(9.30 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Chápu. Ve vládě není jediný skutečný ekonom anebo člověk, který by ekonomice rozuměl. Není tam ani žádný úspěšný podnikatel, který by něčeho dosáhl na mezinárodní úrovni. Pana ministra průmyslu s úspěšným privátním životopisem počítat z tohoto pohledu bohužel taky nelze. Je to bývalý bankéř, což jistě nemusí být dehonestující. Ale v českém prostředí všichni víme, jak zahraniční banky v čase krizí fungovaly: účtovaly přemrštěné poplatky a stamiliardy korun od českých klientů pak putovaly na ztráty zahraničních matek. Zdá se, že tento recept, to znamená sedřít české občany ve prospěch zahraničních šéfů, vzala za svůj i tato vláda. Stovky miliard putují do zahraničí, nepochybně na povel amerických, bruselských či jiných velitelů. A sanovat tyhle nesmyslné, šílené výdaje musí z toho, co vláda sebere českým občanům a firmám. A tomu pak Fialova vláda říká konsolidace. Je to nejen sprostá lež, ale je to taky hanebné a fakticky vlastizrádné, protože vláda okrádá vlastní občany, likviduje ekonomiku vlastního státu ve prospěch cizích mocností. Vy, kdo okrádání vlastní země a vyvádění peněz svých občanů podporujete, styďte se!
Dovolím si ocitovat nějaké ekonomy a odborníky, abych vám osvětlil, v čem je problém. A tím je v prvé řadě fakt, že vyšší daně neznamenají vyšší příjem. Tady jenom vzpomenu, což byla taková moje úvodní zkušenost, když jsem vstupoval do politiky - a jak víte, tak SPD je tady nejmladší stranou ze všech - ale zapamatoval jsem si tohleto dodnes, kdy Bohuslav Sobotka z ČSSD, bývalý premiér, tehdy ministr financí, byl tázán v Otázkách Václava Moravce na to, co je to Lafferova křivka. A ministr financí české vlády nevěděl, co je to Lafferova křivka! To bylo opravdu mimořádně šokující! A také to šlo od desíti k pěti a šlo to vlastně úplně ekonomicky špatným směrem. Ale to stejné vidíme přesně u Fialovy vlády.
Ekonom Kohout k tomu například píše: pojem Lafferova křivka působí jako rudá muleta schopná vždy spolehlivě rozzuřit ideology a úředníky bažící po maximalizaci daní. Je zřejmé proč. Z Lafferovy křivky teoreticky vyplývá, že nelze zvyšovat daně donekonečna. V jistém okamžiku totiž přijde bod, kdy další zvyšování daní má za následek pokles výběru. Moc politiků a úředníků je shora omezena a mnohé z nich toto poznání hodně dopaluje. Lafferova křivka byla původně koncipována pro oblast přímých daní. A funguje samozřejmě i u daní nepřímých.
U pohonných hmot tento okamžik nastal před několika lety. Zvýšení daní navrhl kdysi tehdejší ministr financí Eduard Janota v době Fischerovy vlády. Šlo o jeden z méně zdařilých kroků této vlády, neboť velké kamiony začaly okamžitě tankovat v sousedních zemích. Velká nákladní auta mají obrovské nádrže a mohou si snadno vybírat, kde čerpat. Janota už v roce 2009 připouštěl, že zvýšení daní obsažené v tehdejším v uvozovkách balíčku může snížit hospodářský růst v roce 2010 o 0,6 procentního bodu. Samozřejmě vyšší daně jsou ekvivalentem dupnutí na brzdu hospodářského růstu - vždy a všude. Tvrdí to svorně ekonomové Keynes, Hayek i evropské zkušenosti z posledních let. A nejen evropské a z posledních let.
Janotův nástupce spotřební daň nesnížil se zdůvodněním, že raději počká, až sousední země tyto daně zvýší. To se nestalo a stát na tom tratí. Navíc Ministerstvo financí provedlo ještě jednou stejnou chybu u daně z přidané hodnoty. Od ledna 2012 vzrostla dolní sazba DPH z 10 na 14 %. Ministerstvo financí očekávalo nárůst vybraných daní, ale to se také nestalo. Ve skutečnosti byl výběr DPH za první pololetí o 2,6 % nižší než ve stejném období roku 2011. Proč o tom mluvím? Jsou to zkušenosti z nedávné doby, které znovu potvrzují chyby, které chce tady opakovat Fialova vláda.
Může za to krize? Jen do jisté míry. Za stejnou dobu vzrostl objem daní z příjmů fyzických osob o 4 %, takže o tak hroznou krizi se nejedná. Navíc i slabý výkon ekonomiky lze přičíst na vrub zvyšování DPH. Když se zdražuje, lidé méně utrácejí. To dá rozum. Věděla to i Margaret Thatcherová, vystudovaná chemička, která zachránila britskou ekonomiku. Thatcherová ovšem v mládí pomáhala tatínkovi v obchodě s potravinami, takže věděla, že přehnaně vysoké ceny odvádějí zákazníky jinam. Každý hokynář ví, že mezi cenami a tržbami není lineární vztah. Dokonce už i odboráři uznávají Lafferovu křivku. Vláda žene lidi za nákupy do ciziny, podlamuje koupěschopnost občanů a snižuje příjmy rozpočtu. Ve výběru DPH nám tak ročně kvůli Fialově vládě utíkají desítky miliard, aniž by se zvyšovaly daně. Jen díky hlouposti této vlády.
Klesající sazba daně od konce devadesátých let měla za následek růst daňového inkasa - absolutně i relativně. Když sazby daní jsou nízké, málokomu stojí za to vyhýbat se placení. Když lidé vidí enormní rozsah skandálů, korupce či organizovaného zločinu kolem vládních stran, nemají logicky sebemenší chuť platit stále vyšší daně. Koruna nezaplacená je koruna neukradená. Když se zákazník s řemeslníkem dohodnou na dodávce takzvaně bez papíru, ušetřených 20 % může jít na nákup něčeho rozumného v rámci rodinného rozpočtu, nikoliv na předražená letadla, nikoliv na pandury, nikoliv na Opencard, nikoliv na tunel Blanka nebo kterýkoliv další z veřejných tunelů. A to neříkám proto, že bych tady obhajoval něčí jednání. Ale toto je také součást ekonomiky a ekonomického uvažování, jak by Fialova vláda měla přemýšlet, jakým způsobem konsolidovat veřejné finance. A není to opravdu tím, že byste měli zvyšovat daně. Je potřeba reflektovat i sociologicky, jakým způsobem přemýšlí společnost v danou chvíli, aby to směřovalo ke kýženému výsledku.
Dospěli jsme kvůli dosavadním nedůvěryhodným vládám do stadia, kdy platit daně se považuje za nenormální. Snížení daňových výnosů nemusí znamenat přechod do šedé ekonomiky, ale může to znamenat, že se transakce vůbec neuskuteční. Ekonom Kohout uvádí vlastní příklad, který ovšem platí plošně. Jezdíval do práce každý den autem a po zdražení benzinu si ho bral jednou týdně. A je to logická úvaha. Pokud se tak chovají statisíce dalších, tak o práci přišli nějací pumpaři, nějací automechanici. A negativní efekt se multiplikuje. Takže ke škodám, které Fialovo Ministerstvo financí pod vedením ministra Stanjury z ODS občanům působí, by se měly ještě přičíst podpory zaměstnanosti, ztráty práceschopnosti, rozpady rodin a tak dále.
V čem vidím problém? Je to v prvé řadě hloupost vládních politiků, kteří udržují vysoké ceny energií a pohonných hmot, prosazují vyšší daně, zvyšují inflaci, snižují reálné příjmy všech s výjimkou energetických firem nebo zbrojařů. Nejhorší na všem je, že vše už tu bylo. A Fialova vláda opakuje někdy až sto let staré chyby. Už ve dvacátých a třicátých letech minulého století se ekonomové zabývali ekonomickou krizí a jejím řešením. Samozřejmě vždy tu byla otázka, co kdy a jak zdanit a v jaké výši, co kde a proč přerozdělovat, a budou se vést velké a vleklé spory.
Nicméně máme už nesporné poznatky ověřené a doložené praxí. Například že časté změny daňových sazeb, zavádění nových a změny výdajů měly vždy spíše opačný efekt. Docházelo k prohlubování ekonomických cyklů a k destabilizaci hospodářského vývoje. ***
