení odškodnění, které náleží věřiteli, zohledňuje ztráty spojené se ztrátou úroků, jež po předčasném splacení úvěru spotřebitelem již nebudou placeny, a nebrání způsobu výpočtu odškodnění věřitele za předčasné splacení úvěru, který je založen na fiktivní opětovné investici splacené částky do bezpečných cenných papírů na kapitálovém trhu se splatností shodnou se splatností úvěru". Zjednodušeně řečeno, generální advokát souhlasí s tím, že úrokové náklady mohou být započítány do účelně vynaložených nákladů podle této směrnice, z níž samozřejmě náš zákon o spotřebitelském úvěru vychází. Z toho můžeme vydedukovat, že navrhovaná právní úprava, jak ji navrhlo Ministerstvo financí, odpovídá velmi pravděpodobně této směrnici, i co se týká způsobu výpočtu, to je těch nákladů, které vychází z porovnání z aktuální úrokové míry v rámci smlouvy o konkrétní hypotéce versus referenční úvěrová sazba, kterou bude vyhlašovat Česká národní banka.
To tedy k hypotékám. Z tohoto důvodu jsem se také připojil k pozměňovacím návrhům, které před chvílí představil pan kolega Munzar.
Co se týká dlouhodobého investičního produktu, tady bych jenom chtěl říct, že oproti původnímu návrhu, jak jej navrhlo Ministerstvo financí, v rámci jednotlivých debat, které jsme tady vedli mezi prvním a druhým čtením, jsme skutečně v pozměňovacích návrzích, které jsou v systému nahrány a u nichž jsem se taktéž připodepsal, pečlivě dbali na to, abychom omezili subjekty, které tyto produkty mohou nabízet, ten DIP, abychom měli registrační povinnost, nikoliv povolovací, ale registrační povinnost, co se týká těch poskytovatelů, aby byli známi České národní bance jako orgánu dohledu, a stejně tak aby každý spotřebitel si mohl ověřit, že ten, kdo mu nabízí ten investiční produkt, jej nabízí pod dohledem České národní banky. Stejně tak jsme omezili původně navrhovaný okruh nástrojů, do kterých je možné investovat v rámci dlouhodobého investičního produktu, aby se jednalo o nástroje s vyšší mírou bezpečnosti, s nižší mírou rizika. A stejně tak navrhujeme v rámci těch pozměňovacích návrhů, projednali jsme a nyní to navrhujeme změnit bez zdanění výnosů v rámci dlouhodobého investičního produktu tak, aby to zdanění zapadalo do současných pravidel, která obsahuje zákon o daních z příjmů a která se vztahují k výnosům z jednotlivých investičních nástrojů. To znamená, abychom srovnali ty podmínky s aktuálním investováním do aktuálních investičních nástrojů.
Z tohoto důvodu si myslím, že pokud budou přijaty pozměňovací návrhy, jak jsou takto navrženy aktuálně, tak si myslím, že dlouhodobý investiční produkt opravdu byl precizován tak, aby byl dostatečně bezpečný pro budoucí klienty, pro budoucí spotřebitele, ale aby současně jim nabízel širší možnosti investic, než to nabízejí aktuální produkty třetího pilíře. Samozřejmě je předpoklad, že dlouhodobý investiční produkt bude určen spíše těm klientům, kteří jsou řekl bych finančně výše vzdělaní, kteří mají bližší a pozitivnější vztah k finančním trhům. Ti, kteří jsou třeba konzervativnější, budou zůstávat u současných produktů třetího pilíře. Děkuji. ***