(18.00 hodin)
(pokračuje Vladimír Zlínský)
Investice do vědy nejen podporují výzkum, ale také umožňují vzdělávání mladých vědců. Omezení investic by mohlo vést k nedostatku finančních prostředků pro stipendia, granty a další programy podpory vědeckých pracovníků. I ze své zkušeností tohle můžu potvrdit, že se to děje, že vlastně ti mladí vědci, ty jejich mzdy jsou dofinancovávány z těch grantů. Jinak kdyby to nebylo, tak by hrozilo, že by odešli jinam, protože jinak ty jejich příjmy z toho doktorského studia jsou dosti mizerné. To by mohlo mít dlouhodobý negativní dopad na vzdělávání vědeckého personálu. Může dojít k přetržení kontinuity v předávání znalostí a zkušeností mezi starší a mladší generací vědců. Budeme totiž potřebovat podle mého názoru spoustu vědců a techniků v případě návratu zavedených technologií na výrobu nutných produktů pro fungování naší společnosti na našem území po předpokládaném nástupu deglobalizace. Už to vidíme v čipech, vidíme to v lécích a určitě budou následovat další produkty a výrobky, které bude třeba deglobalizovat a přenést jejich výrobu na území Evropy, případně na naše území, což by bylo nejlepší. Ale samozřejmě to bude zcela na nové technologické úrovni. Mluví se o Průmyslu 4.0, který bude hnán robotikou a umělou inteligencí.
Z toho vyplývá, že naše společnost může výrazně zaostávat za ostatními společnostmi v oblasti vědeckého výzkumu a technologického rozvoje. To může mít za následek nejenom sníženou konkurenceschopnost, ale může to dokonce vést i k ohrožení naší bezpečnosti. V současné době takovou moc mají tyto obory: umělá inteligence, biotechnologie a nanotechnologie, které se mohou vzájemně podporovat a prorůstat a mohou mít podobný důsledek, jako měl střelný prach.
Abych to trošku oživil, to svoje vystoupení, tak vám o tom něco řeknu, jakým způsobem se objevil střelný prach. Vlastně zajímavé je, že střelný prach neobjevili ani Římané, ani Řekové, ale objevil se v Číně někdy kolem devátého až desátého století. Objevili to tam místní mudrci, kteří se snažili najít kámen mudrců nebo elixír života. Takže to byl jakýsi základní výzkum jejich a na základě tohoto výzkumu, který samozřejmě nevedl k úspěchu, ale na základě toho objevili střelný prach, který se skládá z ledku, dusičnanu draselného, síry a dřevěného uhlí, protože ten ledek je dusičnan draselný. Zajímavé je, že Číňané uvalili embargo na tuto znalost, jakým způsobem se ten střelný prach vyvíjí, protože oni zjistili, že je to celkem účinná zbraň, a dokonce už vyvinuli takové věci jako granáty a děla, miny, rakety. Ovšem jejich účinnost nebyla dostatečná na to, aby zastavili mongolskou invazi. A to naschvál zmiňuji, právě že díky té mongolské invazi se dostaly tyto produkty, střelný prach, granáty a děla, jednak na Blízký východ a pak do Evropy. A tam nastala neuvěřitelná akcelerace, protože Evropa byla roztříštěná na malé státy, které mezi sebou bojovaly a samozřejmě bojovaly i s osmanským Tureckem, a tam nastala neuvěřitelná akcelerace a vlastně ten, kdo vynalezl střelný prach, tak nakonec byl tímto střelným prachem a těmi produkty, které následovaly, to znamená, byly to účinné pušky a děla, tak nakonec byl v podstatě podroben.
Takže je jasné, že ty technologie mají ohromné důsledky na geopolitiku a na celkové uspořádání světa. Celkově lze říci, že omezení investic do vědy má široké, škodlivé dopady na společnost, představuje riziko omezování inovace, ekonomického růstu, ekonomické úrovně, konkurenceschopnosti a bohužel také bezpečnosti naší společnosti. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. A nyní je na řadě pan poslanec Brabec. Pane poslanče, prosím.
Poslanec Richard Brabec: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, milé kolegyně, kolegové, vážení členové vlády (dívá do vládních lavic), nikoho nevidím. Pardon, pardon, překoukl jsem tady pana ministra zdravotnictví. Neberte to osobně, pane ministře, omlouvám se. (Ministr Válek mimo mikrofon: Já to neberu osobně.) Jsem rád, že jsem panu kolegovi Zlínskému umožnil rozšířit nám obzory o střelném prachu, a pokusím se tedy vrátit ještě zpátky k balíčku.
Také patřím k těm poslancům, kteří docela zásadně přepsali několikrát to svoje vystoupení, protože skutečně jsem chtěl jasně deklarovat, a už jsem to tady říkal před několika minutami panu premiérovi Fialovi i panu ministru Stanjurovi, že snad ocení, a doufám, že ocení a oceňují, že tohle skutečně nejsou obstrukce, že drtivá většina, troufám si dokonce říct, že všechna ta vystoupení se týkají navrhovaného balíčku, že tedy tady nikde necitujeme z nějakých publikací více či méně zábavných, tak jak jsme toho byli svědky v minulých volebních obdobích. A já si myslím, že je to tak správně. A protože ta materie je složitá a má samozřejmě obrovské dopady na miliony lidí, tak je logické, že se k tomu vyjadřujeme v podstatě všichni a že to nechceme odbýt za pár hodin. To já myslím, že nikdo nemůže říct, a je to myslím i sdělení pro diváky, kteří se na to dívají, pokud nějací takoví odvážlivci ještě zůstali, pokud se to vůbec vysílá, nebo pro některé novináře, že takhle skutečně obstrukce tedy nevypadají, kdyby náhodou opět uvažovali o tom, že by ten název použili.
Já se tedy zaměřím na ty hlavní body, které už tady skutečně byly několikrát komentovány, mnohokrát komentovány. A i já jsem ten, který tady potvrdí to, že podle mého názoru se nejedná o nějaký konsolidační balíček. Je to opravdu čistý daňový balík. Nebo brašna nebo taška nebo mošna - nebo jak tomu říct? Je opravdu velmi zajímavé, a hovořila o tom mimo jiné i naše předsedkyně klubu, stínová ministryně financí, paní Alena Schillerová, že je opravdu zajímavý už ten rozpor, který nastal při té prezentaci toho konsolidačního balíku, nebo daňového balíku, kdy tam opravdu už svítilo na té obrazovce nebo na tom plátně úplně jiné číslo než to, které zástupci pětikoalice tedy slavně komentovali. To znamená, mělo to být jednoznačně jinak. Mělo to být to, že ty úspory budou převažovat, a ne to, že nakonec to číslo bude doslova nahoněno především na zvýšení daní, a to ještě na těch, kteří se většinou nemůžou bránit. Jinými slovy, na tom začátku byla nějaká představa, že stát, vláda ukáže, jak tedy začne u sebe, a pak přijde a řekne: Podívejte se, my jsme to dokázali a teď si dovolujeme pokorně vás také požádat, abyste se na tom podíleli. Ale pravda je opačná. Napřed tedy přijdeme za těmi, kteří to ve finále zaplatí, což je daňový poplatník, protože z nich to nějak dostaneme, tedy to si myslíte, a potom možná, možná z nás také vypadnou nějaké úspory.
A když se podíváme na ta čísla, tak je jasné, že řada z nich jsou doslova vycucaná z prstu. Nemůže se ani pan ministr financí - který tady bohužel není znovu - divit, že my tu důvěru nemáme. Nemáme ji proto v ta čísla, protože jsme zažili mnozí z nás prostě situaci, kdy jsme se ptali mockrát na různé cifry, na doslova hausnumera, která se objevila v letošním rozpočtu, a ta realita nám jasně ukazuje, že jsme měli pravdu s těmi pochybami. Nikdy nám vlastně na ty naše dotazy nebylo odpovězeno, bylo to doslova vymlčeno. Já jenom připomenu těch 50 miliard korun nemožných, neexistujících z Modernizačního fondu, které měly přijít do rozpočtu a nepřijdou, samozřejmě, nemají odkud přijít. A to se pak nemůžete divit, kolegyně, kolegové nebo členové vlády, pane ministře financí, že ta důvěra tam není v ta čísla. ***
