Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !

První podmínkou pro umístění hlubinného úložiště je souhlas obce, v jejímž katastrálním území má být hlubinné úložiště umisťováno. Dle finského modelu platí, že souhlas obce je nutnou podmínkou pro rozhodnutí vlády o umístění hlubinného úložiště, bez souhlasu dané obce nelze na jejím území hlubinné úložiště umístit. Pouhé vyjádření obce tedy není dostatečným nástrojem pro účinné hájení zájmů dotčených obcí a jejich území, kde by se hlubinné úložiště mělo nacházet. K tomu blíže bod 3 tohoto odůvodnění.

Správním orgánem, který by se tedy měl vyjádřit k návrhu umístění hlubinného úložiště, je rovněž Ministerstvo životního prostředí, neboť umístění hlubinného úložiště bude mít zásadní vliv na životní prostředí. Dle stávající úpravy platí, že záměr pro výstavbu hlubinného úložiště podléhá posuzování vlivu na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (zákon EIA). Vzhledem k tomu, že posuzování vlivu záměru hlubinného úložiště na životní prostředí, respektive posuzování vlivů koncepce, například územních plánů zakotvujících plochy pro umístění hlubinného úložiště na životní prostředí (SEA) bude probíhat ve fázi, kdy o výběru lokality bude již formou vládního usnesení rozhodnuto, nelze stanovisko dle zákona EIA považovat za vhodný nástroj pro posouzení dopadů umístění hlubinného úložiště na životní prostředí v procesu výměru umístění hlubinného úložiště.

Pozměňovací návrh proto zakotvuje povinné projednání návrhu výběru umístění hlubinného úložiště s Ministerstvem životního prostředí z hlediska vlivu výběru umístění hlubinného úložiště na životní prostředí ještě před rozhodováním vlády o návrhu výběru umístění hlubinného úložiště. Vyjádření Ministerstva životního prostředí pak má být součástí podkladů předkládaných vládě k projednání. Zapojení Ministerstva životního prostředí do této počáteční fáze rovněž odpovídá finském modelu výběru lokality pro takovýto záměr.

Dalším principem převzatým z finské právní úpravy je veřejné projednání návrhu na umístění hlubinného úložiště, aby veřejnost v těch obcích měla možnost ještě před finálním rozhodnutím o umístění hlubinného úložiště vyjádřit se k návrhu lokalit. Vypořádání vyjádření veřejnosti, zpracované Ministerstvem průmyslu a obchodu, pak má být součástí podkladů předkládaných vládě k projednání.

Vláda v důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona uvádí, že princip zesílení respektování zájmů obcí a jejich občanů je pak promítnut nejenom skrze formální instituty správního práva, jako například informovanost obce a občanů o jednotlivých řízeních a zvýšení transparentnosti celého procesu, ať už se jedná o povinnost konat ústní jednání, či o stanovení konkrétní minimální lhůty, po kterou mají možnost občasné seznamovat se s podrobnostmi řízení před tím, než bude nařízeno ústní jednání.

V této souvislosti je třeba zdůraznit, že dle čl. 6 odst. 2 a 4 Aarhuské úmluvy platí, že smluvní státy jsou povinny zajistit, že dotčená veřejnost bude přiměřeně, včas a účinně informována buď veřejným oznámením, nebo individuálně, v dostatečně rané fázi procedury environmentálního rozhodování o posuzované činnosti, kdy smluvní strany jsou povinny zajistit účast veřejnosti v počátečním stadiu rozhodování, kdy jsou ještě všechny možnosti výběru alternativ otevřeny a kdy účast veřejnosti může být účinná.

Ve vztahu k výběru lokality pro výstavbu hlubinného úložiště radioaktivního odpadu z Aarhuské úmluvy vyplývá, že účast veřejnosti musí být zajištěna v počáteční fázi, tedy ve fázi rozhodování o výběru lokality pro umístění hlubinného úložiště, kdy jsou ještě všechny možnosti otevřené. Rovněž z hlediska účasti veřejnosti platí, že účast veřejnosti nemůže být dostatečně zajištěna v rámci posuzování vlivů na životní prostředí dle zákona EIA. Vzhledem k tomu, že v případě posuzování vlivu záměru hlubinného úložiště na životní prostředí, respektive posuzování vlivů koncepce, například územních plánů zakotvujících plochy pro umístění hlubinného úložiště na životní prostředí (SEA) bude probíhat ve fázi, kdy o výběru lokality bude již formou vládního usnesení rozhodnuto, není posuzování EIA tou počáteční fázi procesu, kdy jsou ještě všechny možnosti otevřené. Nelze se tak ztotožnit se závěrem důvodové zprávy: Naopak by měl být kladen důraz na participaci veřejnosti v počáteční fázi povolovací procedury, kdy je nejvyšší předpoklad, že účast veřejnosti bude účinná. V daném případě jde zejména o účast veřejnosti v řízení podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon EIA). Naopak je třeba zajistit účast veřejnosti již v procesu výběru lokality pro umístění úložiště.

Dále. Souhlas obce jako nezbytná podmínka. Zcela zásadní podmínkou pro umístění jaderného úložiště je souhlas obce, v jejímž území má být hlubinné úložiště umisťováno. Dle finského modelu platí, že souhlas obce je nutnou podmínkou pro rozhodnutí vlády o umístění hlubinného úložiště, bez souhlasu dané obce nelze na jejím území hlubinné úložiště umístit.

Umístění hlubinného úložiště je zcela bezprecedentním zásahem do území dané obce a života jejích obyvatel, protože umístění hlubinného úložiště bude na dobu řádově statisíců let, tedy na období, které není ohraničeno žádným časovým úsekem, který by lidská zkušenost byla schopná vnímat. Jak ostatně uvádí sama důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona, je stavba hlubinného úložiště stavbou mimořádného významu, protože se jedná o stavbu s bezpečnostně závažným a dlouhodobým charakterem. Z tohoto důvodu je vyžadováno zajištění respektování zájmů obcí a jejích občanů v procesech týkajících se vyhledávání lokality a povolování úložiště radioaktivního odpadu. Aby mohly být zájmy určitého subjektu dostatečně respektovány, musí mít daný subjekt dostatečně silné postavení, aby mohl vlastní zájmy hájit. Dle vládního návrhu zákona v procesu výběru lokality pro umístění hlubinného úložiště radioaktivního odpadu vystupuje stát - dá se říct - ve vrchnostenské pozici, zatímco obec, která má být záměrem zásadním způsobem dotčena, (lze očekávat zcela zásadní vliv nejen na stavební rozvoj obce způsobený jak výstavbou staveb tvořících hlubinné úložiště, tak s tím spojený enormní nárůst dopravy, a rovněž zásadní změnu sociální struktury dané obce) má být pouze v roli účastníka správních řízení jako řada dalších subjektů. Takové postavení obce je zcela nevyvážené a žádným způsobem nezajišťuje respektování zájmů obcí, tak jak toto vyžaduje § 108 odst. 4 atomového zákona.

Zakotvení nezbytného souhlasu obce, tak jak je navrženo v pozměňovacím návrhu, představuje vyrovnání sil dotčených obcí, aby tyto mohly být rovnocennými partnery při vyjednávání o dopadech umístění hlubinného úložiště na území dané obce a zejména kompenzace těchto dopadů. Přitom platí, že povinný souhlas obce jako nutná podmínka pro realizaci určeného záměru není v našem právním řádu zcela neznámou skutečností. Jako příklad lze uvést souhlas obce jako vlastníka dotčené pozemní komunikace, který byl zakotvený v § 10 odst. 4 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 31. 12. 2015. Podle této právní úpravy platilo, že pro vydání povolení o připojení sousední nemovitosti na místní komunikaci je nezbytný souhlas obce jako vlastníka dané místní komunikace. Rovněž tato právní úprava tedy upravovala nezbytný souhlas obce, kdy v případě nesouhlasu obce nebylo možné povolení udělit. Soulad této právní úpravy s ústavním pořádkem posuzoval Ústavní soud, který se v nálezu pléna spisová značka Pl ÚS 25/15 z 18. 6. 2019, zabýval návrhem Krajského soudu v Praze o prohlášení neústavnosti § 10 odst. 4 písm. b) zákona o pozemních komunikacích. Ústavní soud v tomto nálezu pléna dospěl k závěru, že povinný souhlas obce není protiústavní a návrh Krajského soudu v Praze tudíž zamítl. Z uvedeného vyplývá, že povinný souhlas obce se v legislativě již vyskytoval a nebyl nikterak protiústavní.

Souhlas Parlamentu České republiky. Ve vládním návrhu zákona v § 4 odst. 3 je zakotveno, že vláda usnesením určí hlavní a záložní umístění hlubinného úložiště a právní účinky usnesení vlády jsou podmíněny souhlasem obou komor Parlamentu. Dle důvodové zprávy si Vláda ČR vyžádá souhlas obou komor Parlamentu České republiky k dodatečnému zvýšení legitimity, kdy zapojení parlamentu do výběru umístění hlubinného úložiště je aplikováno i v dalších zemích EU, například Německu.

Zároveň ve čtvrtém odstavci tohoto ustanovení je uvedeno, že není-li souhlas komory Parlamentu dán do 60 dnů ode dne, kdy o něj vláda požádala, jen proto, že se komora Parlamentu o věci neusnesla, platí, že s tímto usnesením vyslovila souhlas.***