Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
(11.10 hodin)
(pokračuje Helena Válková)
Takže za nás, myslím všechny, teď bych chtěla vystoupit jako zpravodajka. Buďme prosím ostražití, pozorně prostudujme ten sněmovní tisk, samozřejmě budeme navrhovat ústavněprávní výbor, jaký jiný by měl být garančním, nevím. A teď musím říci, pomozme této novele, aby byla skutečně zásadní novelou a aby nezůstalo u tohoto, co do obsahu útlého a jen částečně reformního návrhu zákona.
Z mé strany, pane předsedající, teď všechno, protože si myslím, že zákon o státním zastupitelství je normou, která nemusí úplně všechny poslankyně a poslance zajímat, a proto jsem se snažila jenom upozornit na ty mezery, které budeme muset panu ministru spravedlnosti pomoci dotvořit svými pozměňovacími návrhy, pokud nám teď něco nevysvětlí natolik, že od tohoto postupu upustíme. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji. Nyní tedy otevírám obecnou rozpravu. Jako první s přednostním právem se hlásí pan poslanec Jakub Michálek. Prosím.
Poslanec Jakub Michálek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Musím říct, že mám velkou radost z toho, že jsme se dostali k projednávání novely zákona o státním zastupitelství a že jsem hrdý na to, že naše vláda tento zákon předložila. Je to protikorupční zákon a my jsme slíbili, a byli u toho statisíce lidí, kteří to požadovali v minulém volebním období, abychom se skutečně zabývali tou otázkou, aby státní zástupci měli adekvátní podmínky pro svoji činnost. Já připomenu, že v minulém volebním období bohužel se vláda nedostala k tomu, aby tento důležitý návrh zákona dostala do Poslanecké sněmovny a že jsme tady měli několik předloh, když jsme tehdy byli z opozice, jeden návrh zákona ze senátu, a tudíž logicky navazujeme na to, co jsme v minulém volebním období započali a snažíme se to dotáhnout do konce.
Oproti tomu, co říkala vážená kolegyně paní profesorka Válková, se nedomnívám, že by šlo pouze o úpravu kosmetickou. Kosmetická úprava to opravdu není, je tam několik zásadních změn. Ta první změna, o které už tady byla řeč, že nejvyšší státní zástupce skutečně získá určité záruky nezávislosti na vládě. Myslím si, že každý z nás chce, aby když se dostane do kontaktu se státními zástupci, tak aby státní zástupce postupoval nestranně a spravedlivě. A my jako společnost bychom to měli chtít. Spravedlivě tak, že když je někdo obviněn na základě nepravdivé skutečnosti, tak aby byl velmi brzo zproštěn takového obvinění. A naopak, aby ti pachatelé nesli odpovědnost za svoje protiprávní jednání, to je spravedlnost. A k tomu směřují právě ty záruky nestrannosti a nezávislosti nejvyššího státního zástupce, pod kterým potom je celá soustava.
Já si myslím, že to zvolené řešení, ke kterému vláda dospěla, je správné, vláda si tím de facto omezuje svůj dnešní absolutní vliv, protože jsou nově stanoveny zákonné důvody, ze kterých může být nejvyšší státní zástupce odvolán, a současně je jasně upravena přezkoumatelnost tak, aby případné překročení těchto důvodů, těchto mantinelů tak bylo řešeno soudem. Současně zůstává zachována ta myšlenka, že vláda do určité míry nese politickou odpovědnost za soustavu státních zastupitelství jako celek, čili ta iniciativa zůstává v rámci vlády, v rámci politiky tak, aby mohli nést potom politici odpovědnost za fungování státu jako celku ve volbách. Takže toto zvolené řešení, tato koncepce je podle mě správně a navazuje to i na komparativní srovnání, že když se podíváme, v kterých státech Evropské unie existuje neomezená odvolatelnost vládou nejvyššího státního zástupce, tak to řešení je v podstatě raritní.
Druhá zásadní změna, pro které to není pouze kosmetická úprava, tak jsou funkční období státních zástupců. Realita je taková, že na některých státních zastupitelstvích zůstává tentýž člověk dvacátý, třicátý rok. A to není úplně, bych řekl, zdravé uspořádání, měla by existovat i nějaká obměna nebo kariérní růst u těchto lidí. A funkční období jsou nástroj, který opět v mezinárodním srovnání je poměrně standardní. Na to navazují výběrová řízení, transparentní výběr státních zástupců. Ta personální otázka je samozřejmě úplné jádro toho, abychom zajistili nestranné nezávislé fungování tak, abychom vybrali lidi, kteří mají mravní integritu, aby tento základní úkol naplnili. Výběrová řízení nejsou sama o sobě samospásná, opravdu záleží na tom konkrétním výběru. Ale z hlediska systémového ty pojistky jsou tam nastaveny tak, že jsme udělali maximum možného a nadále tam zůstává ta osobní odpovědnost navrhovatele, který pochází zevnitř soustavy Státního zastupitelství a současně osobní odpovědnost toho, kdo toho vedoucího představitele státních zástupců jmenuje, ať už je to ministr nebo ať už je to někdo níže v té soustavě.
Důležitá změna, taky věc, která není kosmetická, jsou ty kvalifikační předpoklady, abychom vymezili, kdo může být nejvyšším státním zástupcem, jak dlouhou má mít praxi. I zde si myslím, že ta koaliční dohoda, kterou jsme předložili, myslím si, že vyvrací jakékoliv pochybnosti ohledně toho, že by politici chtěli nějakým nevhodným způsobem ingerovat do soustavy státního zastupitelství, protože jsou tam stanoveny poměrně striktní kvalifikační předpoklady - deset let doby právní praxe, respektive potom doba šesti let , kterou musí vykonávat kandidát na nejvyššího státního zástupce v práci ve státním zastupitelství. Je to návrh, na který nás už i dlouhodobě upozorňovala skupina států pro boj proti korupci, skupina GREKO, že se máme na něj zaměřit. Je to jeden z těch dluhů vůči tomu, aby v České republice bylo dobré nastavení uvnitř justice. Myslím si, že když se podíváme do okolních států, co se tam děje, co se děje v Polsku, co se děje na Slovensku, případně v Maďarsku, tak věřím, že každý z nás - byť jsme samozřejmě někdy nespokojeni s konkrétními záležitostmi v justici, tak každý z nás musí cítit, že náš justiční systém ve srovnání s těmito našimi sousedy funguje celkem dobře. A za to bychom měli být našim soudcům a státním zástupcům i trochu vděčni. Neměli bychom jenom lamentovat, že tam dochází k nedostatkům, i když k nedostatkům leckdy dochází jako v jakékoliv jiné lidské činnosti.
Stejně tak vhodné zvolení je rozfázování toho přechodu, to v podstatě vychází na dvě volební období, což je způsob, který se už historicky osvědčil u soudců, takže ani v tomto ohledu nedochází k žádnému vybočení. A pokud jde o tu problematiku kárných řízení, já souhlasím s tím, že pokud má někdo moc nebo pravomoc, tak má nést i související odpovědnost. Tady navážu na paní profesorku Válkovou a věřím, že ji potěším, že ten návrh zákona, který upravuje kárná řízení, tak se na Ministerstvu spravedlnosti připravuje, počítá se s ním, dokonce tam, bych řekl, už je i koaliční dohoda a je v meziresortu, takže ten návrh zákona bude přirozeně navazovat a bude schválen ještě v tomto volebním období tak, aby když posilujeme nezávislost, dáváme záruky, tak společně s tím jsme říkali, pokud dojde ke zneužití té pravomoci v rámci státního zastupitelství, tak na to bude navazovat příslušné kárné řízení a kárná odpovědnost. A samozřejmě, a to si myslím, že je taky věc, na které se celkem shodneme, měla by navazovat i odpovědnost za škodu, pokud je tam shledáno kárné provinění a pokud je tam shledána škoda, tak by se na její úhradě, tak jako ve všech ostatních oblastech lidské činnosti měl podílet i ten osobně odpovědný státní zástupce.
Pak je tady samozřejmě řada otázek, o kterých bychom mohli diskutovat do budoucna, například pro příští volební období a věřím, že ty diskuse se aspoň neformálně povedou, jestli ta současná struktura čtyř článků státního zastupitelství není příliš robustní pro Českou republiku jako stát, který nemá federaci, stát, který funguje na jednotném principu. Možná ta tříčlánková soustava u státních zastupitelství a soudů a tak dále byla vhodnější, efektivnější.***
