(13.10 hodin)
(pokračuje Karla Maříková)

Jako jeden z mnoha příkladů uvádějí autoři příklad elektromobility. Pokud by současný vozový park na zeměkouli měl být do roku 2050 nahrazen elektromobily, pak by na takřka 1,4 (miliardy?) nových elektromobilů bylo potřeba přibližně 283 milionů tun lithium-iontových baterií. Surovina na jejich výrobu by se musela v naprosté většině nově těžit, protože recyklace přichází v úvahu až tehdy, až se budou vysloužilé baterie vracet ve velkém zpět k přepracování. Předběžné výpočty však ukazují, že celosvětové zásoby, natož celosvětová produkce nemusí stačit k zajištění potřebného množství baterií, píše se ve studii. I pokud by ale celosvětová zásoba niklu, lithia a kobaltu nakonec pokryla potřeby elektromobility, znamenalo by to, že by se tyto kovy už nesměly používat k ničemu jinému než na automobilové baterie, tedy například ani k výrobě elektroniky.

Když pomineme, že nemáme tedy dostatek surovin, nemáme požární technologie a nemáme ani recyklační technologie baterií v elektromobilu. Ale už teď víme, že to jednou likvidovat budeme umět. Argument s tím, že akumulátory budou sloužit v úložištích elektřiny, je lichý. Problém to jenom odsune. Toto šílenství může připravit obrovské množství lidí o práci a uvést velkou část občanů do chudoby, protože už si nebudou moci dovolit auto a skokově porostou ceny elektrické energie a plynu. Celý Green Deal je nástroj, jak zotročit a ovládat lidi, a k tomu je využíváno zelené šílenství, zelený útok na fosilní paliva a s tím spojený útok na emise CO2. Tato vláda jde ruku v ruce s ekoteroristy, kteří lidem chtějí zničit životní úroveň, kterou se západní civilizaci podařilo dosáhnout.

Když zástupci této vlády tvrdí, že nesouhlasí s rozhodnutím o zákazu prodeje nových aut se spalovacími motory, tak sprostě lžou. Co pro to udělali? Bojkotují to snad, bouchli v Bruselu do stolu a řekli ne, na tohle my nepřistoupíme? Neudělali vůbec nic, servilně k tomu přispívají, právě třeba zdražením dálničních známek pro automobily se spalovacími motory.

Česká republika je na automobilovém průmyslu závislá. Český automobilový průmysl tvoří více jak 20 % veškerého lokálně vyrobeného zboží, přímo zaměstnává přes 120 000 lidí a ročně vyrobí více jak 1,3 milionu vozů. To znamená, že každých 23 sekund se v zemi vyrobí nové auto. Celkově je na tomto odvětví závislých 33 % české ekonomiky. Tohle všechno chce Brusel společně s touto vládou zničit. Obhajují to pokrokem, ale když přišly na trh mobilní telefony, zakázali vám snad pevné linky? Když přišly notebooky, zakázali vám snad pevné stolní počítače? Když přišly počítače, zakázali vám snad psací stroje v rámci pokroku? Pokud jsou elektrická auta tak strašně lepší, proč nenecháte lidi postupně na ně přejít tak, jak to v rámci pokroku bývá zvykem?

Základní premisa bruselského plánu Green Deal tvrdí, že evropské země musí přestat vypouštět oxid uhličitý, aby zabránily oteplování zemského klimatu. Jenže navzdory obrovským investicím unijních zemí světové emise tohoto plynu stále rostou. Jestli země Evropské unie přestanou vypouštět oxid uhličitý zítra nebo v roce 2050, bude to mít na jeho celkové emise stejný vliv jako pokles spotřeby vody v Česku na množství vody v Indii, tedy nulový. Tenhle fakt ovšem vytrvale ignorují nejen zelení aktivisté, ale i valná většina vrcholných politiků zemí sdružených v Evropské unii, o Evropské komisi ani nemluvě. Tenhle nesmyslně postavený boj však zaplatíme všichni, protože naše státy stejně jako Evropská unie to všechno financují na dluh. Když to není dluh, tak to stejně musíme zaplatit.

Česká republika by se měla vyvázat ze Zelené dohody, protože jinak nejen že lidé si nebudou moci dovolit koupit auto, ale bude nadále pokračovat prudký nárůst cen elektrické energie či zemního plynu a jednou přijdou emisní povolenky pro domy i pro jednotlivce.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a prosím dalšího přihlášeného a to je pan poslanec Brabec. Připraví se paní poslankyně Berkovcová, poté pan poslanec Stržínek, poté paní poslankyně Pošarová.

 

Poslanec Richard Brabec: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, tady nastalo trošku kouzlo nechtěného, protože ač jsme to s paní kolegyní Maříkovou nijak blíže nekoordinovali, ona vystoupila k podobnému tématu. Nicméně já alespoň tenhle čas využiji na to, abych se pokusil vaši pozornost přilákat k věci, o které tady tedy už byla řeč, ale mně by konkrétně... a také ten bod, který bych rád zařadil, se jmenuje Postoj Fialovy vlády k pokračování Zeleného údělu. Dovolte mi, abych Green Deal v tomto případě přeložil, protože on ten deal může být samozřejmě buď dohoda, ale také úděl. Mám poměrně silný pocit, že v poslední době to můžeme nazvat spíše Zeleným údělem. Je to takové nejpřiléhavější označení.

Poslední dobou se nám tady rozmohl takový nešvar, jak tedy koalice říká, kdo co podepsal z toho Green Dealu a jak to tedy bylo. Tak jenom krátce abych připomněl, že Green Deal na jeho počátku byl prostě ze všeho nejvíc politickou deklarací, která říkala, že Evropa chce směřovat ke snižování evropských emisí a chránit životní prostředí. To je asi něco, na čem bychom se stále byli schopni shodnout s velkou pravděpodobností s většinou z vás tady, k tomu se Česká republika přihlásila, asi bychom se dneska zachovali podobně. Problém ale není ten závazek a na začátku to bylo především směřováno k polovině století, tedy k roku 2050 a k termínu, který se tady objevil a jmenuje se uhlíková neutralita.

Mimochodem, Babišově vládě, a konkrétně tehdejšímu premiéru Babišovi, se podařil už na počátku docela husarský kousek, za prvé vyjednat neuvěřitelných víc jak 1 000 miliard korun na energetickou transformaci České republiky, z nichž ty peníze také dneska vidíme třeba v Modernizačním fondu, a díky jim a díky dalším penězům v operačním programu Životní prostředí může i tato vláda používat tyhle stovky miliard a bude je moci používat i na projekty, které, upřímně řečeno, bychom z našeho rozpočtu nikdy nebyli schopni financovat. Také se podařilo prosadit jádro jako bezemisní zdroj. Také se podařilo dosáhnout toho, že snížení emisí o 55 % do roku 2030 nebude cíl pro jednotlivé země, protože každá země má logicky jinou startovní čáru. Asi se shodneme na tom, že Česká republika jako jedna z nejprůmyslovějších zemí Evropy má historicky z hlediska snižování emisí CO2 a možnosti obnovitelných zdrojů asi jinou startovní čáru než třeba Švédsko nebo Dánsko.

Ďábel se ovšem skrývá v detailu a detaily se začaly ďábelsky naplňovat až právě za Fialovy vlády, respektive až v době, kdy už vláda Petra Fialy začala dávat stanoviska k těm konkrétním závěrům. Už to tady zaznělo od mé předřečnice. Myslím si, že všichni si pamatujeme, jak tehdejší šéf, v tu chvíli ještě opoziční kandidát na premiéra, dnešní premiér Petr Fiala, doslova hřímal, že Česká republika se musí vzepřít proti tomu, aby se neustále zvyšovaly ceny emisních povolenek, aby se prosadil zákaz prodeje vozů se spalovacími motory od roku 2035 a další a další věci. Byl tenkrát velmi vemlouvavý. No, střih, máme tady rok 2023, pana premiéra už dnešního ve vládě, s jeho vládou, a co vidíme? Byl schválen zákaz prodeje, dokonce aktivně v rámci předsednictví České republiky, zákaz prodeje vozidel se spalovacími motory, s nějakými řekněme šidítky o tom, jak se to přehodnotí, ale dobře víme, že přehodnotit to bude velmi, velmi těžké od roku 2035. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP