(13.40 hodin)
(pokračuje Patrik Nacher)
Ale zkrácení té samotné doby není jedinou motivací pro vstup do insolvence, do oddlužení. Tam je ještě jeden moment z praxe a já si myslím, že pan ministr to ví, a to je narovnání splátek u exekucí a u insolvencí tam, kde je přednostní pohledávka, tak, aby ti, co jsou v insolvenci, měli stejně, nebo aby jim zůstalo stejně, možná víc než těm, co jsou v exekuci. Dneska je to obráceně. Dneska ti, co jsou v exekuci, tak jim zůstává v těchhle těch případech víc, takže oni pak řeknou, ale já do té insolvence nepůjdu, protože pro mě to, že mi zůstane víc v té exekuci, je pro mě hranicí mezi tím, jak můžu vůbec jako fungovat s rodinným rozpočtem. Takže dál pak ten člověk figuruje v té šedé zóně.
Myslím, že je potřeba v rámci druhého čtení tam přijít s návrhem, nečekat až na novelu exekučního řádu, ale udělat to teď a narovnat ty splátky v insolvenci tak, aby skutečně tam byl ten motiv, že v momentě, kdy ten člověk je buď v exekuci, nebo v insolvenci, tak buď má stejně, anebo v insolvenci mu dokonce zůstává víc, on je motivován, jde do insolvence, a tím aspoň něco minimálně splatí těm věřitelům - k tomu se ještě dostanu, jak je potřeba to kontrolovat, když už to takhle jako zmírňujeme - ale dostává se do oficiální zóny. Je pod kontrolou insolvenčního soudce, musí se chovat řádně, přiznávat ty věci, ne v šedé zóně, když je někdo v exekuci.
A když se podíváte na ta čísla, tak ten počet lidí v exekuci, kteří mají jednu dvě exekuce, klesá, ale počet lidí, kteří mají tři pět a více exekucí, tak ten roste. To znamená, tohle je velmi důležité těm lidem nabídnout alternativu. Pokud ani potom oni do insolvence nepůjdou, no tak už je to marné, pak už já přiznám, že už je to marné, protože když to zkrátíme z pěti na tři roky a ještě vyrovnáme to, co jim zbude po odečtu těch splátek, a pak i přesto do insolvence nepůjdou, tak už je chyba někde jinde, a pak už tedy nemá smysl dál to zjemňovat.
Jinak bych ocenil, to je tedy věc, kterou bych byl rád, aby pan ministr i paní zpravodajka zaznamenali, že to je za mě asi nejdůležitější pozměňovací návrh, který by měl být součástí tohoto předpisu.
Jinak jsem rád, že tam došlo k některým změnám už přímo v tom návrhu, protože my jsme se o tom bavili na konci minulého volebního období. Například to, že se prodlouží ta doba mezi těmi jednotlivými oddluženími z 10 na 12 let, to mně přijde jako smysluplné. My jsme to s Táňou Malou navrhovali už předtím, aby když se to tedy zkrátí o ty dva roky, tak ale aby se o ty dva roky zase prodloužila ta doba, aby to někdo tady jako nezkoušel po každých 10 letech. Stejně tak, jako že když někdo do té insolvence, do toho oddlužení spadne podruhé, tak už to má na 5 let. Protože poprvé je to nějaká řekněme vstřícnost k tomu, aby ten člověk udělal restart, ale podruhé si myslím, že už to není náhoda.
No a pak jde o to, jakým způsobem se v rámci odborné debaty, a tam koukám i na kolegu Staňka, popasujeme s tím zpřísněním hodnocení toho dlužníka na počátku při vstupu do té insolvence, respektive řešení změny i dlužníka ve vztahu k tomu, když v průběhu času začne najednou méně splácet, než kolik se zaváže na začátku. Tam se pracuje s tím, že v momentě, kdy dojde k 25% poklesu, už je potřeba to řešit. Protože my si musíme taky uvědomit, že na druhé straně jsou věřitelé, jako například matky samoživitelky, když třeba vezmu ty přednostní pohledávky, nebo lidé, kterým se platí škoda spáchaná z trestného činu. To znamená, abychom to nevnímali černobíle.
Suma sumárum, já jsem rád, že tady ten návrh je, doufám, že bude pokračovat v tomhle efektivní spolupráce mezi koalicí opozicí. A za mě, jak říkám, nejdůležitější, abychom nezůstali v půli cesty, protože jdeme nad rámec té transpozice tím, že se to týká i fyzických osob, to zkrácení, tak narovnat ty splátky minimálně na úroveň těch exekucí tak, aby tam byl další motiv pro ty lidi. Vést vedle toho osvětovou kampaň, aby to nedopadlo, tady si trochu sypu popel na hlavu férově, jako s tím chráněným účtem mimochodem, který bych také nechtěl nechat ležet ladem. I tohle by mělo být součástí nějaké kvalitativní změny u novely exekučního řádu.
Já vám děkuji za pozornost a těším se na odbornou debatu i v podvýborech, kde máme šanci jít do většího detailu.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Nyní požádám paní poslankyni Ivetu Štefanovou a připraví se pan poslanec Pavel Staněk. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Iveta Štefanová: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já tady za svého pohledu také shrnu tu předloženou novelu insolvenčního zákona, i když mnoho z těch věcí už tady zaznělo.
Ta novela přináší několik podstatných změn. Jedná se tedy o povinnou transpozici v rámci zavedení institutu preventivní restrukturalizace a na něj navazující změny i do systému oddlužení. Tou nejpodstatnější změnou je zkrácení právě té doby oddlužení z pěti na tři roky. To má přinést efekt určitého zjednodušení procesu oddlužení a urychlení návratu dlužníka do normálního života, a tedy přispět ke snížení počtu těch nekonečných dluhových pastí. Novela sjednocuje pravidla pro oddlužení pro všechny fyzické osoby, tedy bez ohledu na to, zda se jedná o podnikatele, nebo běžného spotřebitele.
SPD je obecně pro podporu návratu dlužníka z dluhové pasti a jeho plné znovuzapojení do ekonomiky. To je samozřejmě výhodné nejenom pro něho, ale samozřejmě i pro stát. Zjednodušení návratu z dluhové pasti - ano, pro poctivé dlužníky jednoznačně, ale nesmí se tak dít na úkor věřitelů a jejich pohledávek. Tady se odborná veřejnost i někteří věřitelé domnívají, že tato novelizace jde nad rámec té nutné transpozice a posiluje postavení dlužníka až příliš právě na úkor uspokojení těch pohledávek.
Novela ale zavádí i opatření proti zneužívání toho systému, mění například tu minimální částku splácení, kdy nově bude rozhodovat o její výši soud, a to individuálně podle možností konkrétního dlužníka s ohledem na jeho vzdělání, praxi a další faktory. Dlužník bude muset informovat insolvenčního správce častěji o svém reálném příjmu, a to každé tři měsíce, čímž by se mělo zabránit tomu úmyslnému snižování příjmů ze strany dlužníka, a vyhýbat se tak vyšším splátkám, které si ve skutečnosti ale dovolit může. Podle novely bude možno ale provádět exekuční srážky ze mzdy dlužníka i po zahájení insolvenčního řízení. To by mělo ochránit především věřitele u výživného, tedy přednostně matky samoživitelky.
Tato opatření já rozhodně vítám. Otázka je, zda jsou tato opatření dostatečná k ochraně práv věřitele. Obecně podporujeme zjednodušení procesu oddlužení pro poctivé dlužníky a usnadnění tak návratu z té dluhové pasti, ovšem bez krácení práv věřitele. Takže je na nás, abychom se tady pobavili o tom. Pokud se shodneme, že ta navrhovaná opatření dostatečná nebudou, pak je na nás, abychom ve druhém čtení připravili nějaké změny, které budou vést k tomu, že dostatečná budou. A pokud se tedy bude jednat fakticky o to, že novela přinese pomoc dlužníkům, těm poctivým, zjednodušení toho systému, ale zároveň dostatečnou ochranu věřitelům, pak jsme připraveni tuto novelu podpořit. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji. Zatím poslední přihlášený do obecné rozpravy je pan poslanec Pavel Staněk. Po něm poslankyně Helena Válková.
Poslanec Pavel Staněk: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, ještě než budu reagovat na některé podněty, které jsem tu zaznamenal, tak bych si dovolil takový obecný komentář k této novele, abychom si připomněli dobu a zarámovali dobu, v jaké vlastně v tuto chvíli jsme. V oblasti dluhové problematiky se odehrávají v posledních letech poměrně významné změny. Jejich nějakým deklarovaným cílem je kultivovat prostředí exekucí a insolvencí a pomoci lidem ve finanční tísni.***
