(13.20 hodin)
(pokračuje Richard Brabec)
Emisní povolenky, které - původně současný premiér Petr Fiala chtěl snížit jejich cenu, ne vůbec zvýšit, ale snížit zásadně jejich cenu, tak byly schváleny, že budou rozšířeny i na oblast bydlení a na oblast osobních aut, tedy na pohonné hmoty, takže je jasné, že to zvedne ceny energií, zvedne to ceny pohonných hmot, a protože se naopak snižuje množství emisních povolenek v oběhu, tak to logicky povede ke zvýšení jejich ceny, to je železné univerzální pravidlo, a za to všechno a za spoustu dalších věcí, jako například úvaha vůbec o tom, že bude povinné zateplovat starší domy, a tak dále a tak dále a tak dále.
Takřka každý týden přichází nějaká další šílenost zelená, tak za to byla Česká republika pochválena před nastoupenou jednotkou zeleným guru Fransem Timmermansem. A když se na to podíváme z tohoto pohledu, upřímně řečeno jsem v šoku, jak všechno touhletou salámovou, plíživou metodou nakonec česká vláda, Fialova vláda odsouhlasila, a mě by zajímalo, co ještě chce odsouhlasit dál. Protože tady se poprvé objevil - já myslím, že to dokonce vláda nemá ani ve svém programovém prohlášení - termín, že Česká republika bude klimaticky uhlíkově neutrální v roce 2050. No, to jsem opravdu velmi zvědav na ten materiál, protože když jsme dělali poslední materiál, výhled České republiky do roku 2050, tak se tam mluvilo o snížení emisí CO2 až o 80 % do roku 2050, byly s tím spojeny naprosto astronomické náklady a také to technicky takřka ani nebylo možné. Takže jestliže dneska někdo hovoří o roce 2050 jako o roce, kdy i Česká republika bude uhlíkově neutrální, tak to můžu brát jenom tak, že o tom hovoří proto, protože pravděpodobně v té době už předpokládá, že nebude ve funkci, a je to všechno jedno. Ale já si myslím, že to jedno není, protože rok 2050 samozřejmě se skládá z nějakých postupných cílů, ke kterým Česká republika bude také směřovat, a už to tady zaznělo, podívejme se na tu situaci světovou. Jestliže má dneska Evropská unie necelých 8 % světových emisí, ty podniky tady zavírají a výroba se přesouvá do Číny, do Indie jako vývoz emisí, tak hádejte, s jakou emisní intenzitou ta výroba tam probíhá? No s vyšší! Teď mi úplně zazněla ta hláška z toho filmu, a tam to bylo nižší. Takže s vyšší emisní intenzitou, to znamená, že tam ta jednotka výroby v Číně, v Indii, v dalších zemích, které nejsou svázány těmito normami, naopak na jednotku výroby oceli a dalších věcí, cementu, se těch emisí samozřejmě vyprodukuje více. A protože emise CO2 nemají hranice a počítají se globálně - logicky, protože to, co se vyemituje tady, má samozřejmě na oteplování velmi podobný vliv jako to, co se vyemituje v Číně, tak to naopak nejenom že není pozitivní, ale naopak je to kontraproduktivní z pohledu světových emisí. Co to znamená? Že pokud to takhle bude pokračovat dál, a bohužel zatím nevidím, že by se to měnilo, tak Evropa svým šetřením emisí na úrovni Evropské unie může paradoxně přispět ke zvýšení emisí ve zbytku světa, což se mimo jiné děje, protože se zvyšuje podíl Číny, o Rusku ani nemluvě. Samozřejmě to asi těžko můžeme dneska vůbec se bavit o tom, že Rusko bude vůbec řešit něco takového, jako je snížení emisí, ale bavíme se tady samozřejmě o Spojených státech, bavíme se tady o Indii, Pákistánu a dalších, dalších, dalších zemích, hodně lidnatých, bavíme se tady o Africe, samozřejmě, která také zvyšuje svoji produkci emisí. A Evropa chudne, snižuje svoji konkurenceschopnost.
Jestli jste si dneska všimli, já to vezmu na příkladu elektromobility, teď proběhly mnoha médii obrázky z automobilového veletrhu v Mnichově a tam jsou většinou už jenom čínská auta. Takže jak to dopadlo? Evropa včetně Spojených států ty svoje desítky let obrovské výhody, kterou měla v automobilovém průmyslu, které mazlila postupně k neustále vyšší kvalitě včetně motorů, tak dopadne tak, že Evropa bude z evropských fondů nakonec dotovat nákup čínských elektromobilů? Tak kde to jsme? Tohleto já doufám, že bude obhajitelné v čím dál tím méně zemích Evropské unie a že se to projeví snad i v příštích evropských volbách, kde si Evropa nebo více zemí už uvědomí, kam Evropa kráčí, a že to není cesta pěkná a že také může skončit v místě, kam slunce nesvítí. A to je něco, co je skutečně velmi smutné zjištění.
A je velmi smutné zjištění, že na něčem podobném by se také podílela samozřejmě česká vláda, protože naše předsednictví určitě bohužel přispělo k tomu, že řada takových věcí se podařila prosadit. Byli jsme za to, jak říkám, znovu dokonce pochváleni i Fransem Timmermansem. Takovou pochvalu já bych asi úplně nechtěl dostat, protože ho opravdu považuji za konstruktéra něčeho, co je aktivistické, co nepovažuji za racionální. A já myslím, že dneska jasně vidíme v té situaci, že je potřeba tu cestu zásadně přehodnotit, a koneckonců celá řada těch zemí už to dělá.
Takže již se blížím ke konci. Já bych chtěl - a znovu tedy opakuji ten bod, Postoj Fialovy vlády k pokračování Zeleného údělu - Chtěl slyšet, co dalšího vláda Petra Fialy ještě chce schválit z těch věcí, které jsou na stole, jakou má v těch věcech strategii, zda se v tom už neodchyluje vůbec dokonce i od svého programového prohlášení, protože od slibů, které padly před volbami, o těch už se odchýlila dávno. A dovolil bych si to, vážený pane předsedající, navrhnout jako druhý bod po již pevně zařazených bodech na zítra. Děkuju.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím další přihlášenou, a to je paní Jana Berkovcová. Připraví se pan poslanec Stržínek.
Poslankyně Jana Berkovcová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, navrhuji jako bod do programu schůze na téma Nedostatečné financování školství.
Chtěla bych upozornit na podfinancování českého školství a rapidní propad výdajů na vzdělávání za poslední dva roky, kdy je u moci tato vláda - vláda, která se ve svém programovém prohlášení zavázala k navyšování výdajů na vzdělávání. Cituji: "Důležitým úkolem koaliční vlády je získat pro školství více finančních prostředků tak, aby veřejné výdaje na vzdělávání a školské služby odpovídaly v poměru k HDP alespoň úrovni průměru zemí OECD." V upraveném programovém prohlášení vlády z března 2023 se uvádí: "Garantujeme kvalitní platové ohodnocení učitelů, udržíme jejich platy na 130 % průměrné hrubé měsíční mzdy, zajistíme vyšší platy pro ostatní pedagogické a nepedagogické pracovníky a garantujeme jejich navyšování podle růstu průměrné mzdy v České republice." Nic z toho bohužel není pravda. Svým závazkům a slibům vláda nedostála. Platy učitelů nedosáhnou 130 % průměrné mzdy v České republice, ostatní pedagogické pracovníky, tedy vychovatele, asistenty, speciální pedagogy, hodila vláda přes palubu už dávno, když jim odmítla zaručit zákonnou valorizaci platů, a nyní přichází vláda s návrhem snížit počet zaměstnanců ve školství o 30 000. To je opravdu nehorázné v době, kdy roste počet žáků, tím pádem stoupá počet učitelů a logicky bude potřeba i více podpůrných profesí ve školství. Školy bez nepedagogických pracovníků nemohou fungovat, stejně jako nemohou fungovat bez pedagogů. Dle slov ministra Beka je namístě přemýšlet o redukci počtu míst, která jsou financována ze státního rozpočtu v obslužných profesích ve školství, kde je na rozhodnutí zřizovatelů, zda budou místa dofinancovávat. ***
