(11.10 hodin)
(pokračuje Roman Kubíček)
A proboha, jedna věc, která by úplně snadno zafungovala - pokud by se udělal tendr a ten tendr se vyhlásil na letouny páté generace, tak se vás zeptám, co myslíte, kdo by vyhrál, kdyby tento požadavek zazněl hned na začátku? Takže my jsme dostali sami sebe trošku do pasti, kdy si nějakým způsobem o tom hovoříme, ale na druhé straně jsme tady před balíčkem, jsme tady přes rozpočtem a ti lidé se opravdu ptají naším prostřednictvím, jak se to dotkne jejich životů, jak se to dotkne jejich peněženek a jak se to dotkne jejich bezpečí. A z tohoto místa ujišťují občany České republiky: Jste v bezpečí! Nebojte se, žádná válka nehrozí, pokud budeme držet spolu. Děkuji. (Potlesk poslanců ANO.)
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pane poslanče, dáme to po již zařazených bodech? (Poslanec Kubíček: Ano.)
Poprosil bych tedy paní Ivetu Štefanovou. Máte slovo.
Poslankyně Iveta Štefanová: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, ráda bych navrhla nový bod na jednání této schůze, a to bod s názvem Personální krize ve zdravotnictví. V návrhu na pořad této schůze jsou totiž navržené věci, kde některé z nich nejsou až tak akutně potřeba řešit, nebo dokonce jsou špatné, ba přímo škodlivé, a přitom naši zemi trápí tolik problémů, které jsou potřeba řešit, a v jejich řešení se nepodnikají dostatečné kroky, nebo se dokonce žádné kroky nepodnikají. Jedním z těch největších problémů je stále se prohlubující personální krize v našem zdravotnictví. Já si myslím, že namísto zvyšování daní lidem a firmám bychom se zde přednostně měli zabývat právě tímto problémem. Populace zdravotníků nám stárne, nejenom lékařů, ale i zdravotních sester, a do problémů se dostávají už prakticky všechny zdravotnické obory. Zdaleka nejhůře jsou na tom praktičtí lékaři, ať už praktičtí lékaři pro děti a dorost, nebo pro dospělé, kde průměrný věk se už blíží 60 letům věku a je naprosto běžné, že v terénu slouží i lékaři, kterým je více než 80 let. V některých regionech už ale není ani prakticky možné se k praktickému lékaři dostat. Některé odbornosti nejsou dostupné už ani v krajských městech, jsou velice ohrožené obory, jako je dětská psychiatrie nebo endokrinologie. Ale v krizi nejsou jenom ambulantní obory, problémy mají i nemocnice. Ve spoustě nemocnic už je obrovským problémem stále pokrývat služby a zajišťovat nepřetržitý provoz v pohotovostech, zejména v těch okresních menších nemocnicích, v základních čtyřech oborových nemocnicích.
A já bych chtěla tady tu debatu otevřít, opakovaně toto téma navrhuji. Krize ve zdravotnictví se stále prohlubuje a řešení je v nedohlednu, ale nejsou vidět ani ty dílčí kroky, které jsou potřeba k tomu, aby se aspoň nastavil směr k řešení. Chtěla bych, aby nám tady ministr zdravotnictví představil plán a kroky, které podniká pro stabilizaci a zlepšení situace ve zdravotnictví, a zda vůbec nějaké podniká, protože já je prostě nevidím. Naopak co můžeme vidět, jsou kroky, které našemu zdravotnictví škodí, než aby mu pomohly, jako je snižování financí. Příkladem - snížení platby za státní pojištěnce, které snížilo finance ve zdravotnictví až o 14 miliard, nebo zvyšování další zátěže zdravotnictví nedávno schváleným přílepkem novely azylového zákona, který otevírá naše veřejné zdravotní pojištění pro děti cizinců třetích zemí. A toto nejsou ty kroky, které naše zdravotnictví potřebuje. My potřebujeme změny, které budou vést k tomu, že o zdravotnické povolání bude větší zájem mezi studenty a mladými lidmi, že v našem zdravotnictví budou spokojení a nebudou mít tendenci odcházet za lepšími podmínkami do zahraničí, že ve zdravotnictví bude dostatek financí a že s nimi bude správně nakládáno.
Takže já navrhuji nový bod na jednání této schůze, a to bod s názvem Personální krize ve zdravotnictví, a navrhuji ho projednat jako bod číslo jedna na pořadu této schůze. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, píši si, bod číslo 1 na pořadu schůze.
A poprosím nyní dalšího přihlášeného, pokud se nikdo nehlásí s přednostním, a to je paní poslankyně Lesenská. A připraví se prosím pan poslanec Zlínský a poté pan poslanec Hendrych. Děkuji.
Poslankyně Vladimíra Lesenská: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážení zástupci vlády, kolegyně, kolegové, dovolte mi zařadit nový bod programu sněmovní schůze 74 s názvem Výzkumné ústavy.
Měla bych asi upřesnit, že budu hovořit o rezortních veřejných výzkumných institucích. Novela zákona č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, je součástí úsporného balíčku a je schovaná mezi zhruba 60 otevřenými zákony v části 40 tohoto daňového balíku, který se snaží vytvářet mimikry, že vlastně daňovým není. V rámci prvního čtení předložený materiál konstatoval, že v rámci konsolidace veřejných rozpočtů se snižuje povinný příděl do Sociálního fondu veřejných výzkumných institucí ze 2 % na 1 % z ročního objemu mezd, jejich náhrad a odměn za pracovní pohotovost, obdobně jako je navrhováno v případě Fondu kulturních sociálních potřeb, tvořeného podle rozpočtových pravidel, dále že nejméně 50 % z povinného přídělu do Sociálního fondu musí být využito na příspěvky na produkty spoření na stáří zaměstnanců. Dále se stanovovala v podstatě formulační změna, protože nenavazoval text na předchozí znění, a další, že peníze, které byly alokovány ze sociálních fondů před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí podle navrhované právní úpravy. Tolik tedy, velmi krátce shrnuto, návrh novely v prvním čtení konsolidačního balíku.
Jsme před druhým čtením a najednou řešíme naprosto jiné znění návrhu, které představuje zásadní systémovou změnu systému fungování veřejných výzkumných institucí, a lze pochybovat o vhodnosti takového záměru. Každá legislativní úprava by měla projít standardní cestou a projednáváním návrhu zákona s ohledem na kvalitu a dopady do jakéhokoliv systému. Není jasné, jak právě tento zákon a jeho novela přispěje ke konsolidaci veřejných rozpočtů, a to je mým důvodem, proč vás žádám o schválení nového bodu aktuální schůze Sněmovny, který by v rámci veřejné diskuse alespoň na plénu Sněmovny osvětlil záměr předkladatele, který svým návrhem změnu přenesl do druhého čtení bez jakéhokoliv legislativního procesu a připomínkového řízení. Jsem přesvědčená, že přesun tvorby zákona ve smyslu obecné regulace institucí, vědy a výzkumu, exekutivy na úroveň parlamentu, bez standardního připomínkového řízení a bez projednání s odbornou a další veřejností, se tak stává velmi, ale velmi diskutabilním a konstatovala bych, že možná i na hranici ústavnosti.
V návrhu nelze dohledat konkrétní důvody realizace a tohoto způsobu projednávání novelizace. Neexistuje odborná analýza platného právního stavu, nejsou formulovány zásadní argumenty pro nutnost přijetí nové úpravy. Návrh zasáhne celý segment neakademického výzkumu a jeho institucí a jsem přesvědčená, že jednoznačně negativně, především na svobodu bádání rezortního výzkumu. Je to o to podivnější, že tento výzkum přináší zásadní řešení mnoha složitých problémů na jednotlivých ministerstvech. Tato novela neřeší Akademii věd.
Návrh se mi jeví jako neústavní, a to procedurálně, je neslučitelný s právem na svobodu bádání, respektive na její institucionální záruky, a nakonec podle mého názoru je to přílepek jak vymalovaný, věcně zcela nesouvisející s konsolidací veřejných rozpočtů. ***
