Je otázkou, jak dlouho a jak daleko chce ještě západní Evropa ustupovat, a jestli vůbec má kam couvat. A má k tomu právo a souhlas svých občanů? Myslíte si, že zde v české kotlině jsme opravdu v bezpečí? I my Češi přece již máme své oběti islámských teroristů. Byli to skuteční lidé, naši spoluobčané. Měli své rodiny, životy, sny. Zemřeli kvůli nenávistné ideologii islámu. Zaslouží si proto, abych vám přečetl jejich jména, aby věděli, že se na ně nezapomnělo: Petr Kořán, zavražděn muslimským útočníkem 24. července 2005 v egyptském Šarm aš-Šajchu. Ivo Žďárek, český diplomat a velvyslanec, zavražděn při teroristickém útoku islamistů v Islámábádu 20. září 2008. Pavel Hrůza, zavražděn Islámským státem v Libyi, přesné datum není známo, stalo se tak v roce 2016. Naďa Čižmárová, zavražděna islámským teroristou při útoku kamionem v Berlíně na vánoční trhy 19. prosince 2016. Lenka Civínová, ubodána islámským teroristou 14. července 2017 v egyptské Hurghadě. Tito Češi byli zavražděni islámskými fanatiky, kteří chtěli ve jménu islámské ideologie zabíjet náhodné nevěřící jenom proto, že byli na dovolené nebo prostě někde po ruce.

Od 11. září 2001 bylo islámskými teroristy zabito víc než 5 000 Američanů a Evropanů. Takže se ptám, kolik dalších obětí islámských útočníků to ještě bude muset být, aby se omlouvači a propagátoři islámu probudili a začali konečně chápat, o co jde, a začali konat? Cožpak jim ani smutný a krvavý příběh přeměny Libanonu z demokratické, otevřené a multikulturní krásné země v krvavou lázeň občanské války nestačí? Kolik krve ještě musí protéct, aby se čeští zákonodárci probudili z noční můry politické korektnosti a začali chránit své občany?

Hořké plody islámské ideologie ve formě jejich násilných projevů vůči bezvěrcům, jinověrcům, vůči ženám totiž můžeme v poslední době spatřovat takřka i na vlastní oči i v naší vlasti, například v podobě znásilnění nezletilé Češky u Terezína muslimským zločincem, který se k nám přemístil v rámci takzvaného institutu strpění z Německa, anebo nedávné znásilnění a pobodání české dívky v Karlových Varech afghánským muslimem - migrantem, kterého přijalo Německo a umožnilo jeho volný pobyt do Čech, kam nás přišel takto kulturně obohatit.

Řekněme to jasně a nahlas, islám podle našich společenských i právních měřítek je podle výsledků soudního řízení s panem Sáňkou, o kterém ještě budu hovořit, jasně potvrzen jakožto ideologie neslučitelná s demokratickými hodnotami naší civilizace a kultury, založených na principu lidské svobody a nedělitelných individuálních lidských práv. Islám je ideologie maskovaná za náboženství. Demokracie a demokratický režim je podle islámu slabá, prohnilá, zavrženíhodná. Islám je podle jeho vlastního sebehodnocení ideologií vyvolaných s příslibem ráje plného rozkoší pro každého, kdo při jeho šíření a v jeho zájmu zemře, nejlépe zabije-li přitom co nejvíce nevěřících. Každý se může přidat, ale nikdo nesmí ven, protože hereze islámu je hrdelní zločin.

Ale vraťme se k otázce, jaký je rozdíl mezi vírou a politikou islámu? Podle Billa Warnera, světově známého překladatele islámských spisů, lze říci, že pokud se někdo modlí doma arabsky otočen k jihovýchodu, tak je to jeho víra, soukromá záležitost a nikdo s tím nemá problém. Ale pokud se s dalšími 500 nebo 5 000 soukmenovci modlí ve veřejném prostoru, zablokují silnici nebo náměstí, je to politický islám, je to politické poselství, je to politika. Kdo jste byl v posledních letech v Paříži, v Bruselu nebo v dalších městech se silnou muslimskou komunitou, víte, o čem mluvím.

Zákonná úprava, kterou navrhujeme, má za cíl postavit hráz všem nenávistným ideologiím, které zde jsou, případně budou, stejně jako jejich propagátorům či kazatelům. Jde i o ideologie, které teprve vzniknou, protože dobře chápeme závažnost momentu, ve kterém se nyní jako země i jako evropská civilizace nacházíme. Snažíme se poučit zejména z toho, co se v posledních letech děje v západní Evropě. Snažíme se vytěžit tuto zkušenost k tomu, abychom byli schopni se opakování toho vývoje v naší zemi bránit. Účelem našeho návrhu zákona není zakázat islám en bloc, to by byl velmi zúžený pohled. Náš záměr je daleko širší. Účelem našeho návrhu je rázně se jako stát postavit veřejné propagaci, podpoře a šíření nenávistných ideologií, současných, budoucích, známých i dosud neznámých ideologií, které nepokrytě a prokazatelně vyzývají k násilí a k zabíjení, a postavit je všechny po zásluze mimo zákon.

Ve vztahu k oprávněnosti a potřebnosti naší novely je velmi důležité zmínit případ i někdejšího předsedy pražské muslimské obce Vladimíra Sáňky. Tento člověk nebyl soudem potrestán, přestože prokazatelně šířil radikální a nenávistné islámské texty. Pražský soud ho v roce 2018 definitivně zprostil obžaloby. Jeho kauza se týkala vydání knihy Bilála Philipse s názvem Základy tauhídu - islámský koncept Boha. Autor knihy nesmí do některých západních zemí - Německa a do Velké Británie. Kniha je v některých státech zakázána. Kniha propaguje takzvaný salafijský směr islámu, který hlásá nenávist nejenom k jiným náboženstvím. Dle soudních znalců je kniha nenávistná a vychází ze stejných zdrojů jako Islámský stát. Text knihy pak vysloveně vyzývá k nenávisti vůči neislámským vládám a salafijský směr islámu, z něhož text vychází, je zaměřen proti ostatním náboženstvím. Vladimír Sáňka byl za vydání a distribuci této knihy obviněn ze zločinu založení, podpory a propagace hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka. Prvoinstanční soud Sáňku v roce 2016 zprostil obžaloby a tento rozsudek odvolací soud zrušil, vrátil případ dalšímu dokazování. Druhý zprošťující verdikt z roku 2018 už je pravomocný. Sáňka se dle tohoto finálního soudního výroku nedopustil žádného trestného činu, protože se nepodařilo prokázat, že by svým konáním podporoval hnutí směřující potlačení práv a svobod občanů. Dle soudu na základě znaleckých posudků salafismus nelze považovat za hnutí, protože - cituji - "jako hnutí bychom mohli označit jen subjekty, které některou z podob této ideologie přijaly za vlastní, za hnutí se považuje skupina osob alespoň částečně organizovaná, což salafismus nesplňuje". Státní zástupce naopak trval na tom, že šíření knihy je třeba potrestat, podle něj salafismus hnutím je. Podle soudu byla jádrem sporu jednoznačně otázka, zda salafismus je hnutí ve smyslu § 403 trestního zákona. "Pokud si na tu otázku odpovíme negativně, jakékoliv další dokazování je již bezpředmětné," sdělil rovněž soud. Tento případ tedy ukázal, že zákon má výraznou mezeru. Lze ho vyložit tak, že postihuje pouze propagaci konkrétního hnutí, které hlásá potlačování svobod, ale nikoliv samotnou ideologii, která nenávist a porušování lidských práv představuje a propaguje. Jediným důvodem, proč byl obžalovaný Sáňka osvobozen, je tedy skutečnost, že nepropagoval konkrétní nenávistné hnutí, ale šířil a propagoval nenávistnou ideologii, konkrétně teologický směr konzervativního islámu. K tomu dodejme ještě onu absurditu, že za své trestní stíhání, které bylo z výše popsaných důvodů shledáno nezákonným, obdržel expředseda pražské muslimské obce Sáňka odškodnění ve výši 600 000 korun z peněz daňových poplatníků, to znamená včetně těch, vůči kterým šířil nenávist a výzvy k likvidaci.

Zákon by měl jednoznačně říkat, co zákonodárce, potažmo společnost, žádá a očekává a jaké hodnoty hájí. V tomto případě jde o to, zamezit společensky nebezpečné veřejné propagaci nenávisti, popírání lidských práv a omezování rovnosti lidí bez rozdílu jejich národnosti, příslušnosti k etnické skupině, rase, náboženství, třídě či jiné skupině osob. Navržená novela zákona současně nijak neomezuje jakkoliv lidskou víru, ani tu společensky negativní, pouze omezuje a sankcionuje veřejné šíření, propagaci takové ideologie, která ohrožuje svobody ostatních a jejich životy například tím, že vyzývá k likvidaci určitých osob, respektive jejich skupin, na základě určité jejich danosti či charakteristiky. Šíření nenávistných ideologií je jednoznačně záležitostí společensky mimořádně nebezpečnou, zejména je-li jasně prokazatelná a na konkrétních případech prokázaná jeho spojitost s pácháním reálného násilí a násilí ve jménu těchto ideologií, čímž se jeho pachatelé, například v případě islámských teroristů a násilníků, nikterak netají, a naopak se s tím nepokrytě chlubí. A jak jsem již poznamenal, nemusí zdaleka jít jen o případ islámu, ač ten je nyní v našem zeměpisném prostoru jednoznačně tou nejnebezpečnější ideologií, která vyzývá k násilí.

S podporou bezhlavé imigrace do Evropy přece naše úřady musí počítat s tím, že dojde k dovozu dalších nenávistných ideologií, ať již formou náboženských sekt, či prostě dovozu násilí jako běžné součásti života. Násilí, byť by bylo jakkoliv šikovně ukrýváno za náboženství či ideologii, je přece pro náš právní řád naprosto nepřijatelné. Případy jako útok na sestřičku v nemocnici na Bulovce či zmíněné znásilnění školačky na Litoměřicku i poslední pokus o vraždu a znásilnění v Karlových Varech musí být přece jasným varováním a výzvou, aby naše legislativa začala konečně jednat a podpořila zákon, který od začátku vyšle jasný signál, že podobné věci pod jakoukoliv záminkou u nás nestrpíme. Prvním a nutným krokem, který proti tomuto musíme učinit, je proto vtělit tuto skutečnost do našeho právního řádu a chránit tím naše občany. To je ostatně naše prvořadá povinnost - povinnost, ke které jsme se vědomě přihlásili ve svém poslaneckém slibu. ***