Já bych rozuměl tomu, že by se nemělo prostřednictvím státního rozpočtu, respektive prostřednictvím daňového poplatníka dotovat spoření, které není účelově vázáno na bydlení. Tomu rozumím, to má logiku. Debatu o tom, kdo komu tady přispívá ze státního rozpočtu, jsme tady vedli mimochodem tedy i včera. Ale zajímá mě, a možná že by právě pan ministr financí na to mohl mít relevantní odpověď, protože jsem se dočetl, potvrdí mi to, nebo vyvrátí, že v roce 2013, kdy byl součástí tehdejší Nečasovy vlády, stejně jako pan premiér Fiala, už byl připravený návrh tehdejší koalicí, že se stavební spoření, ta podpora se zachová, respektive možná byla i nějaká úvaha o tom, že by se ta podpora navýšila, ale že bude skutečně účelově navázána na bydlení, na nic jiného, popřípadě kdyby ten člověk ty peníze vybral a nepoužil je na bydlení nebo na rekonstrukci, tak by státní příspěvek nedostal. Toto jsem se dočetl. Možná by bylo dobré, kdyby mi na to někdo odpověděl, jestli je to tedy skutečně pravda, nebo ne. Skončilo to tím, že to spadlo pod stůl, protože Nečasova vláda v roce 2013 skončila a už se to údajně nedotáhlo. Já právě ale takovouto úpravu považuji za velmi rozumnou, velmi chytrou, aby se skutečně státní příspěvek poskytoval dále v plné výši 2 000 korun ročně, dokonce si myslím, že by mohl být i navýšen, ale pouze pro účely bydlení, když to řeknu stručně. Samozřejmě je špatně, když se ty prostředky využívají na nákup, nevím, čehokoli jiného, automobilu a podobně.

Zajímalo by mě, jestli jste tady takovouto úvahu skutečně při projednávání této konkrétní věci měli a jestli není v podstatě jakási možnost, že byste v této věci ještě do definitivního schválení tohoto zákona změnili názor. To je z mé strany všechno, děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A nyní poprosím s faktickou poznámkou pana ministra Stanjuru.

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Renomovaní ekonomové, kteří nám pomáhají v NERVu, doporučili to úplně zrušit. Důvody tady byly popsány, že to neplnilo, nebo částečně neplní ten účel. Mnohem přesnější název je spoření se státním příspěvkem než stavební spoření. Nicméně, a teď kdybych chtěl být ironický, je to řekl bych další důkaz naší mizerné komunikace. My jsme podepsali memorandum, Ministerstvo financí, Ministerstvo životního prostředí, všechny stavební spořitelny, s tím že nám pomohou s energetickou transformací domácností. Vědí, že bude 1 000 korun příspěvek, pomohou každému klientovi, každému občanovi, který bude chtít investovat do snížení energetické spotřeby svého bydlení, s vyřízením dotace, případně úvěru, poradí mu, dají mu seznam, a to všechno na náklady stavebních spořitelen. My si od toho slibujeme, že ta akce bude úspěšná, že domácnosti opravdu sníží svou spotřebu, a tím pádem platby za energie. Takže podle mě v tomto případě, když jsme s celým sektorem domluveni, to řešení je akceptováno, našli jsme nové využití, budeme to muset ještě legislativně upravit, aby stavební spořitelny mohly dělat nejenom ty energetické úspory, ty mohou dneska, pokud to jsou stavební úpravy, ale i bez stavebních úprav aby to na to mohly poskytovat úvěry. Takže v tomhle případě jsme se dohodli, máme shodu, máme memorandum. Takže já tady žádný rozpor s těmi, kteří ten systém roky provozují, nevidím. Myslím si, že to je takové win-win řešení, systém bude fungovat, přinese nové benefity pro občany a současně přinese úsporu to řešení 2 miliardy ročně na straně státního rozpočtu. Kdybychom to účelově vázali, tak stejně nemůžeme zasáhnout do stávajících smluv a ta kontrola by byla opravdu mimořádně náročná.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. S faktickou chce reagovat ještě pan poslanec Hendrych.

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji panu ministrovi. Já jsem to opomněl ve svém projevu říci. Já o tom vím, četl jsem to podrobně, takže jsem si toho vědom, že tento nový nástroj v podstatě tady jakoby přibývá k tomuto, a oceňuji to. To je věc, která asi stojí za ocenění, a děkuji za doplnění.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan předseda Bernard.

Poslanec Josef Bernard: Děkuji za slovo, pane předsedající. Ještě na pana kolegu Hendrycha. Měl jsem úplně stejné obavy, prostřednictvím vás, pane předsedající. Opravdu jsem ta jednání s těmi spořitelnami vedl. Můžu potvrdit vše, co řekl pan ministr. Nebudu tady zbytečně opakovat. Chtěl bych jednu věc. Ještě jedno je pro nás cenné v oblasti stavebního spoření a to je úvěrový budget, který každý rok máme ze stavebních spořitelen, který se pohybuje kolem 45 miliard korun ročně, a skutečně tady můžu potvrdit, že i toto zůstane zachováno, protože oni garantují, že když ten systém v takové podobě, jako to tady prezentoval pan ministr Stanjura, updatujeme, tak těch 45 miliard oni jsou schopni opět na těch úvěrech dávat. Ale měl jsem opravdu stejné obavy jako vy, úplně jsme mysleli stejným směrem, a jsem rád, že to takto dopadlo.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Jiří Mašek. Zatím poslední faktická.

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji. Vážený pane předsedající, já bych si dovolil ale s určitou pokorou k panu ministru financí vznést dotaz. Pane ministře, mě zaujal váš údaj o tom, že se nevyplatí vybírat daň za ty rybníky, daň z nemovitosti, že to činí milion korun ročně a že to je pod náklady, které by byly vynaloženy s jejich kontrolou, a tak dále. Já jsem si teď vzal kalkulačku, já jsem přítel čísel, přepočítával jsem to čtyřikrát, ale můžu se plést. Mně tam vychází 100 až 200 milionů za rok. Takže mě ta položka, jestli byste to mohl ověřit, ale zas úplné drobné by to být neměly. (Ministr reaguje od stolku zpravodajů.) Já bych byl... omlouvám se dopředu, ale pro mě milion versus třeba 200 je opravdu rozdíl, tak tam bych si v tom chtěl udělat pořádek. Ale pokud se mýlím, tak se dopředu omlouvám.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Vzhledem k tomu, že byly všechny faktické vyčerpány, tak nyní poprosím nikoli pana poslance Brabce, ale domluvil se na tom, že si to prohodí s panem poslancem Zlínským. Máte slovo.

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vaším prostřednictvím bych chtěl poděkovat panu poslanci Brabcovi a paní poslankyni Maříkové, že mně umožnili toto přehození, protože bohužel musím rychle odcestovat, protože zítra mám lékařské vyšetření. Ještě jednou jim děkuji.

Já budu hovořit o vztahu konsolidačního balíčku a vědy. Konsolidační balíček vlády pětikoalice navrhuje omezení investic do vědy a výzkumu. Omezení investic do vědy může mít několik negativních dopadů. Věda je hnací silou inovací, které jsou základem technologického pokroku předchozích, současných i budoucích společností. Rozvoj a dominance západních společností vždy byly založeny na technologické převaze, která byla hnána a podporována vědeckým výzkumem a jeho přetavením v rychlý růst technologických inovací. Omezení investic do vědy může brzdit vznik nových zásadních objevů, a tím i vývoj nových technologií. Nové technologie jsou nezbytné pro zabezpečení ekonomického růstu, a tím i blahobytu obyvatelstva.

Je třeba nových technologií v těchto oborech - jsou to obory, které nepokrývají všechno, je to něco, co mě zajímá a co mě napadlo. Takže jednoznačně co vlastně napadne každého z nás, že se musí objevit a vyvinout nový způsob, čistý způsob produkce energie. Důležité je také uchovávání energie, to taky nemáme patřičně vyřešeno. Co je moje oblíbené, tak to je kosmický výzkum. Já si myslím, že je nezbytné expandovat do vesmíru, že lidstvo musí expandovat do vesmíru i kvůli tomu, že ve vesmíru se nachází mnohé prvky vzácných kovů, které budeme potřebovat, které můžeme rychle vyčerpat. Dále je to robotika, umělá inteligence, biotechnologie, kde bych zmínil hlavně produkci nových antimikrobiálních, antivirotických látek, onkologických terapeutik a terapeutik na neurodegenerativní onemocnění. Oni i naši vědci na tomto pracují. Mám jednoho příslušníka rodinného, který na tom pracuje.

Inovace a nové technologie vedou ke vzniku nových odvětví, které mohou generovat nová pracovní místa. Omezení investic do vědy může omezit i ekonomický potenciál díky nedostatku technologických inovací, a tím snížit konkurenceschopnost naší společnosti vzhledem k jiným, progredujícím ekonomikám, a také může vést k exodu talentovaných vědců, kteří budou hledat lepší možnosti financování a podpory pro své výzkumné projekty právě v těchto zemích, na nichž se potom staneme zcela závislí jak ekonomicky a nakonec i mocensky. ***