(13.50 hodin)
(pokračuje Pavel Staněk)
Snižují se ale srážky z příjmů, zastavují se bezvýsledné exekuce, proběhlo už několik vln Milostivého léta a nyní je zde na stole právě insolvenční novela. Jako poslanec za Královéhradecký kraj a jako člen ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny a také podvýboru pro problematiku exekucí a insolvencí, ale také jako advokát věnující se této problematice už víc než 15 let chci informovat tuto Sněmovnu, že si nejsem úplně jist tím, jak je veřejnost spokojená vlastně s tou situací, jak se stát staví k dluhům a jak přistupuje k legislativním změnám.
Způsob, jakým se mění příslušné zákony právě na tomto poli, v této legislativní oblasti, těžko lze označovat úplně za systémový, protože nejsou podle mého názoru dostatečně vyhodnocovány dopady všech těchto změn a naopak jsou přijímány další a další změny. Vidíme to vlastně historicky na obou zmiňovaných předpisech, které tady oba, nebo všichni předřečníci zmiňovali. Je to jak exekuční agenda, tak je to insolvenční agenda. Je to opravdu série neustálých změn.
Nejenom e-mailem, ale samozřejmě i fyzicky za mnou do poslanecké kanceláře občas dorazí rozčílení občané, kteří si stěžují na neférové podmínky, na nemožnost domoci se svého soudem přiznaného nároku. Často jde o pronajímatele bytu, matky samoživitelky vymáhající výživné pro své dítě, anebo o oběti trestných činů, které čekají na náhradu škody. Těm všem zasáhly do jejich práv úpravy, které se v materii exekučního a insolvenčního práva odehrávají a které jsou zejména v poslední době orientovány velmi jednostranně bez přilehnutí k tomu, že chránit bychom měli zejména ty slabší, na jejichž straně stojí zákonný nárok na úhradu pohledávky. Musíme si totiž uvědomit, jak dlouhá cesta vůbec je k tomu, než se věřitel své pohledávky domůže, jak dlouho trvá nalézací řízení, jak dlouho trvá exekuční řízení, pokud je vůbec úspěšné, a jakou celou dobu musí věřitel vůbec projít, aby možná se dostal ke své pohledávce a svému soudem přiznanému nároku.
Zkusím tady připomenout, co jsem vlastně říkal v úvodu, právě to, co je důležité zmínit, jak jsme tuto materii vlastně pojali a jak ji tady vnímáme v kontextu již přijatých změn. Co se v poslední době změnilo? Exekuce, to tady už také padalo několikrát od mých kolegů, se stávají trochu bezzubými, protože se porouchal jeden z těch nejúčinnějších nástrojů a to jsou srážky z příjmu. Pro dlužníka je to nejmírnější způsob postihu, pro věřitele vymodlené měsíční splátky jeho pohledávky. A proč k tomu došlo? Protože se razantně zvýšila nezabavitelná částka, naposledy se tak stalo letos v lednu, a tak se v exekucích nesráží vůbec, nebo jenom zlomek toho co třeba před rokem. Důsledkem je to, že v exekucích potom přichází invazivnější způsoby na pořad a věřitel se sám dostává do finanční tísně, protože přišel o pravidelné splátky, které byly na úrovni části jeho měsíčního příjmu a na kterých je často existenčně závislý.
Vedle toho se zastavují bezvýsledné exekuce. Tam, kde se nepodařilo vymoci nic v průběhu šesti let a věřitel nesloží zálohu na pokračování řízení, se exekuce zastavuje. Průměrná doba trvání exekuce se přitom právě kvůli omezení srážek z příjmů významně prodlužuje. Na věřitele tak přenášíme břemeno, s nímž předem nepočítal a jemuž by z principu vůbec neměl čelit. A do toho všeho přicházíme právě s novelou, kterou tady teď budeme projednávat, kdy o všech těch zásadních dopadech mluvila moje ctěná kolegyně Táňa Malá ve své brilantně zpracované zpravodajské zprávě, a nejenom tak, ale potom následně vlastně... (Poznámka ministra Blažka.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane ministře, na mikrofon pouze prosím!
Poslanec Pavel Staněk: ... a nejenom potom vlastně ve svém komentáři v obecné rozpravě o tom hovořil i kolega Patrik Nacher a vlastně koneckonců i kolegyně Štefanová.
Jednoznačně se má jednat, jak zde několika padlo, o transpozici evropské směrnice o oddlužení podnikatelů, ale na stole je, myslím si, návrh, který volá především po rychlém oddlužení během tří let pro fyzické osoby se zcela z mého pohledu minimálními požadavky na výši splaceného dluhu. Dopady na vymahatelnost budou jednoznačně tristní, podle různých výpočtů se výtěžnost propadne o zhruba 5 až 10 %. A to je fakt, to není výplod mé fantazie. To je prostě měřitelný, vypočitatelný, vypočítaný fakt.
Snadným oddlužením pro všechny bez rozdílu zcela jistě pomůžeme dlužníkům, ale evropská směrnice měla trošku vyšší cíl - znásobit účinnost postupů oddlužení a společně s poskytnutím druhé šance živnostníkům zachovat, respektive zefektivnit míru uspokojení věřitelů. To se při implementaci tohoto evropského předpisu bohužel, pokud bude schválen tak, jak je teď předložen, úplně tak neuděje. Výsledkem bude jistě nejenom nižší výtěžnost pohledávek, což pocítí nejenom ti soukromoprávní věřitelé, ale zřejmě to pocítí asi i veřejná pokladna, protože tak jak tady bylo několikrát zmiňováno, nejedná se jenom o věřitele soukromoprávní, ale skutečně i věřitele na úrovni obcí, krajů a měst nebo jimi zřizované organizace, které se také budou potýkat s tím, že těžko vymáhají své pohledávky. Takže i tam se nějakým způsobem podepíšeme na výsledku výtěžnosti jejich pohledávek.
Já jsem o tom už několikrát možná hovořil s jinými kolegy třeba ze zahraničí a ti upozorňují, zejména ti slovenští kolegové, na to, že vlastně bezbřehá úprava legislativy zrovna u nich na Slovensku vedla k tomu, že v tuto chvíli je až 97 % oddlužení ukončeno bez jakékoliv úhrady věřitelům, což je velmi, velmi varovný fakt, a bylo by škoda, abychom si zrovna z tohoto ne úplně povedeného modelu vzali příklad a přenesli ho k nám do České republiky. Všichni tady hovoříme o tom, jak by bylo fajn minimálně práva věřitelů a dlužníků vyvážit, a myslím si, že je to namístě.
Abych se vyjádřil ale přesně a nebyl označován za asociála bez sociálního a solidárního cítění, určitě nekritizuji to, že se přijímají pravidla, jejichž smyslem je pomáhat potřebným dlužníkům, kteří jsou znevýhodněni, ale smyslem mé argumentace je vlastně poukázat na fakt, že naším cílem musí být hlubší náprava problémů, a to vždy s přihlédnutím k právu obou stran - věřitelů i dlužníků. A troufám si tvrdit, že tohle je naše povinnost. Povinnost všech nás poslanců - vyrovnat právě v rámci sociálního smíru, společenského smíru obě ty vrstvy.
Určitě jsem pro, aby novela prošla do dalšího čtení. Myslím, že tady na tom se asi napříč všichni shodneme, ale určitě jsem také pro, a jsem za to rád a děkuji za to svým předřečníkům, kolegům zejména z hnutí ANO, že povedeme asi konstruktivní debatu na úrovni výborů a podvýborů. Jsem velmi rád za ty připomínky, které tady například zmiňoval pan kolega Nacher, ale které tady zmiňovala i paní kolegyně Táňa Malá, ať už je to právě třeba opravdu důraz na důslednou kontrolu plnění povinností dlužníka, nebo je to třeba posun z 10 na 12 let v mezidobí od okamžiku vlastně ukončení prvního osobního bankrotu a do zahájení druhého, ale také jsem tady určitě velmi pro, aby právě třeba ta první šance byla, když už tedy tříletá, tak ať ta druhá šance je aspoň pětiletá, protože si myslím, že to prodloužení období nebo prodloužení té doby splátek je zásadní.
A pokud chceme navázat na to, že - aspoň tak to vnímám - je na tom nějaká koaliční shoda, tak abychom opravdu do života uvedli i vlastně kousek, který tady odcituji z programového prohlášení, které říká, že se najde vyvážené řešení respektující pomoc zodpovědným dlužníkům i práva seriózních věřitelů, tak v tu chvíli je potřeba takovýhle kompromis, ale nejenom kompromis politický, ale i společenský, skutečně vzít vážně a vytvořit ho.
Takže jak jsem říkal, strašně kvituji tady tu debatu, kterou jsme tady dneska odpoledne zahájili. Věřím, že nekončí a že naopak bude pokračovat dál na výborech a dalších vlastně možných platformách, a také věřím v to, že dozná předkládaný návrh i kýžených změn tak, aby sociální smír byl zachován. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče, a jako další v pořadí vystoupí paní poslankyně Helena Válková. Prosím. ***
