Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(10.50 hodin)
(pokračuje Pavel Blažek)
A ten mechanismus jmenování, to znamená stanovení subjektů oprávněných jmenovat vedoucí státní zástupce, stanovení osob navrhujících kandidáty na jmenování do těchto funkcí se sice navrhuje zachovat, ale dochází tam k podstatným změnám. To znamená, měly by být zavedeny základní požadavky na osobu vedoucího státního zástupce, jmenovat vrchním, krajským a okresním státním zástupcem bude možné pouze osobu, která úspěšně absolvovala výběrové řízení. Ke jmenování všech vedoucích státních zástupců bude docházet pouze na časově omezené funkční období, a to na dobu sedm let a bude zavedena odvolatelnost vedoucích státních zástupců v rámci kárného řízení.
Já jen popíšu velice stručně stávající stav. Chtěl bych říct, že ten zákon v platném znění v zásadě prokázal, že nešlo o zákon špatný, praxe ovšem přinesla některé problémy spočívající zejména v tom, že judikatura Nejvyššího správního soudu v zásadě omezila možnosti odvolávat vedoucí státní zástupce, kteří jsou de facto nikoliv de iure, ale de facto v zásadě neodvolatelní. To samozřejmě dostává tu soustavu do situace, kdy vytváříme jakousi soustavu orgánů, kde je příliš velká jistota držení si funkce, pokud se ti lidé nedopustí určitých opravdu velmi zásadních prohřešků, tak, jak to stanovila judikatura. Tento zákon zavádí zcela v souladu, tak, jak je to u soudu, to znamená v zákoně o soudech a soudcích, sedmiletou lhůtu pro vedoucí státní zástupce a současně přechodných ustanoveních, ta má určitý navržený způsob toho, jak budou ti jednotliví vedoucí státní zástupci procházet výběrovým řízeními tak, aby nedošlo k tomu, že jedná jediná vláda, to jest například tahle vláda, vymění tu soustavu celou. Tolik asi na úvod a děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji a prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení, poslankyně Helena Válková. Prosím, paní zpravodajko.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, konečně máme návrh novely zákona o státním zastupitelství v Poslanecké sněmovně. Konečně. Já to zdůrazňuji, protože první takové zadání, které mělo zásadnější povahu, bylo učiněno v roce 2014 a já jsem jako tehdejší ministryně spravedlnosti do roka a do dne měla předložit dokonce návrh nového zákona o státním zastupitelství, který nevyšel, nezdařil se, protože jsem se zásadně postavila a doteď vím, že to bylo správné rozhodnutí, proti vytvoření nezávislého, v závorce téměř nekontrolovatelného, nekontrolovatelné složky, víceméně samostatné složky protikorupční, státního zastupitelství, které by jeho vedoucí řídil, aniž by byl někým kontrolován. A to nemyslím jenom vládou nebo ministrem spravedlnosti, pokud by se nedopustil v tom návrhu, který prosazovalo tehdy státní zastupitelství, úmyslného trestného činu, tak by byl víceméně neodvolatelný. A dvakrát 10 let je 20 roků. To byl původní návrh. Tak si to představte, 20 let tady mít někoho, kdo by byl v této roli.
Doba se naštěstí posunula. Už víme, že existují jiná nebezpečí než korupční rizika a dovedeme si, myslím, s těmi korupčními riziky nejenom v rámci platné trestněprávní úpravy a procesní a soudní, ale i v té praktické politické poradit. Koneckonců ten poslední vývoj tomu velmi nasvědčuje. A my tedy můžeme redukovat ty původní ambice na novelu, která na půdorysu stávajícího zákona o státním zastupitelství z něj dotvoří instituci, která by měla větší důvěru, vyšší důvěru, nejenom u politiků, na tom tak nezáleží, ale u veřejnosti tím, že jde opravdu o kontrolované, nestranné, kompetentní, odborně zdatné a občanům víceméně povinované státní zástupce, kteří chrání spravedlnost v České republice tím, že plní svoji roli v oblasti zejména obžaloby, čili u trestných činů, ale v části toho civilního spektra vykonávají i dozor a správního nad dodržováním předpisů mimo trestních.
Bohužel musím konstatovat, obecně, že předkládaná novela je velmi úzká a je zaměřená jenom na několik aspektů, které považuji sice za prospěšné, nicméně se domnívám, že zcela dostatečné záruky toho, že by se nám podařilo odpolitizovat nebo spíše zbavit podezření toho, že si vláda může nejvyššího státního zástupce libovolně odvolávat, tak úplně zcela se to ještě nepodařilo. Budu potom později konkrétní. Ten návrh je tady velmi stručně představený v těch jeho hlavních rysech, ale já to neberu teď jako... neberte to jako výtku, protože ta novela je svým obsahem velmi útlá, ta se týká jenom několika aspektů a v podstatě jde o zavedení odvolatelnosti vedoucích státních zástupců v rámci kárného řízení, zavedení délky funkčních období, zavedení základních požadavků na osobu vedoucího státního zástupce, včetně těch výběrových řízení, omezení opakování výkonu funkce vedoucího státního zástupce a samozřejmě v souvislosti s tím, že se stanoví nová doba toho funkčního období vedoucích státních zástupců, tak i ta přechodná ustanovení, jak, kdy, který státní zástupce vedoucí skončí.
Ale takovéto opravdu podstatné, co si myslím, že se nepodařilo zcela v rámci navrhované novely uskutečnit, respektive dotáhnout, přesněji dotáhnout do konce je odvolávání nejvyššího státního zástupce, kde... a na to bychom se, prosím, milé kolegyně a kolegové, měli v diskusi asi zaměřit, kde ještě stále existuje dvoukolejnost, kdy tedy nejvyšší státní zástupce je odvoláván podle toho návrhu na návrh ministra spravedlnosti vládou za podmínky, že zaviněným hrubým porušením svých povinností jednáním zásadním způsobem ohrozil důvěru v řádnou činnost nejvyššího státního zástupce nebo soustavy státního zastupitelství, zejména důvěru v zákonnost jejich postupu nebo v jejich nestrannost nebo odbornost, nebo jinak tím nějakým zásadním způsobem ohrozil vážnost, důstojnost státního zastupitelství, jeho soustavy i svoji vlastní. A paralelně k tomu, jako dvoukolejně, je ho možné i odvolat v rámci kárného řízení.
A já se tedy táži, protože u všech ostatních vedoucích státních zástupců je tam možnost toho odvolání jenom v rámci kárného řízení, pana ministra i těch, kteří se touto problematikou více zabývají, proč tam zůstala ta dvoukolejnost a proč tedy vláda, jak nepustila ze svých rukou tu politickou kontrolu, kterou třeba v minulém období tak kritizovala, že může být zneužitelná. Vzpomeňte si i na ty demonstrace, které tenkrát byly proti naprosto nevinné ministryni spravedlnosti, a která se vůbec do těchhle konfliktů nepouštěla, nechtěla se pouštět a vždycky říkala o sobě: já nejsem reformní ministryně, nechci dělat žádné reformy, paní ministryně Benešové. Takže teď, když je příležitost, abychom to napravili a dotáhli do konce tu kontrolu a nechali tam také jenom kárné řízení, tak z nějakého důvodu si myslí tato vláda, že na návrh ministra spravedlnosti to vezme do svých rukou, a pokud dovodí to hrubé porušení, samozřejmě je konkretizované, ty podmínky jsou stanovené přesněji, je to kontrolovatelnější. Nicméně jak říkám, není to dotažené do konce, anebo mi něco uniklo a pan ministr mě to jistě rád a otevřeně a, jak on velmi dobře umí, i velmi srozumitelně pro veřejnost, vysvětlí.
Takže to je jedna taková výhrada. Druhá výhrada, tím já už jsem známá byla a jsem, že si myslím, že státní zástupci musí v případě, že dojde k nějakému porušení, které opravdu nejenom by ohrozilo, ale které může mít za důsledek i vyvolání nedůvěry v justici jako takovou, jsou to ty případy, které se dlouho táhnou, kde státní zástupce, přestože je jasné, že jsou třeba opakovaně vynášeny určitá rozhodnutí soudu, tak trvá na svém, odvolává se, nemá to žádné opodstatnění, ten soud znovu a znovu... Těch případů v poslanecké kanceláři mám více. ***
